Nová fakta o koronaviru:

[Návštěvník]

Je to jako droga. Jakmile konspiracím jednou propadnete, těžko se uniká

[Návštěvník]

Kdo nejvíc věří konspiračním teoriím? Velkou roli hraje vzdělání, tím to ale nekončí

Konspirační teorie nám pomáhají chápat složitý a nepřehledný svět. Je to však mentální zkratka, která nám v důsledku přidělá víc starostí než užitku. Které skupiny jsou přitom nejohroženější?
Otázka konspiračních teorií v souvislosti s koronavirem vynořila velice silně, dokonce silněji než v posledních letech, kdy o konspirační teorie na sociálních sítích snad ani nejde nezakopnout. Bezmála třetina Američanů si třeba myslí, že byl koronavirus vytvořen a vypuštěn záměrně, a to s cílem poškodit Donalda Trumpa; podobné množství lidí je také přesvědčeno, že je hrozba v podobě nemoci COVID-19 výrazně přehnaná. Vzhledem k celosvětovému dění můžeme nad těmito výsledky jen nechápavě kroutit hlavou (v téhle chvíli více než 5 000 000 lidí na světě na covid zemřelo), ovšem náchylnost ke konspiracím je nám bohužel dlouhodobě vlastní.

Lidé ohrožení konspirací
Oproti standardním dezinformacím a fake news, které podávají překroucené či rovnou lživé zprávy o aktuálním dění, je konspirační teorie složitějším fenoménem. V jádru se stále jedná o teorii čili soubor tvrzení s cílem vysvětlit nějaký existující jev. Důležitost konspiračních teorií roste v nejistých a nepřehledných dobách, neboť i navzdory těžko uvěřitelným spojením mezi proměnnými nabízí tyto teorie způsob, jak se ve složité době zorientovat, jak v ní nalézt určité jistoty.

Podle politologa Josepha Uscinskiho a jeho kolegy Josepha Parenta, kteří společně napsali knihu American Conspiracy Theories, jsou mezi lidmi, již věří na konspirační teorie, pouze malé rozdíly z hlediska pohlaví, etnika či náboženství, a překvapivě dokonce nehraje roli ani základní politická orientace: v americkém prostředí nebyly zjištěny zásadní rozdíly mezi demokraty a republikány. Klíčové jsou naopak některé sociodemografické faktory, především vzdělání a třídní příslušnost; méně vzdělaní a chudší lidé věří konspiračním teoriím mnohem častěji.
https://zoommagazin.iprima.cz/zajimavos ... ejvic-veri

[lklknml]

Naproti tomu viz rozumné jsou závěry z rozsáhlé české studie ....

Ona rozsáhlá česká studie pochází z Konspiračního serveru CZ 24.

Dezinformační web je dezinformační médium pracující online, formou webových stránek. Jednoznačná a ucelená definice neexistuje, mají však často podobné charakteristiky. Obvykle pracují takovým způsobem, který vede k vytváření senzace, cíleně zveličují a zkreslují, poskytují zásadně větší prostor jedné straně a vynechávají některá fakta, což vede k částečné nebo úplné nepravdivosti sdělení.[1][2] Účelem dezinformačních webů je tedy vytváření a sdílení dezinformací, čímž se liší od běžných médií založených na ověřování fakt a šíření informací. Liší se rovněž od alternativních médií (i když se za ně někdy prohlašují), jejichž cílem je vyjádření určité sociální skupiny.

Magore...

https://cnn.iprima.cz/po-prodelanem-cov ... udie-50451

https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3356 ... ly-pruzkum

O fakta se opírá například tato informace:

Výpočet účinnosti vakcín podle https://ockovani.opendatalab.cz/statistiky

31. 10. 2021

ochrana před nakažením ... účinnost 80,2% (proočkovanost pro věk 12+ ... 65,2%)
ochrana před hospitalizací ... účinnost 80,5% (proočkovanost pro průměrný věk 67,32 ... 80,3%)
ochrana před JIP ... účinnost 81,8% (proočkovanost pro průměrný věk 63,91 ... 77,9%)

7. 11. 2021

ochrana před nakažením ... účinnost 75,6% (proočkovanost pro věk 12+ ... 65,7%)
ochrana před hospitalizací ... účinnost 80,9% (proočkovanost pro průměrný věk 67,85 ... 81,0%)
ochrana před JIP ... účinnost 85,5% (proočkovanost pro průměrný věk 64,54 ... 78,7%)

No, to je pěkně hloupá interpretace statistických dat. Ochranu před nakažením zajišťuje v prvé řadě slizniční imunita, která se neměří (neb je to náročné/drahé). A jak mmj. vyplývá i z výše uvedené studie, lidé (samozřejmě ne všichni) mají svou přirozenou adaptivní imunitu (odlišnou od mRNA vakcínou provokovanou), která se stykem s virem průběžně posiluje. Tohle všechno se z oněch statistických dat vyčíst nedá, a Honzam se ani nenamáhá vysvětlit, jak k těm svým hausnumerům vlastně přišel.

[Návštěvník]

Vakcína není repelent a virus není klíště. Jak by se nyní měli chovat očkovaní a neočkovaní

Začněme jednoduchým faktem: vakcíny fungují. Dělají přesně to, co se ukázalo v klinických testech, a k čemu byly především konstruovány: chrání před vážným průběhem nemoci. Přesně se to změřit nedá, museli bychom mít k dispozici detailní údaje o zdravotním stavu a chování velkého vzorku populace, s přijatelnou přesností se však dá říci, že po setkání s virem onemocní jeden z pěti očkovaných, a to zpravidla lehce. (Záměrně používám slovo „onemocní“, nikoli „nakazí se“. K tomu více za chvíli.)

To je velice dobrá účinnost, když ji srovnáme třeba s očkováním proti chřipce. Německý virolog Hans-Georg Kräusslich řekl v rozhovoru, který jsme s ním dělali před několika týdny: „Měli jsme velké štěstí.“ Má pravdu, měli. Přes sebevětší vědecké úsilí se mohlo stát, že vakcíny nebudou tak účinné a nebudou k dispozici tak brzy. V takovém případě bychom dosud byli skoro bezbranní.

Naštěstí nejsme. Vakcíny představují hlavní rozdíl mezi podzimem 2020 a podzimem 2021. Bez nich bychom se pohybovali po stejné beznadějné křivce vstříc tisícům nadbytečných úmrtí. Dát se očkovat je nadále to nejlepší, co můžete proti covidu udělat pro sebe i pro společnost. Má to smysl i tehdy, když jste mladí a můžete se víceméně spolehnout, že vám covid příliš neublíží. Má to smysl i tehdy, když jste nemoc už prodělali. Jestli to váš zdravotní stav umožňuje a jestli netrpíte těžkou fobií, měli byste se dát očkovat. Pokud to z jakéhokoli důvodu neuděláte, měli byste si být vědomi zvýšeného rizika onemocnění a přizpůsobit tomu své chování, zejména omezit kontakt s lidmi na nezbytné minimum.

Vedlejší účinky vakcín jsou vzácné. Státní ústav pro kontrolu léčiv eviduje k 1. 11. celkem 8684 hlášení o takových případech, což na první pohled nevypadá jako nízké číslo (je to zhruba jedno hlášení na 1450 podaných dávek vakcíny). Je ale potřeba vědět, že SÚKL opravdu jen eviduje. Nepřezkoumává podaná hlášení a netřídí je podle závažnosti. Podrobnější pohled ukazuje, že nejčastějšími takto hlášenými účinky jsou horečka, únava a bolest hlavy, což ovšem po očkování přechodně pociťuje velmi mnoho lidí, patrně více než polovina – většina z nich to ale nikam nehlásí.

Opravdu závažných vedlejších účinků je mnohem méně. Samozřejmě existují: nejvážnější mezi nimi bývá anafylaktický šok v důsledku alergie na některou složku vakcíny, ten se vyskytuje typicky u dvou až pěti lidí z milionu. Postupem času se objevila u všech používaných covidových vakcín i další vzácná, ale vážná rizika.

Zde je opět potřeba dobře rozumět statistikám a způsobu vykazování. Příslušné instituce v USA a EU evidují poměrně velké počty úmrtí, k nimž došlo po aplikaci vakcíny (zpravidla se tím rozumí po dobu tří týdnů). V USA to je k 1. listopadu 2021 9367 úmrtí na 423 milionů podaných dávek vakcíny (tedy jedno na 45 000 dávek), v Evropské unii 6990 úmrtí na 563 milionů podaných dávek (tedy jedno na 80 500 dávek). Nezjišťuje se však žádná příčinná souvislost mezi očkováním a úmrtím. Poskytovatelé zdravotní péče mají za povinnost hlásit bez výběru všechny takové případy. Při velkých počtech očkovaných (a přednostním výběru starších či jinak rizikových osob) je statisticky nevyhnutelné, že někteří z nich brzy po aplikaci zemřou (například i na covid, proti kterému ještě nestihli získat dostatečnou ochranu). To samozřejmě neznamená, že lze taková úmrtí zlehčovat – všechna stojí za podrobné přezkoumání, to je ostatně smyslem jejich evidence. V některých případech, kterých je ale o desítkový řád méně než celkový počet evidovaných, se příčinné mechanismy již našly, nebo je na ně velmi silné podezření. Riziko vážných zdravotních komplikací v přímém důsledku vakcinace se dá odhadnout na poměr jedna ku několika stům tisíc až jednomu milionu, nadto je dnes už známo, které faktory ho zvyšují u kterých vakcín.

Otázka možných vedlejších účinků, jež se neprojeví teď, ale po letech, oblíbená v diskusích na sociálních sítích, je spíš filozofická. Nedá se na ni totiž uspokojivě odpovědět; kdo trvá na stoprocentních zárukách, odejde nespokojen, protože od seriózního vědce je dostat nemůže. Kdo je naopak poskytne, lže. Požadavek naprosté jistoty je nereálný, proto dětinský. Takové záruky věda dávat nedovede a koneckonců nesmí.

Očkování je dobrá věc, ta nejlepší, kterou proti covidu zatím máme. Je ale nezbytně nutné chápat meze jeho možností.

Rozumějme očkování správně
Vakcína není repelent a virus není klíště. Očkování nezpůsobí, že vás virus uvidí a znechuceně odejde jinam. SARS-CoV-2 napadne úplně stejným způsobem očkovaného i neočkovaného: vstoupí do těla a pokusí se o útok na buňky, v nichž by se mohl množit. Stojí za to popsat si trochu zdlouhavě celý mechanismus, přestože ho asi z větší části znáte. Jeho detaily však, jakkoli to zní podivně, mají přímé politické důsledky.

