Zprávy ze světa

[dodo]

dodo píše:

Ked už sme tí duchovňáci, mali by sme skúmať Krista. (Christos – Turija). Tu nejde o osobu, ale o stav ktorý možno chápať ako prvotnú Božskú kvalitu.

Určitě,

Som rád, že súhlasíš.

Zbytok príspevku som ani nečítal, nestojím o tvoje (ako zvykneš hovorievať ) oblbovanie hovnami.

[Petra.]

Ńáhodou, to, co píše Réza, většinou vůbec není špatné.

Mně se dříve líbilo, jak psala, jak se projevovala. Ted' mi čím dál víc svým projevem připomíná Janu.

[Návštěvník]

Ńáhodou, to, co píše Réza, většinou vůbec není špatné.

Mně se dříve líbilo, jak psala, jak se projevovala. Ted' mi čím dál víc svým projevem připomíná Janu.[/q"Kdo chce s vlky výti, musí s nimi žíti", nebo naopak
Náhodou na Réze je suprovní, že když s někým diskutuje, tak se snaží postavit na jeho značku, mluvit jeho řečí, poněvač protože je to nejlepší k vzájemnému pochopení a taková dišputáce je velmi vzácná v internetových lesích a hájích

[Petra.]

poněvač protože je to nejlepší k vzájemnému pochopení

Vzájemné pochopení si představuji jinak. Réza nyní reaguje ve stylu Jany: Já znám pravdu, ty jsi nevědomej, a tak tě budu poučovat.

[Návštěvník]

poněvač protože je to nejlepší k vzájemnému pochopení

Vzájemné pochopení si představuji jinak. Réza nyní reaguje ve stylu Jany: Já znám pravdu, ty jsi nevědomej, a tak tě budu poučovat.

Třeba si to jako poučování bereš osobně jen ty a Réza to tak neprožívá.

[Návštěvník]

Pochopení ukřižování a ukřižování není totéž.

Správně.
Nicméně stále platí, že potom přijde pochopení, že i objekt jsem já.

[lklknml]

Pochopení ukřižování a ukřižování není totéž.

Správně.
Nicméně stále platí, že potom přijde pochopení, že i objekt jsem já.

Kdybys věděl, proč Vlastimil dostal holí, nepsal bys to.

[Petra.]

poněvač protože je to nejlepší k vzájemnému pochopení

Vzájemné pochopení si představuji jinak. Réza nyní reaguje ve stylu Jany: Já znám pravdu, ty jsi nevědomej, a tak tě budu poučovat.

Třeba si to jako poučování bereš osobně jen ty a Réza to tak neprožívá.

Spíš si bereš osobně ty, co na Réze pozoruji. Asi máš nějaký osobní zájem, což ji jistě potěší.

[salmo1cz.]

Jde vlastně o spor mezi mystikou světla a mystikou temnoty, která považuje Temnou noc duše za nevyhnutelnou.

Nejde o spor ale o dva způsoby.

Můžete to trochu blíže popsat pls.
Mystika temnoty mi nic neříká.

[Tara]

Pochopení ukřižování a ukřižování není totéž.

Správně.
Nicméně stále platí, že potom přijde pochopení, že i objekt jsem já.

Kdybys věděl, proč Vlastimil dostal holí, nepsal bys to.

Ještě že tu Mílu, za "pátý vnor" někdo nepraštil holí, chudák babča :-)

http://www.lampa.cz/prednasky/4vnory.html

Doporučuji si přečíst v klídku a mírku celou přednášku :-)

[Tara]

Petro, tys Rézu vyštípala z vp.inspiruj a teď už i tady to zkoušíš?
Čoveče, co tě k tomu vede? Že by pocit konkurence?

[lklknml]

Jde vlastně o spor mezi mystikou světla a mystikou temnoty, která považuje Temnou noc duše za nevyhnutelnou.

Nejde o spor ale o dva způsoby.

Můžete to trochu blíže popsat pls.
Mystika temnoty mi nic neříká.

