Átmavičára jako únik

[Návštěvník]

Átmavičára je stezkou sebepoznání. Například pomocí otázky „Kdo jsem já?“. Nebo upřením pozornosti na sama sebe jako pozorující vědomí. Myslím, že je to dobrá metoda, která má ale svá ALE…

Může se stát metodou, pomocí které nevědomě unikáme ze světa a řešení problémů v něm. Uvedu konkrétní příklad.

Prožívám se již jako Já a tedy znám svůj základ, svou pravou podstatu. Vyvstane nějaký nejasný strach z toho, že mám jít večer na setkání s přáteli. Vím, že kdybych tam šel, tak můžu zpracovat svůj strach a nedůvěru při jednání s lidmi. Tak co udělám s tím strachem? Položím si otázku „Kdo jsem já?“ „Kdo je ten, kdo to pozoruje?“ a strach začne pomalu mizet. Otázka je, kam ten strach zmizí. V ideálním případě se rozpustí, ale taky může dojít k tomu, že strach tou otázkou prostě potlačím. Pěkně si to potom zracionalizuji, že přece je lepší sedět doma a meditovat na Já, než jít na to setkání. Prostě se v tu chvíli bojím zrcadla, které mi mohou nastavit ostatní. Je to v tu chvíli únik před vlastním problémem.

V případě podvědomých vzorců chování je nutné jít ke zdroji – ne do neprojevu, do Já, ale do hlubin našeho podvědomí a daný energetický vzorec chování a jednání změnit od prazákladu... V tom nám átmavičára v mnoha případech moc nepomůže. Na to je mnohem lepší třeba Mandala života, tarot nebo různé druhy psychoterapie. Ale hlavně svět a lidé v něm, kteří nám dělají zrcadla nás samých v každém okamžiku našeho života. Nevyhnutelné také je naučit se pracovat s pocity a emocemi a zjistit, co nám sdělují.

Hlavním problémem může být tedy to, že se nám může zdát, že všechno v Já rozpouštíme. Ale opak může být pravdou.

Nevědomě se některým věcem můžeme bránit, výše zmíněným způsobem racionalizovat a problém nechávat ležet ladem, nebo ještě prohlubovat.

Vzniká tady dualita,
útěk od toho, co se nám zrovna nelíbí, a rozhodně si myslíme, že tím nikdy nemůžeme být, když je to tak nedokonalé.

Rozhodně je nesmírně důležité poznat se v tom, čím jsme byli, jsme a pořád budeme. Je to ale jen jedna úroveň naší existence.

Takže abychom žili v plné jednotě Skutečnosti, nesmíme většinou zapomenout i na to, co podle džňány „nejsme“ – tělem, myslí – a být jimi taky.

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2004071401

[Návštěvník]

"Každý z nás je kolekcí podprahových impulzů, o kterých z 80% nic nevíme."

Václav Cílek

"Ten, kdo svou nevědomou stránku zná nejméně, je jí ovlivněn nejvíc. Není si toho však vědom. Nevědomí se skrytě účastní života vždy a všude; tuto spoluúčast není třeba hledat. To, co je potřeba hledat, je uvědomění nevědomých obsahů, které se chystají proniknout do našeho jednání; můžeme tak zabránit tajnému vměšování nevědomí a jeho nežádoucím následkům…

Člověku vůbec nepomůže, když bude kultivovat jen polovinu uvědomění svého stavu a druhou polovinu bude zakrývat iluzemi."

Žák Mistra Nisargadatty Maharadže, Stephen Wolinsky

Atmavičára může vést k probuzení. Nebo se může využívat jako teorie, umožňující tato fakta ignorovat.

[rafael]

z výše uvedeného je vidět že praktikující který na jitřní zemi článek napsal nepochopil k čemu atmavičára vede.. dotazováním nelze nikdy nic potlačit ani pochopit vzorce chování... atmavičára sama o sobě nic nedokaže vyřešit ale vše řeší naše božské JÁ. praktikování dotazování vede k zastavení mysli, nastolení ticha a tím pádem jednak boží vůle ale také k projevení našeho vlastního božského JÁ (což je to samé). člověk praktikující dotazování zastavuje mysl ego aby božské JÁ mohlo "pracovat" a spalovat všechny připoutanosti, bloky, a touhy strachy které v těle v sobě máme.. dotazování neslouží k pochopení vůbec ničeho a nikoho..dotazováním postupně mizí dotazující se, hledající a pocit oddělenosti kdy si myslíme já a bůh, pocit já vnímám, já vidím, já se dotazuju,já jsem tělo....a zbývá jen vlastní božské JÁ. cílem této cesty není pochopení ničeho ale odstranění toho kdo se dotazuje, kdo hledá a kdo chce chápat a kdo nechápe ..a taky přesunutí vnitřní pozornosti ze světa ven zpátky do nitra.. otázka kdo jsem já nevyřeší ani strachy.. jen zastaví mysl která strach má a která si ho sama vytvořila sobě..ve své představě a energie duchovního srdce tohle vše postupně odstraní, všechny strachy do jednoho.. ona dělá tu práci a my jí jen dotazováním dáme prostor zastavením mysli, aby konala to co má přirozeně a z boží vůle..

