Otázka pro, kdo věří v příští životy

[vostal petr]

Ale je jenom jeden.

Uber, uber, to je příliš moc...

Vždyt je přece všechno jenom sen a snová osoba neexistuje, sen neexistuje, takže tady nic takového není,

a proto ty jsi taky to nic..

Nebo že bys byla jednička ???

[Jana]

[Vari]

Ono to takhle vypadá, že těch životů je hodně, že může být ještě nějaký "příští". Ale je jenom jeden. Napříč časem se to z mého pohledu momentálně jeví mnohem jasněji, než napříč prostorem.

se to z mého pohledu momentálně jeví

No a zítra se to bude jevit jak? I napříč prostorem?
A vůbec co to znamená, že je to jasnější napříč časem než prostorem?

[Jana]

No a zítra se to bude jevit jak?

No, včera to vypadalo jako rozumné si počkat s odpovědí na zítra, ale ono je pořád ještě dneska, takže, jak se to bude jevit zítra, zatím nevím.

A vůbec co to znamená, že je to jasnější napříč časem než prostorem?

Bez projekce mysli je tady jen Bytí neomezené prostorem a časem, je jen jedno nijak nerozdělené.

S projekcí času tady mohou být vzpomínky na minulost a může tady být zkoumání té minulosti, může tady být i vhled do minulých inkarnací. A může tady být i celkem jistota, že tohleto, kdo to všechno prožíval, jsem já. Ve snu jsem to já a při probuzení jsem to zase já. To "já jsem", je po celou dobu stejné, i když jsou tady postupně různě velká těla, různé role, různé prožívání reality. V tom samotném "já jsem" je klid a je jasné, že to "já jsem" se nijak nemění.

No a napříč prostorem všechny individuality, které tady jsou, pokud se jich šikovně zeptáme, mohou odpovědět svorně: "Ano, tohle jsem já", mohou (někteří ze zvyku a jiní z přesvědčení) potvrdit bez přemýšlení svou vlastní totožnost - "já jsem". Ale při bližším zkoumání se s málo kým shodneme na tom, že tohle všechno opravdu pořád jsem já.

Tím netvrdím, že ta zkušenost, že existence každého je stejným Bytím a to Bytí je jen jedno, tady nemůže být. Nicméně tohle je mimo jakékoliv časoprostorové vymezování a podmiňování myslí.

[vostal petr]

A může tady být i celkem jistota, že tohleto, kdo to všechno prožíval, jsem já.

Když se Vědomí ztotožní s tělem, tak má taky jistotu že todlencto je on (já)

Takže když tvoje mysl fantazíruje minulý životy, tak si je prostě přivlastní stejně jako to učinila s tělem,

takže se hezky voblbne...

A což teprve když si ty představy vizualizuje, to má pak spoustu žádoucích vizí a ztotožní se s tím natoprd,

proto se taky místo pojmu vize používá blábol představy...

[Jana]

A může tady být i celkem jistota, že tohleto, kdo to všechno prožíval, jsem já.

Když se Vědomí ztotožní s tělem, tak má taky jistotu že todlencto je on (já)

Takhle úplně bych to netvrdila. To ztotožnění s tělem tady nemusí být, protože jako malé dítě máš úplně jiné tělo, než jako dospělý, pokud je tady vhled do minulých inkarnací, tak je tady také pokaždé jiné tělo. Pokud prožíváš nějaký sen, tak je tady snové tělo. Všechno je to projekce mysli. Není to až tak závislé na formě těla. Všechny ty ztotožňující hrátky vytváří mysl.

takže se hezky voblbne...

Dá se to tak říct. Zajímavé je, že když se vytvoří oblbnutí iluzí oddělenosti, že je možné vidět oblbnutí někoho druhého, namísto vlatsního oblbnutí.

[vostal petr]

Takže inkarnace nejsou o ztotožnování s tělem ???

Tak doprdele vo čem ???

Jak jinak by jsi se sem inkarnovala bez těla ???

Zajímavé je, že když se vytvoří oblbnutí iluzí oddělenosti, že je možné vidět oblbnutí někoho druhého, namísto vlatsního oblbnutí.

No to je určitě zajímavé ale u tebe to nikoho nepřekvapí,

ty si hovíš v kdejakém sebevoblbování...

[vostal petr]

A osobně dávám přednost iluzi oddělenosti než nějaký kolktivistický iluzi jednoty,

s takovejhlema kolektivistickejma pitomostma postavenýma na ztotožnování se s láskou která má spojovat,

nemíním mít nic společnýho...

[salmo1cz]

Je dobře vědět, že spálení semen připoutanosti se týká spálení všech semen.Tedy v pojetí člověka semen kladných i záporných, to samé se týče i karmy.Proto se kaivalya nazývá izolace.

[miroslav]

principem realizace je vždy uvolnění,

záleží jen na tom, jak se dokáže moc uvolnit a rozpustit připoutanosti...