Viz úryvek z článku

MYSTIKA V DOMINIKÁNSKÉM ŘÁDU
Mystika jako světlo a temnota

Někdy se mluví o dvojí mystice: světla a tmy. Světlo znamená poznání, Pravdu, Dobro a temnota je opakem toho všeho. Cílem života je tedy osvobodit se z moci temnoty a přejít do říše světla, (srv. Jan 1,5)

Přece však někdy výrazy světlo a temnota ztratily u mystiků tento vyhraněný mravní smysl a staly se naopak metodami, či etapami na cestě k Bohu. Otázku lze položit také takto. Věčné štěstí člověka je v poznání Boha. K poznání máme od Boha rozum, který je odleskem čistého světla a podle sv. Tomáše je Božím darem a nikoli „dévka prodejná“, jak jej označoval Martin Luther. Jediná pravá cesta k Bohu vede rozumovým poznáním.

Křesťané ovšem nejsou suchopární racionalisté, protože slabý a prvotním hříchem zatemnělý lidský rozum nestačí k tomu, aby sám zachytil slunce pravdy. Bůh jej však může očistit, posílit a osvítít tak, aby konečné došel k tomu, k čemu je stvořen - k poznání Boha. Rozum se stane čistým, když se osvobodí od všech pout a vrátí se do svého původního stavu, v jakém jej Bůh stvořil. Ten pak vidí Boha. Není to sice tváří v tvář, ale je to alespoň to poznání, které měl Mojžíš na Sinaji. Popsaný směr je často označován jako mystika světla, kdy rozum je světlo a toto světlo se očišťuje tak, až se setká s pravým světlem, s myslí Boží.

Vedle toho je další směr, kterému se říká mystika temnoty. I tento obraz pochází z Písma. Když Mojžíš vystupoval na horu Sinaj, by se setkal s Bohem, zahalil ho mrak, a uslyšel Boží hlas právě v tom mraku, tedy nikoli v plném světle. Rozum tedy musí vyjít, vystoupí až na vrcholek svého poznání a tam skončí svou úlohu, a protože Bůh tam ještě není, vezme si duše křídla lásky, aby se dostala ještě výš.

Nejznámějšími představiteli mystiky temnoty jsou Jan z Kříže, Mistr Eckhart a Jan Tauler.

[Návštěvník]

Věčné štěstí člověka je v poznání Boha.

[Návštěvník]

Rozum tedy musí vyjít, vystoupí až na vrcholek svého poznání a tam skončí svou úlohu, a protože Bůh tam ještě není, vezme si duše křídla lásky, aby se dostala ještě výš.

[lklknml]

Rozum tedy musí vyjít, vystoupí až na vrcholek svého poznání a tam skončí svou úlohu, a protože Bůh tam ještě není, vezme si duše křídla lásky, aby se dostala ještě výš.

O temné noci (která se dělí na temnou noc smyslů a temnou noc ducha) se Jan z Kříže vyjadřuje takto:

První očista neboli noc je hořká a strašná smyslu, jak hned vyložíme. Druhé však ani nelze přirovnávati, ježto je děsná a hrůzná duchu, jak potom vyložíme; a protože [logickým] po­řadem jest napřed noc smyslová a přichází napřed, vyložíme napřed o ní stručně něco, protože o ní, jakožto o věci obyčej­nější, je více napsáno, a pak přejdeme k tomu, abychom ze­vrubněji pojednali o noci duchové, protože o ní se velmi málo mluví jak slovem, tak písmem, ba je o ní i velmi málo zkuše­nosti.

[miroslav]

Mně se dříve líbilo, jak psala, jak se projevovala. Ted' mi čím dál víc svým projevem připomíná Janu.

To svědčí o tvém postupném vostálovatění (zhrubnutí, zblbnutí).

[lklknml]

Rozum tedy musí vyjít, vystoupí až na vrcholek svého poznání a tam skončí svou úlohu, a protože Bůh tam ještě není, vezme si duše křídla lásky, aby se dostala ještě výš.