První, na čem záleží, je to, kolik toho viru je, jak velké dávce jste byli vystaveni a jak často se taková situace opakuje. Po půldruhém roce epidemie lze celkem s jistotou tvrdit, že jsme se s virem SARS-CoV-2 někdy potkali všichni. Ne všichni jsme však onemocněli. Pravděpodobnost, že „to chytneme“, je nejdřív ze všeho dána tím, jak silně a jak často jsme viru exponováni: v tom spočívá rozdíl například mezi servírkou Na Růžku a hajným z brdských lesů.

Co bude dál, když k nákaze dojde, o tom rozhodne imunitní systém. Pokud je ve velmi dobré kondici, pak může zlikvidovat virus takříkajíc hned ve dveřích: dříve než se dostane k napadnutelným buňkám. To způsobí tzv. slizniční imunita. Ta s očkováním nesouvisí (i když je možné, že ji vakcíny poněkud stimulují, pokud však ano, je to jen jejich vedlejší efekt). Jak kvalitní je, to záleží na vašem celkovém zdravotním stavu, na momentální kondici a na genetických faktorech. Jak často je slizniční imunita proti covidu účinná a čím ji případně lze ovlivnit, to je předmětem mnoha odborných diskusí, silně však zatížených nedostatkem dat. Jisté je, že se na ni nedá spolehnout. U očkovaných i neočkovaných je třeba počítat s tím, že přes tuto první překážku se virus dostane.

Pak záleží na tom, zda se váš imunitní systém s virem zná z dřívějška, ať už díky očkování, nebo prodělané nemoci. Zná-li jej, zahájí specifickou obrannou reakci, která je rychlá a zpravidla velmi účinná. Oslabit ji však může řada faktorů: věk, chronické nemoci, špatná fyzická kondice, genetická predispozice – a také vlivy, které musíme pokládat za náhodné a nepředvídatelné, protože je zatím nedovedeme analyzovat.

Tady se dostáváme k tomu, že mnozí očkovaní – zhruba jeden z pěti, což rozhodně není zanedbatelné – covidem onemocní s viditelnými příznaky. Zhruba stejný poměr platí i pro imunitu získanou předchozím proděláním nemoci. Spory o tom, která z těchto imunit je „lepší“, účinnější a trvalejší, probíhají na vědecké i nevědecké půdě, prozatím se zdá, že rozdíl mezi nimi není velký.

Obrat „s viditelnými příznaky“ je důležitý. Z dosavadního průběhu epidemie víme, že existují také bezpříznakové průběhy – onemocnění tak slabé, že si jeho přítomnost člověk ani neuvědomí. Jeho záludnost spočívá v tom, že nemocný šíří nákazu dál, aniž o tom má tušení. Nikdy se nepodařilo spolehlivě zjistit, kolik takových bezpříznakových průběhů covidu doopravdy je, odhady kolísají mezi desetinou a dvojnásobkem (!) počtu příznakově nemocných, jasno do toho nevnesly ani studie zkoumající přítomnost protilátek. Jisté však je toto: ať bylo před začátkem vakcinace jakékoli množství bezpříznakových průběhů, teď je jich víc. Protože základním účinkem očkování je právě to, že příznaky tlumí, pomáhá tělu, aby nemocí příliš netrpělo a aby se s ní vypořádalo rychle.

Nestane se to však mžikem. I v očkovaných se virus bude většinou po nějakou dobu množit, než ho imunitní systém zlikviduje. Po tuto dobu může i očkovaný člověk nákazu šířit. Tato doba je kratší – a množství vylučovaného viru menší – než u neočkovaných, jenže to platí jen statisticky, jako průměr velkého počtu případů. Individuální odlišnosti mohou být veliké.

Jednoduše řečeno, dvě dávky Moderny či Vaxzevrie zaručují s velikou pravděpodobností, že na covid nezemřete ani nebudete bojovat o život na jipce. S docela slušnou pravděpodobností zaručují i to, že covid s rozvinutými příznaky vůbec nedostanete: když budete vy a neočkovaná osoba podobného věku a podobného zdravotního stavu vystaveni stejné situaci, stejné dávce viru, pak je vaše šance neonemocnět čtyřikrát až pětkrát větší.

Jestli ale jdete navštívit neočkovanou babičku, pak je vaše očkování nedostatečnou zárukou jejího bezpečí. V takovém případě se rozhodně předem otestujte a chovejte se velmi opatrně. Očkování není zárukou bezinfekčnosti. Bohužel se skoro všichni chováme tak, jako by bylo, a stát nás v tom ze všech sil podporuje.

Největší díra v systému

Jak známo, očkovaní se u nás – stejně jako ve většině západních zemí – nemusí testovat na covid. Potvrzení o očkování je postačujícím průkazem pro vstup všude, kde se takový průkaz vyžaduje, od vlastního pracoviště po hospodu a plavecký bazén (pokud se vůbec vyžaduje, ale to je zas jiná pohádka). Kdo očkovaný není, po tom se v takových případech chce čerstvý negativní test: antigenní dnes u nás platí jen 24 hodin, PCR sice třikrát déle, ale když odečtete dobu na jeho vyhodnocení, zbude vám většinou také jen těch čtyřiadvacet hodin. To jsou hodně přísné lhůty, ale z epidemiologického hlediska jsou stanoveny správně: po tak krátkou dobu je výsledek testu spolehlivý, pak už ne.

Naproti tomu rozhodnutí uznávat očkovaní jako důkaz bezinfekčnosti nemá s vědou společného vůbec nic. Je ryze politické, diktované dvěma ohledy: zaprvé, ušetřit na testech, které představují pro státní kapsu ohromnou zátěž. Zadruhé, motivovat k očkování výhodami v praktickém životě: očkujte se a žijte bez všech omezení! K dokonalosti se tato politika dotáhne, když se testy přestanou proplácet nebo se jejich proplácení významně omezí, jak se u nás děje právě teď.

Očkovaní mohou dokonce roznášet virus více a častěji než neočkovaní, protože je u nich daleko vyšší pravděpodobnost bezpříznakového průběhu. Mohou být infekční, aniž o tom vědí. Vím já, jestli právě v tuhle chvíli nemám covid? Mohl bych mít. Mám rýmu, kterou v tuhle roční dobu zpravidla mívám, aniž jí věnuji pozornost, ale je to opravdu jen rýma? Abych se to dozvěděl, musel bych si udělat spolehlivý test (a často ho opakovat). Udělám to? Bez vážného důvodu, jakým by mohla být třeba návštěva u staré a rizikové osoby, nejspíš ne. Vy ano?

Kromě toho se očkovaní celkem bez omezení vystavují riziku nákazy, protože vědí, že si to mohou dovolit. Chodí více mezi lidi, cestují, často nedodržují nijak striktně ochranu dýchacích cest ani jiná opatření. Nemusí se nám to líbit, ale očkovaní lidé jsou – jsme – rizikoví. Vím, že tento výrok používají často a s chutí antivaxeři, je však pravdivý. A samozřejmě není (!) argumentem proti očkování. Je argumentem pro přemýšlení.

Dosáhnout vysoké proočkovanosti je důležitý cíl. Dokud nebudou opravdu účinné, levné a dostupné léky anebo dokud nepřestane být virus tak agresivní, je očkování jedinou cestou k normálnímu fungování společnosti a ekonomiky. Je pochopitelné, že se vlády snaží k očkování motivovat. Metoda „budeme se tvářit, že očkovaní jsou bezinfekční, přestože dobře víme, že to není pravda“ by nemusela být tak špatná, kdyby se naplno uplatňovala jen po krátkou dobu, nejlépe v létě, kdy je aktivita viru minimální. Kdyby vedla k tomu, že u nás namísto stávajících 57 % populace budeme mít proočkovaných například 80 % jako ve Španělsku, dalo by se říci, že se tahle nevědecká manipulace vyplatila.

Jenže teď není léto, ale listopad, vlna onemocnění stoupá, reálně nám hrozí, že nynější opatření nebudou stačit a bude zas potřeba něco zavřít, nějak omezit běžné aktivity. Netestování očkovaných je nadále určitou motivací – život bez očkování, ale s testováním brzy strašlivě poleze do peněz, pokud se pravidla nezmění –, ale kromě toho je také obrovskou dírou v systému. A dokladem toho, jak se praktická politika často rozchází s vědeckým poznáním.

Nůžky mezi vědou a politikou

Obecně vzato, veškerá covidová politika je pragmatická a na vědu se odvolává jen tehdy, když se jí to hodí. Kdybychom postupovali přísně vědecky (a z medicínského hlediska konzervativně), nejspíš bychom – například – před očkováním chtěli povinný test na protilátky, aby se posoudilo, zda má smysl zatěžovat tělo vakcínou. Nedělá se to, protože úhrnný zdravotní benefit by byl jen malý, zato organizační komplikace obrovské a náklady značné. Jde o rozumné politické rozhodnutí, jen není úplně v pořádku zdůvodňovat ho striktně vědecky: je to kompromis mezi vědou a proveditelností. Čím hlouběji v pandemii jsme, čím víc se do ní zamotáváme, tím víc na takových jemných rozlišeních záleží.

(Jednoduchá analogie: než vás přeočkují na tetanus, většinou vám odeberou krev a změří protilátky. Když ale máte úraz a nemůžete si vzpomenout, jestli máte platné očkování, píchnou vám tetanovku bez testu a bez diskusí, protože riziko opomenutí je mnohem větší než riziko případného zbytečného očkování. Je to správný postup.)

Rozporů mezi exaktním a pragmatickým přístupem je kolem nás mnohem více a ne všechny se dají přirovnat k tetanovce. Vezměme si respirátory: nosit je na veřejných místech je za stávajících okolností naprosto rozumné, to je v pořádku. Zároveň ale platí spousta výjimek, kde respirátor mít nemusíte. Musí platit, jinak by nemohly fungovat zmíněné restaurace, plavecké bazény a desítky dalších typů zařízení. Pragmaticky to je pochopitelné, exaktně zdůvodnitelné jen tehdy, když jasně řekneme, že lepší něco nežli nic, že v restauraci při jídle samozřejmě můžete virus chytit i předat a když si pak respirátor nasadíte na cestu místností ven, nezachráníte mnoho, ale přesto aspoň něco málo.

