Poradna zdarma

Návštěvník píše:No a kolik těch spouštěčů máme uložených v podvědomí, závisí na našich zkušenostech i ze všech předchozích inkarnací - a tomu odpovídající intenzitě neuvědomovaného ulpívání na stavech mysli.

To ale není vůbec podstatné -

Tak proč o tom píšeš snad v každém druhém příspěvku? Proč to nereflektuješ (dostalo se to do nevědomí)?

Ano, kdyby Nisargadatta použil tvojí metodu, možná by neonemocněl rakovinou. Ale on se svojí metodou dosáhl realizaci v úžasně krátké době. Jestli se potřebuješ někam dostat, je jedno, jestli tam dojedeš starou škodovkou nebo naleštěným Mercedesem (aby ses totiž pro samé leštění vůbec někam dostala).

Zdeněk píše: Nisargadatta se svojí metodou dosáhl realizaci v úžasně krátké době. Jestli se potřebuješ někam dostat, je jedno, jestli tam dojedeš starou škodovkou nebo naleštěným Mercedesem (aby ses totiž pro samé leštění vůbec někam dostala).

Jistě, pokud se ovšem někdo (nějaké osobní já) potřebuje někam dostat a posílit tím svou existenci.

Upouštění od aktivit svého podvědomí = navracení se do pozorujícího Vědomí vnímám naopak jako rozpouštění snahy se někam dostat. Je to důsledek pochopení, že jakákoliv potřeba a z ní vznikající snažení se někam dostat ego posiluje. Obrazně řečeno - když se vlna na hladině oceánu přestane vzpínat, začne sama od sebe opadat. Není k tomu nutná žádná další aktivita, žádná snaha dojet co nejrychleji zpátky na hladinu: ta by naopak znemožnila jakékoliv navracení se do spočinutí v klidu.

Každý to ale chápe po svém, což je asi normální.

Zdeněk píše:

Tara píše:Jinak, Zdeňku, jsem už na tvou odpověď nereagovala, na vedlejším vlákně, bo se nějak rozcházíme, vlastně nevím, co jsi tou odpovědí, nebo odpověďmi chtěl říct a netrvám na tom, se sejít, protože to každý asi máme momentálně nějak jinak... :-)

No prostě jsem chtěl nějak vyjádřit ev. snahu kováře opravovat hodinky (nakonec do toho majzne kladivem a je to:).

A je po hodinkách

Mě se dnes ráno stalo něco, co snad za 58 let ještě ne.
Mám těch vlasů docela málo, celý život (vždycky jsem říkala, že nic nezávidím, ale husté vlasy ano :-), no a dnes při fénování se mi stalo, že se mi vlasy zamotaly do kulatého hřebene, ale takovým způsobem, že jsem myslela, že je budu muset ustřihnout, abych nechodila po světě s hřebenem na hlavě :-)
Úplně jsem se u toho zpotila, už jsem viděla, jak volám SOS dceři nebo manželovi, aby mi přišli vymotat ten hřeben z vlasů, ale pak jsem si řekla, že přece takovou blbost musím zvládnout sama a začala jsem vlasy osvobozovat. Nabízelo se rychlé řešení, vlasy ustřihnout, ale vzhledem už tak k nedostatku :-) jsem zvolila trpělivou cestu osvobozování jednoho vlasu po druhém z krutého sevření, až se mi to podařilo!!!!!!

Uááááááá, zvítězila jsem!!!!! Trpělivou cestou, což u mě není zvykem, ale stálo to za to, jinak bych na jistém místě chodila delší dobu plešatá

Návštěvník píše:Nisargadatta opravdu učil jen pozornosti k aktuálně vyvstávajícím mentálním obsahům vědomí. Proto jemu až do smrti fungovaly nejrůznější neuvědomované spouštěče jeho vlastních reakcí z podvědomí, kdy se třeba rozkřikl na tazatele, protože ho rozčílila jeho nechápavost.

