Otázka pro, kdo věří v příští životy

[vostal petr]

Prostě nafackovat a vykázat do patřičných mezí (v chlívku).

Jenže ty tvý pitominy co tady mastíš já vochčiju levou zadní,

tak si dej bacha troubo, abys neskončil v tom chlívku ty,

nebo třeba v Bohnicích...

[Aira]

No a co, když někomu dává na držku, tak dává, a když ne tak ne. Co už s tím?

Úplně stejně jak je popsáno v dzogčhenu...

hele ja vím že dzoghčen je ok, kdysi jsem ho přines na FJZ já
jenže já vůbec nemluvim o nějakym dzoghčenu
mluvim o tom že každej to má a dycky bude mít jinak
jseš kurva tohle schopnej pobrat, nebo furt budeš kvedlat
že ty to vidíš jedině dzoghčenovsky správně, že je to
lék na moje a dalších blbství a já nevim co
tak v čem se pak měníš od jinejch, co tu maj stan?
jen tím, že nechápou tvůj smysl pro srandu?

[vostal petr]

mluvim o tom že každej to má a dycky bude mít jinak

No nebude, protože principem realizace je vždy uvolnění,

záleží jen na tom, jak se dokáže moc uvolnit a rozpustit připoutanosti...

To je jak v taoismu, vůbec nezáleží na nějaký činnosti kterou ego dělá,

je jedno jestli kydáš hnůj nebo maluješ vobraz či medituješ,

principem je spontánní uvolnění..

[vostal petr]

A uvolnění je vždy mimo pitominy ega...

[Vari]

mluvim o tom že každej to má a dycky bude mít jinak

No nebude, protože principem realizace je vždy uvolnění,

V principu ne, ale v projevu jo.
V projevu je možné všechno. Pokud ti pochopení principů, prináší radost nebo úlevu, nebo uspokojení, že ty to chápeš, zatím, co ostatní ne, OK.
Někomu jinému v projevu (nikoliv v principu) se to může zdát nepochopeno, nebo zbytečným nebo ...

záleží jen na tom, jak se dokáže moc uvolnit a rozpustit připoutanosti...

No teď působíš dost neuvolněně, ale pohled zvenčí může klamat.

[Aira]

mluvim o tom že každej to má a dycky bude mít jinak

No nebude, protože principem realizace je vždy uvolnění,

záleží jen na tom, jak se dokáže moc uvolnit a rozpustit připoutanosti...

To je jak v taoismu, vůbec nezáleží na nějaký činnosti kterou ego dělá,

je jedno jestli kydáš hnůj nebo maluješ vobraz či medituješ,

principem je spontánní uvolnění..

tak to je snad jasný
ale furt platí že dokud k tomu úplnýmu uvolnění nedojde
prostě než padnou řetězy já
tak kterákoliv nauka tě provází
dokážeš to opravdu díky kterékoliv z nich, nebo ne?
daj ti námět, ty dáš tomu průběh, a to by mělo být vše
skutečně tomu tak je, že se žák neplácá od očekávaných
výsledků k neúspěchu? Znonovu opakuji že mluvím o normálních lidech, ne o tobě
co maj třeba problém, čtou knihy jak prdlí, jezdí po mistrech, ale hovno hovno
zlatá rybko
vyprávěl jsem nedávno dceři o dzoghčenu, józe, a těhletěch věcech
ani prd.

[Návštěvník]

hele ja vím že dzoghčen je ok, kdysi jsem ho přines na FJZ já

Airo, tys už taky matador z FJZ Já myslel, že jsi svěží vítr z hor,( tedy pardon letadlo.)

[Stopař]

hele ja vím že dzoghčen je ok, kdysi jsem ho přines na FJZ já

Airo, tys už taky matador z FJZ Já myslel, že jsi svěží vítr z hor,( tedy pardon letadlo.)

[vostal petr]

V principu ne, ale v projevu jo.
V projevu je možné všechno. Pokud ti pochopení principů, prináší radost nebo úlevu, nebo uspokojení, že ty to chápeš, zatím, co ostatní ne, OK.
Někomu jinému v projevu (nikoliv v principu) se to může zdát nepochopeno, nebo zbytečným nebo ...