To je jak v taoismu, vůbec nezáleží na nějaký činnosti kterou ego dělá,

je jedno jestli kydáš hnůj nebo maluješ vobraz či medituješ,

principem je spontánní uvolnění..

Milej zlatej, uvolnění je dobrá věc, vo tom žádná, ale je jen jedním ze základních předpokladů poznání, osvobození.

A tomu ostatnímu zkrátka nerozumíš a tak pořád meleš jen to svoje uvolnění a to ostatní jsou pro tebe sračky.
A protože si to ostatní pořád zvošklivuješ, tak to nemůžeš poznat.
Ten tvůj individualismus - originalita je jenom skrytá sebestřednost, pýcha, samosvojnost.
A tím se vyděluješ z celku a proto ho nemůžeš poznat.
A tak meleš pořád jen to svoje uvolnění.

[Jana]

Takže inkarnace nejsou o ztotožnování s tělem ???

Na samotný jeden život v těle, které se narodí a zemře, se těžko díváš z pohledu ztotožnění s tím tělem, jako na inkarnaci. Na inkarnace při ztotožnění s tělem se nedá věřit, protože to, co se inkarnuje není z tohoto pohledu tělo.

Jakmile je tady vhled do inkarnací, tak je jasné, že to, co se inkarnuje, není tělo. I když recyklace fyzické hmoty tady probíhá také neustále.Tělo je tvořené z materiálu, který sníš a vypiješ. Tím materiálem před tím, než ho sníš, se jakožto individualita necítíš být.

Stejně tak se necítíš být botami, které si obuješ.

Je tady něco živého, co tělo při jeho smrti opouští a co už v něm po jeho smrti není.

Jak jinak by jsi se sem inkarnovala bez těla ???

Vidíš to, tohle je obrácený pohled. Kdybychom přijali teorii, že to, co oživuje hmotu, je duchovní povahy, tak tělo je tady tím, co umožňuje smyslové rozlišování určité úrovně reality, která díky němu není poznávaná ani v nejhlubším detailu a ani v největší celistvosti.

[Jana]

A osobně dávám přednost iluzi oddělenosti než nějaký kolktivistický iluzi jednoty,

s takovejhlema kolektivistickejma pitomostma postavenýma na ztotožnování se s láskou která má spojovat,

nemíním mít nic společnýho...

To je naprosto v pořádku.

Jedna z nejlepších rad, která mi mohla kdy být udělena, je: "Nedělej nikdy nic, co Tě nebaví".

Bylo by fajn, kdybych si ji dokázala vzít k srdci a uvědomila si, že mě nebaví bavit se s někým, kdo nazývá Buddhu, Ježíše, Tomášovy, Lídu a všechny ty další bytosti, kterých si vážím a ke kterým mám úctu, idioty.

Bylo by fajn kdybych si konečně uvědomila, že mě nebaví bavit se s někým, kdo mi navíc vůbec nerozumí.

[Jana]

Je dobře vědět, že spálení semen připoutanosti se týká spálení všech semen.Tedy v pojetí člověka semen kladných i záporných, to samé se týče i karmy.Proto se kaivalya nazývá izolace.

No, není to tak, že by se z ego-samotáře mohlo stát Bytí, ale s poznáním skutečnosti je tady jen samotné Bytí.

[Vari]

No a zítra se to bude jevit jak?

No, včera to vypadalo jako rozumné si počkat s odpovědí na zítra, ale ono je pořád ještě dneska, takže, jak se to bude jevit zítra, zatím nevím.

Chtěl jsem jen upozornit na tu proměnlivost. Jsem rád, že ji tam vidíš taky.

A vůbec co to znamená, že je to jasnější napříč časem než prostorem?

Bez projekce mysli je tady jen Bytí neomezené prostorem a časem, je jen jedno nijak nerozdělené.

S projekcí času tady mohou být vzpomínky na minulost a může tady být zkoumání té minulosti, může tady být i vhled do minulých inkarnací. A může tady být i celkem jistota, že tohleto, kdo to všechno prožíval, jsem já. Ve snu jsem to já a při probuzení jsem to zase já. To "já jsem", je po celou dobu stejné, i když jsou tady postupně různě velká těla, různé role, různé prožívání reality. V tom samotném "já jsem" je klid a je jasné, že to "já jsem" se nijak nemění.

No a napříč prostorem všechny individuality, které tady jsou, pokud se jich šikovně zeptáme, mohou odpovědět svorně: "Ano, tohle jsem já", mohou (někteří ze zvyku a jiní z přesvědčení) potvrdit bez přemýšlení svou vlastní totožnost - "já jsem". Ale při bližším zkoumání se s málo kým shodneme na tom, že tohle všechno opravdu pořád jsem já.