Nepředstírejme ale, že to je bezpečná praxe a že dvoumetrové rozestupy mezi stoly něco zaručují: v uzavřené místnosti, kde lidé tráví půl hodiny a více, nejsou skoro k ničemu. V mnoha protiepidemických opatřeních je zřetelný prvek rituálu, což není samo o sobě úplně špatně: připomíná se tím, že situace není normální, že si máme dávat pozor. Užitečnost rituálu lze koneckonců také zdůvodnit vědecky, což říkám beze stopy ironie. Jen tou vědou musí být sociologie a psychologie, ne medicína a biologie.

Politika, zejména politika v krizi, potřebuje zjednodušit vědecké poznání do sady stručných a realizovatelných pravidel. K tomu je nezbytné zaokrouhlovat, průměrovat, pomíjet detaily a občas nějaká vzpurná fakta ohnout. Před vědci pak stojí nesmírně těžká otázka, do jaké míry s tím mají souhlasit. Principiální postoj, lpění na všech detailech, by (například) znamenal, že se před očkováním budou měřit protilátky a bude se zvažovat každý případ zvlášť. Prakticky by to vedlo k okamžitému zhroucení očkovacího systému, což je nesmyslně vysoká cena. V mnoha zemích o těchto věcech vědci vůbec nediskutují, přinejmenším ne veřejně. U nás ano: nezanedbatelná část vědecké komunity se netají skepsí k různým aspektům vládní covidové politiky.

Velkou změnou je, že někteří z těchto skeptiků teď byli přizváni do poradního orgánu ministerstva zdravotnictví, kde budou mít možnost své názory předložit k posouzení a – možná – něco ovlivnit. Za zdůraznění stojí, že lidé jako Hana Zelená, Václav Fejt či Vojtěch Thon nejsou žádní šílení odmítači, konspirační teoretici ani břídilové. Jsou to bona fide odborníci, často s velkým vědeckým kreditem, jejichž pohled na pandemii je odlišný od oficiálního. Jejich přítomnost v týmu odborníků určujících státní strategii může být přínosem – a rozhodně je pokrokem směrem k demokratizaci odborné diskuse. Je také dobře, že nyní ponesou spoluodpovědnost, protože takové postavení člověka chtě nechtě donutí uvažovat zdrženlivěji.

Rozevírání nůžek mezi odborným poznáním a politickou praxí však nezabrání ani oni. Politika musí být především uskutečnitelná. Proto bude dál zjednodušovat. Odborníci se zpronevěří své úloze vůči veřejnosti tehdy, když budou takové zjednodušování buď apriori odmítat a napadat, anebo když naopak budou jeho existenci zamlčovat. To první často dělají „disentní“ vědci, to druhé ti „státní“. Solidní odborník by měl transformaci vědy do politických opatření chápat, vysvětlovat veřejnosti, přijímat jeho nutnost – a samozřejmě se hlasitě ozvat, když se zjednodušování změní v lež. Dojdou-li čeští lékaři a vědci k takovému postoji – poté, co mnozí z nich vyzkoušeli všechno ostatní –, pak společnosti velmi prospějí.

O co stručně jde: Očkování je nejlepší, co proti covidu máme, ale bezinfekčnost nezaručuje. Netestování očkovaných je politickým rozhodnutím, které jde proti vědeckému poznání. Současná situace podle názoru autora komentáře volá po tom, aby se toto rozhodnutí přehodnotilo. Druhá část tohoto komentáře se zabývá scénářem pravděpodobného dalšího vývoje epidemie a možnými protiopatřeními.
https://denikn.cz/742788/vakcina-neni-r ... f944462d3#

[Návštěvník]

Výpočet účinnosti vakcín podle https://ockovani.opendatalab.cz/statistiky

31. 10. 2021

ochrana před nakažením ... účinnost 80,2% (proočkovanost pro věk 12+ ... 65,2%)
ochrana před hospitalizací ... účinnost 80,5% (proočkovanost pro průměrný věk 67,32 ... 80,3%)
ochrana před JIP ... účinnost 81,8% (proočkovanost pro průměrný věk 63,91 ... 77,9%)

7. 11. 2021

ochrana před nakažením ... účinnost 75,6% (proočkovanost pro věk 12+ ... 65,7%)
ochrana před hospitalizací ... účinnost 80,9% (proočkovanost pro průměrný věk 67,85 ... 81,0%)
ochrana před JIP ... účinnost 85,5% (proočkovanost pro průměrný věk 64,54 ... 78,7%)

No, to je pěkně hloupá interpretace statistických dat. Ochranu před nakažením zajišťuje v prvé řadě slizniční imunita, která se neměří (neb je to náročné/drahé). A jak mmj. vyplývá i z výše uvedené studie, lidé (samozřejmě ne všichni) mají svou přirozenou adaptivní imunitu (odlišnou od mRNA vakcínou provokovanou), která se stykem s virem průběžně posiluje. Tohle všechno se z oněch statistických dat vyčíst nedá, a Honzam se ani nenamáhá vysvětlit, jak k těm svým hausnumerům vlastně přišel.

Výpočtem ze statistických údajů: https://ockovani.opendatalab.cz/statistiky

.

[Návštěvník]

Patnácti tisíci nakažených to nekončí. Experti z MeSES radí, jak covid zastavit

AKTUALIZUJEME. Mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES) dnes představuje návrhy opatření a postupů ke zmírnění aktuální vlny covidu. „Situace je opravdu vážná,“ uvedl jeden z expertů Zdeněk Hel.

„Nechceme zbytečně strašit, ale situace je opravdu vážná, a to z mnoha důvodů,“ uvedl ještě před dnešní tiskovkou člen MeSES Zdeněk Hel, imunolog působící na University of Alabama v USA.

Podle šéfa skupiny MeSES a epidemiologa Petra Smejkala je postup proti pandemii opět pozadu. „Nikdy jsme necítili potřebu takto vystoupit, ale teď myslíme, že by bylo dobré se i ukázat, situace je vážná. Asi všichni vnímáme, že 15 tisíc pozitivních dále poroste. Poroste i obsazenost JIP a my opět slýcháváme, že máme robustní zdravotní systém, který to zvládne. Že není třeba se znepokojovat, protože už jsme určitě dost promořeni, aby se křivka zlomila. Máme pocit, že tohle už jsme vše slyšeli. Je to deja vu od Ministerstva zdravotnictví,“ uvedl na začátek.

„Nechci být kritický, ale Klinická skupina je o krok pozadu, nebo o dva či tři. Nepřicházíme s novým lékem nebo vakcínou, která nás spasí,“ pokračoval. „Chceme zdůraznit to, co opakujeme - nemůžeme se opřít jen do očkování, ale musíme dělat i vše ostatní. To je trasování, testování a opatření. Zejména testování nám leží na srdci,“ zdůraznil.

„Vždy říkáme, že ta opatření, která navrhujeme, jsou ta levná. Opakujeme neustále, že je důležité testování, trasování a tak dále. Ale neděje se ideálně nic z toho, co doporučujeme. Všechna tahle opatření jsou levnější než lockdowny a další věci,“ míní Smejkal.

Asi všichni vnímáme, že 15 tisíc pozitivních dále poroste, poroste i obsazenost JIP a my opět slýcháváme, že máme robustní zdravotní systém, který to zvládne, Že není třeba se znepokojovat, protože už jsme určitě dost promařeni, aby se křivka zlomila. Máme pocit, že tohle už jsme vše slyšeli.
Šéf MeSES také připomněl situaci zdravotníků. „Zdravotníci si prožili něco, co v životě nezažili, a teď jen dojít do půlky toho samého může znamenat, že tu práci už nebudou dělat. Nekalkulujme s tím, že máme robustní systém se zdravotníky plnými energie, kteří půjdou do toho co loni,“ dodal.

Pozor na útlum testování
Podle Ruth Tachezy by se ale měl klást důraz na testování. „Je to nejen proto, aby se zamezilo šíření viru. Dnes máme léky, které mohou zabránit těžkým průběhům, proto je důležité testovat a vyhledávat ty, kdo mohou léky využít. Důležité je i testovat ve školách. Jiná cesta než frekvenční testování není. Na vysokých školách stejně jako ve firmách vyžadovat NTO. A samozřejmě v těchto prostorách vyžadovat respirátory,“ uvedla.

Epidemiolog Rastislav Maďar pak upozornil na důležitost třetích dávek: „Do podzimu jsme vstupovali s tím, že se budeme moci v sezoně lépe opřít o postinfekční a postvakcinační ochranu. Bohužel se ukázalo, že i tihle lidé mohou končit na JIP. A bude jich přibývat. Data z Izraele ukazují, že to vyřeší masivní aplikace třetích dávek. Proočkovanost boosterem ale, máme obavu, nebude stoupat dost rychle směrem k Vánocům. “

Upozornil, že virus prochází dětskou populací a i ta může trpět postcovidovými potížemi. „Zodpovědné osoby nechávají virus procházet školními zařízeními. Klastry se identifikují velmi pozdě. Zachytí se často, až když virus narazí na rizikového. Ale ve školách dochází k zintenzivnění přenosu, i když to trasování neukazuje, a dochází k přenosu do rodin a zpět. Máme obavy, aby po Vánocích nestoupala obloženost lůžek i úmrtnost,“ dodal Maďar. Predikovat je podle něj obtížné. „Nevíme, jak velká část populace je promořena.“

Maďar varoval před útlumem testování a útlumem nákupu testů. „Může nastat situace, kdy dojde ke kulminaci incidence, ale počet hospitalizací i úmrtnost budou doznívat. Nemůžeme se tvářit, že s koncem roku pandemie končí. Je možné, že se dostaví šestá vlna nebo druhá část páté a budeme s virem bojovat ještě do února. Není čas rezignovat na nákupy testů. Mám pocit, že někteří lidé spoléhají na to, že to samo klesne dolů, ale na to nemůžeme spoléhat. Může se stát, že stát zase nebude připravený na to, co nastane v lednu a únoru. Není pozdě masivně nakupovat testy a masivně zvyšovat kapacity testů, posilovat mobilní týmy, masivně posilovat trasování, ještě se nám to bude hodit i do jarních měsíců,“ řekl Maďar.

