Co je ku*va ta meditace!

[Pedriito]

Jenže než člověk tohle objeví, často svoje myšlenky, představy a pocity nepřijme a okamžitě je potlačí, aby sakra zmizely, protože mu nevyhovují.

Tak to asi nedělá dobře, no. Mozek vše, co se ve vědomí nezpracuje, posílá dolů do podvědomí.. a podvědomí je jako nevyzpytatelné moře...

[Návštěvník]

Jenže než člověk tohle objeví, často svoje myšlenky, představy a pocity nepřijme a okamžitě je potlačí, aby sakra zmizely, protože mu nevyhovují.

Tak to asi nedělá dobře, no. Mozek vše, co se ve vědomí nezpracuje, posílá dolů do podvědomí.. a podvědomí je jako nevyzpytatelné moře...

Ano

[Pedriito]

Padá to dolů a zanáší čakry

[Pedriito]

Ona meditace je jednoduchá věc. Ono už je to v nás vše připravený. A nikdy to to "malé" já nedělá samo, že medituje. Za prvý je to spontánní věc. Ne že se musím nutit, to nefunguje. Stejně jako se nejde nutit do jídla, spánku, čehokoliv přirozeného. Prostě to přichází samo. Hloubka toho je o tom, nakolik se tomu kdo odevzdá. Kolik "závojů" mysli nechá sejmout. Ale nedělá toto "já", jakmile si myslí že ano, tak roste pýcha. Technicky to dělá duchovní síla.. "já" udělá krůček, např. otázkou, kdo jsem já, zatouží po spočinutí, atp, a síla udělá dva krůčky směrem k němu.. atd.

[lklknml]

Ona meditace je jednoduchá věc. Ono už je to v nás vše připravený. A nikdy to to "malé" já nedělá samo, že medituje. Za prvý je to spontánní věc. Ne že se musím nutit, to nefunguje. Stejně jako se nejde nutit do jídla, spánku, čehokoliv přirozeného. Prostě to přichází samo. Hloubka toho je o tom, nakolik se tomu kdo odevzdá. Kolik "závojů" mysli nechá sejmout. Ale nedělá toto "já", jakmile si myslí že ano, tak roste pýcha. Technicky to dělá duchovní síla.. "já" udělá krůček, např. otázkou, kdo jsem já, zatouží po spočinutí, atp, a síla udělá dva krůčky směrem k němu.. atd.

Ovšemže se musíš nutit, zejm. ze začátku, podobně jako malé dítě vyvíjí značné úsilí, aby se naučilo chodit.
Když už chodit umí, chodí nenuceně.

[Pedriito]

Ona meditace je jednoduchá věc. Ono už je to v nás vše připravený. A nikdy to to "malé" já nedělá samo, že medituje. Za prvý je to spontánní věc. Ne že se musím nutit, to nefunguje. Stejně jako se nejde nutit do jídla, spánku, čehokoliv přirozeného. Prostě to přichází samo. Hloubka toho je o tom, nakolik se tomu kdo odevzdá. Kolik "závojů" mysli nechá sejmout. Ale nedělá toto "já", jakmile si myslí že ano, tak roste pýcha. Technicky to dělá duchovní síla.. "já" udělá krůček, např. otázkou, kdo jsem já, zatouží po spočinutí, atp, a síla udělá dva krůčky směrem k němu.. atd.

Ovšemže se musíš nutit, zejm. ze začátku, podobně jako malé dítě vyvíjí značné úsilí, aby se naučilo chodit.
Když už chodit umí, chodí nenuceně.

Jasně, musíš napřed projevit zájem (musí tě to zajímat) a vložit do toho sebe. To úsilí je proto, že jestě neznáš princip. A to úsilí je jako loďka, s kterou vesluješ na pevninu (záleží jak daleko od ní, kdo je). A pak prostě vystoupíš, protáhneš se, zívneš... a je to.

[miroslav]

Když nastane odpoutání, může dojít k přijímání a pak i k odevzdání.

A nebo to všechno jen prochází, nezastavuje se. Není někdo, kdo by přijímal nebo odevzdával

[Pedriito]

Když nastane odpoutání, může dojít k přijímání a pak i k odevzdání.

Tak nějak. Když se od něčeho odpoutáváš, zároveň vše ostatní přijímáš. Ale necítíš se majitelem, odevzdáváš to.

Nebo takhle. Když se něčemu odevzdáváš, zároveň to přijímáš. V duchovnu to znamená, že "já" se odevzdává "JÁ".. a s tím jde ruku v ruce odpoutanost.. čím jsou k sobě blíž, tím odpoutanější mysl, pozornost, vědomí.., čili hlubší meditace.

