Poradna zdarma

to je právě rozdíl mezi koncentrací a meditací

Hele já bych je nerozváděl (nedělal rozvod). Koncentrace je zaměření pozornosti vůlí - někam. U magiků a čarodějů na nějakej objekt. Jako např. u alkoholiků na chlast.. No a u mystiků se to popozvedlo na subjekt. A tak objevili, když je ta koncentrace unavila, že je tu meditace (což je jen vznešené slovo pro uvolněnou mysl). Takže meditace je vlastně vyfluslá, chcíplá koncentrace.

Ale jde to samozřejmě popsat i jinak, třeba duchodělně, nebo poeticky .. a kdovíjak asi ještě.

A co třeba pozornost na pozornost, opsaně řečeno hledání posledního pozorovatele.

miroslav píše:A co třeba pozornost na pozornost, opsaně řečeno hledání posledního pozorovatele.

To je to samé Miroslave. Pokud koncentrace (v duchovním slova smyslu) odvedla svou práci. Neboť koncentrace čeho? No asi pozornosti. Proč? Kdo to šponuje? No kdo asi jiný než "já". No a to "já" je co? Je to odrazem "JÁ" v zrcadle "našich" těl. A toto "já", tento odraz, má díky tělu emoce, pocity , představy a myšlenky. Euforie a stressy. Pochybnosti, předsudky, výčitky, obavy. Radosti a smutky... A to je život. Bez JÁ by nebylo já, a bez já ani my... Bylo by bytí, co nikdo nevnímá, takže vlastně NIC.

Tak koncentroval se lze na ledasco. Třeba na blaho při kopulačních pohybech. Nebo na zuřivé mlácení soupeře. Nebo na stéblo při tonutí. To jsou samovolné koncentrace, při kterých je svobodná vůle potlačena.
Pak může být koncentrace na plamen svíčky třeba. Nebo na chůzi. Nebo při hraní na flétnu. Není problém ji svobodnou vůlí přerušit, problém je ji udržet. Neděje se samovolně v důsledku vzteku, strachu atpod.

Nu a meditace je svobodná koncentrace duchovní.

miroslav píše:A co třeba pozornost na pozornost, opsaně řečeno hledání posledního pozorovatele.

Pozoruj tu pozornost na pozornost.

Pedriito píše:

miroslav píše:A co třeba pozornost na pozornost, opsaně řečeno hledání posledního pozorovatele.

To je to samé Miroslave. Pokud koncentrace (v duchovním slova smyslu) odvedla svou práci. Neboť koncentrace čeho? No asi pozornosti. Proč? Kdo to šponuje? No kdo asi jiný než "já". No a to "já" je co? Je to odrazem "JÁ" v zrcadle "našich" těl. A toto "já", tento odraz, má díky tělu emoce, pocity , představy a myšlenky. Euforie a stressy. Pochybnosti, předsudky, výčitky, obavy. Radosti a smutky... A to je život. Bez JÁ by nebylo já, a bez já ani my... Bylo by bytí, co nikdo nevnímá, takže vlastně NIC.

Obracíš-li pozornost na pozornost je to velice intenzivní "činnost".
Není to činnost mysli. Myšlenky, mysl, city, vše co je vnímáno "zhasne", ničemu nevěnuješ pozornost ani si nic neuvědomuješ, o ničem nevíš a když se z toho vynoříš zase zpět do světa - objeví se postupně opět uvědomění, mysl, city, pocit těla. Pak teprve vnímáš, že to vše nebylo. A to uvědomění se vynoří v oblasti srdce - tělo si uvědomíš prvně z tohoto místa. Hlavu cítíš nahoře, "díváš se" na ni nahoru a nejsi v ní.
Takže neřeším já, Já ani co by bylo kdyby něco nebylo. Žádné opisy či popisy žádné duchovňácké pojmy. Tohle je bezprostřední zkušenost a z ní vycházím. Mohu se k ní částečně - více či méně - vrátit, takže mohu z tohoto místa (kolem toho "živého ničeho") vidět co se děje v mysli, jakékoli ulpění - zvláště když je něčím provokováno (ohrožením toho, na čem lpím). Vidím celou tu svoji "osobnost", "ego", co ji omezuje a v čem spočívá svoboda. V tom, že už není žádné vnitřní omezení, ulpění.
Jaksi jsem za myslí, za city a "vidím je" i případné ulpění a to bez účasti v nich.

miroslav píše:Jaksi jsem za myslí, za city a "vidím je" i případné ulpění a to bez účasti v nich.

