Návštěvník píše:Duše je nesmrtelná (věčná). Proto tedy musí býti mimo čas (nad časem). Časem totiž všechno vzchází a zaniká. Chápu, že tyto duše se dělí na šťastné a nešťastné, podle toho, jaké jsou (jak využijí vstup do času). Nechápu ale, jak může býti stav duše nad časem ovlivněn událostí, která se stala v čase.
Ano, podstata duše je věčná, ale mentální obal, který ji vymezuje v čase a prostoru, který ji odděluje od nekonečného věčného čistého Božího ducha, věčný není.
Je to ve skutečnosti připoutanost k mysli, co umožňuje, aby náš stav byl ovlivněn událostmi.
Je možné si to vyzkoušet.
Můžeš svou pozornost připoutat k negativním myšlenkám, zaobírat se jimi, myslet jen na to, co si myslíš, že je podle Tebe zlé, špatné, čeho se bojíš, co nechceš, co nemůžeš odpustit, co si nemůžeš dopřát, po čem marně toužíš, co chceš a nemáš, a bude v Tobě temná nešťastná dušička, která se před Boží přítomností uzavírá v pevném neproniknutelném obalu. A Tvůj vstup do času je pak využit prachmizerně, protože Tvůj život se takhle jeví jako prachmizerný.
Je možné věnovat pozornost lásce, kterou miluješ, je možné věnovat pozornost radosti, tomu, za co si uvědomuješ vděk, a mentální obal Tvé duše se začne uvolňovat, rozpouštět, projasňovat a Tvá duše bude spojená se životem, s Bohem, šťastná.
Se zmizením mentálního obalu zmizí i možnost být čímkoliv ovlivněn. Jak by Tě mohlo cokoliv ovlivňovat, když to, co skutečně jsi, je nekonečné nejen v čase, ale i v prostoru?