Moderní psychologie umožňuje obracet pozornost i k těmto podvědomým spouštěčům. Není to přemýšlení, naopak: je to vymizení jakékoli mentální aktivity, je tu jen tiché, mlčenlivé: "Proč"? ... ... ...

Věříš opravdu tomu, že Nisargadatta po svém výbuchu hněvu zpytoval svědomí a obracel tiše a mlčenlivě svou pozornost k tomu: "Proč?...."

Pak je možné pozorovat (=vipassana) a jasně si uvědomit to, co právě ve vědomí vyvstalo, úplně stejně, jako se pozorují finální projevy těchto skrytých spouštěčů.

Věříš tomu, že Nisargadatta věnoval pozornost nějakým spouštěčům v sobě?

Tichou pozorností k takovému spouštěči a neztotožněním se s ním, jen jeho tichým pozorováním se i on postupně rozpouští.

Věříš tomu, že Nisargadatta tyto spouštěče nějak rozpouštěl? Že měl potřebu je nějak rozpouštět. A že se mu to rozpuštění spouštěčů nakonec podařilo?

Řekla bych že se něčím takovým vůbec nezabýval. A to z jednoduchého důvodu.

Jednak v něm byla moudrost, díky které si uvědomoval, že ať se objeví cokoliv, není to NIC. Tudíž jakýkoliv projev v něm nezanechával vůbec žádnou stopu.

A jednak byl plný lásky a díky tomu dovoloval, aby se jeho přirozenost projevovala jakýmkoliv způsobem, aniž by ji musel jakkoliv korigovat a omezovat.

Nisargadatta opravdu učil jen pozornosti k aktuálně vyvstávajícím mentálním obsahům vědomí. Proto jemu až do smrti fungovaly nejrůznější neuvědomované spouštěče jeho vlastních reakcí z podvědomí, kdy se třeba rozkřikl na tazatele, protože ho rozčílila jeho nechápavost.

Byl to důsledek jeho nezájmu o příčiny, proč se v něm tyto reakce objevují.

Na rozdíl od Nisargadatty

Moderní psychologie umožňuje obracet pozornost i k těmto podvědomým spouštěčům. Není to přemýšlení, naopak: je to vymizení jakékoli mentální aktivity, je tu jen tiché, mlčenlivé: "Proč"? ... ... ...

Jana píše:Věříš opravdu tomu, že Nisargadatta po svém výbuchu hněvu zpytoval svědomí a obracel tiše a mlčenlivě svou pozornost k tomu: "Proč?...."
Věříš tomu, že Nisargadatta věnoval pozornost nějakým spouštěčům v sobě?
Věříš tomu, že Nisargadatta tyto spouštěče nějak rozpouštěl? Že měl potřebu je nějak rozpouštět. A že se mu to rozpuštění spouštěčů nakonec podařilo?

Co dodat?

I k takovému nepochopení může kvůli nepozorností při čtení dojít, když je člověk ovládaný snahou za každou cenu oponovat.

Jestli to dobře chápu, snažíš se mi vysvětlit, že na rozdíl od Nisargadatty moderní psychologie umožňuje obracet pozornost i k těmto osobním podvědomým spouštěčům.

Tedy na rozdíl od Nisargadatty se moderní psychologie zaobírá psychikou vlastní osoby, kterou Nisargadatta absolutně neřeší, protože dospěl k poznání, že jeho vědomí není uvězněno v osobě, v individualitě, ale naše skutečná identita je nezrozené-nesmrtelné, nekonečné věčné Absolutní uvědomění neboli Parabrahma a náš jediný „problém“ je právě to chybné ztotožnění: předpokládáme, že jsme jedinci, osoby, individuality.

Tudíž ani nejmodernější psychologie, která se zabývá lidskou psychikou, tedy psychikou individuality, nemá šanci obsáhnout Nisargadattovo poznání.

