Honzam píše:Protože se Buddha setkal s utrpením, odešel do bezdomoví, aby nalezl jeho příčinu, a tak vznikl buddhismus.
Kdo ví? Odcházet do bezdomoví byla v Indii dávná tradice. Stejně jako žebraví mniši v křesťanských zemích i někteří Indové odcházeli do bezdomoví, protože nenacházeli uspokojení v dosahování světských cílů. Z jejich životů tak zmizely aktivity, spojené se světskými povinnostmi i osobními zálibami, a mohli bez vyrušování obracet plnou pozornost k Bohu i k tomu, co způsobuje utrpení a znemožňuje vnímat Podstatu.
Když se princ Siddhártha Gautama (nazývaný později Buddha) setkal prvně s utrpením, měl už zkušenost, že moc, bohatství, ani šťastné manželství k trvalé spokojenosti nestačí. Je přirozené, že následoval pradávnou tradici, která národ po mnoho staletí ovlivňovala: hledat a najít trvalý mír a naplnění. Kdy tahle tradice vznikla, se zjistit nedá, ví se jen, že už kdysi dávno před Buddhovým narozením - cca 8000 let př.Kr.- vznikly Védy, ze kterých se pak vyvinul hinduismus a další duchovní směry, včetně buddhismu.
Stejně si ale myslím, že jakákoliv situace (v "domoví" i "bezdomoví") se dá řešit buď tvořivým způsobem TADY a TEĎ (zjednodušeně řečeno "protože"), nebo člověk ulpí na nějaké své představě a podle toho se pak chová (zjednodušeně vyjádřeno slovem "aby"). Dokud má člověk povinnosti k rodině a vydělává na živobytí, má to bezpochyby obtížnější než žebravý mnich. Na druhé straně všechno, co život přináší, se dá brát jako příležitost rozpoznávat, na čem nevědomky ulpíváme; zaměstnanému člověku, který se stará o rodinu, určitě nehrozí, že by např. ulpěl na pocitu "jen ať se o mě postarají, jsem přece duchovní osoba".
),