Poradna zdarma

2. Pokud se mýlíte, neztrácejte čas předstíráním, že máte pravdu.

Jedna rada lepší než druhá... A to říká Mistrům nebo žákům?

Jak si mohu uvědomit pravdu?

Kdo je ten, kdo zažije pravdu?
Je pravda objekt nebo něco úplně jiného, co nelze popsat?



Pokud vidíte pravdu, všechno utrpení končí, protože jste si jí vědomi.

„Dialogy o pravdě“

V této očekávané epizodě podkastu „Dialogy o pravdě“ autor a hlasatel Simon Mundie moderuje nádherný rozhovor s Rupertem a Francisem Lucillem. Diskutují o širokém spektru témat, včetně neduality, jejích důsledků, podobností a rozdílů mezi Rupertovým a Francisovým přístupem a jak se jejich vztah vyvíjel z jednoho studenta a učitele na vztah založený na přátelství.

Ponořují se do jejich historie a vlivů, jejich různých stylů a způsobů vyjádření nedvojného chápání a různých aspektů základní reality. Zkoumají také osvícení, „těžký problém vědomí“ a projekci dokonalosti na ty, kteří jsou považováni za takzvané duchovní učitele. Ve skutečnosti tito dva tvrdí, že lidé je spíše než za učitele považují za přátele, kteří sdílejí pravdu s přáteli.

0:00 Rupert a Francis: Krátká historie
5:30 Role utrpení: Francis Lucille
10:49 Vlivy: Krishnamurti
12:25 Vlivy: Jean Kein
22:53 Role utrpení: Rupert Spira
32:09 Přátelé, ne-učitelé
35:05 Jak se Rupert setkal s Francisem
43:21 Porozumění založené na zkušenostech
50:46 Advaita Vedanta’s Otevřené tajemství
53:54 Základní realita našeho já
1:00:55 Co je osvícení?
1:07:15 Promítání dokonalosti na učitele
1:15:09 Evoluce přístupů k nedualitě
1:20:45 Pokusy na odstranění víry v odloučení
1:28:37 Nachází se vědomí v těle?
1:30:37 Je ego problém?
1:34:22 Sdílení nedvojného porozumění
1:41:26 Různé způsoby vyjádření nedvojného porozumění
1:43:03 Tvrdý problém vědomí
1:48:22 Další otázky o realitě

Se mnou je všechno pouze hypotéza. Pokud mi můžete důvěřovat alespoň natolik, že jste připraveni prozkoumat a ptát se, tak to bude stačit. Nemám žádné doktríny, které bych vás učil, ale pouze metody, jak zjistit pravdu sami. Jakákoli pravda, kterou nenajdete, není pravda. Pravda je pravdou pouze tehdy, když ji najdete. To je základní kvalita pravdy, že jste ji našli sami, že je autenticky vaše, že můžete říci na základě vlastní autority, že tomu tak je.

Když se podíváme na věc zvanou pravda a nezaměřujeme se na ni příliš abstraktním způsobem nebo z dálky, ani neztotožňujeme pravdu s myšlenkou pravdy, pravdivými pojmy, filozofií pravdy nebo skutečnými přesvědčeními, zjistíme, že v ničem z toho pravdu nenajdeme. Vše, co objevíme, jsou různé nápady, víry a pojmy. Když se ale podíváme na to, co je pravda z velmi blízkého, intimního pohledu, zjistíme, co je skutečně pravda teď a tady.

Z mé zkušenosti je pravda něco, co znám ze své vlastní zkušenosti právě teď. Když se ptáme, kde je pravda v mé zkušenosti, často se ani nezastavíme a nezamyslíme se nad tím. Jsme zaneprázdněni honbou za konkrétním stavem mysli nebo pocitem, který chceme mít, že si málokdy dáme tu práci zastavit se a zamyslet se: co je skutečně pravda v mé zkušenosti právě teď?

Když se na to začneme ptát velmi intimně a tiše, zjistíme, co je a co není pravda. Tato otázka nám pomáhá vidět, co v naší víře a přesvědčení není skutečné. Často jsme měli jistoty, které se později ukázaly jako nepravdivé. Člověk může mít emocionální nebo intelektuální jistotu o tom, co považuje za pravdu, ale to ještě neznamená, že je to skutečně pravda.

Například lidé, kteří jsou přesvědčeni o své pravdě natolik, že jsou ochotni položit za ni život, nám ukazují, že jistota ještě neznamená pravdu. Lidé mohou mít intelektuální nebo emocionální jistotu, která je velmi pomíjivá.

Když se začneme dívat dovnitř a zkoumat, co skutečně víme a co považujeme za pravdu, často narazíme na nejistotu. Tato nejistota není tajemná nebo mystická, ale velmi intimní a reálná. Je to stav, kdy si uvědomujeme, že mnoho věcí, které jsme považovali za jisté, nemusí být skutečně pravdivé.

Historie je plná velkých myslitelů, kteří hledali pravdu, a přesto mnoho z nich nedosáhlo konečné pravdy. I když měli velké intelektuální schopnosti, pravda jim stále unikal. To nám ukazuje, že hledání pravdy prostřednictvím intelektu nebo emocí má své limity.

V každé bytosti je touha po probuzení a sebepoznání. Pravdu a svobodu nenajdeme v mysli nebo pocitech, ale v hlubokém a upřímném zkoumání naší vlastní zkušenosti právě teď.

A právě zde leží krása tohoto hledání, které je v každé bytosti existence. Je to touha probudit se a uvědomit si sebe sama. Součástí tohoto uvědomění je pochopení omezení, ve kterých jsme obvykle hledali pravdu. Toto uvědomění nás vede k svobodě.

„Člověk pak přijímá skok do prázdna. Většina lidí na to připravena není, i když pak by se jim žilo úplně úžasně. Život se totiž stává obrovským dobrodružstvím a zároveň je o každého postaráno vyšší vůlí. Lidé se však zatím rádi drží toho, co mají jisté, a vše chtějí zadržet a udržet, a proto trpí, protože některým změnám stejně nezabrání. Kdyby vše, co přichází, přijímali, pocítili by obrovskou vnitřní svobodu, radost a vděčnost. Když se člověk nechá vést, raduje se dvacet čtyři hodin denně, ale chce to zkusit. O ničem nemá předem žádnou představu, a tak ani nemůže být zklamný. A ještě něco: vše se mu pak ukazuje takové, jako to doopravdy je. Proto přesně ví, kdy má na co kývnout, a co má odmítnout. Je to, jako by mu někdo zametal cestičku.“