[lklknml]

Ona meditace je jednoduchá věc. Ono už je to v nás vše připravený. A nikdy to to "malé" já nedělá samo, že medituje. Za prvý je to spontánní věc. Ne že se musím nutit, to nefunguje. Stejně jako se nejde nutit do jídla, spánku, čehokoliv přirozeného. Prostě to přichází samo. Hloubka toho je o tom, nakolik se tomu kdo odevzdá. Kolik "závojů" mysli nechá sejmout. Ale nedělá toto "já", jakmile si myslí že ano, tak roste pýcha. Technicky to dělá duchovní síla.. "já" udělá krůček, např. otázkou, kdo jsem já, zatouží po spočinutí, atp, a síla udělá dva krůčky směrem k němu.. atd.

Ovšemže se musíš nutit, zejm. ze začátku, podobně jako malé dítě vyvíjí značné úsilí, aby se naučilo chodit.
Když už chodit umí, chodí nenuceně.

Jasně, musíš napřed projevit zájem (musí tě to zajímat) a vložit do toho sebe. To úsilí je proto, že jestě neznáš princip. A to úsilí je jako loďka, s kterou vesluješ na pevninu (záleží jak daleko od ní, kdo je). A pak prostě vystoupíš, protáhneš se, zívneš... a je to.

A je to... ty seš taky se všim hned hotovej.
Okuste a vězte, praví se. Když budeš zamilovanej do textů a svých dedukcí o plavání tak tě to plavat nenaučí. Právě ta zamilovanost je naškodu, protože zůstaneš jenom u přemýšlení a nanejvýš tak smočíš nohu u břehu, protože zblblej z textů a představ si budeš myslet, že plavat pak už není žádnej problém.

[lklknml]

A nebo to všechno jen prochází, nezastavuje se. Není někdo, kdo by přijímal nebo odevzdával

Když není, kdo by přijímal nebo odevzdával, pak ani není kdo by všechno co jen prochází identifikoval a sem o tom psal.

[Pedriito]

A je to... ty seš taky se všim hned hotovej.
Okuste a vězte, praví se. Když budeš zamilovanej do textů a svých dedukcí o plavání tak tě to plavat nenaučí. Právě ta zamilovanost je naškodu, protože zůstaneš jenom u přemýšlení a nanejvýš tak smočíš nohu u břehu, protože zblblej z textů a představ si budeš myslet, že plavat pak už není žádnej problém.

"to úsilí je jako loďka, s kterou vesluješ na pevninu (záleží jak daleko od ní, kdo je)"

To Zdeňku znamená, že každý (kdo se na tuhle cestu vydá) brázdí ty vlny jinak dlouho, dny, měsíce, roky, životy... Protože třeba v daleké minulosti už toho hodně navesloval, nebo ne až tolik, nebo teprv poprvý zabral do vesel...

[miroslav]

A nebo to všechno jen prochází, nezastavuje se. Není někdo, kdo by přijímal nebo odevzdával

Když není, kdo by přijímal nebo odevzdával, pak ani není kdo by všechno co jen prochází identifikoval a sem o tom psal.

A jak si na to přišel?
Je tady pozorovatel a uvědomovatel toho, co se děje.
Akorát tu už nemusí tu být uchopovatel a ulpívatel.

Co si se to v tý Barmě vlastně naučil?
Nemyslím teoreticky, ale prakticky.

[lklknml]

A nebo to všechno jen prochází, nezastavuje se. Není někdo, kdo by přijímal nebo odevzdával

Když není, kdo by přijímal nebo odevzdával, pak ani není kdo by všechno co jen prochází identifikoval a sem o tom psal.

A jak si na to přišel?
Je tady pozorovatel a uvědomovatel toho, co se děje.
Akorát tu už nemusí tu být uchopovatel a ulpívatel.

Co si se to v tý Barmě vlastně naučil?
Nemyslím teoreticky, ale prakticky.

No myslel jsem že píšeš o přijímání/odevzdání informace, ale ty píšeš o ulpívání, no to jo.
(mimochodem, in-formace, vložit formu, má i složku volní, co formuje; a odkud se bere vůle, když žádné lpění není)

Naučil jsem se tam, že všechna tato učení jsou nejenom k ničemu, ale pokud se neberou jako ponuka k praxi jsou i naprosto škodlivá. Že prst ukazující na měsíc není měsíc pochopí každý, ale ne každý to zažije. Zažít to je něco úplně jiného, než to pochopit. Prst ukazující na měsíc totiž není měsíc.