O tom i Jan Tauler (jde o strojový překlad německého textu z wikipedie):

Na cestě Tauler rozlišuje tři „stupně“ (dosažitelné postoje nebo způsoby života). Nejnižší stupeň nazývá „jásáním“, „velkou, účinnou radostí“. Tento první stupeň vychází z vnímání „lahodných projevů lásky“ Boží v přírodě, „divů nebe a země“ a z rozjímání o darech, které člověk sám obdržel. Kdo „na to myslí se správnou láskou, je tak zaplaven vnitřní radostí, že slabé tělo nemůže radost pojmout“. Tauler důrazně varuje před odváděním pozornosti „dětí Božích“, které jsou v tomto stavu, od kladení překážek nebo zadávání „hrubých cvičení“; takhle se ničíš. [5]

Podle Taulerových vysvětlení, když člověk dosáhne druhého stupně, už "není dítětem", ale "stal se mužem", abych tak řekl, a jako takový snese tvrdou stravu. Tato fáze je charakterizována úzkostí a utrpením (samostatně) . Bůh zde bere člověku vše, co mu předtím dal, a nechává ho zcela sobě, takže tento člověk „neví o Bohu nic“ a „neví, zda někdy šel správnou cestou, zda existuje Bůh pro něj nebo ne“. V tomto stavu postižený prožívá svou existenci jako peklo a vše, co se mu dá říci, ho „neutěšuje víc než kámen“. [6]

Druhý stupeň slouží k přípravě přechodu („průlom“, „přechod“) ke třetímu, na kterém je člověk zbaven veškerého neštěstí a pozná pravdu. Dosažením „nejpravdivějšího poznání vlastní nicoty“ (své nicoty) se stává „zbožštěným“ a „jednou s Bohem“; jeho pokorné propadnutí do nicoty je zároveň vzestupem, protože „výška a hloubka jsou zde jedno a totéž“. [7] Člověk je „stvořená propast“, Bůh „nestvořená propast“; ti dva se navzájem přivolají, jak říká Tauler v odkazu na Ž 42.8 EU , setkají se a jedna propast se vlévá do propasti druhé, „nic stvořeného se propadá do nestvořeného ničeho“.

[Návštěvník]

Ty si ted', Rézo, hraješ na mistra, který ví všechno nejlépe a jedině správně? Alespon tak v poslední době vystupuješ.

Jw mi líto, že se ti to, jak píšu, nelíbí. Je fajn vědět, že se ti to líbilo dřív. Já to tak nikdy nevnímala, sejmula jsi mě už při mém prvním napsaném příspěvku tady před vice než 10 lety.

[Réza]

Pro mě Otec není objekt. Ty ho jajo objekt vidíš, ale mylně.

Všechno, co můžeš pojmenovat, je objek

Tím si nejsem jistá.
Na jednu stranu jo, pojmenování se to co pojmenujeme zpředmětní. Ale je v našich myslích, to nepojmenovatelné zůstává, to pojmenování se togo nedotýká a dal to zůstává mimo dosah nasich myslí.

Proto je tak těžké se z Matrixu dostat - všechny objekty jsou jeho součástí.

Ten, kdo je v Matrixu se z Matrixu nikdy nedostane.

Proto je jen jedna cesta – opuštění všech objektů, Velká smrt, tj. smrt všech iluzí.

[/quote]
Je to i o opuštění, toho kdo opouští.
To je ta smrt.
...
Myslíš, že touto cestou musíš jít?
...
To cesta přestává být děsivá, když víš / věříš, co umře a co ne.
Umřeš, když přestaneš myslet?

[Réza]

Jde vlastně o spor mezi mystikou světla a mystikou temnoty, která považuje Temnou noc duše za nevyhnutelnou.

Nejde o spor ale o dva způsoby.

Taky to tak vidím, není nutné a možná ani nutné projít oběma.
Taky je podle mě o temné noci duše nějak dopředu uvažovat.