Já píšu o principu realizace a ta je vždy zcela mimo aktivity ega,

takže fakt nechápu co mně to píšeš ???

Jakejže princip to máš na mysli ???

[vostal petr]

hele ja vím že dzoghčen je ok, kdysi jsem ho přines na FJZ já

Airo, tys už taky matador z FJZ Já myslel, že jsi svěží vítr z hor,( tedy pardon letadlo.)

Jakej svěží vítr, je to starej zaprděnej duchovnák...

[Aira]

hele ja vím že dzoghčen je ok, kdysi jsem ho přines na FJZ já

Airo, tys už taky matador z FJZ Já myslel, že jsi svěží vítr z hor,( tedy pardon letadlo.)

ne letadlo jsem jen já, všichni ostatní jsou jen blázni

[Aira]

hele ja vím že dzoghčen je ok, kdysi jsem ho přines na FJZ já

Airo, tys už taky matador z FJZ Já myslel, že jsi svěží vítr z hor,( tedy pardon letadlo.)

Jakej svěží vítr, je to starej zaprděnej duchovnák...

no ty máš, co říkat

[Vari]

V principu ne, ale v projevu jo.
V projevu je možné všechno. Pokud ti pochopení principů, prináší radost nebo úlevu, nebo uspokojení, že ty to chápeš, zatím, co ostatní ne, OK.
Někomu jinému v projevu (nikoliv v principu) se to může zdát nepochopeno, nebo zbytečným nebo ...

Já píšu o principu realizace a ta je vždy zcela mimo aktivity ega,

takže fakt nechápu co mně to píšeš ???

Jakejže princip to máš na mysli ???

Snažil jsem se použít slovo princip ve stejném smyslu jako ty. Psal jsi, že to nebude mít každý jinak, protože principem realizace je vždy uvolnění.
To je dost možné. Mě to rezonuje, tedy to, že principem je uvolnění.
Ale pak jsem napsal v projevu, myslím tím tak ja se ti lidi projevují, jak žijí, cítí, myslí, to má každý jinak.

Jeden můj známý hudebník, hrával na výborně na housle, profesionál. Od mládí cvičil. Pořád cvičil. Hrál profi a cvičil. Ale když hrál, to bylo uvolnění. A když cvičil tak už taky vlasně jen hrál uvolněně hrál. Improvizoval. Nádherně.
V té době, kdy jsem ho potkal byl populární nějaký jiný muzikant, který hrál na perkuse a ten neměl žádnou techniku, nikdy necvičil nechdil do lidušky, tvrdil, že nic z toho nepotřebuje, že stačí jen to uvulnění. Ten houslista ho fakt nemusel a trousil o něm nejapné poznámky, kde mohl . Každý si našel své publikum. Oba hráli uvolnění ...
Já vím toto, není příběh o realizaci.
Jen to prostě má ilustrovat, jak to každý ve svém životě má jinak.

[vostal petr]

Já tedy netvrdím, že by to každý neměl mít jinak,

někdo se prostě nadře než dojde k tomu poznání uvolnění, jinej to má již přímo jako naprogramování pro nějakou činnost,

je možné že ten kdo roky tvrdě cvičil by to měl při jiné činnosti mnohem dříve, tedy že nedělal úplně přesně co by dělat měl,

měl třeba hrát na harmoniku a ne na housle (co já vím, že jo)

[Vari]

Já tedy netvrdím, že by to každý neměl mít jinak,

někdo se prostě nadře než dojde k tomu poznání uvolnění, jinej to má již přímo jako naprogramování pro nějakou činnost,

je možné že ten kdo roky tvrdě cvičil by to měl při jiné činnosti mnohem dříve, tedy že nedělal úplně přesně co by dělat měl,

měl třeba hrát na harmoniku a ne na housle (co já vím, že jo)

No ale znáš to: Kdyby byly ryby v řiti...
On hrál na ty housle fakt rád a moc dobře.
Tak by tě asi s harmonikou poslal někam.

