Zákon jednoty

[Jana]

A jak se z tohohle pohledu jeví kritické myšlenky o druhých, o sobě?

Zde by bylo na místě si položit otázku: Komu vadí kritické myšlenky? Kdo, co je to?

Probuzení vyjadřují kritické myšlenky o druhých. Není to pro ně žádný problém. Pro koho je to tedy problém?

Nejde o to, komu vadí kritické myšlenky, spíš jde o to, že živí iluzi oddělenosti. Zaclánějí cestu k poznání Pravdy.

Probuzenému je jasné, co je iluze a co je skutečnost, proto může říkat cokoliv a žádná myšlenka ho nespoutá v nevědomosti.

Ale hledající si může nalezení Pravdy zbytečně komplikovat.

Tenhle citát přišel dneska jak na objednávku.

Ano, bez kritických myšlenek, bez představ, co je špatně, bez opovrhujících soudů, ego umírá.

Proto je také to Drtikolovo rozhodnutí vše považovat za dobré, tak účinné.

Není to sebeoblbování. Je to pouze pokora, se kterou se přijímá Bůh jako jediný stvořitel všeho dobrého.

A viděl Bůh, že je to dobré – tím jsem tedy začal.

Ona totiž ta naše nevědomost, na kterou poukazují Probuzení, pramení právě z toho, že pro egoistický pohled nejsme schopni poznat, k čemu to, co považujeme za zlé, je dobré.

[Vari]

Ona totiž ta naše nevědomost, na kterou poukazují Probuzení, pramení právě z toho, že pro egoistický pohled nejsme schopni poznat, k čemu to, co považujeme za zlé, je dobré.

Jani, někdy je tvá prozíravost, vážně obdivuhodná.

...
Zkus si to někdy přečíst s odstupem.

[Návštěvník]

A jak se z tohohle pohledu jeví kritické myšlenky o druhých, o sobě?

Zde by bylo na místě si položit otázku: Komu vadí kritické myšlenky? Kdo, co je to?

Probuzení vyjadřují kritické myšlenky o druhých. Není to pro ně žádný problém. Pro koho je to tedy problém?

Nejde o to, komu vadí kritické myšlenky, spíš jde o to, že živí iluzi oddělenosti.

Nic takového nedělají, právě naopak. Pomáhají odhalit, kde je ego ještě hodně zaseklé.

[Návštěvník]

Proto je také to Drtikolovo rozhodnutí vše považovat za dobré, tak účinné.

Cítil se potom zřejmě lépe. Jak mizerně se asi cítil předtím... kdo ví. Komu to má krátkodobě pomoci, ten si na to přijde sám. Žádná učinná duchovní cesta to není. Učinná je otázka: Kdo potřebuje považovat vše za dobré?

[Návštěvník]

Ona totiž ta naše nevědomost, na kterou poukazují Probuzení,

Ty často podsouváš druhým nevědomost, přestože nejsi probuzená. Přitom tvrdíš, že se to nemá.

[Návštěvník]

Proto je také to Drtikolovo rozhodnutí vše považovat za dobré, tak účinné.

Cítil se potom zřejmě lépe. Jak mizerně se asi cítil předtím... kdo ví. Komu to má krátkodobě pomoci, ten si na to přijde sám. Žádná učinná duchovní cesta to není. Učinná je otázka: Kdo potřebuje považovat vše za dobré?

Zřejmě osobní já, které potřebuje eliminovat jednu polovinu z projevených jevů všetvořícího Bytí.

[Jana]

Ona totiž ta naše nevědomost, na kterou poukazují Probuzení, pramení právě z toho, že pro egoistický pohled nejsme schopni poznat, k čemu to, co považujeme za zlé, je dobré.

Jani, někdy je tvá prozíravost, vážně obdivuhodná.

...
Zkus si to někdy přečíst s odstupem.

Z osobního pohledu se samo sebou jeví projev v kontextu času a prostoru pro individualitu, případně nějakou skupinu, oddělenou od celku, dobrý, nebo zlý.

To místo, kam Tě Tvůj guru směřuje, je Božím královstvím,

doslova říká: "Ve Tvém srdci kvete radost, nenech se sužovat světem."

Případně učí poznání, že všechno v projekci mysli je jen "Nic, nic nic".

Učí vlastně totéž, co ostatní Probuzení.

Všechno skutečné je ve Tvém milujícím srdci Láskou - je to dobré,

a to, co není nic, neřešíš.