Tím netvrdím, že ta zkušenost, že existence každého je stejným Bytím a to Bytí je jen jedno, tady nemůže být. Nicméně tohle je mimo jakékoliv časoprostorové vymezování a podmiňování myslí.

A toto vidíš furt stejně nebo je to taky proměnlivé. Tzn. ujasněvalo se to? Nebo ujasňuje? Jak to bude zítra?

[Vari]

Chybí mi tam jedny quote "Jana"

[Návštěvník]

Zajímavé je, že když se vytvoří oblbnutí iluzí oddělenosti, že je možné vidět oblbnutí někoho druhého, namísto vlatsního oblbnutí.

[Vari]

Jedna z nejlepších rad, která mi mohla kdy být udělena, je: "Nedělej nikdy nic, co Tě nebaví".

Bylo by fajn, kdybych si ji dokázala vzít k srdci a uvědomila si, že mě nebaví bavit se s někým, kdo nazývá Buddhu, Ježíše, Tomášovi, Lídu a všechny ty další bytosti, kterých si vážím a ke kterým mám úctu, idioty.

Bylo by fajn kdybych si konečně uvědomila, že mě nebaví bavit se s někým, kdo mi navíc vůbec nerozumí.

A co ti v tom brání?
Proč děláš, co tě nebaví?
Nemáš svobodnou vůli?
Je to karma?

Nicméně dík, že jsi to tu napsala. Možná se mi teď podaří lépe vyslovit tu otázku.
Ta otázka teď míří právě na tu Janu, která píše, že ji nebaví bavit se s někým, kdo...

Právě této Jany se ptám, jestli "plánuje" nějaký další život.
Jasně beru teď na vědomí, že jsi před tím psala, že se ujasnilo, že ten život je jen jeden.
Tak co bude s Janou? S tou co tu psala, že ji nebaví...
???

[vostal petr]

Je tady něco živého, co tělo při jeho smrti opouští a co už v něm po jeho smrti není.

No a ?
Ale k tomu potřebuješ to tělo, páč se musíš do něj inkarnovat

Vidíš to, tohle je obrácený pohled. Kdybychom přijali teorii, že to, co oživuje hmotu, je duchovní povahy, tak tělo je tady tím, co umožňuje smyslové rozlišování určité úrovně reality, která díky němu není poznávaná ani v nejhlubším detailu a ani v největší celistvosti.

Nesmysl,

bez těla zde právě není možnost JAKÉHOKOLIV POZNÁVÁNÍ...

[vostal petr]

Milej zlatej, uvolnění je dobrá věc, vo tom žádná, ale je jen jedním ze základních předpokladů poznání, osvobození.

A tomu ostatnímu zkrátka nerozumíš a tak pořád meleš jen to svoje uvolnění a to ostatní jsou pro tebe sračky.
A protože si to ostatní pořád zvošklivuješ, tak to nemůžeš poznat.
Ten tvůj individualismus - originalita je jenom skrytá sebestřednost, pýcha, samosvojnost.
A tím se vyděluješ z celku a proto ho nemůžeš poznat.
A tak meleš pořád jen to svoje uvolnění.

Ty magore,

uvolnění je přijmutí do vědomí tak, jak to popisuje dzočhen,

jenže ty jsi zblblej vším možným harampádím takže nedokážeš pochopit ten základní princip,

že uvolnění (napětí) nastává tehdy, když zde není chtění a nechtění,

pak může dojít zcela spontánně k přijmutí do vědomí,

takže běž do hajzlu se svým rozumováním,

páč uvolnění vobsahuje všechny ty gurui rozsekaný techniky na sračku...


Kolikrát jsem to tady už psal a ty furt sereš radžajány ?

No když nechápeš, tak nechápeš...

Ten tvůj individualismus - originalita je jenom skrytá sebestřednost, pýcha, samosvojnost.
A tím se vyděluješ z celku a proto ho nemůžeš poznat.

Ty kolektivistická vopice, běž si soucítit do prdele !

[vostal petr]

Jedna z nejlepších rad, která mi mohla kdy být udělena, je: "Nedělej nikdy nic, co Tě nebaví".

Bylo by fajn, kdybych si ji dokázala vzít k srdci a uvědomila si, že mě nebaví bavit se s někým, kdo nazývá Buddhu, Ježíše, Tomášovy, Lídu a všechny ty další bytosti, kterých si vážím a ke kterým mám úctu, idioty.

Bylo by fajn kdybych si konečně uvědomila, že mě nebaví bavit se s někým, kdo mi navíc vůbec nerozumí.

To je vidět jak ty chápeš cizí názory (rady)

já jsem k tomu samozřejmě vždy dodával vysvětlení, ale na to ty tak akoráte sereš,

což je u tebe normální, že si jakýkoliv názor převedeš k obrazu vlastní pitomosti

Úctu rozhodně nedostaneš, ani soucítění,

já píšu o duchovnu a ne vo pocitech...