dotazování je použití vlastní zbraně mysli a to myšlenek, jedné otázky na kterou není odpověd..a my musíme zpočátku hledat mezery mezi zastavenými myšlenkami a dívat se na ně nitrem, aby byly delší a delší a delší..a pak zjistme, že už se vlastně nedotazujeme.. pak zjistíme že nevíme kdo jsme ..pak zjistíme že jsme ta energie kterou hledáme..pak zmizí duchovní cesta atmavičára, mizí meditace jako úsilí a je trvalá.. a pak zjistíme "já jsem to co jsem hledal.."

[Návštěvník]

"Ten, kdo svou nevědomou stránku zná nejméně, je jí ovlivněn nejvíc. Není si toho však vědom. Nevědomí se skrytě účastní života vždy a všude; tuto spoluúčast není třeba hledat. To, co je potřeba hledat, je uvědomění nevědomých obsahů, které se chystají proniknout do našeho jednání; můžeme tak zabránit tajnému vměšování nevědomí a jeho nežádoucím následkům…

Člověku vůbec nepomůže, když bude kultivovat jen polovinu uvědomění svého stavu a druhou polovinu bude zakrývat iluzemi."

Atmavičára může vést k probuzení. Nebo se může využívat jako teorie, umožňující tato fakta ignorovat.

[lklknml]

pak zjistíme

"Pak zjistíme" je spekulace, která tak může zastírat hlubší realitu, podobně jako mraky zastírají slunce. I vědět to a diskutovat o tom může být jen další mrak. Nic proti realitě mraků, skrze oblaka ale nevzniká jasná obloha.

[Návštěvník]

Ale všechno, co má chybu jde do šmelcu,

neboť i když Bůh ze Sebe Sama vytváří celý svět - všechno, co existuje,
musíme přijímat jen to pozitivní a všechno ostatní posílat do šmelcu.

Proč? Protože kdyby se začalo rozpoznávat a přijímat i všechno negativní jako Jeho výtvor,
vymodelovaný z Jeho energie, (jak to dělají ti nebezpeční dzogčhenisti),
byl by to konec Jeho hry na iluzi.

A proto z toho, co JE, si vybírejme jenom to, z čeho máme pozitivní pocity,
a všechno, co podle nás má nějakou chybu,
šmelcujme a šmelcujme a šmelcujme,
co nám síly stačí.

[Návštěvník]

Ale všechno, co má chybu jde do šmelcu,

A proto z toho, co JE, si vybírejme jenom to, z čeho máme pozitivní pocity,
a všechno, co podle nás má nějakou chybu,
šmelcujme a šmelcujme a šmelcujme,
co nám síly stačí.

jj

když někdo vybírá jen jednu tvář života - přinášející mu to ty pozitivní pocity, tak pak tu druhou, která přináší negativní pocity považuje za chybu, za něco co by nemělo být, za něco co je potřeba poslat do šmelcu ...

protože je ještě daleko od prostého uvědomění, že jedno bez druhého není ... že život obsahuje obě části a že s tím nikdo z nás nemůže nic dělat, i když se nám to nemusí zrovna líbit

pro lidi co preferují pozitivní pocity a odmítají negativa, jako chybu, je dzogčhen, poukazující na to, že vše negativní i pozitivní je energetickou hrou JEDNÉ ZÁKLADNÍ ENERGIE, jejím tancem, je skutečně nebezpečný ...

pro ně boží pouze to co přináší pozitivní pocity, to co přináší negativní je ďábelské a je třeba toho bytí zbavit, aby zbyla jen ta krása nebeská

takovým lidem nedochází ani fakt, že by bez těch negativních pocitů nebyli schopní rozeznat pozitivní a že tohle dělení na pozitivní co chci a negativní co je tfujky - vytváří postoj jejich mysli

nemluvě o tom, že oddělenost pozitivního i negativního od zdroje je pouze domnělá ... že to je pouze a jen zdroj sám co sebe vyjadřuje ve formě a projevu, ať už je jakýkoliv

k objasnění čehož by dopomohla i átmavičára, pokud by nebyla použita jen jako únik před nepřítomností sebe sama, před prázdnotou bytí ve kterém mizí pozitivní i negativní pocity společně s tím kdo je prožívá

[Návštěvník]

přirozenost, která volí pro sebe i pro své bližní to dobré a libé

= přirozenost osobního já, které přijímá jen to, co pociťuje jako dobré a libé, a odmítá všechno, co je podle něj nedobré a nelibé.
Je to naprosto pochopitelné, vždyť právě tohle udržuje ego při síle.