Tím pádem, kde by se mohlo vzít něco zlého?

Tohle je Nirvána, tohle je Boží království.

Dokud žiješ v zajetí iluze oddělenosti, věříš, že jsi tělo, že jsi konatel, dokud žiješ skrz ego, tak si úzkostlivě musíš hlídat dobré a vystříhat se zlého.

Jakmile Tvůj život je v režii Boží Lásky, nic zlého ve Tvém světě neexistuje.

[Jana]

„Vše jsem začal považovat za dobré, neb On to učinil. A tu jsem v okamžiku poznal, jak je jednoduché k Němu dojít. Prostě vyhodit sebe sama se vším, s myšlenkami, s vůlí, touhou, plány, se všemi ctnostmi i nectnostmi, hříchy i dobrými skutky...“

Co se takhle seznámit s kontextem té diskutované věty, a nejlépe s celým jeho dílem? Než se tím tady zaštitovat, či spekulovat, jak to ten Drtikol vlastně mínil...

Nejde o špekulaci,  jiná cesta k  poznání Jednoty všeho neexistuje.

Není šance, abys poznal, že všechno je  Láska, všechno je Bůh, že všechno je Tvé pravé Já, dokud je tady připoutanost k představě, že Tvá mysl ví, co není Láska, co není Boží, co existuje, ale čím nikdy za žádných okolností nemůžeš být. 

[Jana]

I to je součást Hry... a bude zřejmě probíhat i dál, dokud nedojde k transformaci příčin, které v člověku vyvolávají potřebu ulpívat na pozitivech a popírat existenci čehokoliv negativního.

PS. Je celkem pochopitelné, že ten, kdo se nezajímá o staroindické učení Advaita (nedvojnosti) a o tuto cestu k rozpoznání všetvořícího Principu, nazývaného na západě Bůh (= Bytí/Vědomí, které Sebe Samo v této Hře ztotožňuje s jednotlivými Svými objekty), neví, že Hra/Líla je po staletí používaný výraz pro projekce Vědomí do Jím vytvářených iluzorních objektů a může pak mylně vnímat slovo Hra jen jako osobní hru ega, v kontextu, který je běžný na Západě.

Cestou vedoucí k rozpoznávání této Hry/Líla je prohlubování bdělosti, tj. neztotožňování se objekty, které ve vědomí vyvstávají. Dlouhodobá praxe bdělosti k mysli a nad myslí má za následek postupné rozpouštění jejích obsahů a síla, se kterou dochází k navyklému ztotožňování se s mentálními objekty - tj. Hra na oddělenou existenci = Líla tak postupně ztrácí na intenzitě.

A dalším krokem je prohlédnutí, že vše, co vyvstává ve Vědomí, je prázdné, není to Nic.

A s tím přichází i poznání, že vše, co existuje je Božským Bytím - Láskou - blahem.

A tady se objevuje poznání trvalého štěstí , o kterém mluví Eduard Tomáš.

Tady se objevuje pochopení, že vše je jedním a to je pramenem našeho života, míru a blaženosti.

[Vari]

Ona totiž ta naše nevědomost, na kterou poukazují Probuzení, pramení právě z toho, že pro egoistický pohled nejsme schopni poznat, k čemu to, co považujeme za zlé, je dobré.

Jani, někdy je tvá prozíravost, vážně obdivuhodná.

...
Zkus si to někdy přečíst s odstupem.

Z osobního pohledu se samo sebou jeví projev v kontextu času a prostoru pro individualitu, případně nějakou skupinu, oddělenou od celku, dobrý, nebo zlý.

To místo, kam Tě Tvůj guru směřuje, je Božím královstvím,

doslova říká: "Ve Tvém srdci kvete radost, nenech se sužovat světem."

Případně učí poznání, že všechno v projekci mysli je jen "Nic, nic nic".

Učí vlastně totéž, co ostatní Probuzení.

Všechno skutečné je ve Tvém milujícím srdci Láskou - je to dobré,

a to, co není nic, neřešíš.

Tím pádem, kde by se mohlo vzít něco zlého?

Tohle je Nirvána, tohle je Boží království.

Dokud žiješ v zajetí iluze oddělenosti, věříš, že jsi tělo, že jsi konatel, dokud žiješ skrz ego, tak si úzkostlivě musíš hlídat dobré a vystříhat se zlého.

Jakmile Tvůj život je v režii Boží Lásky, nic zlého ve Tvém světě neexistuje.

