To osobní

[Návštěvník]

Ty navíc projevuješ extrémní problém s tím, co si kdo o tobě "stále" myslí.
Já si o tobě nic nemyslím. Prostě reaguji na tvoje projevy a ty si to vztahuješ na sebe - na to, čeho se nemůže nic dotknout, co nazýváš Teď, Teď, Teď, Tady, Tady, Tady...

A tohle, jak to má nějaká druhá osoba, si myslíš osobně, nebo si to vůbec nemyslíš ?

[Návštěvník]

Ty navíc projevuješ extrémní problém ...

je ve skutečnosti jen tvůj problém s tvým osobnem.

[vostálník]

No to je zase diskuze,

dvou lidí co nemyslí (na rozdíl od ostatních) ale pouze reagují...


To já myslím a reguju,

a myslím že v případě tohoto vlákna je nejlepší reakce jít do prdele,

a myslím, že i tato má reakce je naprosto zbytečná,

a že jsem si ji měl strčit hnedka do prdele,

když se objevila v mé mysli...

[Tara]

Správně, Jani, když jsi to psala před časem ty, že cokoliv vidím na druhých je jenom můj problém, tak ti Miroslav oponoval (nejen on) a ejhle, píše to samé. Když se mu to hodí do krámu :-)))) A k tomu takové kraviny, že ode mě jáčko utekl, protože jsem jako slon v porcelánu a neumím žít neosobně vztah, cccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccc, zatímco on ho žije. Kdyby ho žil, nebyly by jeho příspěvky osbně laděné a psané jen z roviny osobní, z roviny mysli, jak mu sem tam připomínám, protože se zdá, že na sebe nevidí dost dobře a on mi na to, že je to moje osobno, fakt řeč jak rozprávka....

[Návštěvník]

... je nejlepší reakce jít do prdele..

Tak co z ní furt vylejzáš ?

Vezmi si příklad z Maharadže, ten z ní nevylezl, říkal:

"Jsem nenarozené dítě svých rodičů."

[Petra]

To osobní, které ve mně (i v jiných) stále cítíš, je ve skutečnosti jen tvůj problém s tvým osobnem. .

Nejen cítíš, ale především to, co si osobně o mně (a o jiných) stále myslíš.

Ty navíc projevuješ extrémní problém s tím, co si kdo o tobě "stále" myslí.

Já si o tobě nic nemyslím. Prostě reaguji na tvoje projevy a ty si to vztahuješ na sebe - na to, čeho se nemůže nic dotknout, co nazýváš Teď, Teď, Teď, Tady, Tady, Tady...

[Petra]

Ty navíc projevuješ extrémní problém s tím, co si kdo o tobě "stále" myslí.
Já si o tobě nic nemyslím. Prostě reaguji na tvoje projevy a ty si to vztahuješ na sebe - na to, čeho se nemůže nic dotknout, co nazýváš Teď, Teď, Teď, Tady, Tady, Tady...

A tohle, jak to má nějaká druhá osoba, si myslíš osobně, nebo si to vůbec nemyslíš ?

Druhá osoba se projevuje


Když se přestane projevovat, tak nebudou následovat reakce na její projev, nebo když se začne projevovat jinak, tak přijdou jiné reakce (které jí třeba přestanou vadit)

a potom si může přestat představovat, že si někdo o ní myslí, že to nějak má...

[Návštěvník]

„Když na někoho ukážu prstem, tři prsty ukazují zpátky na mě.“

[Návštěvník]

Druhá osoba se projevuje

Jsi tou druhou osobou, která se projevuje a nebo je tady jen projev osoby, o které těžko můžeš říkat, že je na rozdíl od Tebe druhá ?

[Petra]

Druhá osoba se projevuje

Jsi tou druhou osobou, která se projevuje a nebo je tady jen projev osoby, o které těžko můžeš říkat, že je na rozdíl od Tebe druhá ?

Ty máš ale starosti...

[vostálník]

... je nejlepší reakce jít do prdele..

Tak co z ní furt vylejzáš ?

Vezmi si příklad z Maharadže, ten z ní nevylezl, říkal:

"Jsem nenarozené dítě svých rodičů."

Docela rád vám oznámím v případě idiotských diskuzí o hovnu,

že je nejlepší jít do prdele,

a nebavit se o debilitách,

kterými nás zásobuje Miroslav a Jana...


Příklad si z nikoho brát nebudu,

nebot nejsem žádnej vlezprdel,

takže se zařídím dle svých myšlenek a reakcí...

[vostálník]

O vaší debilitě....

[Petra]

To není starost, to je jen hravost.

A je to i radost,

když se rozkrývá pravda.

A tou pravdou není nic jiného, než bezbřehá bezpodmínečná láska,

která od sebe nic neodděluje,

která se nad nikým nepovyšuje,

která se nad nikým nepohoršuje....

Vždyt píšu, že máš starosti...aby si každý představoval to samé co ty.

[lklknml]

Zkušenost je možné slovy sdílet, ale není možné ji vysvětlováním v druhém zažít. Slova totiž nemohou než nést zkušenost společnou, jinak by nemohla být rozuměna.
Můžeme tudíž poukazovat, jakým směrem, protože se směrovkami máme zkušenost ze silnic. Přesvědčovat někoho o své zkušenosti, kterou nemá, je ale podobné jako přesvědčovat, že směrovka na Prahu je Praha.

Tak ale určitý půvab to přecijenom má, to se musí nechat...