Podle demografky Dagmar Dzúrové je náročné další vývoj epidemie předpovídat. Očekává ale, že bude pokračovat i začátkem příštího roku. „Je mnoho neznámých pro další modelování epidemie. Ale lze usuzovat, že v následujících týdnech se bude vlna zvyšovat, než dojde k poklesu. I kdyby se zvyšovala 14 dní, počet hospitalizovaných se bude zvyšovat ještě dalších 14 dní. Velký nápor na zdravotní péči by přicházel na období Vánoc a Nového roku. Bohužel se na tu situaci musíme připravit,“ míní odbornice.

„Jen musíme doufat, že ke zlomu dojde dříve, než jak to naznačují modely. Kdy a jak se vlna zlomí a jak dále bude probíhat, záleží na chování nás všech a dodržování základních opatření a na míře protestovanosti. Pandemie bude s největší pravděpodobností pokračovat i v prvních měsících nového roku. Únor a březen jsou měsíce nejvyšší úmrtnosti z hlediska výskytu respiračních onemocnění.“

Stanovisko a doporučení MeSES:

V Česku, obdobně jako v řadě dalších, především východoevropských zemí, v nichž je nízká proočkovanost a nižší míra dodržování protiepidemických opatření, sílí další epidemická vlna. Podle Národní referenční laboratoře se aktuálně snižuje podíl původní varianty delta a zvyšuje se podíl subvariant delta (AY.4, AY.33 a AY.39), které jsou nakažlivější než předchozí varianty.

Nárůst nových případů, hospitalizací i úmrtí v důsledku nákazy covid-19 zatím nejeví známky poklesu ani zpomalení. Jedná se o vývoj, na který naše skupina upozorňovala ve svých stanoviscích již od léta a na který se bohužel příslušné odpovědné orgány nepřipravily a nepodnikly nezbytné kroky k tomu, aby jej zpomalily či zastavily. Opět neexistuje plán s podklady pro opatření, která by se měla zavádět, pokud se situace bude zhoršovat.

Díky možnosti očkování se aktuální situace od loňského roku liší, rozdíl však není příliš významný. Je zjevné, že populace nebyla tak promořená, jak někteří předpokládali, a že je vůči nové, vysoce infekční variantě viru stále velmi vnímavá, a to i proto, že post-infekční imunita v čase klesá.

Konkrétní míra vnímavosti populace je stále nejistá a je možné, že v následujících týdnech nastane stav, kdy se růst samovolně zastaví v důsledku existující imunity v populaci. Protože se tento vývoj predikuje velmi obtížně, je nutné počítat i s možností, že k samovolnému zpomalení dojde velmi pozdě, tedy za cenu obrovských ztrát na životech a zdraví obyvatel. Ať už bude následující vývoj jakýkoliv, je zřejmé, co je třeba udělat. Jednoznačně je nyní nutné vyvinout veškerou snahu o odvrácení nejhoršího možného scénáře, i kdyby nakonec nenastal.

Povinností vlády je proto na současnou situaci reagovat a zamezit negativním následkům epidemie. Občané se nesmějí stát oběťmi politické situace povolebního předávání moci, v níž není nikdo ochoten přijmout zodpovědnost za další kroky. I přes zkušenosti z předchozích vln nákazy se stále jde cestou tzv. promořování, která má ale za následek velké ztráty na životech a na zdraví. Zodpovědné osoby a struktury budou mít přímou odpovědnost za další vývoj, a za životy tisíců občanů, kteří v následujících týdnech v důsledku nemoci covid-19 budou vystaveni dlouhodobým následkům onemocnění a úmrtí.

Než bude zvažováno zavedení série přísnějších protiepidemických opatření, například omezení hromadných akcí či dokonce lockdown, musí být předtím v nejvyšší možné míře využity mnohem levnější nástroje k boje s epidemií: očkování, testování a ochrana dýchacích cest. Pokud ale ani tato opatření nebudou dodržována, nelze vyloučit, že stát bude muset přistoupit k represivnějším opatřením. Každý občan může k potlačování epidemie přispět – očkováním a dodržováním 3R (respirátory, rozestupy a pravidelné mytí rukou). Pokud se lidé budou chovat zodpovědně, tak mohou současný trend zvrátit a vyhnout se rozsáhlým a mnohdy zásadním omezením jak v osobním, tak i pracovním životě.

Aktuální covidová situace v Česku

Testy v Česku v úterý potvrdily 14 539 případů koronaviru, téměř o polovinu víc než před týdnem a nejvíc za den od poloviny března. V nemocnicích je s covidem-19 téměř 3300 lidí, 486 pacientů ve vážném stavu je nejvíc od počátku května. Denní počet úmrtí s koronavirem v tomto měsíci neklesl pod 30, dostal se i nad 50 zemřelých.

Víc nových případů než v úterý ministerstvo zdravotnictví eviduje naposledy 12. března. Úterní počet patří mezi dvacítku nejvyšších denních přírůstků nakažených za dobu epidemie v Česku od počátku loňského března.

Také 3295 hospitalizovaných s covidem-19 je zhruba o polovinu víc než o týden dřív. Víc nakažených bylo v nemocnicích naposledy koncem dubna. Některé nemocnice proto už začaly omezovat odkladnou péči. S koronavirem dosud zemřelo 31 229 lidí, za minulý pátek ministerstvo zdravotnictví eviduje 54 úmrtí. V úterý zemřelo s covidem 31 lidí, nejnovější čísla ale obvykle při pozdějších aktualizacích vzrostou.

Oproti loňskému podzimu roste počet nakažených rychleji

Doporučujeme zaměřit se na maximální využití existujících „levných nástrojů“ pro boj s epidemií: očkování, testování a ochrana dýchacích cest. Ve všech těchto oblastech je nadále velký prostor pro zlepšení a jejich kombinované posílení je významné pro zpomalení šíření epidemie v populaci a záchranu lidských životů.

Dosáhnout vyšší proočkovanosti, obzvláště u občanů s rizikem vážného průběhu onemocnění a u osob, které jsou s nimi v pravidelném kontaktu včetně dětí nad věkovou hranicí, od níž je jejich očkování již schváleno. Pro zvýšení proočkovanosti dosud neočkovaných i všech, kteří se již mohou očkovat třetí dávkou doporučujeme:Co nejvíce podpořit a dostatečně financovat existenci a kapacitu mobilních očkovacích týmů, obzvláště se zaměřením na hůře dostupné lokality.
Podpořit a motivovat praktické lékaře k aktivnímu nabídnutí očkování všem svým pacientům, kteří se mohou očkovat, obzvláště pokud mají zvýšené riziko vážného průběhu onemocnění. Doporučujeme přejít ze systému opt-in (pacient se musí sám zeptat a objednat) na systém opt-out (počítá se s tím, že se pacient bude očkovat, může se ale odhlásit a očkování odmítnout).
Nabídnout možnost dvoudenního, státem plně hrazeného, volna, které si mohou zaměstnanci vybrat, a to v den očkování a následující den.
Vyžadovat očkování u všech zaměstnanců pracujících ve zdravotních a sociálních službách a v oblasti vzdělávání.
Zvýšit dostupnost a četnost testování. Je klíčové pro izolaci infekčních osob a pro zamezení dalšího šíření viru. Je ale nutné rovněž pro včasnou diagnózu a následnou léčbu, která může výrazně zmírnit vážný průběh nemoci. Při současné virové náloži v populaci se zároveň jedná o vysoce efektivní a relativně úsporné opatření. V oblasti testování doporučujeme: Okamžitě zahájit pravidelné testování v základních a středních školách. Z odborného pohledu by bylo ideální testovat dvakrát týdně (v pondělí a ve čtvrtek). V mnoha školách to však není možné zajistit, proto doporučujeme testovat alespoň jednou týdně (v pondělí), ideálně PCR testem (není-li to z logistických důvodů možné, přístupné jsou i Ag testy, pokud se nejedná odběr ze slin). Protože je situace kritická a virová nálož v populaci velmi vysoká, nedává už smysl postupovat regionálně, podle jednotlivých okresů, protože již všechny okresy splňují hranici stanovenou pro toto opatření (dle doporučení americké CDC při týdenní incidenci minimálně 100 případů na 100 tisíc obyvatel).

Pokud má žák pozitivní test a byl v kontaktu se zbytkem třídy, doporučujeme neposílat exponované spolužáky do karantény, ale postupovat formou „test to stay“, tedy žáky místo karantény po celou dobu jejího trvání jednou denně testovat. Pokud tento postup není možné realizovat, je nutné exponovaným žákům nařídit karanténu.

Na vysokých školách doporučujeme pravidelně testovat studenty kteří se účastní prezenční výuky. Za účelem minimalizace narušování prezenční výuky a dopadů na zdraví žáků a studentů je nutné ihned zajistit dostatečné množství testů, v požadované kvalitě a zajistit jejich co nejrychlejší distribuci do škol.
Okamžitě zahájit pravidelné testování v institucích a pracovních kolektivech, také minimálně jednou týdně. Dokud incidence nebude klesat (orientačně lze uvažovat o hranici pod 300 případů na tisíc obyvatel za týden), tak opět ve všech okresech.
Zajistit navýšení testovací kapacity tak, aby bylo možné v každém okrese absolvovat PCR test nejpozději následující den po stanovení indikace.
Cenově zpřístupnit a zastropovat zpoplatnění testů pro neindikované jedince, s dostatečnou úhradou od pojišťoven nebo s příspěvkem přímo od státu, aby se osoby bez očkování nevyhýbaly testování z finančních důvodů.

Odborně správné by bylo testovat plošně všechny žáky a zaměstnance, bez ohledu na to, zda jsou očkovaní, nebo covid-19 již prodělali. S ohledem na to, že je testovací kapacita omezená, a očkovaní jedinci mají v průměru nižší virovou nálož a kratší dobu infekčnosti, je výhodnější preventivně testovat pouze jedince bez očkování nebo prodělané nemoci, protože význam takového testu je větší. Je důležité identifikovat pozitivní jedince, kteří mají větší riziko onemocnění a vážného průběhu a zároveň větší pravděpodobnost, že nakazí ostatní. Při diagnostické či epidemiologické indikaci by měli být nadále testováni všichni bez výjimek.
Posílit používání prostředků ochrany dýchacích cest. Ta je nadále zásadním preventivním a zároveň velmi levným opatřením, ale jeho účinnost významně závisí na ochotě veřejnosti ho dodržovat.
Proto doporučujeme: Kontrolovat povinnost ochrany dýchacích cest ve všech vnitřních prostorách, obzvláště veřejných budovách, kde dochází k vysoké koncentraci lidí (obchodní domy, kina, úřady atd.)