Může být zcela určitě nápomocná při uvolňování psychických bloků, ale v okamžiku, kdy dochází k uvědomění Bytí, je i psychologie tím, čeho není možné se držet.

A naopak držení se čehokoliv, je to, co obrazně řečeno - drží ego při životě.

Jana píše: Tedy na rozdíl od Nisargadatty se moderní psychologie zaobírá psychikou vlastní osoby, kterou Nisargadatta absolutně neřeší, protože dospěl k poznání, že jeho vědomí není uvězněno v osobě, v individualitě, ale naše skutečná identita je nezrozené-nesmrtelné, nekonečné věčné Absolutní uvědomění neboli Parabrahma a náš jediný „problém“ je právě to chybné ztotožnění: předpokládáme, že jsme jedinci, osoby, individuality.

Nisargadatta praví, že Nic takového jako vidění skutečného neexistuje. Kdo by co viděl? Čili "naše skutečná identita je nezrozené-nesmrtelné, nekonečné věčné Absolutní uvědomění" je jen taková vějička - Mysl musí mít nějaký cíl. Když ji chcete povzbudit, aby se osvobodila od neskutečného, musíte jí za to něco slíbit. Čili je to něco jako mrkev pohupující se před oslem, aby se hnul. Je v pořádku, že se osel na vějičku chytí. Je zde ovšem hluboká morální otázka, zda oslu vysvětlovat vějičku.

Jana píše:Jestli to dobře chápu, snažíš se mi vysvětlit, že na rozdíl od Nisargadatty moderní psychologie umožňuje obracet pozornost i k těmto osobním podvědomým spouštěčům.

= ke spouštěčům reakcí mysli, se kterými se osobní já ztotožňuje.

Není pravda, že

Jana píše:ani nejmodernější psychologie, která se zabývá lidskou psychikou, tedy psychikou individuality, nemá šanci obsáhnout Nisargadattovo poznání.

Má. Zabývá se tím už dlouho např. současný Probuzený, psycholog MUDr. Jan Špatenka. Jeho knihy o tom vycházejí od roku 2007, v roce 2010 vyšlo jeho ´Osm promluv o Poznání´, v roce 2011 kniha ´Jóga sebepoznání´. Věnuje se sdílení těchto poznatků už řadu let a komunikuje o tom i na svých stránkách http://www.jogasebepoznani.cz/ , kde mimo jiné konstatuje:

Začít žít v přítomnosti znamená nacházet lásku a moudrost poznání, jež nás vedou nejen k tomu lepšímu v nás, ale i k tomu neprojevenému, co nás přesahuje.

PS. Je opravdu poučné sledovat, k čemu vede suverénní prohlašování svých mylných domněnek za fakta, např. o současné psychologii, ačkoliv člověk o ní vůbec nic neví, protože ho nezajímá.

Ono by stačilo nereagovat a ne pořád a pořád upozorňovat, jak to druhý dělá blbě :-)

Moje zkušenost je, že ze všeho je možné se poučit - v té míře, ve které nepodléháme svým emocím a dokážeme si proto v sobě uvědomovat příčiny, proč nás to či ono napadlo. Pak místo snahy něco znovu a znovu všem doporučovat nebo naopak otloukat druhým něco o hlavu je možné si všimnout, co k čemu vede, a vzít to v úvahu.
Mohou se pak objevit docela zajímavé postřehy, které by nás předtím vůbec nenapadly

Návštěvník píše:současný Probuzený, psycholog MUDr. Jan Špatenka

Sice o Špatenkovi slyším poprvé, ale co jsem ze zvědavosti koukal na Probuzeného google fotky, fyziognomie jasně mluví pro Pavla Špatenku :-).

Zdeněk píše:

Návštěvník píše:současný Probuzený, psycholog MUDr. Jan Špatenka

Sice o Špatenkovi slyším poprvé, ale co jsem ze zvědavosti koukal na Probuzeného google fotky, fyziognomie jasně mluví pro Pavla Špatenku :-).