A k tomu opravdu potřebuješ tuhle svoji eskamotáž? :

miroslav píše:Obracíš-li pozornost na pozornost je to velice intenzivní "činnost".
Není to činnost mysli. Myšlenky, mysl, city, vše co je vnímáno "zhasne", ničemu nevěnuješ pozornost ani si nic neuvědomuješ, o ničem nevíš a když se z toho vynoříš zase zpět do světa - objeví se postupně opět uvědomění, mysl, city, pocit těla. Pak teprve vnímáš, že to vše nebylo. A to uvědomění se vynoří v oblasti srdce - tělo si uvědomíš prvně z tohoto místa. Hlavu cítíš nahoře, "díváš se" na ni nahoru a nejsi v ní.
Takže neřeším já, Já ani co by bylo kdyby něco nebylo. Žádné opisy či popisy žádné duchovňácké pojmy. Tohle je bezprostřední zkušenost a z ní vycházím. Mohu se k ní částečně - více či méně - vrátit, takže mohu z tohoto místa (kolem toho "živého ničeho") vidět co se děje v mysli, jakékoli ulpění - zvláště když je něčím provokováno (ohrožením toho, na čem lpím). Vidím celou tu svoji "osobnost", "ego", co ji omezuje a v čem spočívá svoboda.

Když se mysl v meditaci zklidní, tak prostě myšlenky, city vyvstávají, lze na nich ulpět, není to nic zvláštního.

Ale notak, kdo to vidí? Kdo to asi tak může vidět? Jen velmi tiché a jemné vědomí já, a jeho jemňoučká vůle, co tam dostrkala jemňoučkou pozornost. Ale furt já. Což je dobře. Když opravdu i ty nejjemnější závoje padnou. A můžem tomu říkat nejhlubší meditace, tak už prostě nejsi. Zbývá to, co má s "tebou" společnýho asi jak had a pár chlupů ve větru. Už nejsi a nemůžeš to popisovat. Teprv až zpětně, když tě TO zas "vyprovodí" pěkně ven do života.

Jinak hluboká meditace v pravym slova smyslu je prostě "nepříjímání myšlenek, představ, pocitů" (což je totéž, co jich odevzdávání).. všeho, co se vztahuje k já. Prostě odevzdáváš každý vjem. Tak dlouho, dokud nezmizíš... (A to je velmi nepopulární). Ale pokud to někdo nemá hned danné, tak to jinak nakonec nepůjde..

To bylo pro Miroskava.

Miroslava

Ten autobus drncá

Pedriito píše:Ale notak, kdo to vidí? Kdo to asi tak může vidět? Jen velmi tiché a jemné vědomí já, a jeho jemňoučká vůle, co tam dostrkala jemňoučkou pozornost. Ale furt já. Což je dobře. Když opravdu i ty nejjemnější závoje padnou. A můžem tomu říkat nejhlubší meditace, tak už prostě nejsi. Zbývá to, co má s "tebou" společnýho asi jak had a pár chlupů ve větru. Už nejsi a nemůžeš to popisovat. Teprv až zpětně, když tě TO zas "vyprovodí" pěkně ven do života.

Jinak hluboká meditace v pravym slova smyslu je prostě "nepříjímání myšlenek, představ, pocitů" (což je totéž, co jich odevzdávání).. všeho, co se vztahuje k já. Prostě odevzdáváš každý vjem. Tak dlouho, dokud nezmizíš... (A to je velmi nepopulární). Ale pokud to někdo nemá hned danné, tak to jinak nakonec nepůjde..

P.S. odpoutání, odevzdání i přijímání je totéž.

Když nastane odpoutání, může dojít k přijímání a pak i k odevzdání.