[vostal petr]

Jenže já bych mu neříkal co má dělat,

musel by si to vybrat sám,

nejlepší, když je to pro něj něco jako hra dítěte a nemá v tom záměr, cíl a zisk...

[Jana]

Mnoho z vás tu prezentuje, to k čemu jste se v tomto životě dobrali.
Jak dlouho to bude ve vašem příštím životě trvat než se dostanete na stejnou úroveň poznání?

No a ti, kteří v příští život nevěří se mohou rozhovořit o tom.

Takže je tu otázka jestli věřím na reinkarnace. Svého času mi připadaly zajímavé vhledy do minulých životů, které mi osvětlovaly souvislosti s tím, co se objevovalo v tomhle životě. A i když z pohledu, že jsem tělo, se jevilo, že má existence vždycky končila smrtí, tak postupně se začalo vyjasňovat, že ať mě v těch životech potkalo cokoliv, má vlastní existence je stejná. Absolutně stejná. Všechno, to, co se jevilo jako děsivé, tím ztratilo jakoukoliv sílu děsivosti. A stejné je to i s budoucností. S vědomím, že ta existence je ve skutečnosti pořád stejná, není žádná šance se dostat na nějakou vyšší úroveň čehokoliv jiného, co by ve skutečnosti mohlo existovat. Není to ve skutečnosti nic tragického a ani dramatického. Spíš je to možná humorné.

A zajímavé je na tom to, že ta existence je stejná nejen napříč časem, ale i napříč prostorem.

Není náhodou, že v tom, koho bezpodmínečně milujeme, se i vidíme, poznáváme, jsme s ním zajedno.

[Vari]

Mnoho z vás tu prezentuje, to k čemu jste se v tomto životě dobrali.
Jak dlouho to bude ve vašem příštím životě trvat než se dostanete na stejnou úroveň poznání?

No a ti, kteří v příští život nevěří se mohou rozhovořit o tom.

Takže je tu otázka jestli věřím na reinkarnace. Svého času mi připadaly zajímavé vhledy do minulých životů, které mi osvětlovaly souvislosti s tím, co se objevovalo v tomhle životě. A i když z pohledu, že jsem tělo, se jevilo, že má existence vždycky končila smrtí, tak postupně se začalo vyjasňovat, že ať mě v těch životech potkalo cokoliv, má vlastní existence je stejná. Absolutně stejná. Všechno, to, co se jevilo jako děsivé, tím ztratilo jakoukoliv sílu děsivosti. A stejné je to i s budoucností. S vědomím, že ta existence je ve skutečnosti pořád stejná, není žádná šance se dostat na nějakou vyšší úroveň čehokoliv jiného, co by ve skutečnosti mohlo existovat. Není to ve skutečnosti nic tragického a ani dramatického. Spíš je to možná humorné.

A zajímavé je na tom to, že ta existence je stejná nejen napříč časem, ale i napříč prostorem.

Není náhodou, že v tom, koho bezpodmínečně milujeme, se i vidíme, poznáváme, jsme s ním zajedno.

Ano to byla taková podprahová otázka.
Píšeš "postupně se začalo vyjasňovat..." k tomuto

má vlastní existence je stejná. Absolutně stejná. Všechno, to, co se jevilo jako děsivé, tím ztratilo jakoukoliv sílu děsivosti. A stejné je to i s budoucností. S vědomím, že ta existence je ve skutečnosti pořád stejná, není žádná šance se dostat na nějakou vyšší úroveň čehokoliv jiného, co by ve skutečnosti mohlo existovat. Není to ve skutečnosti nic tragického a ani dramatického. Spíš je to možná humorné.

Mě šlo o to, jak dlouho se to bude vyjasňovat v tvém příštím životě.

[vostal petr]

Jakej příští život ???

Vždyt už je dávno vysvobozená...

[Jana]

Mě šlo o to, jak dlouho se to bude vyjasňovat v tvém příštím životě.

Ono to takhle vypadá, že těch životů je hodně, že může být ještě nějaký "příští". Ale je jenom jeden. Napříč časem se to z mého pohledu momentálně jeví mnohem jasněji, než napříč prostorem.