Já chtěl jen říct, že ta věta, kdyby dolehla k tvým uším, k tvému srdci.
Ty sama volíš slova, která bys měla slyšet. To co tady mnozí ti chtějí ukázat, ty sama nejlépe si zrcadlíš.

Ten další elaborát ... moc nechápu, moc slov, stále stejná slova, opět končíš podmínkou "jakmile".
...
Víc naslouchej, když už neslyšíš slova druhých naslouchej těm svým.

[Jana]

Ten další elaborát ... moc nechápu, moc slov, stále stejná slova, opět končíš podmínkou "jakmile".
...

„Jakmile máš uvnitř sebe touhu, budeš netrpělivě očekávat její naplnění.“

a

"Jakmile jednou rozpoznáš své pravé vlastní já, potom soucit není něco, co děláš. Jestliže ruka vloží jídlo do pusy, měla by pusa poděkovat ruce? Ne, jsou jedním pohybem. Toto je soucit, pokud to tak chceš říct..."

— Mooji

[Jana]

PPS. Tím se postupně rozpouští onen domnělý "někdo", který by měl nebo mohl udělat jakýkoliv další krok.

To, co rozpouští iluzi oddělenosti, tedy představu "někoho" odděleného od toho ostatního, je vědomí stejnosti všeho.

Jak říká Eduard Tomáš: "Láska je to, co udržuje trvale ve vědomí Já"

V ní se rozpouští ego, které poukazuje na špatnosti, na to, co není z jeho pohledu milovatelné, na to, co by nemělo být, na to, co nechce. V ní se rozpouští touha po čemkoliv víc.

S vědomím, že všechno je Bůh, všechno je Láska, není, co kritizovat, není koho pomlouvat, není čeho dosahovat, není se s čím porovnávat, není s čím bojovat, není po čem toužit,

a ego ztrácí důvod ke své existenci.

Proto se ego lásky bojí. Láska je jeho smrt.

Ale Ty nejsi ego.

Ego je jen iluzí egoistické mysli.

Je to jen sen o tom, že nejsi Já.

Ego by ani za nic nechtělo být Já.

Je v něm tolik výhrad.

Jenže Ty nejsi ego, jsi Já.

Proto Lásku miluješ,

nemáš důvod se jí bát.

Vědomí, že jsi milovanou milující Láskou je Tvým největším štěstím.

Tvým největším štěstím je se jako Láska v náruči Boží lásky

rozplývat blahem.

Znám Tě.

Není v Tobě žádné sobectví.

Přeješ tohle štěstí každé bytosti, protože ji miluješ, protože jsi Já.

Proto každá bytost, která nesní svůj sen, že je egem, a poznává, že jsi Láska

je šťastná.

Každý Probuzený, který poznává, kdo jsi,

je nesmírně šťastný.




Možná tohle je v té nejvyšší úrovni Pravdy respektované tajemství,

možná Tě smí poznávat až když mu to dovolíš.

Nesmí Tvůj svět, který vytváří Tvá mysl, narušovat tím, že Ti řekne na rovinu Pravdu.

Proto jsou některá učení tajná.

[Jana]

Díky

[Návštěvník]

Každý Probuzený, který poznává, kdo jsi,

je nesmírně šťastný.

Tak si to představuje mnohý hledající. A touží to tak mít. Někdy si začne namlouvat, že to tak má - že svoji představu uskutečnil.

Skutečnost je, že neexistuje žádný probuzený, je jen Probuzení.

[Návštěvník]

Každý Probuzený, který poznává, kdo jsi,

je nesmírně šťastný.

Tak si to představuje mnohý hledající. A touží to tak mít. Někdy si začne namlouvat, že to tak má - že svoji představu uskutečnil.

Skutečnost je, že neexistuje žádný probuzený, je jen Probuzení.

Probuzení i z iluze o vlastním dosažení, která předtím mohla v osobním já vyvolávat neutuchající potřebu obhajovat svoje vlastní domněnky a přesvědčovat ostatní iluzorní já, že je tu konečně ten, kdo probuzení dosáhl a je proto natrvalo šťastný.

Dokud se ale člověk potřebuje v domněnce o vlastním dosažení utvrzovat, bude v tom pokračovat.

[Jana]

Tak si to představuje mnohý hledající. A touží to tak mít. Někdy si začne namlouvat, že to tak má - že svoji představu uskutečnil.

Skutečnost je, že neexistuje žádný probuzený, je jen Probuzení.

Tak jak?

