Zdeněk píše:K osvobození prostě žádná cesta nevede.
Tedy ne že by osvobození nebylo, ono je, ale není pro nás.
Je to osvobození od ega, ne pro ego. Od osobnosti, ne pro osobnost. Od individuality, ne pro individualitu.
No bez možnosti transendence, je toto depka. Mysl se z mysli nevymyslí, nevymyslí osvobození. Jak psal dál Zdeněk, vymyšlená smrt není smrt.
A popis chleba nikoho nezasytí a nezasytí ani recept.
Proto je evangelium dobrou zprávou. "Já a Otec jedno jest." Když z toho neudělíme vyjímečný případ osoby Ježíše, ale příklad hodný následování, ani ne tak, příklad toho jak toho dosáhnout, ale toho, že transcendence je možná. Protože "Já jsem ta cesta".
Stejným příkladen transcendence je Budha, Krišna, ... Ramana, Papaji, Ananda Mai Ma, Jogi Ransuratkumar, Tolle, Mooji, Maharaj, Adyashanti, Spira, Drtikol, Krishnamurti, ...
A je celkem jedno co říkají čí píšou, hlavní je, že jsou důkazem, že transcendence je možná.
V jejich slovech, a slovech následovníků je možné hledat inspiraci. Ale klíč je v transcendenci v posunu vnímání toho čím jsem. Cestu/ ne-cestu si musí najít každý sám.
Jak napsal Vari, když se zdá, že cesta není a ani logicky nemůže být, když se zdá, že je po ptáchách, stane se něco ne-logockého.
Vari píše:No pak ti stejně něco přijde, že taková to depka to být nemůže a ukáže ti nějakou cestu. Něco s tebou zarezonuje, ne protože to dává smysl, ne protože je to ten nejlepší popis, úplně nelogicky a iracionálně pak čekáš na rozhovor s minichem, který prostě vypadá vznešeně. Nebo jedeš vlakem někam, netušíš proč, nebo chceš poznat, proč je to (zrč. skupinou) uznávaný mistr, ksyž ve svých básních opěvuje hru se svým nádobíčkem. Jak je to možné? Jak? Proč? Co se to děje? Jen marně se snažíme interpretovat to, co se děje. Na to nikdy naše ani cizí popisy nestačí.