Mozek a vesmír

[Jana]

Ježíš, kde asi.. Jana nad nima krouží v práškovacím letedle se znakem srdíčka. Miroslav je však proti prášku imunní, a jen se tak semtam otřepe, když už je celej růžovej... A Vostál má na to deštník se starým známým nápisem....

Vishwananda říká: "Pokud se díváte srdcem, díváte se na svět z veliké výšky, díváte se jako Bůh, vidíte krásu. Pokud se díváte z vrcholu hor a vidíte pasoucí se krávy, nevidíte žádný problém z té výšky.
Pokud se díváte z posuzující mysli, vidíte samé problémy."

O tomtéž se píše například i v Sútře srdce.

Může tady být ta zkušenost, že když se nad vším povzneseš, tak žádnou zeď nářků nemáš, protože ji ani nepotřebuješ.

Je toto v pravdě lidský přístup?

Je to Boží přístup.

...Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neb On to učinil.

....A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko.

Byla to naprostá katastrofa. Celý svět, celé mé vědění, celé mé já se rozbilo na cimpr campr, že z toho byl úplný otřes, zemětřesení. A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít. Prostě – vyhodit sebe sama, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, s touhou, plány, se všemi ctnostmi a nectnostmi, hříchy a dobrými skutky – to jest změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí....
viewtopic.php?f=302&t=8607

[Návštěvník]

Ano, boží přístup.

A přec je mi daleko bližší přístup lidský, než-li božský.

[Pedriito]

Ježíš, kde asi.. Jana nad nima krouží v práškovacím letedle se znakem srdíčka. Miroslav je však proti prášku imunní, a jen se tak semtam otřepe, když už je celej růžovej... A Vostál má na to deštník se starým známým nápisem....

Vishwananda říká: "Pokud se díváte srdcem, díváte se na svět z veliké výšky, díváte se jako Bůh, vidíte krásu. Pokud se díváte z vrcholu hor a vidíte pasoucí se krávy, nevidíte žádný problém z té výšky.
Pokud se díváte z posuzující mysli, vidíte samé problémy."

O tomtéž se píše například i v Sútře srdce.

Může tady být ta zkušenost, že když se nad vším povzneseš, tak žádnou zeď nářků nemáš, protože ji ani nepotřebuješ.

No zas si nepokecáme, citace mě nezajímají a tvůj kmitočet mi anténa nebere, ať ladím jak ladím. Třeba jednou.

[Návštěvník]

Ano, boží přístup.

A přec je mi daleko bližší přístup lidský, než-li božský.

On to taky žádný boží přistup není, je to přístup člověka, který si myslí, že vidí jako bůh.

[Návštěvník]

Ježíš, kde asi.. Jana nad nima krouží v práškovacím letedle se znakem srdíčka. Miroslav je však proti prášku imunní, a jen se tak semtam otřepe, když už je celej růžovej... A Vostál má na to deštník se starým známým nápisem....

Vishwananda říká: "Pokud se díváte srdcem, díváte se na svět z veliké výšky, díváte se jako Bůh, vidíte krásu. Pokud se díváte z vrcholu hor a vidíte pasoucí se krávy, nevidíte žádný problém z té výšky.
Pokud se díváte z posuzující mysli, vidíte samé problémy."

O tomtéž se píše například i v Sútře srdce.

Může tady být ta zkušenost, že když se nad vším povzneseš, tak žádnou zeď nářků nemáš, protože ji ani nepotřebuješ.

No zas si nepokecáme, citace mě nezajímají a tvůj kmitočet mi anténa nebere, ať ladím jak ladím. Třeba jednou.

[Jana]

Ano, boží přístup.

A přec je mi daleko bližší přístup lidský, než-li božský.

On to taky žádný boží přistup není, je to přístup člověka, který si myslí, že vidí jako bůh.

Věříš tomu, že si Vishwananda jen myslel, že vidí jako Bůh a Drtikol si jen myslel, že se postavil na Jeho stanovisko a přestal mít vědomí lidské?

Nebo tady může existovat hlubší poznání Bytí, které nemá chybu?

[Jana]

No zas si nepokecáme, citace mě nezajímají a tvůj kmitočet mi anténa nebere, ať ladím jak ladím. Třeba jednou.