Návštěvník píše:Když nastane odpoutání, může dojít k přijímání a pak i k odevzdání.

Tak nějak. Když se od něčeho odpoutáváš, zároveň vše ostatní přijímáš. Ale necítíš se majitelem, odevzdáváš to.

Pedriito píše:

Návštěvník píše:Když nastane odpoutání, může dojít k přijímání a pak i k odevzdání.

Tak nějak. Když se od něčeho odpoutáváš, zároveň vše ostatní přijímáš. Ale necítíš se majitelem, odevzdáváš to.

No když přijmu v zaměstnání měsíční plat, tak ho odevzdávám?

Tam zřejmě ne.
Jak je to potom doma, to už může být něco trochu jiného

Návštěvník píše:

Pedriito píše:

Návštěvník píše:Když nastane odpoutání, může dojít k přijímání a pak i k odevzdání.

Tak nějak. Když se od něčeho odpoutáváš, zároveň vše ostatní přijímáš. Ale necítíš se majitelem, odevzdáváš to.

No když přijmu v zaměstnání měsíční plat, tak ho odevzdávám?

Tam zřejmě ne.
Jak je to potom doma, to už může být něco trochu jiného

V zaměstnání atp to nedělej! ;-))

Návštěvník píše: Když nastane odpoutání, může dojít k přijímání a pak i k odevzdání.

Pedriito píše:Tak nějak. Když se od něčeho odpoutáváš, zároveň vše ostatní přijímáš. Ale necítíš se majitelem, odevzdáváš to.

Návštěvník píše:No když přijmu v zaměstnání měsíční plat, tak ho odevzdávám?

Tam zřejmě ne.
Jak je to potom doma, to už může být něco trochu jiného

Pedriito píše:V zaměstnání atp to nedělej! ;-))

To by ani nešlo - jsem už nějaký čas v důchodu

Ale když něco přijmu kdekoliv jinde, tak ani tam to neznamená, že to hned automaticky odevzdám.

No já mám dojem, že byla řěč o "vnitřních" záležitostech. Sice se říká, že jak dole, tak nahoře, či naopak.. ale na tohle asi civilizace není připravena... Tak bych si radši to zbavování majetku ala František z Asisi nechal na příhodnější situaci. Leda bys měla bydlo kdesi za komíny a tak..

Pedriito píše:No já mám dojem, že byla řěč o "vnitřních" záležitostech. Sice se říká, že jak dole, tak nahoře, či naopak.. ale na tohle asi civilizace není připravena... Tak bych si radši to zbavování majetku ala František z Asisi nechal na příhodnější situaci. Leda bys měla bydlo kdesi za komíny a tak..

Zahrádku, slepice a kozu co tě budou živit.

Pedriito píše:No já mám dojem, že byla řěč o "vnitřních" záležitostech.

Aha.

Pedriito píše: hluboká meditace v pravym slova smyslu je prostě "nepříjímání myšlenek, představ, pocitů" (což je totéž, co jich odevzdávání)..

Nepřijmout svoje myšlenky, představy a pocity opravdu může vést k jejich odevzdání - v pokročilém stavu duchovní cesty.

Jenže než člověk tohle objeví, často svoje myšlenky, představy a pocity nepřijme a okamžitě je potlačí, aby sakra zmizely, protože mu nevyhovují.

Návštěvník píše:

Pedriito píše:No já mám dojem, že byla řěč o "vnitřních" záležitostech.

Aha.

Pedriito píše: hluboká meditace v pravym slova smyslu je prostě "nepříjímání myšlenek, představ, pocitů" (což je totéž, co jich odevzdávání)..

Nepřijmout svoje myšlenky, představy a pocity opravdu může vést k jejich odevzdání - v pokročilém stavu duchovní cesty.

Jenže než člověk tohle objeví, často svoje myšlenky, představy a pocity nepřijme a okamžitě je potlačí, aby sakra zmizely, protože mu nevyhovují.

Nejde o to nemyslet, to nejde, dokud je svět. Ale je možný si vyčistit kebuli (každý den). Zas do dalšího zasvinění (to platí zejména pro nás měšťáky v procesu)..