Nošení ochrany dýchacích cest při výuce ve školách má negativní dopad na schopnost se učit a komunikovat se spolužáky a učiteli. Epidemiologický význam povinnosti ochrany dýchacích cest při výuce ve školách by byl při zohlednění celého systému nastavených protiepidemických opatření a infekčnosti varianty delta velmi sporný, navíc by to znamenalo příliš významnou asymetrii směrem k nevyvážené přísnosti ve školách.

Doporučujeme proto umožnit žákům a studentům se v prostorách třídy či učebny vzdělávat bez roušek a ochranu dýchacích cest ponechat pouze ve společných prostorách, na chodbě apod. Právě pravidelné testování by mělo snížit riziko nákazy dostatečně, aby nebylo nutné ochranu dýchacích cest vyžadovat i při výuce.

Doporučení podpůrných opatření

Výše uvedená opatření doporučujeme podpořit následujícími podpůrnými kroky, které mohou nadále posílit jejich efektivitu:

Zajištění dostatečného financování. Náklady na jednotlivá opatření jsou hrazeny z rozpočtů jednotlivých rozpočtových kapitol, případně pojišťoven. To způsobuje neochotu opatření zavádět, protože je to pro jednotlivé resorty finančně nevýhodné, přestože celkově se tato investice státu vyplatí.
Proto doporučujeme vytvořit vládní „covid fond“, z něhož by byly pokrývány náklady na výše zmíněná opatření. Zavedení jednotného vládního účtu by zamezilo resortní neochotě hradit nezbytné náklady na boj s epidemií. Investice do výše doporučených opatření se státu bohatě vrátí formou nižší zátěže v nemocnicích, nižšího dopadu na vzdělávání, a omezením ztracených let života občanů a s tím spojené produktivity společnosti.

Strategická a aktivní komunikace směrem k veřejnosti. Se zhoršením situace je zásadní nerezignovat na komunikační roli vlády a orgánů ochrany veřejného zdraví. V oblasti komunikace doporučujeme následující kroky: Komunikovat srozumitelně, věcně a upřímně, situaci nebagatelizovat.
Dávat veřejnosti doporučení, jak se má chovat při kontaktu s rodinou (obzvláště pokud se jedná o osoby s vyšším rizikem vážného průběhu nemoci), při návštěvě hromadných akcí, pobytu ve vnitřních prostorách apod.

Jasně komunikovat, jaká jsou doporučení v případě, že se u někoho projeví příznaky onemocnění, nebo v případě, že proběhl kontakt s někým, kdo je pozitivní (jak pro očkované, tak neočkované). Jasně popsat postup pro návštěvu lékaře, nemocnice, i pro léčbu v domácím prostředí. Citlivě apelovat na zodpovědné chování a dodržování opatření.

Aktivně vyhledávat dezinformace a vyvracet je.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/patn ... vit-180140

[Návštěvník]

Studie šesti milionů lidí potvrdila, že vakcíny na principu mRNA jsou bezpečné

Vakcíny proti covidu-19 představují zatím nejlepší zbraň lidstva v boji s touto nemocí. Zejména ty na principu mRNA díky rychlosti vývoje a vysoké účinnosti znamenaly pro dostatečně proočkované země výrazné zlepšení situace. Vakcín bylo podáno už hodně přes miliardu, proto je možné, aby vědci v rozsáhlých studiích detailně popsali, jak vypadají reálná rizika očkovacích látek ve velkém vzorku populace.

Všechny schválené vakcíny byly testované jak ohledně jejich účinnosti, tak i jejich vedlejších účinků – a všechny těmito výzkumy na desítkách tisících dobrovolnících prošly. To znamená, že by se u nich neměly objevit silnější vedlejší účinky, které by převažovaly nad ochranou a tedy benefitem, který očkování představuje.

Od doby klinických zkoušek se vedou diskuse o vedlejších účincích, z nichž většina je u očkování běžná – od lokální bolesti v místě vpichu přes únavu až po nevolnost. Ty jsou dobře známé. Ale co závažnější vedlejší účinky, které mohou být natolik vzácné, že se na vzorku „pouhých“ desítek tisíc lidí nemohly objevit? Některé důležité odpovědi na tuto otázku přináší nový článek publikovaný v časopise JAMA.


Pfizer/BioNTech nebo Moderna? Srovnání, čím se liší obě schválené vakcíny proti covidu
Podle této studie to vypadá, že jak vakcíny Moderna, tak vakcíny Pfizer/BioNTech nevedou ke zvýšení závažných zdravotních následků. Výzkum prováděli vědci z federální a soukromé pojišťovny, kteří nemají střet zájmů – naopak v zájmu jejich institucí je znát rizika co nejlépe, protože za ně mohou platit.

Zabývali se třiadvaceti druhy závažných zdravotních problémů, které by se mohly po očkování teoreticky objevit – včetně srdečního infarktu, mrtvice, zánětu slepého střeva, tvorby krevních sraženin, Bellovy obrny a Guillainova-Barrého syndromu.

Miliony očkovaných
Autoři prozkoumali zdravotní záznamy 6,2 milionu osob šest týdnů po očkování. Výskyt závažných zdravotních následků pak porovnali mezi prvními třemi týdny a následnými třemi týdny po očkování. Nejrůznější závažné stavy se v jakékoliv populaci vyskytují neustále a běžně, takže jich i v této studii bylo hodně.

Ale nic nenasvědčovalo tomu, že by byly způsobeny vakcínou – výskyt žádného druhu závažných následků nebyl v prvních 21 dnech po očkování významně vyšší než ve 22. až 42. dnu po očkování. Tým také odhadl, že potvrzený počet anafylaktických příhod byl přibližně pět na milion aplikovaných dávek vakcíny.

I miliony jsou málo
Tato studie je sice povzbudivá, pokud jde o možné nežádoucí účinky, má ale závažná omezení. Tým předem upozorňuje, že síla statistické analýzy dřívějších údajů není tak dobrá ani silná, jak by bylo zapotřebí – tedy pořád je to ještě málo dat na opravdu přesvědčivé a zcela jednoznačné výsledky.

Podle autorů tento problém vyřeší až další údaje. Mohou totiž existovat specifické zdravotní problémy, které nebyly v této studii hodnoceny a které by mohly být důležité, nebo by některé mohly být opomenuty, pokud by se projevily déle než za šest týdnů studie. Současně ale platí, že u očkování je normální, že se vedlejší účinky objevují velmi krátce po podání injekce – tělo totiž přirozeně reaguje na něco nového.

Vakcína je bezpečná i pro děti, shodli se Dražan a Grubhoffer

Je také důležité si uvědomit, že se nejedná o studii dlouhodobých účinků a že výzkumníci mohou odhadovat pouze účinky, na které upozornili lékaři zúčastněných institucí, což přináší určitou míru společenského zkreslení.

Výzkum byl financován Centrem pro kontrolu nemocí v rámci projektu Vaccine Safety Datalink. Tato iniciativa, která byla zahájena v roce 1990, provádí výzkum důležitých otázek bezpečnosti vakcín u velkých populací.
https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3398 ... u-bezpecne

[Návštěvník]

"Resumé

Máme tu vakcínu, které nesplnila většinu očekávání a většinu toho, co se tvrdilo. Ok - stane se. Ale lže se dál.
Prokazování bezinfekčnosti je odborný nesmysl a pojem je politicky zneužíván. A děje se to stále.
Na základě rovněž výhradně politického rozhodnutí se tu vytvořily skupiny lidí, kterým jsou odebírána základní práva, což je protiústavní. A nikomu diskriminace náhle nevadí.
V první fází nemoci se bránilo léčbě, a lidé se nechávali napospas, neléčba probíhala po telefonu. Bude se z toho někdo zodpovídat?
Někde je odepírána základní zdravotní péče bez oněch nesmyslnách papírů.
Státní moc je přenášena na civilní osoby, což je protizákonné. Oni ještě neví, co jim hrozí v případě, že je lidé zažalují. Mají na zažalování ři roky.
Šikanují se a vydírají se zaměstnanci, rodiče dětí, podnikatelé. A ničí se jim životy, což je zločin zejména u dětí. Stát se jednou nedoplatí.

A na palubě se stále dál tančí, pořádají tiskovky, lidé se zastrašují a vydírají dál, jako by se nechumelilo, a uvažuje se o dalších opatřeních daných medicínských i právních kvalit.

Naštěstí to řada lidí ještě nevzdalo, pojmenovává věci pravými jmény, a hledá v tom podpalubí záchranné čluny. Ty záchranné čluny se jmenují - pravda, vzájemná empatie, vzájemná laskavost, vzájemná úcta, pochopení, naslouchání si, argumenty... a pak společně hrr na ně. Na tu palubu. Ze které padají ty lži a vyvolává se nenávist.

Což je onen Titanik, který nás táhne ke dnu.

Zachrání nás jen ty záchranné čluny, na které naastoupíme ruku v ruce, a přestaneme jim ty lži, divadla a tance tolerovat. A to máme v rukou. Tedy směr do záchranných člunů. A pokud tu z paluby nebudou chtít? Půjdou ke dnu - sami."


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-ham ... emid=41256

[Návštěvník]

"Resumé

Máme tu vakcínu, které nesplnila většinu očekávání a většinu toho, co se tvrdilo. Ok - stane se. Ale lže se dál.
Prokazování bezinfekčnosti je odborný nesmysl a pojem je politicky zneužíván. A děje se to stále.
Na základě rovněž výhradně politického rozhodnutí se tu vytvořily skupiny lidí, kterým jsou odebírána základní práva, což je protiústavní. A nikomu diskriminace náhle nevadí.
V první fází nemoci se bránilo léčbě, a lidé se nechávali napospas, neléčba probíhala po telefonu. Bude se z toho někdo zodpovídat?
Někde je odepírána základní zdravotní péče bez oněch nesmyslnách papírů.
Státní moc je přenášena na civilní osoby, což je protizákonné. Oni ještě neví, co jim hrozí v případě, že je lidé zažalují. Mají na zažalování ři roky.
Šikanují se a vydírají se zaměstnanci, rodiče dětí, podnikatelé. A ničí se jim životy, což je zločin zejména u dětí. Stát se jednou nedoplatí.

A na palubě se stále dál tančí, pořádají tiskovky, lidé se zastrašují a vydírají dál, jako by se nechumelilo, a uvažuje se o dalších opatřeních daných medicínských i právních kvalit.