Možná si pokecáme, když se bude vycházet z toho, co poznáváš Ty přímo sám. Ne, co si myslíš o druhých. Ne, co si myslíš o sobě. Ale kdo jsi, když si o sobě nic nemyslíš, co si uvědomuješ jako nejhlubší pravdu o své existenci, o existenci toho všeho, co je.

[Návštěvník]

Ano, boží přístup.

A přec je mi daleko bližší přístup lidský, než-li božský.

On to taky žádný boží přistup není, je to přístup člověka, který si myslí, že vidí jako bůh.

Věříš tomu,

Není důvod něčemu věřit. Hlavně ne tomu, když si někdo myslí, že vidí jako bůh.

[Návštěvník]

Nebo tady může existovat hlubší poznání Bytí, které nemá chybu?

Opravdové Poznání nemá co dělat s konceptem chyba, to si řeš sama. Koncept chyba už dávno nepoužívám.

[Pedriito]

Ano, boží přístup.

A přec je mi daleko bližší přístup lidský, než-li božský.

On to taky žádný boží přistup není, je to přístup člověka, který si myslí, že vidí jako bůh.

Věříš tomu, že si Vishwananda jen myslel, že vidí jako Bůh a Drtikol si jen myslel, že se postavil na Jeho stanovisko a přestal mít vědomí lidské?

Nebo tady může existovat hlubší poznání Bytí, které nemá chybu?

A co je mi po tem, tady o nich řeč nebyla. Založ jim někde vlákno. A bav se tam o tom s někým na stejné vlně, jak co mysleli nebo nemysleli, s pojmografií sobě vlastní i vašemu společnému hlubšímu poznání...

[Pedriito]

No zas si nepokecáme, citace mě nezajímají a tvůj kmitočet mi anténa nebere, ať ladím jak ladím. Třeba jednou.

Možná si pokecáme, když se bude vycházet z toho, co poznáváš Ty přímo sám. Ne, co si myslíš o druhých. Ne, co si myslíš o sobě. Ale kdo jsi, když si o sobě nic nemyslíš, co si uvědomuješ jako nejhlubší pravdu o své existenci, o existenci toho všeho, co je.

No dokud se budeš vztahovacně ozývat, kdykoliv vyslovim tvý jméno, byť jde o mrtvou minulost, nebo veselou hru, v níž (alespoň v mým pojetí) nikdo nikomu neubližuje.. což ti vždy nutně sebere schopnost to pochopit, a tak se projevíš, jak projevíš, tak nepokecáme. Pač poddstatu s tebou řešit nebudu, ona to nepotřebuje, a ty máš na to google, videa, a knihy... Howgh.

[Pedriito]

Ježíš, kde asi.. Jana nad nima krouží v práškovacím letedle se znakem srdíčka. Miroslav je však proti prášku imunní, a jen se tak semtam otřepe, když už je celej růžovej... A Vostál má na to deštník se starým známým nápisem....

A kde jsou v tvém obrazu ostatní zde přítomní, kde jsi ty?

Jací ostatní zde přítomní? Já tu zrovinka vidim jen návštěvníka odkudsi z široširého vesmíru. Jako myslíš mlčící většinu? Nebo momentálně mlčící menšinu? Jo já jo? No asi tam někde v tý imaginaci lelkuju na stráni a mžourám na ten šrumec.

[Jana]

Může to tak být, že slova Probuzených promlouvají hlasem našeho srdce, pak v nás mohou rezonovat radostí. Může to být tak, že Tvé srdce promlouvá hlasem básníka a číst Tvé básně může být stejně lahodné. Může to být různé, i když ta podstata lahodné radosti je stejná.

A může to být tak, že mysl ani jedno a ani druhé neuchopí, zní jí to cizí řečí. Je to tím, že obojí je určeno jen srdci.

[Návštěvník]

A co je mi po tem, tady o nich řeč nebyla. Založ jim někde vlákno. A bav se tam o tom s někým na stejné vlně, jak co mysleli nebo nemysleli, s pojmografií sobě vlastní i vašemu společnému hlubšímu poznání...

Podle mne pokud hledající vidí v oficiálně uznavaných probuzených (což ve skutečnosti tak vůbec nemusí být ) absolutní autority, kterým bezmezně věří, tak to k Poznání nepovede. Navíc ještě když je jako neomylné pravdy neustále prezentuje.

Tak tuto cestu bych nikomu nedoporučovala.

