Poradna zdarma

I když, když vezmu v potaz, že v dzogčhenu před tou praxí povětšinou praktikují uvolnovací cvičení,

tak to pokřivení není až taková zoufalost jako jinde a lze i tolerovat že to cvičet tak, jak psáno jest...

Jantrajóga je důležitou metodou pro integraci hluboké esence nauky dzogčhenu v těle, hlasu a mysli praktikujícího. Skrze pozice, pohyby a jejich kombinaci s dechem, je koordinována a harmonizována energie jednotlivce. To umožňuje mysli dosáhnout stavu relaxace a původní rovnováhy, které jsou základem pro dosažení stavu kontemplace.

https://www.dzogchen.cz/nauka/jantra-joga/


http://www.yantrayoga.net/

Jenomže Mooji hovoří o zapomenutí ve smyslu uvolnění... kdy se pustíš (zapomeneš) na původní a otevřeš se něčemu většímu...

Ty Petře ty dneska nejsi zrovna nějak v kondici...

Jenže co to má společnýho s tím blábolem o milování ?

Něco či někoho milovat znamená se s ním ztotožnovat a zapomenout tak na sebe,

sice je to taky uvolnující,

ale jen díky tomu že se člověk voblbnul...

Petr Vostál a jeho kritický rozbor milování:

VYBLI BIBLI ...

Stopař píše:To jako, když já jako Franta miluju Elišku (nebo boha, nebo sebe nebo Sebe), tak jako automaticky ztratím pojem o tom, že jsem Franta?

Jo tak, jo, Při Elišce ztrácím hlavu.

Ale když jsem to zas plně já Franta a jdu třeba do práce, tak ta láska tady přece stále je. A i když je v práci nějaký průser a zapomenu na Elišku, tak ta láska se přece neztratí, ta tady pořád je, ne?
A věřím že jako pricip ta Láska s velkým L tu bude, i když se Eliška na mě vyprdne, ne?

A věřím že jako pricip ta Láska s velkým L tu bude, i když se Eliška na mě vyprdne, ne?

Tak řekni Elišce at se na tě vyprdne a uvidíš, co ti zbyde ...

Většinou se o tom říká že "jen oči pro pláč"

a jak je známo, vědomí lásky a ego nemohou tady být společně.

Zeptám se jednodušeji než Stopař.

Když se objeví mrak, zmizí slunce?

Ale píšeš o vědomí lásky a ne o lásce samotné.
Pokud se díváš ze země tak vědomí (vjem) slunce zmizí, když se objeví mrak.
Když se ale díváš z vesmíru, tak se k vědomí (vjem) slunce jen přidá vědomí (vjem) mraku.

Stopař píše:

Stopař píše:To jako, když já jako Franta miluju Elišku (nebo boha, nebo sebe nebo Sebe), tak jako automaticky ztratím pojem o tom, že jsem Franta?

Jo tak, jo, Při Elišce ztrácím hlavu.

Ale když jsem to zas plně já Franta a jdu třeba do práce, tak ta láska tady přece stále je. A i když je v práci nějaký průser a zapomenu na Elišku, tak ta láska se přece neztratí, ta tady pořád je, ne?
A věřím že jako pricip ta Láska s velkým L tu bude, i když se Eliška na mě vyprdne, ne?

Bezpodmínečná Láska nelpí na tom, s kým Eliška randí, není závislá na Elišky těle, na tom, kde Eiška je. Eliška sama o sobě je Láskou bez ohledu na to, co její tělo, bez ohledu na to, co její mysl.

Vari píše:

a jak je známo, vědomí lásky a ego nemohou tady být společně.

Zeptám se jednodušeji než Stopař.

Když se objeví mrak, zmizí slunce?

Ale píšeš o vědomí lásky a ne o lásce samotné.
Pokud se díváš ze země tak vědomí (vjem) slunce zmizí, když se objeví mrak.
Když se ale díváš z vesmíru, tak se k vědomí (vjem) slunce jen přidá vědomí (vjem) mraku.

Dokud je tady nějaké ztotožnění s formou, která je někde umístěná, tak je tady pořád to riziko, že něco chvíli je a něco chvíli není a je tady možnost, že to, o co nám jde, přijdeme.

Když je tady ztotožnění s tělem stojícím pevnýma nohama na zemi, tak tady je vjem slunce za bezmračného dne, ale v noci, ať se snažíme jakkoliv, vjem slunce tady není.