Naštěstí to řada lidí ještě nevzdalo, pojmenovává věci pravými jmény, a hledá v tom podpalubí záchranné čluny. Ty záchranné čluny se jmenují - pravda, vzájemná empatie, vzájemná laskavost, vzájemná úcta, pochopení, naslouchání si, argumenty... a pak společně hrr na ně. Na tu palubu. Ze které padají ty lži a vyvolává se nenávist.

Což je onen Titanik, který nás táhne ke dnu.

Zachrání nás jen ty záchranné čluny, na které naastoupíme ruku v ruce, a přestaneme jim ty lži, divadla a tance tolerovat. A to máme v rukou. Tedy směr do záchranných člunů. A pokud tu z paluby nebudou chtít? Půjdou ke dnu - sami."


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-ham ... emid=41256

Hahaha naivo, o kolik si myslíš, že v tom člunu se svými argumenty koho přežiješ?

[Návštěvník]

V pátek přibylo v České republice podruhé v tomto týdnu přes 14 tisíc potvrzených případů nákazy covidem-19. Laboratoře jich odhalily 14 199, téměř o pět tisíc více než před týdnem.  
V březnu, kdy byly obdobné nárůsty počtu nákaz jako nyní, bylo v nemocnicích v souvislosti s covidem až 9 500 lidí. V současné době je hospitalizováno přes 3 800 pacientů s koronavirem, jejich počet se tak od minulého pátku zvýšil zhruba o tisícovku. Ve vážném stavu je 550 nakažených.

Týdenní počet zachycených nových případů na 100 tisíc obyvatel země je podle mluvčího 660,5. Předchozí den bylo takzvané incidenční číslo na hodnotě 614. Nejhorší epidemická situace je na Moravě a ve Slezsku. V Olomouckém kraji týdenní incidence překročila tisíc případů, v Jihomoravském, Moravskoslezském a Zlínském kraji je nad 800. Naopak nejméně nově nakažených za týden na 100 tisíc obyvatel je v Karlovarském kraji, a to 229.

Třicet tisíc mrtvých

Od začátku epidemie loni v březnu se v Česku novým typem koronaviru prokazatelně nakazilo na 1,87 milionu lidí, z toho 31 431 lidí zemřelo. Na pátek podle informací na webu ministerstva zdravotnictví připadá 36 úmrtí. Nejvíce zemřelých v týdnu evidují statistiky zatím za středu, a to 68. Při pozdějších aktualizacích se údaje o zemřelých ale ještě mění. Stejně tak se mnohdy dodatečně změní denní počty nově pozitivních na covid. Například za úterý statistiky ministerstva původně uváděly 14 539 nově nakažených koronavirech, podle posledních údajů na webu úřadu jich bylo ale o 18 více.

Laboratoře v pátek otestovaly přes na 123 tisíc lidí, asi o 8000 více než před týdnem. U preventivních testů bylo pozitivních 4,2 procenta vzorků, o týden dřív to bylo 2,6 procenta. V případě epidemiologické indikace, kdy jsou testováni lidé například kvůli možnému kontaktu s nakaženým, stoupl za týden podíl pozitivních o 3,5 procentního bodu na 13,2 procenta. U diagnostické indikace, kdy jsou testováni lidé vykazující příznaky, se podíl pozitivních zvýšil z 28,1 na 37,3 procenta.

Očkovacích dávek proti koronaviru v pátek dali zdravotníci podle dat ministerstva na 50 tisíc, což bylo v týdnu nejvíce. V mezitýdenním srovnání jich ale bylo zhruba o 7 500 méně. Celkový počet dávek vakcíny aplikovaných od začátku očkování na konci loňského roku je přes 12,7 milionu. Na 6,2 milionu lidí má očkování ukončeno.

Vzhledem k horšící se epidemické situaci vláda v demisi v pátek rozhodla o plošném testování ve školách 22. a 29. listopadu, cílem je zachovat prezenční výuku. Několika přetíženým nemocnicím budou znovu pomáhat vojáci Ve hře je zavedení i dalších restrikcí, která se dotknou zřejmě jen neočkovaných. Končící kabinet, který nová pravidla ještě konzultuje se zástupci nastupující vládní koalice, má rozhodnout příští týden.
Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/epidemie-covid-cisla.html

[miroslav]

Slyšel jsem v autě Cyrila Hoschla.
Velmi moudrý člověk.
Říkal mimo jiné o očkování, o osbní svobodě a odpovědnosti.
V pohodě, když se někdo nechce očkovat, je to jeho volby, ale když pak skončí kvůli neočkování na JIPce, bylo by to v pohodě, kdyby si ty vysoké náklady na zachraňování jeho života zaplatil sám. A ne za něj solidárně všichni ostatní, zodpovědní za své zdraví.

Je to trochu jako to mají pojišťovny majetku když si člověk přiměřeně nechrání svůj majetek - když zloděj nepřekonává překážku, když vykradený nechal odemknuté dveře, tak mu pojišťovna nic nevyplatí.
Stejně tak, když člověk nedělá opatření na ochranu svého zdraví, měl by si následnou tím způsobenou léčbu hradit sám.
To ale u nás ještě není, ale bylo by to asi spravedlivé. Prostor pro naprostou svobodu dělat si se svým zdravím podle své naprosté osobní svobody - ok v pohodě. Kouřit, brát drogy, neočkovat se. Ale následky (i náklady na drahou léčbu) by měl nést sám, ne všichni ostatní, odpovědní.

[Návštěvník]

Jednoduchý výpočet, jak se bude šířit virus. „Doufal jsem, že se stát poučí,“ říká expert

Matematik René Levínský, výzkumník CERGE-EI a ředitel Centra pro modelování biologických a společenských procesů.

Proč v Česku opět stoupá počet covidových infekcí a úmrtí? Matematik René Levínský vidí problém v selhání institucí i v obtížné rozhodovací situaci jednotlivců. Stát má podle něj důsledně postupovat podle dostupných dat.

„Nezáleží na názoru, důležitá jsou reálná data,“ připomíná jasnou mantru vědec, který je na práci s daty zvyklý. Rozumí však, že ne každý člověk má čas do detailů pochopit každý aspekt pandemie. Proto si myslí, že je to stát a jeho instituce, které mají povinnost se dostupnými daty řídit. A naplno používat nově dostupné nástroje: rychlé plošné testy, protilátkové koktejly nebo respirátory.

„Vidíme ostatně, že pandemie je mnohem více proces společenský než proces biologický,“ připomíná René Levínský, který jako ředitel Centra pro modelování biologických a společenských procesů vývoj covidu v Česku i zahraničí dlouhodobě studuje.

A protože v postkomunistických státech je důvěra ve stát spíše nízká, pozorujeme mezi východem a západem Evropy velké rozdíly. Třeba právě v hlavním nástroji proti covidu – vakcínách. Ty proti covidu by podle Levínského mohly být povinné, pokud by stát zároveň dal lidem potřebné záruky.

Včera bylo pozdě

Sledujeme setrvalý vzestup prakticky všech pandemických čísel v České republice, včetně rychle rostoucího počtu hospitalizovaných i lidí, kteří kvůli covidu umírají. Překvapilo Vás, že se Česko z předchozích vln nedokázalo ponaučit?

Jsem asi naivní, protože jsem opravdu doufal, že se státní struktury poučily. Myslel jsem, že chápou, co se děje. Že si umí spočítat tu celkem triviální úvahu. Když to hodně zjednoduším, tak ten odhad mohl znít nějak takto: Spočítáme, kolik lidí ještě nemá imunitu proti covidu, je jich velmi hrubým odhadem asi polovina.

A pak spočítáme, o kolik rychleji se nová varianta delta šíří. Je asi dvakrát nakažlivější. Takže když má virus dvakrát méně lidí, mezi kterými se šíří, ale je dvakrát nakažlivější, tak to vychází na plus minus stejné počty nakažených. Dostaneme se k podobnému riziku. Doufal jsem, že tuhle úvahu udělá každý, kdo se tím zabývá.

Nyní tedy pokračuje růst epidemie, reprodukční číslo se už od začátku září nesnížilo pod hodnotu 1, poslední týden má průměrnou hodnotu 1,42. To znamená, že budou stoupat počty nakažených a počty hospitalizovaných. Jaký je tedy pravděpodobný scénář následujících dnů a týdnů?

Čísla porostou tak, jako rostou teď. Budou se plnit nemocnice. A v nějaké chvíli se začne jednat. Včera bylo pozdě, ale pořád věřím, že je možné se z toho dostat pomocí testů.

Česko opět nechalo zkolabovat trasování, to už nyní nestíhá. Ale pokud nyní budeme důsledně testovat ve firmách a ve školách, tak máme šanci, že se z toho dostaneme bez nějakých velkých uzavírek.

Nejde tady o to, že si to myslím já. Třeba CDC uvádí, že ve školách by se mělo testovat plošně od incidence 100 infekcí na 100 tisíc lidí za týden. V Česku máme tuto incidenci skoro šestkrát vyšší (596 nakažených na 100 tisíc, pozn. red.). Tady už není prostor pro pochyby.

Můžeme debatovat, jak to provést konkrétně. Jak často je testovat. Jestli každý den (tzv. test to stay) s tím, že budeme posílat jen pozitivní do izolace a nebudeme využívat institut karantén. Pak nebudeme muset zavírat školy. Zavírat školy opravdu nikdo nechce. Náklady jsou hrozně vysoké.

Povinné očkování s garancí státu

Co by mohl v tuto chvíli stát udělat, aby zmírnil šíření infekcí a zabránil nezvladatelnému náporu na nemocnice?

Jedna z možností je zavést očkování proti covidu jako povinné. Vlastně moc nerozumím tomu, proč povinné není. Povinné očkování je standardní část právního řádu, je řada povinných očkování v dětství, v dospělosti je zase povinná vakcína proti tetanu. Povinné očkování je instituce, kterou tu už dlouho máme a používáme ji, tak proč to nevyužít.

Ostatní opatření nás stojí ohromné množství peněz, naopak cena vakcín je proti tomu velmi nízká. Pardon, ale není žádný důvod tento institut nepoužít.

Stát by měl jasně říci, že očkování proti covidu je povinné. A že stát ponese finanční zodpovědnost za všechny případné vedlejší účinky.

Takže místo přemlouvání by měl stát jasně zařadit očkování proti covidu mezi očkování povinná?