Připustit, že

oddělenost pozitivního i negativního od zdroje je pouze domnělá ... že to je pouze a jen zdroj sám co sebe vyjadřuje ve formě a projevu, ať už je jakýkoliv

by ho ohrozilo - mohlo by nastartovat jeho mizení v Prázdnotě. Hrůza z prázdnoty nutí osobní já k naprosto pochopitelnému vybírání z toho, co prostě JE - k neustálému posuzování žádnoucí x nežádoucí. Příčinou je nutnost neustálého sebepotvrzování = unikání

před nepřítomností sebe sama, před prázdnotou bytí ve kterém mizí pozitivní i negativní pocity společně s tím kdo je prožívá

[Tara]

A venku zafoukal větřík.

[Návštěvník]

a lev spokojeně odfrkuje bez přemítání o tom, jaká to bude otrava a nelibý pocit, až zase vyhladoví a bude se muset zvednout a hnát se za nějakým potrhlým stádem, aby se pokusil nějakou gazelu ulovit a zahnal ten hrozný nelibý pocit a že by bylo úplně nejlepší mít pořád plný bachor a válet se ve stínu s libými pocity

stejně jako stádo gazel se mezitím opět uklidnilo, v klidu si popásá trávu, cpe se šťavnatými výhonky přízemní keřů a pokouší se urvat listy ze stromů, nešílí hrůzou že mezi ně vlítne predátor, který je bude trhat na kusy a nepřemýšlí jak to zaonačit, aby se tomu už navždycky vyhnulo a nebylo těmito nelibostmi obtěžováno

a zbytky oškubaných větví přízemní keříku povívá větřík ... slunce sálá a vzdálená skupinka lovců přepočítává trofeje naházené na korbu otřískaného džípu, hlasitě se dohadujíc o ceně za kterou je budou nabízet místním překupníkům. kape z nich pot, proklínají tenhle všivej a zasrenej život, těšící se na večer strávený v baru s lahví whisky a v náručí černých holek, aby aspoň na chvíli zapomněli, opojeni libými pocity

zatímco lev si v klidu leží vedle odpočívajícího stáda gazel ...

[Návštěvník]

Zcela jasně je vědomé, že forma je prázdnota.

Všechny myšlenky, pocity, vjemy mizí v blahu a jsou jedním.

Jsou blahem.

Blaženost = pocit blaženosti, je to opak pocitu ne-blaženosti. Blaho není totéž co Prázdnota.

Vnímání blaženosti znemožňuje vnímat Prázdnotu, která je podstatou všeho - blaženého i neblaženého.

[Návštěvník]

a lev spokojeně odfrkuje bez přemítání o tom, jaká to bude otrava a nelibý pocit, až zase vyhladoví a bude se muset zvednout a hnát se za nějakým potrhlým stádem, aby se pokusil nějakou gazelu ulovit a zahnal ten hrozný nelibý pocit a že by bylo úplně nejlepší mít pořád plný bachor a válet se ve stínu s libými pocity

stejně jako stádo gazel se mezitím opět uklidnilo, v klidu si popásá trávu, cpe se šťavnatými výhonky přízemní keřů a pokouší se urvat listy ze stromů, nešílí hrůzou že mezi ně vlítne predátor, který je bude trhat na kusy a nepřemýšlí jak to zaonačit, aby se tomu už navždycky vyhnulo a nebylo těmito nelibostmi obtěžováno

a zbytky oškubaných větví přízemní keříku povívá větřík ... slunce sálá a vzdálená skupinka lovců přepočítává trofeje naházené na korbu otřískaného džípu, hlasitě se dohadujíc o ceně za kterou je budou nabízet místním překupníkům. kape z nich pot, proklínají tenhle všivej a zasrenej život, těšící se na večer strávený v baru s lahví whisky a v náručí černých holek, aby aspoň na chvíli zapomněli, opojeni libými pocity

zatímco lev si v klidu leží vedle odpočívajícího stáda gazel ...

Vždyť taky jo, ty přirozené reakce směřují stále k pozitivnímu a přemítající mysl nekazí zažívání a trávení.