Když to tělo přesuneme do Vesmíru, tak už jsme na tom drobátko lépe, ale pořád je šance, že nám pohled na Slunce zacloní nějaká planeta, která se nám dostane do cesty.

Když ale ztotožnění s tělem, s formou, která je něčím konkrétním někde na nějakém místě, zmizí, tak co zůstane?

Jen vědomé vědomí. Vědomí, ve kterém je všechno, co JE. A to, co tohle všechno spojuje dohromady, je Láska.

Díky ní je Vědomí a Bytí vědomou ánandou.

A obráceně, Láska je tím, co je vším. Vším skutečným.

Proto to, co není láskou, nestojí za pozornost, není to nic pravdivého.

Díky za odpověď,
chtěl jsem jen vědět z jaké pozice to píšeš, o tom ztrácení vědomí lásky.

toto to krásně vysvětluje:

Když je tady ztotožnění s tělem stojícím pevnýma nohama na zemi, tak tady je vjem slunce za bezmračného dne, ale v noci, ať se snažíme jakkoliv, vjem slunce tady není.

a vysvětluje to (koho, co) věty tohoto typu:

Proto to, co není láskou, nestojí za pozornost, není to nic pravdivého.

Vedle toho napíšeš:

Jen vědomé vědomí. Vědomí, ve kterém je všechno, co JE.

Tedy něco z pozice slunce předchozí metafoty, tak je z toho přinejmenším guláš.

Jani, jak tak stále mícháš, když toto, když tamto, chvíli nohama na zemi, chvíli s tělem vevesmíru,
tak jsi větší vesmírná poletucha než já.
Já si něco (omylem) stopnul. Jak umisťuješ tělo do vesmíru ty?

Proto to, co není láskou, nestojí za pozornost, není to nic pravdivého.

A je po prdeli...

Jak umisťuješ tělo do vesmíru ty?

Stopne si nějakou vizualizaci, nejoblíbenější je ta raketa bezpodmínečný lásky,

to pak poletuje jak spojovací družice na oběžné dráze vlastní zacyklované mysli...

jó oběžná dráha je pestrá, a o družice v ní není nouze

Stopař píše:Jani, jak tak stále mícháš, když toto, když tamto, chvíli nohama na zemi, chvíli s tělem vevesmíru,
tak jsi větší vesmírná poletucha než já.
Já si něco (omylem) stopnul. Jak umisťuješ tělo do vesmíru ty?

No, ono ani není tak podstatné, kde to tělo je umístěné vzhledem k Vesmíru, ale vzhledem k Vědomí.

Když je tady představa, že jsme tělem, ve kterém je vědomí, tak se jeví Vesmír jako to, co je kolem nás a jsme uvnitř Vesmíru, kde můžeme zaujímat nějakou pozici.

Když je jasné, že i projev těla je ve vědomí, tak to tělo je ve vědomí společně s Vesmírem.

Tedy Vesmír je v našem vědomí, projev veškerého Vesmíru je v nás, stejně jako všechny tělesné projevy.

Tohle je možné si prakticky ověřit. Všechno, co si uvědomuješ, všechno, čeho jsme si vědomi, je obsahem vědomí. Tedy i Vesmír, Slunce, tělo.

Líbilo se mi, jak v jednom videu kdysi Mooji říkal, že by nás chtěl obrátit naruby.

Ono je to obráceně, než se to jeví, když věříme, že jsme tělem.

No, ono ani není tak podstatné, kde to tělo je umístěné vzhledem k Vesmíru, ale vzhledem k Vědomí.

A Vesmír je podle tebe co ? Kulička co vysral bůh a ted to tady smrdí ?

Tohle je možné si prakticky ověřit. Všechno, co si uvědomuješ, všechno, čeho jsme si vědomi, je obsahem vědomí. Tedy i Vesmír, Slunce, tělo.

A celej tenhle mrdnik uvědomování si ve vědomí je pak Vědomím,

což je možné si prakticky ověřit...

vostal petr píše:

No, ono ani není tak podstatné, kde to tělo je umístěné vzhledem k Vesmíru, ale vzhledem k Vědomí.

A Vesmír je podle tebe co ? Kulička co vysral bůh a ted to tady smrdí ?

vostal tady pořád ještě mele hovadiny? koukám že bez hovna ani ránu

kdybych byl teď mrtvý
nemrskal bych ploutví
ovšem už jen chviličko
a švihno mňa paličko