Jako přirozené autority jsem viděla lidi, kteří mají dobré srdce a jejich srdce jsou otevřená bolesti druhého. Třeba u Nisargadatty jsem cenila, že podle něho realizovaní přicházejí na svět, protože mají soucit s trpícími lidmi a chtějí jim pomoci. Každého tzv. probuzeného si tímto způsobem "přezkouším". A málokdo projde. Na nějaké "svaté" řečičky o bohu si jako ateistka nepotrpím, i když to pro hledajícího bhaktu může být ten správný začátek cesty. Mé zkušenosti odpovídá to, co řekl Niasargadatta: "Bůh ani neví, že existujete."

Proto má podle mne daleko blíž k Poznání ten Návštěvník, který napsal: "A přec je mi daleko bližší přístup lidský, než-li božský."

[Návštěvník]

Může to tak být, že slova Probuzených promlouvají hlasem našeho srdce, pak v nás mohou rezonovat radostí. Může to být tak, že Tvé srdce promlouvá hlasem básníka a číst Tvé básně může být stejně lahodné. Může to být různé, i když ta podstata lahodné radosti je stejná.

A může to být tak, že mysl ani jedno a ani druhé neuchopí, zní jí to cizí řečí. Je to tím, že obojí je určeno jen srdci.

Tento tvůj názor již velmi dobře známe.

[Pedriito]

A co je mi po tem, tady o nich řeč nebyla. Založ jim někde vlákno. A bav se tam o tom s někým na stejné vlně, jak co mysleli nebo nemysleli, s pojmografií sobě vlastní i vašemu společnému hlubšímu poznání...

Podle mne pokud hledající vidí v oficiálně uznavaných probuzených (což ve skutečnosti tak vůbec nemusí být ) absolutní autority, kterým bezmezně věří, tak to k Poznání nepovede. Navíc ještě když je jako neomylné pravdy neustále prezentuje.

Tak tuto cestu bych nikomu nedoporučovala.

Jako přirozené autority jsem viděla lidi, kteří mají dobré srdce a jejich srdce jsou otevřená bolesti druhého. Třeba u Nisargadatty jsem cenila, že podle něho realizovaní přicházejí na svět, protože mají soucit s trpícími lidmi a chtějí jim pomoci. Každého tzv. probuzeného si tímto způsobem "přezkouším". A málokdo projde. Na nějaké "svaté" řečičky o bohu si jako ateistka nepotrpím, i když to pro hledajícího bhaktu může být ten správný začátek cesty. Mé zkušenosti odpovídá to, co řekl Niasargadatta: "Bůh ani neví, že existujete."

Proto má podle mne daleko blíž k Poznání ten Návštěvník, který napsal: "A přec je mi daleko bližší přístup lidský, než-li božský."

Ani ví, ani neví, páč ve "svém" nejvnitřnějším "bodě" (pohled z projevu) nemá ani čím vědět ani čím nevědět. Jako by bezesný spánek... Jenže jak už to bývá, jednou za X věků, jejihž časový rozsah si jen těžko představit, zázrak se koná. A z tohoto a kolem tohoto "bodu" (to slůvko se tu jen snaží pojmout nepojmutelné) se nakupí obrovský potenciál, až se uvolní a rozletí do všech stran, které jsou tímto právě utvořeny (prostor). No a tak se z Noci brahman (Boha), stává Jeho Den... Jehož rozsah si jen těžko představit. A uvolněná Síla počíná ze sebe tvořit evoluci, a v podobě myslících tvorů psát lidské dějiny, prozatím až k "teď"... To vše vychází z Jediného, a do Jediného se zas navrátí. A zas z Něj vyjde.... Jako dlouhé nádechy a výdechy řadě bez začátku a konce.

[Pedriito]

Čili my jsme jedním z Jeho nástrojů vnímání. A protože jsme si dali jméno lidé, je to lidský způsob vnímaní. Jinak řečeno, TO se realizuje ve svém projevu, i v člověku, který je samosebou též tvořen z Jeho energie, skrze jeho svobodu, která se mu stala osobní. Která je prostorem pro tisíce názorů, konceptů, způsobů, jak TO vše vnímat. Težko je nějaký z nich úplný, dokud není jednotný, čili subtilní až na dřeň. Stejně jako tento nebude úplný, už jen tím, že je zasazen do slov, která chca nechca rozvlňují vědomí do pocitů a představ, byť jemných.. Má-li být celistvý, musí pojmout vše. A má-li pojmout Vše, musí vše vypustit...