že je pozitivní nažranost a negativní hlad posuje mysl, která dosáhl určitého stupně rozvoje, že je schopen vytváření představ a asociací a proto preferuje že nádherné je být nažraný a to co by nemělo být je hlad

jinak je hlad pouhým kručení břicha a jasný povel k tomu se jít najíst a nažranost je povelem prásknout sebou do stínu a v klidu trávit i kdyby kolem něj bylo stádo gazel - prostě je to životní řád - střídá se hlad a nažranost - jako normální a naprosto přirozený životní běh

[Návštěvník]

jinak řečeno lev neulpívá na pocitech nažranosti a neděsí se pocitů nenažranosti ... reaguje přímo na podněty ne o přemýšlení o nich

[Návštěvník]

Zcela jasně je vědomé, že forma je prázdnota.

Všechny myšlenky, pocity, vjemy mizí v blahu a jsou jedním.

Jsou blahem.

Blaženost = pocit blaženosti, je to opak pocitu ne-blaženosti. Blaho není totéž co Prázdnota.

Vnímání blaženosti znemožňuje vnímat Prázdnotu, která je podstatou všeho - blaženého i neblaženého.

Balsekar: " ...extáze a zloba, zbrklost a tvrdohlavost, slušnost a arogance vyvstávají odnikud, z prázdnoty; nemám s nimi co do činění, ať si jsou; tak to je; tak život plyne. Vzpomínám si, že jsem se cítil úplně otřesený, ale byl zde velký mír a pochopení, že k tomuto míru, k této prázdnotě může dojít pouze spontánně.

http://www.advaita.cz/24941-jak-ziju-svuj-zivot

[Návštěvník]

Balsekar: " ...extáze a zloba, zbrklost a tvrdohlavost, slušnost a arogance vyvstávají odnikud, z prázdnoty; nemám s nimi co do činění, ať si jsou; tak to je; tak život plyne. Vzpomínám si, že jsem se cítil úplně otřesený, ale byl zde velký mír a pochopení, že k tomuto míru, k této prázdnotě může dojít pouze spontánně.

http://www.advaita.cz/24941-jak-ziju-svuj-zivot

no a tak to vypadá, když dojde k překonání intelektuálních preferencí ... na rozdíl od mimina nebo lva, kteří spontánně spočívají v celistvosti přitomnosti i když si to neuvědomují a nejsou schopní intelektem rozlišovat dobro a zlo, pozitivní a negativní (nemají na to vyspělý intelekt), tak realizovaný člověk si to uvědomuje (neverbálně tedy ne skrze filtr mysli)

[Návštěvník]

Balsekar: " ...extáze a zloba, zbrklost a tvrdohlavost, slušnost a arogance vyvstávají odnikud, z prázdnoty; nemám s nimi co do činění, ať si jsou; tak to je; tak život plyne. Vzpomínám si, že jsem se cítil úplně otřesený, ale byl zde velký mír a pochopení, že k tomuto míru, k této prázdnotě může dojít pouze spontánně.

http://www.advaita.cz/24941-jak-ziju-svuj-zivot

Probuzený neříká, že by nemělo dojít k žádné smyslové zkušenosti. Neříká, že vznik jakékoliv smyslové zkušenosti znemožní osvícení. Žádný psycho-fyzický organismus nemůže nijak ovlivnit vznik nějaké zkušenosti, nějaké události, ať už k osvícení došlo, nebo nedošlo. Mudrc tedy neodmítá smyslový prožitek; ten tu je. Smyslová zkušenost se prožívá, ale mysl na té zkušenosti neulpí. Smyslová zkušenost proběhne a zmizí. A každá zkušenost vždycky nastane v současném okamžiku. Jakákoliv zkušenost, dobrá nebo špatná, příjemná nebo nepříjemná, je vždycky v současném okamžiku. Každá zkušenost je neosobní.

Neosobní zkušenost ztratí svou neosobnost, když mysl-intelekt začne zkušenost považovat za svou, když ji vítá jako dobrou nebo odmítá nebo špatnou. Když je zkušenost příjemná, mysl chce, aby se objevovala častěji. Když je nepříjemná, odmítá ji, nechce ji. A tak ulpění na nějaké zkušenosti je vždycky ulpění na době, kdy probíhala. Neosobní zkušenost, což je zkušenost mudrce, neustále probíhá v současném okamžiku, a když zkušenost skončí, mysl se jí už nezabývá. Je úplně nestranná. Zkušenost se vnímá jako neosobní zkušenost a v tom okamžiku skončí. Je-li mysl nestranná vůči všem smyslovým zkušenostem, je to osvobození.

