Otázka pro, kdo věří v příští životy

[salmo1cz]

Zajímavé je, že když se vytvoří oblbnutí iluzí oddělenosti, že je možné vidět oblbnutí někoho druhého, namísto vlatsního oblbnutí.

26. Ježíš řekl: Třísku v oku svého bratra vidíš, ale trám ve svém oku
nevidíš. Když odstraníš trám ze svého oka, tehdy prohlédneš, abys
odstranil třísku z oka svého bratra.

[vostal petr]

[vostal petr]

kterých si vážím a ke kterým mám úctu, idioty.

A o těch vránách to znáš ?

[vostal petr]

Bylo by fajn, kdybych si ji dokázala vzít k srdci a uvědomila si, že mě nebaví bavit se s někým, kdo nazývá Buddhu, Ježíše, Tomášovy, Lídu a všechny ty další bytosti, kterých si vážím a ke kterým mám úctu, idioty.

Ale zasloužíš pochvalu, páč na rozdíl vo Miroslava si už pamatuješ,

že nenazývám všechny idioty,

ale jen některé...

[Jana]

No a zítra se to bude jevit jak?

No, včera to vypadalo jako rozumné si počkat s odpovědí na zítra, ale ono je pořád ještě dneska, takže, jak se to bude jevit zítra, zatím nevím.

Chtěl jsem jen upozornit na tu proměnlivost. Jsem rád, že ji tam vidíš taky.

A vůbec co to znamená, že je to jasnější napříč časem než prostorem?

Bez projekce mysli je tady jen Bytí neomezené prostorem a časem, je jen jedno nijak nerozdělené.

S projekcí času tady mohou být vzpomínky na minulost a může tady být zkoumání té minulosti, může tady být i vhled do minulých inkarnací. A může tady být i celkem jistota, že tohleto, kdo to všechno prožíval, jsem já. Ve snu jsem to já a při probuzení jsem to zase já. To "já jsem", je po celou dobu stejné, i když jsou tady postupně různě velká těla, různé role, různé prožívání reality. V tom samotném "já jsem" je klid a je jasné, že to "já jsem" se nijak nemění.

No a napříč prostorem všechny individuality, které tady jsou, pokud se jich šikovně zeptáme, mohou odpovědět svorně: "Ano, tohle jsem já", mohou (někteří ze zvyku a jiní z přesvědčení) potvrdit bez přemýšlení svou vlastní totožnost - "já jsem". Ale při bližším zkoumání se s málo kým shodneme na tom, že tohle všechno opravdu pořád jsem já.

Tím netvrdím, že ta zkušenost, že existence každého je stejným Bytím a to Bytí je jen jedno, tady nemůže být. Nicméně tohle je mimo jakékoliv časoprostorové vymezování a podmiňování myslí.

A toto vidíš furt stejně nebo je to taky proměnlivé. Tzn. ujasněvalo se to? Nebo ujasňuje? Jak to bude zítra?

Skrz projekci mysli, tedy i skrz smyslové vnímání je to pořád proměnlivé a v samotném poznání, čím to skutečně je, to je pořád stejné a pořád je to jen teď, takže se zítřkem tak nějak nepočítám.

[Jana]

Jedna z nejlepších rad, která mi mohla kdy být udělena, je: "Nedělej nikdy nic, co Tě nebaví".

Bylo by fajn, kdybych si ji dokázala vzít k srdci a uvědomila si, že mě nebaví bavit se s někým, kdo nazývá Buddhu, Ježíše, Tomášovy, Lídu a všechny ty další bytosti, kterých si vážím a ke kterým mám úctu, idioty.

Bylo by fajn kdybych si konečně uvědomila, že mě nebaví bavit se s někým, kdo mi navíc vůbec nerozumí.

A co ti v tom brání?
Proč děláš, co tě nebaví?
Nemáš svobodnou vůli?
Je to karma?

Je to jen zajímavá možnost rozpoznávat, kdy je to ještě zábava a kdy už to nebaví. Přičemž bdělá pozornost to je schopná rozlišit pohotověji.

Nicméně dík, že jsi to tu napsala. Možná se mi teď podaří lépe vyslovit tu otázku.
Ta otázka teď míří právě na tu Janu, která píše, že ji nebaví bavit se s někým, kdo...

Právě této Jany se ptám, jestli "plánuje" nějaký další život.
Jasně beru teď na vědomí, že jsi před tím psala, že se ujasnilo, že ten život je jen jeden.
Tak co bude s Janou? S tou co tu psala, že ji nebaví...
???

Teď v tomhle okamžiku tady může být pozornost obrácená k tomu, co baví (tedy k tomu, co je láskou), je to v souladu s tím, co je stejné, proto si s tím není třeba dělat hlavu a obracet pozornost k představám o budoucnosti. Díky, Vari, za rozhovor.