Co je skutečnost? Jestli je tady nějaký začátečník, tak tady musí být i nějaký Probuzený.

Jak řekl E. Tomáš, jedná se o různé úrovně. Pro pokročilého je to zcela jasné. Ví, jaké to bylo, když byl začátečník, a jak se to začátečnické stadium pak měnilo. Kdo tohle nechápe, je stále na úrovni začátečníka.

Probuzenému je jasné, že představy o tom, jaké to bylo, když byl začátečníkem, jsou jen snem, není to nic skutečného.

Probuzení neprobíhá v čase.

Nicméně máš pravdu v tom, že Probuzený je také představa, iluze. To, co je probuzené, nikdy ničím jiným nebylo a s naší osobou nemá nic společného.

I když se to tak může jevit.

A to jevení s mizením v srdci je nesmírně krásné. Proto je možné psát i o takovéhle zkušenosti:

Každý Probuzený, který poznává, kdo jsi,

je nesmírně šťastný.

K tomuhle, co jsi k tomu napsala:

Tak si to představuje mnohý hledající. A touží to tak mít. Někdy si začne namlouvat, že to tak má - že svoji představu uskutečnil.

Skutečnost je, že neexistuje žádný probuzený, je jen Probuzení.

- je to nevysvětlitelné, protože v srdci Probuzeného nikdy není žádná oddělenost, nikdy nejsi nikde mimo.


A přeci - když se setkává milující milovaná Láska s milující milovanou Láskou...

Je to nesmírné štěstí.

Jak říkal Eduard Tomáš o setkání s Dalajlámou: "Když se dva setkali, tak se jen chechtali a chechtali."

[Návštěvník]

Tak jak?

Co je skutečnost? Jestli je tady nějaký začátečník, tak tady musí být i nějaký Probuzený.

Jak řekl E. Tomáš, jedná se o různé úrovně. Pro pokročilého je to zcela jasné. Ví, jaké to bylo, když byl začátečník, a jak se to začátečnické stadium pak měnilo. Kdo tohle nechápe, je stále na úrovni začátečníka.

Probuzenému je jasné, že představy o tom, jaké to bylo, když byl začátečníkem, jsou jen snem, není to nic skutečného.

Naopak, Probuzený je jako jediný schopný na těchto úrovních vysvětlovat a pomáhat. Pro Probuzeného je vše Skutečností, i to, co kdysi v začátečnické fázi nutně musel vyloučit jako iluzi.
Ale to je možné teprve po:

Svět je iluze, jen Brahmán je skutečný.
Svět je Brahmán.

Tohle začátečník nemůže pochopit.

[Jana]

Probuzený je jako jediný schopný na těchto úrovních vysvětlovat a pomáhat. Pro Probuzeného je vše Skutečností, i to, co kdysi v začátečnické fázi nutně musel vyloučit jako iluzi.

Včera jsi psala:

Tak si to představuje mnohý hledající. A touží to tak mít. Někdy si začne namlouvat, že to tak má - že svoji představu uskutečnil.

Skutečnost je, že neexistuje žádný probuzený, je jen Probuzení.

Tak tedy jak?
Ale to je možné teprve po:

Svět je iluze, jen Brahmán je skutečný.
Svět je Brahmán.

Tohle začátečník nemůže pochopit.

No vidíš to.



Tím pádem, cokoliv napíšu, máš možnost jako to začátečník nepochopit a vyvrátit,

a nebo máš možnost to vidět v celistvosti s nadhledem

a můžeš to doplnit.

[Návštěvník]

Tím pádem, cokoliv napíšu, máš možnost jako to začátečník nepochopit a vyvrátit,

a nebo máš možnost to vidět v celistvosti s nadhledem

a můžeš to doplnit.

Nemá cenu se o tom bavit se začátečníkem, který se domnívá, že je probuzený.

[Návštěvník]

Probuzený je jako jediný schopný na těchto úrovních vysvětlovat a pomáhat. Pro Probuzeného je vše Skutečností, i to, co kdysi v začátečnické fázi nutně musel vyloučit jako iluzi.

Včera jsi psala:

Tak si to představuje mnohý hledající. A touží to tak mít. Někdy si začne namlouvat, že to tak má - že svoji představu uskutečnil.

Skutečnost je, že neexistuje žádný probuzený, je jen Probuzení.

To jsou ty různé úrovně. Ty jsi začátečník, který se domnívá, že je probuzený. Zdeněk není začátečník.