[Pedriito]

Nejbláznivější představa - co v tý duchovědě platí za bernou minci - že já, osoba, musím realizovat.... Neb ona sama už je uskutečněním, živoucí realizací brahman (Ducha, Boha,..). Takže jsou tu tři její polohy, dle kterých se chová, a toto chování určuje stav společnosti. Buď to neví, nebo to všelijak intenzivně tuší, anebo to ví. A to dle mě závisí na její vnímavosti, jež je zas ovlivňována mnoha faktory (ve smyslu podmínky, co nějak působí). Šťastný, v kom se rozjela přirozená Touha tomu přijít na kloub. Páč ta ty faktory, podmínky, tendence.., oslabuje, jako by je vyhrnuje stranou, kde ztrácí svou moc poutat.. - Takže výhled, obzory, se uvolňují, vyjasňují. - Vnímavost má tak volný průchod, rozhled, a cítí - chápe spojitosti.. - až k Tomu "Nejzazšímu"... A na druhou stranu, dokud je osoba přesvědčena, že to ona se musí realizovat, a všemožnými způsoby se o to snaží, vzniká nepřirozená touha, jakož i její potírání, umrtvování, (sebe)zapírání, atd. A ty tendence, pouta, atp, nejenže se pak neuvolní, ale naopak sílí. Neb tak proti sobě stojí dva principy, ten duchovní, spontánní, "božský", který se právě realizuje, a už jen čeká až mu člověk otevře i závory své svobody.. A ten mentální, vykonstruovaný, že já musím uskutečnit, že "já" realizuju božské....

[Petra.]

Nejbláznivější představa - co v tý duchovědě platí za bernou minci - že já, osoba, musím realizovat.... Neb ona sama už je uskutečněním, živoucí realizací brahman (Ducha, Boha,..). Takže jsou tu tři její polohy, dle kterých se chová, a toto chování určuje stav společnosti. Buď to neví, nebo to všelijak intenzivně tuší, anebo to ví. A to dle mě závisí na její vnímavosti, jež je zas ovlivňována mnoha faktory (ve smyslu podmínky, co nějak působí). Šťastný, v kom se rozjela přirozená Touha tomu přijít na kloub. Páč ta ty faktory, podmínky, tendence.., oslabuje, jako by je vyhrnuje stranou, kde ztrácí svou moc poutat.. - Takže výhled, obzory, se uvolňují, vyjasňují. - Vnímavost má tak volný průchod, rozhled, a cítí - chápe spojitosti.. - až k Tomu "Nejzazšímu"... A na druhou stranu, dokud je osoba přesvědčena, že to ona se musí realizovat, a všemožnými způsoby se o to snaží, vzniká nepřirozená touha, jakož i její potírání, umrtvování, (sebe)zapírání, atd. A ty tendence, pouta, atp, nejenže se pak neuvolní, ale naopak sílí. Neb tak proti sobě stojí dva principy, ten duchovní, spontánní, "božský", který se právě realizuje, a už jen čeká až mu člověk otevře i závory své svobody.. A ten mentální, vykonstruovaný, že já musím uskutečnit, že "já" realizuju božské....

Pro spontanní realizaci je nejlepší, když se ten pojem vůbec nezná nebo se jeví jako nezajímavý.

[Jana]

Nejbláznivější představa - co v tý duchovědě platí za bernou minci - že já, osoba, musím realizovat...

A paradoxně je možné se té Boží milosti otevřít nebo zavřít. Paradoxně slova Probuzených mohou být pomocí, a nebo mohou být k ničemu.

Může tady být obojí zároveň: Vědomí srdce i svět mysli. Vědomí srdce jakožto vědomé Bytí, jakožto to podstatné a svět mysli jakožto sen, který není ničím skutečným, podstatným.

A slova Probuzených mohou být tím, co otevírá bránu srdce a vrací mysl tam, kde se zrodila.

Může tu být všechno to smyslové vnímání jako dřív - slyšení, chutnání, vidění, cítění, pociťování, a zároveň tady je jasno nekonečné věčné Boží přítomnosti, díky které si už nelze zaměňovat Já za své ego, proto tu není nic, co by mohlo vytvářet odděleonst od vědomí blažené existence Bytí.

Pedrito, kdyby Tě slova Probuzených nijak neoslovovala, kdyby pro Tebe vůbec nic neznamenala, co by Tě jinak přitahovalo na tyhle stránky?