Rozhodnout se, zda se nechat očkovat, nebo ne, je pro hodně lidí velmi komplexní. Je to nová vakcína, používá princip mRNA, to je pro spoustu lidí velmi komplikovaný problém. Myslím, že by řadě lidí pomohlo, kdyby slyšeli: Nemusíte to řešit, očkování je povinné a stát přebírá veškerou zodpovědnost za všechny případné vedlejší účinky.

Taková finanční zodpovědnost za vedlejší účinky by stála naprosté minimum. A v téhle polarizované společnosti, kde se lidi hádají, nebo dokonce rozvádějí kvůli očkování, by to pomohlo. Z nějakého důvodu se teď všichni tváří, jako kdyby povinné očkování bylo něco nového, ale ve skutečnosti je to v Česku úplně normální, máme tu celou řadu povinných očkování. Nevidím důvod, proč po tomto nástroji nesáhnout.

Jinými slovy, stát by neměl zatěžovat lidi tím, aby sami analyzovali něco, co často analyzovat neumí. A místo toho ukázat data, na základě kterých zavedl povinné očkování.

Řekněme, že 90 procent lidí nemá žádný problém s povinnými očkováními. Ale přijde mi nefér, když stát na lidi přehazuje tu zodpovědnost v situaci, která je velice komplexní.

Řada lidí si určitě umí srovnat data o účinnosti očkování. Vidíme, jaké je procento očkovaných a neočkovaných lidí na jednotkách intenzivní péče. Víme také, kolik je očkovaných a neočkovaných lidí v populaci. Kdyby očkování nefungovalo, bude ten podíl na JIP stejný jako v populaci dané věkové kohorty (skupině stejného věkového rozmezí, pozn. red.).

Protože vidíme, že očkovaných je v nemocnicích méně, tak si z toho spočítám, že očkování snižuje riziko vážného průběhu té nemoci. V téhle chvíli snižuje očkování pravděpodobnost, že skončíte na JIP, přibližně desetkrát. Dobře, to umím porovnat. Ale naprosto nedokážu ani já, ani Vy popsat, jak ta vakcína v našem těle funguje, můžeme jen zopakovat to, co jsme si o tom přečetli. Je to složitá odborná otázka.

Navíc je rozhodnutí o očkování v jistém aspektu podobné situaci, které se v teorii her říká hra o veřejné dobro (public good game). Ideální řešení pro Jana Nováka totiž je, že se všichni lidé v Česku naočkují, jen Jan Novák se nenaočkuje. On pak totiž tu nemoc nedostane, protože nemoc nebude existovat, nebude se šířit. Takže subjektivně má jedinec pocit, že je pro něj nejlepší nepodílet se na řešení problému.

Od toho tu máme stát, aby to koordinoval. Byl bych taky radši, kdyby platil daně každý občan, jenom já ne. Ale to nemůže fungovat. Stát proto má zajistit férové řešení, tedy že všichni platí daně.

Zmínil jste, že stát by měl lidem ručit v případě nežádoucích účinků vakcíny. Jak by to mohlo vypadat?

V případě nějaké zdravotní újmy po povinném očkování by měl takový člověk dostat předem danou finanční kompenzaci. Jde také o tu deklaraci: stát řekne, naočkujte se, tak také nese náklady, pokud by někdo měl problém.

Nejsou důležité názory, ale data

Zmínil jste, že zavírání škol je špatné řešení. Proč to bylo loni první řešení, po kterém se sáhlo?

V době, kdy jsme nevěděli, jak šíření infekcí jinak zastavit, možná dávalo zavření škol smysl. Ale nemůžeme zavírat školy, protože nejsme schopní zařídit testování ve firmách a ve školách. To je selhání nás dospělých, neměly by to odnést děti.

Je to jasná věc, je to jasné jako malá násobilka. Dnes máme levné testy a máme zkušenosti. Víme, že jsme se na jaře zbavili epidemie hlavně tím, že jsme nasadili respirátory, začali plošně testovat a rozběhli jsme očkování, takže stoupl počet lidí s čerstvou vakcinační imunitou.

Může se zdát, že interpretace čísel je jednoznačná, že je to na úrovni násobilky. Ale v polarizované situaci, kdy si lidé vybrali svůj názor a brání jej do roztrhání těla, nemají lidé problém ignorovat i něco tak zřejmého, jako je malá násobilka. Najdou si důvody, proč zrovna tato čísla nejde násobit.

Každý má právo myslet si, co chce. Jestli si někdo myslí, že dvě a dvě je pět, jeho věc. Ale nesmí to dělat stát.

Pokud se někdo rozhodl, že očkování těhotných žen je podle něj nebezpečné, je to jeho názor. Ale dostupná data naprosto přesvědčivě ukazují, že pro těhotné je očkování naopak velmi užitečné, a na základě dat je doporučeno, aby dostaly vakcínu přednostně.

Názor je názor, ale pokud nějaký doktor odmítne očkovat těhotnou, tak by měl vrátit diplom. Stát musí zaručit, aby platila malá násobilka.

Co jsou věci, které český stát dělá špatně? Kde nevynucuje tu malou násobilku, tedy kde nedělá ta zcela evidentně účinná opatření?

Zjednodušeně řečeno tu máme hrnec a v něm jsou červené (nakažené) a bílé (zdravé) míčky. Stát musí ty červené míčky z hrnce vytahovat, aby nenakazily moc těch bílých. To je princip trasování. Když je červených míčků málo, stačí dostatečně rychle najít kontakty nakaženého a ty poslat do karantény. Plošné testování všech by v takovém případě nedávalo smysl.

Když je ale červených míčků moc, trasování přestává být funkční. Pak je potřeba nasadit plošné testy. To je náš případ. My teď máme ve školách ohromné množství nákaz. Musíme pořád testovat, jinak se to rozjede.

A v té situaci teď jsme. Mezi dětmi se nákaza rozšířila, od nich přechází na jejich rodiče. Ještě teď je šance zabránit, aby se ty masivní infekce přenesly mezi seniory.

Máme proti covidu nové zbraně

Co mohou dělat senioři, aby se lépe chránili?

To je jedna z věcí, která se daří. Vidíme, že hodně seniorů si jde pro booster, pro třetí (posilující) dávku očkování. Už i na číslech z nemocnic vidíme, že to pomáhá. Procento očkovaných na JIP setrvale klesá. V půlce října to bylo 37 procent, na přelomu měsíce třetina, dnes je to 27 procent.

Je tedy důvod si myslet, že se v Česku podaří pátou vlnu zbrzdit?

Když budeme testovat, budeme vynucovat kontrolu TNO (potvrzení o testu / přežití nemoci / očkování, pozn. red.) tam, kde se scházejí lidi, tak to pomůže.

U testování je navíc klíčové, aby člověk dostal výsledek co nejdříve. A když je pozitivní, může jít za lékařem, aby mu doporučil dávku monoklonálních látek. Jistě je lepší dát člověku za 500 Kč očkování, než mu dát za 50 tisíc Regeneron. Ale je pořád lepší dát mu Regeneron za 50 tisíc, než aby ten člověk skončil na dva týdny na jednotce intenzivní péče. Je to další věc, kterou nyní máme a loni jsme neměli.

Loni jsme byli vůči viru skoro na úrovni středověku. Pak dávaly smysl takové ty velké restrikce, jako bylo třeba zavírání škol. Dnes už jsme v jiné situaci. Čísla infekcí jsou sice podobná, ale máme lepší nástroje, kterými můžeme epidemii zvládnout.

Oproti středověku jsme na začátku roku 2020 měli navíc jen internet – kdoví, jestli nám pomohl – a PCR testy. Teď máme k dispozici účinné očkování, levné respirátory, rychlé antigenní testy, protilátkové koktejly… a stejně jsou lidé, kteří tvrdí, že by radši covid prodělali, než se proti němu chránili.

Přirozená imunita je skvělá, ale bojovat proti covidu tím, že se jím nechám nakazit, je nesmysl. Je to jako chránit dům před požárem tím, že si ten dům zapálím. Je to absurdní.

Jistě – lidé, kteří se zotavili z covidu, mají ochranu proti reinfekci. Ale i pro ně vychází, že očkování po nemoci sníží riziko další nákazy přibližně osmkrát.

To jsou celkem robustní data, to by měla být úplně jasná motivace. Kdo měl covid, tomu vakcína pomůže, kdo neměl covid, tomu vakcína pomůže. To je úplně jasné sdělení. A je naprosto absurdní, že místo toho někdo řeší, zda se nechat očkovat, když má naměřené protilátky. Jistě – před půl rokem jsme ta data neměli, ale teď je máme, tak co vůbec tyhle debaty řeší?

Řekl bych, že někteří lidé si někdy v průběhu vybrali nějaký tým a teď už si zkrátka jen vybírají a filtrují informace tak, aby podporovaly ten jejich předem zvolený názor.

Můžeme ale jasně a otevřeně mluvit o tom, co víme. O datech. Na datech vidíme, že očkování dává ochranu proti těžkému průběhu covidu. Že přežití covidu dává minimálně stejně tak dobrou imunitu, jako očkování, nebo možná trochu lepší.

Každý pro sebe řeší, co je nejlepší pro něj, co mu dá nejlepší ochranu. V datech vidíme, že těm, co nemoc neprodělali, dá nejlepší ochranu očkování. A těm, co nemoc prodělali, dá nejlepší ochranu zase očkování. Tak jednoduché to je.

Netvrdil bych, že očkování chrání lépe než prodělaná nemoc. Ale můžeme jasně říci, že oběma skupinám – těm, co covid přežili, i těm, co se s ním zatím nesetkali – očkování výrazně zvyšuje ochranu.

Problém možná je, že je to pro řadu lidí příliš abstraktní.

Proto je potřeba dívat se na skutečná data. Co si kdo myslel před půl rokem je irelevantní. Co si kdo myslí teď je irelevantní. Důležitá jsou reálná data.

Vaše skupina Centrum pro modelování biologických a společenských procesů už svým názvem upozorňuje na to, že epidemie není jen jev zdravotnický, ale i jev společenský. Proč je důležité skládat pohledy z různých vědeckých disciplín?

Epidemie je podle mého mnohem více proces společenský než proces medicínský. Když se podíváme na to, jak se covid šíří v různých zemích světa, tak vidíme třeba ohromnou podobnost všech postkomunistických zemí. Tyto státy pořád selhávají a nejsou schopny své občany naočkovat.