Tak to jsme dva Když se někde objeví zmínka o někom, o kom nic nevím, taky se vždycky nejdřív podívám na jeho fotky. Podle toho co z dotyčného vyzařuje pak ve mně buď vznikne zájem si o něm zjistit něco víc, nebo se takový zájem neobjeví.

Návštěvník píše:

Zdeněk píše:

Návštěvník píše:současný Probuzený, psycholog MUDr. Jan Špatenka

Sice o Špatenkovi slyším poprvé, ale co jsem ze zvědavosti koukal na Probuzeného google fotky, fyziognomie jasně mluví pro Pavla Špatenku :-).

Tak to jsme dva Když se někde objeví zmínka o někom, o kom nic nevím, taky se vždycky nejdřív podívám na jeho fotky. Podle toho co z dotyčného vyzařuje pak ve mně buď vznikne zájem si o něm zjistit něco víc, nebo se takový zájem neobjeví.

Tak proč se skrýváš za Návštěvníka tvl, jak si tě pak mám vyfotit.

Psala jsem sem dost dlouho pod svým nickem, jenže jednou jsem se zapomněla přihlásit a stalo se něco nečekaného: na můj příspěvek se objevila souhlasná reakce od jednoho anonymního diskutujícího, který mě do té doby v jednom kuse napadal a neustále mi ve všem oponoval. Ukázalo se tak, že ostatní diskutující postupně reagují ne na to, co napíšeme, ale o na svou představu o nás.
No a důsledkem je, že se už nepřihlašuju

Návštěvník píše:Moje zkušenost je, že ze všeho je možné se poučit - v té míře, ve které nepodléháme svým emocím a dokážeme si proto v sobě uvědomovat příčiny, proč nás to či ono napadlo. Pak místo snahy něco znovu a znovu všem doporučovat nebo naopak otloukat druhým něco o hlavu je možné si všimnout, co k čemu vede, a vzít to v úvahu.
Mohou se pak objevit docela zajímavé postřehy, které by nás předtím vůbec nenapadly

K čemu tedy u tebe vede to tvé neustálé reagování na Janiné písání?

Pro Janu to je jasná voda na její mlýn (neklidnou mysl).

A u tebe?

Návštěvník píše::D

Psala jsem sem dost dlouho pod svým nickem, jenže jednou jsem se zapomněla přihlásit a stalo se něco nečekaného: na můj příspěvek se objevila souhlasná reakce od jednoho anonymního diskutujícího, který mě do té doby v jednom kuse napadal a neustále mi ve všem oponoval. Ukázalo se tak, že ostatní diskutující postupně reagují ne na to, co napíšeme, ale o na svou představu o nás.
No a důsledkem je, že se už nepřihlašuju

Liduš, ty jsi poznatelná i bez nicku, podle toho, co neustále píšeš :-)

Ale ráda tě vidím, to zasejc jooo. :-)

Ty sem taky občas píšeš nepřihlášená Taro, a vůbec mi mě nenapadlo Tě bomznout.

Každý má ale jiné priority, tak už to bývá.

Ale já k tomu nemám MOTIV, jako ty...

Jen se mi zrovna nechce přihlašovat... a v tom je rozdíl :-)

Jistě. Moje motivace je zájem o to, co si myslí druzí o tématu a ne jen o mně. Podle mé dosavadní, poměrně dlouhé zkušenosti velká část diskutujících posuzuje druhé emocionálně podle svých vlastních dosavadních názorů, což většinou mívá dost daleko do objektivnosti.

Udělají si na druhé svůj názor a pak už jim stále jen znovu a znovu doporučují, obviňují je, atd. - příkladů se tu najde dost.

Možná ale i to má své výhody

Jaké?

Po tomhle emocionálním odreagování se v diskusích může být jejich komunikace v osobních kontaktech klidnější, protože už vypustili páru jinde