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf

[Návštěvník]

Chögjal Namkhai Norbu: "V dzogčhenu používáme různé metody, v nichž pracujeme s energií, ty však nejsou založeny na aktivitě mysli. Jejich principem je přímá integrace projevů energie se stavem ryzí přítomnosti. Stav ryzí přítomnosti zůstává stejný, přestože máme třeba i tisíce různých zkušeností. Ať už se objeví cokoli, vše se automaticky samo od sebe osvobozuje. To míníme samoosvobozováním.

Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil.

Když naše myšlenky mizí, povstávají neustále nové. To se nazývá "pohybem", který je přirozeným projevem jasnosti mysli. V dzogčhenu je důležité, abychom se naučili s tímto "pohybem" pracovat a integrovat tak všechny aspekty své energie.

Nejsme si vědomi své přirozené jasnosti a průzračnosti, odrazy považujeme za reálné, a tak vytváříme averzi a připoutanost. Místo aby odrazy pro nás byly prostředkem pro objevení naší pravé přirozené podstaty, stávají se faktorem, jenž nás podmiňuje."

http://www.fi.muni.cz/~imladris/tmp/nam ... y-stav.pdf

[Návštěvník]

Je snad Boží vůlí něco jiného, než přirozenost, která volí pro sebe i pro své bližní to dobré a libé ?

libé a nelibé rozlišuje přemítající mysl ... jinak jde přirozené reakce na podněty, bez jejich komentování a zaujímání postoje libé to chci nafurt a ne-libé to nechci nikdy ... pokud jsme ztotožněni s těmito postoji mysli chci nechci libé nelíbé, tak je vytvářeno a upevňováno dualitní vnímání

"Člověk, který má pouze intelektuální znalost přirozené podstaty mysli, bude přitahován - tak jako kdokoli jiný - odrazy objevujícími se v zrcadle a bude je posuzovat jako krásné nebo ošklivé. Tímto způsobem pak bude jeho mysl chycena v dualismu."

[rafael]

Je snad Boží vůlí něco jiného, než přirozenost, která volí pro sebe i pro své bližní to dobré a libé ?

libé a nelibé rozlišuje přemítající mysl ... jinak jde přirozené reakce na podněty, bez jejich komentování a zaujímání postoje libé to chci nafurt a ne-libé to nechci nikdy ... pokud jsme ztotožněni s těmito postoji mysli chci nechci libé nelíbé, tak je vytvářeno a upevňováno dualitní vnímání

"Člověk, který má pouze intelektuální znalost přirozené podstaty mysli, bude přitahován - tak jako kdokoli jiný - odrazy objevujícími se v zrcadle a bude je posuzovat jako krásné nebo ošklivé. Tímto způsobem pak bude jeho mysl chycena v dualismu."

návštěvníku moc přemýšlíš nad každou svou odpovědí.. možná bude lepší když pojedeš na duchovní setkání kde se atmavičara a spočívání učí pro ty kdo o tom moc neví..nebo nemají k tomu blízko a jdou jinou duchovní cestou.. třeba www.brahmam.cz od zítra..

[rafael]

Chögjal Namkhai Norbu: "V dzogčhenu používáme různé metody, v nichž pracujeme s energií, ty však nejsou založeny na aktivitě mysli. Jejich principem je přímá integrace projevů energie se stavem ryzí přítomnosti. Stav ryzí přítomnosti zůstává stejný, přestože máme třeba i tisíce různých zkušeností. Ať už se objeví cokoli, vše se automaticky samo od sebe osvobozuje. To míníme samoosvobozováním.

Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil.

Když naše myšlenky mizí, povstávají neustále nové. To se nazývá "pohybem", který je přirozeným projevem jasnosti mysli. V dzogčhenu je důležité, abychom se naučili s tímto "pohybem" pracovat a integrovat tak všechny aspekty své energie.

Nejsme si vědomi své přirozené jasnosti a průzračnosti, odrazy považujeme za reálné, a tak vytváříme averzi a připoutanost. Místo aby odrazy pro nás byly prostředkem pro objevení naší pravé přirozené podstaty, stávají se faktorem, jenž nás podmiňuje."

http://www.fi.muni.cz/~imladris/tmp/nam ... y-stav.pdf

pokud je někdo kdo pracuje a někdo kdo pozoruje je to vše mysl, ego.. práce s egem myšlenkami a energii je taky povahou mysli.. atmvačirá jde na to z úplně jiného konce.. odstranuje toho kdo provádí duchovní cestu (praxi) přímo.. nezabývá se energiemi, pracemi, posouzením a myšlenkami.. tohle je vše ego..mysl..