Virus je po světě víceméně stejný, jen občas chvíli někde převažuje nějaká nová varianta, která se pak rozšíří i do zbytku světa. Přesto covid v Česku zabil třeba třikrát více lidí než u našich jižních sousedů v Rakousku. Ten důvod je jednoduchý: nedůvěra ve stát. Neschopnost státu plnit svou funkci.

Je to celkem logické, když uvážíme, jakou zoufalou zkušenost jsme měli se státem v době socialistické polodiktatury. Rozhodli jsme se tedy poměrně logicky, že chceme malý stát. Ale už 25 let se ukazuje, že ten stát potřebujeme. Každá krize ukázala, že Česko v porovnání s Rakouskem nebo Německem selhalo. Nemáme důvěryhodné instituce, lidé státu nevěří.

Při sledování veřejné diskuze mám dojem, jako kdybychom se pořád točili v kruzích. Je něco, co se Česko od začátku 2020 přeci jen naučilo?

Přijde mi, že ten, kdo selhal, je především stát. Řada lidí i podniků respektuje protiepidemická opatření. V restauraci chtějí ukázat potvrzení o TNO (test / přežití nemoci / očkování, pozn. red.) a obecně mám pocit, že valná většina se k situaci staví zodpovědně. Dodržují daná pravidla. Minulou sobotu jsem byl na divadelním představení a v hledišti měl každý člověk nasazený respirátor.

Víme, nakolik jsou pro omezení epidemie účinná různá opatření?

Existují na to studie, které se to snaží odvodit z pozorování průběhu v různých zemích. My jsme třeba měřili, jak se senátní volby podepsaly na počtu nakažených, protože druhé kolo probíhalo jen v některých okresech, a máme tak k dispozici jasně odlišená data.


Většinou se ale zavádí více opatření naráz a situace v různých zemích se nedá zcela jednoznačně porovnávat. Je samozřejmě nemožné něco takového testovat tím, že bychom třeba v jednom městě lidem zakázali se chránit respirátory a pak měřili, co to udělá. Stát nemůže nařizovat různá opatření v různých okresech jen na základě hodu mincí.

Důležité nicméně je, abychom těch opatření nasadili více. Říká se tomu metoda ementálu. Každý jednotlivý plátek je plný děr, ale když jich dáme přes sebe více, tak se díry překryjí a virus nebude mít kudy proniknout.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/povi ... tik-180262

[Návštěvník]

O fakta se opírá například tato informace:

Výpočet účinnosti vakcín podle https://ockovani.opendatalab.cz/statistiky

31. 10. 2021

ochrana před nakažením ... účinnost 80,2% (proočkovanost pro věk 12+ ... 65,2%)
ochrana před hospitalizací ... účinnost 80,5% (proočkovanost pro průměrný věk 67,32 ... 80,3%)
ochrana před JIP ... účinnost 81,8% (proočkovanost pro průměrný věk 63,91 ... 77,9%)

7. 11. 2021

ochrana před nakažením ... účinnost 75,6% (proočkovanost pro věk 12+ ... 65,7%)
ochrana před hospitalizací ... účinnost 80,9% (proočkovanost pro průměrný věk 67,85 ... 81,0%)
ochrana před JIP ... účinnost 85,5% (proočkovanost pro průměrný věk 64,54 ... 78,7%)

No, to je pěkně hloupá interpretace statistických dat. Ochranu před nakažením zajišťuje v prvé řadě slizniční imunita, která se neměří (neb je to náročné/drahé). A jak mmj. vyplývá i z výše uvedené studie, lidé (samozřejmě ne všichni) mají svou přirozenou adaptivní imunitu (odlišnou od mRNA vakcínou provokovanou), která se stykem s virem průběžně posiluje. Tohle všechno se z oněch statistických dat vyčíst nedá, a Honzam se ani nenamáhá vysvětlit, jak k těm svým hausnumerům vlastně přišel.

Tady to máš vysvětlené i s obrázky:

Fakta: Proč očkovaní v nemocnicích dokazují, že vakcína funguje

[lklknml]

Výpočet účinnosti vakcín podle https://ockovani.opendatalab.cz/statistiky

31. 10. 2021

ochrana před nakažením ... účinnost 80,2% (proočkovanost pro věk 12+ ... 65,2%)
ochrana před hospitalizací ... účinnost 80,5% (proočkovanost pro průměrný věk 67,32 ... 80,3%)
ochrana před JIP ... účinnost 81,8% (proočkovanost pro průměrný věk 63,91 ... 77,9%)

7. 11. 2021

ochrana před nakažením ... účinnost 75,6% (proočkovanost pro věk 12+ ... 65,7%)
ochrana před hospitalizací ... účinnost 80,9% (proočkovanost pro průměrný věk 67,85 ... 81,0%)
ochrana před JIP ... účinnost 85,5% (proočkovanost pro průměrný věk 64,54 ... 78,7%)

No, to je pěkně hloupá interpretace statistických dat. Ochranu před nakažením zajišťuje v prvé řadě slizniční imunita, která se neměří (neb je to náročné/drahé). A jak mmj. vyplývá i z výše uvedené studie, lidé (samozřejmě ne všichni) mají svou přirozenou adaptivní imunitu (odlišnou od mRNA vakcínou provokovanou), která se stykem s virem průběžně posiluje. Tohle všechno se z oněch statistických dat vyčíst nedá, a Honzam se ani nenamáhá vysvětlit, jak k těm svým hausnumerům vlastně přišel.

Tady to máš vysvětlené i s obrázky:

Fakta: Proč očkovaní v nemocnicích dokazují, že vakcína funguje

Jsi normální? Ovšemže vakcinace funguje, ale jde o to, jak moc funguje a za jakou cenu zdravotních rizik.

Jestliže Honzam vypočítává účinnost s přesností na desetinu procenta, zjevně si vůbec neuvědomuje komplexnost problému a jen hloupě vydělí nějaká dvě čísla (a ve své bohorovnosti se ani nenamáhá vysvětlit která).

Všechny tyto hádky/polemiky ale jen odvádějí od podstaty problému: ačkoli byla k dispozici vakcína na klasické bázi, naši mocipáni mám vnutili nevyzkoušenou vakcínu na genové bázi s vyloučením odpovědnosti výrobce (v novodobé historii naprosto neslýchaný postup). Na covid jsou léky, ale máme povoleny jen ty nesmírně drahé. Plošné očkování není správným řešením tohoto problému (protože produkuje odolnější mutace, jak na to upozorňuje i tvůrce mRNA metody Malone). Je to správné řešení toliko z obchodního hlediska výrobců vakcín. A v tomto obchodním záměru jim rozdmycháváním nenávisti vůči neočkovaným jako užiteční idioti pomáháte.

[lklknml]

Mimochodem, v Kolonizační smlouvě
nalezneme zajímavé pasáže:

Provedeme revize vztahů s Ruskem a Čínou.
Podporujeme výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech pod podmínkou, že ho nebudou stavět ruské ani čínské firmy.

Že to s vakcinační politikou nijak nesouvisí? Jasně že ne, to je jen výplod mého choromyslného konspiračního mozku.

Tak šup šup, už ať jste na 4. booster včeličce. Do čela průvodu bych postavil Miroslava s mávátkem. I když.. to ono to asi ani nebude vůbec nutné..

[Návštěvník]

Jsi normální? Ovšemže vakcinace funguje, ale jde o to, jak moc funguje a za jakou cenu zdravotních rizik.

Pokud by to riziko z očkování bylo skutečně nějak závažné, nechalo by se naočkovat v ČR 87 % lékařů a téměř 80 % všech zdravotních sester, minimálně těmi dvěma dávkami?

Nejvíc neočkovaných je mezi nevzdělanými. Podívej se na tabulku z března letošního roku: Pro očkování bylo 80% vysokoškoláků a 60% lidí bez maturity.
Čím je jedinec vzdělanější a dokáže se lépe orientovat ve faktech, tím méně podléhá nesmyslnostem, jako jsou třeba konspirační teorie.

Ale to neznamená, že každý neočkovaný jedinec musí být retardovaný nevzdělanec. Pro ty, kteří covid prodělali a mají dost protilátek, může být momentálně očkování zbytečné.

A pro jedince, kteří jsou duchovně na takové úrovni, že v žádném případě neonemocní, je očkování zbytečné také.

[dodo]

Všechny tyto hádky/polemiky ale jen odvádějí od podstaty problému: ačkoli byla k dispozici vakcína na klasické bázi, naši mocipáni mám vnutili nevyzkoušenou vakcínu na genové bázi s vyloučením odpovědnosti výrobce (v novodobé historii naprosto neslýchaný postup)....

Vakcíny od spoločností Novavax a Sanofi/GSK, ktoré v súčasnosti EMA priebežne preskúmava, sú vakcínami na báze proteínu.

EMA s ich výrobcami uzavrela už predbežnú zmluvu o ich nákupe, takže čoskoro by mali byť k dispozícii aj klasické.

[lklknml]

Pokud by to riziko z očkování bylo skutečně nějak závažné, nechalo by se naočkovat v ČR 87 % lékařů a téměř 80 % všech zdravotních sester, minimálně těmi dvěma dávkami?

Jak píšu na předešlé stránce, Kubkův radikální obrat od politiky očkování proti prasečí chřipce před 10 lety je dnes poněkud úsměvný vezmeme-li navíc v úvahu skutečnost, že se tenkrát nejednalo o vakcínu na bázi ribonukleové manipulace. Akvizici lékařů pro výrobky farmaceutických firem mají obchoďáci za ta léta opravdu dobře propracovanou.

Čili je otázkou, kde ta čísla sebral, ale hlavně – může to u doktorů dávat smysl, protože doktoři jsou (vedle seniorů) nejvíce ohroženi a také mají nejblíže k lékařské pomoci v případě vedlejších účinků. To ale neznamená, že je to vhodné pro každého, potřebujeme také přirozenou imunitu a měli bychom si jí vážit (což pochopitelně u dealera Kubky nadšení nevyvolává).

Proč čínská vakcína na klasické bázi inaktivovaného viru dosud v EU nebyla schválena? Asi bude ňáká fuj... ... zrovnatak jako ruská jaderná elektrárna. No tak si holt připlatíme za tu krásnou americkou. A necháme ze sebe ochotně dělat pokusné králíky. Dobře nám tak.

[lklknml]

čoskoro

Čoskoro jo? Poslouchej, nemáš ty něco s hlavou?

[dodo]

Nie. A ty ?