[vostal petr]

Skrz projekci mysli,

Tak to nedělej a nebudeš psát pitominy...

[vostal petr]

Teď v tomhle okamžiku tady může být pozornost obrácená k tomu, co baví (tedy k tomu, co je láskou), je to v souladu s tím, co je stejné, proto si s tím není třeba dělat hlavu a obracet pozornost k představám o budoucnosti. Díky, Vari, za rozhovor.

Ty zas děláš z hovna nirvánu,

obracení pozornosti čili koncetrace je pro začátečníky,

ale ty nechápeš, vo čem píšu když píšu že máš dělat co tě baví,

to jsou rady pro začátečníky, pro děti,

a ty blbko z toho zase děláš nirvánu..

[Návštěvník]

Jedna z nejlepších rad, která mi mohla kdy být udělena, je: "Nedělej nikdy nic, co Tě nebaví".

To je rada pro osobu = konatele = ego.

[Jana]

Jedna z nejlepších rad, která mi mohla kdy být udělena, je: "Nedělej nikdy nic, co Tě nebaví".

To je rada pro osobu = konatele = ego.

Ano. Pokud se dělá něco, co nebaví, tak to není v souladu s naší přirozeností, je tady ztotožnění s konatelem. Takže ano, dá se tady mluvit o egu. Ovšem, když je tady činnost, která baví, tak je tady láska, v jejíž režii ta činnost je, a jak je známo, vědomí lásky a ego nemohou tady být společně.

Takže ona rada: "Nedělej nic, co Tě nebaví", osvobozuje od ega.

[Stopař]

a jak je známo, vědomí lásky a ego nemohou tady být společně.

Jak moc je to známo?
Já to slyším prvně?
To jako, když já jako Franta miluju Elišku (nebo boha, nebo sebe nebo Sebe), tak jako automaticky ztratím pojem o tom, že jsem Franta?

[Jana]

a jak je známo, vědomí lásky a ego nemohou tady být společně.

Jak moc je to známo?
Já to slyším prvně?
To jako, když já jako Franta miluju Elišku (nebo boha, nebo sebe nebo Sebe), tak jako automaticky ztratím pojem o tom, že jsem Franta?

Podstatou lásky (nikoliv připoutanosti, závislosti, chtivosti) je otevření se životu, sjednocení se se životem. Podstatou ega je uzavření se v iluzi oddělenosti, v bublině strachu o sebe, proto egoista nemůže doopravdy milovat. Když sám sebe naplníš egem, láska zmizí.

[Návštěvník]

[Stopař]

Eh?
Když se ego napní egem tak láska zmizí?
Nebo když se Vědomí naplní egy tak láska zmizí?
Franta měl lásku za nekonečnou kvalitu, tedy aspoň tu lásku s velkým L. Teď plný ega bude smutný. Miluje Elišku, sobec jeden.

[vostal petr]

Podstatou ega je uzavření se v iluzi oddělenosti, v bublině strachu o sebe, proto egoista nemůže doopravdy milovat. Když sám sebe naplníš egem, láska zmizí.

Proč furt píšeš tydle idiocie když jsem ti několikrát říkal,

že k egu patří tři stavy mysl (který pak to jsou asi) ???




Jo už vím, tvá mysl vězí v tamasu proto je tak tupá...

[Jana]

To jako, když já jako Franta miluju Elišku (nebo boha, nebo sebe nebo Sebe), tak jako automaticky ztratím pojem o tom, že jsem Franta?

5:20 Takže, když někoho miluješ, musíš být také schopná zapomenout sama na sebe.

[vostal petr]

5:20 Takže, když někoho miluješ, musíš být také schopná zapomenout sama na sebe.

Jak může někdo říct takovouhle hovadinu ???

Zapomenout na sebe je opakem SEBEPOZNÁNÍ !!!

[miroslav]

uvolnění je přijmutí do vědomí tak, jak to popisuje dzočhen,

Ty se vopičíš po dzogčhenu?

V tom případě by bylo dobré ho brát tak jak je a ne ho "tvůrčím" způsobem interpretovat podle svého vlastního pokřivení.

[vostal petr]

Ne neopičím a proto ho neberu tak jak je nýbrž jej vopravuji tak jak by správně měl být...

Je totiž pokřivenej, vopice pokřivej kdeco...

[lklknml]

5:20 Takže, když někoho miluješ, musíš být také schopná zapomenout sama na sebe.

Jak může někdo říct takovouhle hovadinu ???

Zapomenout na sebe je opakem SEBEPOZNÁNÍ !!!

Jenomže Mooji hovoří o zapomenutí ve smyslu uvolnění... kdy se pustíš (zapomeneš) na původní a otevřeš se něčemu většímu...

Ty Petře ty dneska nejsi zrovna nějak v kondici...