Kdo je opice - aby se to nepletlo

[Pedriito]

Jo třeba to, že si o ní není, co vyprávět... Fakt ovšem je, že nejvíc o ní vyprávěj guruové, nejspíš proto že jejich žáci o ní chtěj slyšet, o Lásce.

[Návštěvník]

Jo třeba to, že si o ní není, co vyprávět... Fakt ovšem je, že nejvíc o ní vyprávěj guruové, nejspíš proto že jejich žáci o ní chtěj slyšet, o Lásce.

A nebo spíš proto, že to je to nejdůležitější na cestě k poznání, kým jsou.

[Pedriito]

Což se nevylučuje, žejo..

[Pedriito]

Tragikomedie ovšem nastává, když se vyprávění o Ní chopí ne zcela vyzrálí žáci. Takhle to ten Miroslav nejspíš myslel.

[Návštěvník]

Tragikomedie je, když se na druhé díváme jako na ne zcela vyzrálé žáky.

[Pedriito]

Netřeba se po nich dívat, demonstrují se sami,
jsou jich plné sekty, například
:-)

[Návštěvník]

Ano, řekl jsem: Vy jste bohové, všichni jste Nejvyššího synové.
Žalmy 82:6

[Pedriito]

Jde o to ke komu promlouval... Také například o ohnivé peci, pláči a skřípění zubů...

[Pedriito]

Braní ze spisů jen toho líbivého, ztrácí člověk šajn o tem co plní životy mnohých. Líbivé tak snadno překryje tuto škálu světel, přes jemné stíny k hrubým, až k temnotě...

[Návštěvník]

Může být, že Pravda je libá a nepravda nelibá?

Ovšem pokud si nelibuješ v nelibostech.

[Pedriito]

To záleží, jak to kdo vnímá. Pro někoho může být Pravda libá a pro někoho nelibá. Stejně jako vyumělkovanost může být pro někoho libá a pro někoho nelibá. V první řadě jde o to rozlišit, co je co. V tom nemusí být přítomna negace ani k jednomu z toho, a máš-li vidět jasně, je její přítomnost nežádoucí. Páč negace stahuje pozornost k dalším negacím. Byť je pak mysl, potažmo rozum, třeba vyhodnotí jako libé... Páč "duchovní" vyčůranost se naučila být velmi rafinovanou.

[Jana]

To záleží, jak to kdo vnímá. Pro někoho může být Pravda libá a pro někoho nelibá. Stejně jako vyumělkovanost může být pro někoho libá a pro někoho nelibá. V první řadě jde o to rozlišit, co je co. V tom nemusí být přítomna negace ani k jednomu z toho, a máš-li vidět jasně, je její přítomnost nežádoucí. Páč negace stahuje pozornost k dalším negacím. Byť je pak mysl, potažmo rozum, třeba vyhodnotí jako libé... Páč "duchovní" vyčůranost se naučila být velmi rafinovanou.

A nebo jak vnímá. Jestli se díváš láskyplným srdcem, tak Pravda nemůže být jiná, než libá, protože Pravdou je sama Láska, Sat- čit-ánanda, Boží království. Není to nic vyumělkovaného, umělého, je to to, co je důvěrně každému známo z dob, kdy jeho mysl neulpívala na rafinovaných vyčůranostech a negacích.

Jestli se díváš skrz mysl, která ví, co je špatně, která ví, co je jinak, než bys chtěl, než si myslíš, že by mělo správně být, tak poznáváš pravdu, která je nelibá.

Řekla bych, Pedrito, že zrovna Tobě, je ta první varianta bližší. Jen máš navíc dar krasobásnění, který jen tak někdo nemá, tak třeba použije slova, která mohou znít Tvému uchu cize, i když opěvují stejnou krásu, o které básníš. Takže možná je lepší směřovat k Pravdě, která je libá a vnímat toho Božího Ducha v každém z nás, než nechávat pozornost stahovat negací k dalším negacím.

[Návštěvník]

Páč "duchovní" vyčůranost se naučila být velmi rafinovanou.

[Pedriito]

To záleží, jak to kdo vnímá. Pro někoho může být Pravda libá a pro někoho nelibá. Stejně jako vyumělkovanost může být pro někoho libá a pro někoho nelibá. V první řadě jde o to rozlišit, co je co. V tom nemusí být přítomna negace ani k jednomu z toho, a máš-li vidět jasně, je její přítomnost nežádoucí. Páč negace stahuje pozornost k dalším negacím. Byť je pak mysl, potažmo rozum, třeba vyhodnotí jako libé... Páč "duchovní" vyčůranost se naučila být velmi rafinovanou.

A nebo jak vnímá. Jestli se díváš láskyplným srdcem, tak Pravda nemůže být jiná, než libá, protože Pravdou je sama Láska, Sat- čit-ánanda, Boží království. Není to nic vyumělkovaného, umělého, je to to, co je důvěrně každému známo z dob, kdy jeho mysl neulpívala na rafinovaných vyčůranostech a negacích.

Jestli se díváš skrz mysl, která ví, co je špatně, která ví, co je jinak, než bys chtěl, než si myslíš, že by mělo správně být, tak poznáváš pravdu, která je nelibá.

Řekla bych, Pedrito, že zrovna Tobě, je ta první varianta bližší. Jen máš navíc dar krasobásnění, který jen tak někdo nemá, tak třeba použije slova, která mohou znít Tvému uchu cize, i když opěvují stejnou krásu, o které básníš. Takže možná je lepší směřovat k Pravdě, která je libá a vnímat toho Božího Ducha v každém z nás, než nechávat pozornost stahovat negací k dalším negacím.

Já píšu o něčem jiným, píšu o projevech jejihž nestrannou živnou půdou je duchovní podstata. Ale o Tu tu nejde, ta problem nemá. A z této základny všeho dění - jedno jestli ji zveš Pravdou, Láskou, Vědomím, atp - spontánně vyvstává (z Ní ale ne mimo Ni) tvůrčí potenciál. Který je "mému" vnímání (čili nemusí sedět jiným) velice dobře popsán (s vědomím že to jen popis, či koncept) jako "tanec" tří zárodečných energií. To je to, co jako lidská bytost jsem schopen vnímat a chápat. I když bezpochyby existují i jiné styly chápání tvorby Jediného, nemám s tim potíž... Takže tohle (ať už to kdo vnímá jakkoliv, sobě nejblíž, si do toho dosadí svá uvědomění), je ta základna - nosné pilíře celého univerza... No a jednoho hezkýho tehdy jestě nepopsanýho dne se z té Tvorby vyvrbily svobodomyslné bytosti, a začal se odvíjet jejich příběh. Tak jak se vine celými lidskými dějinami. A hle, s tím se vyvrbilo přehršle problémů - k vyřešení (ale že se to táhne, žejo). Ať už fyzicky-zdravotních, materiálně-existenčních nebo nábožensky-duchovních, atd, atd... Jedna velká loď (žejo Miroslave), ne že já nebo někdo je "in" a za vodou.......

[Jana]

Jedna velká loď (žejo Miroslave), ne že já nebo někdo je "in" a za vodou.......

Ano, jistěže ne za vodou,

maximálně vodou ve vodě,

nebo ještě lépe:

voda co ma drží nad vodou.

[salmo1cz.]

Já píšu o něčem jiným, píšu o projevech jejihž nestrannou živnou půdou je duchovní podstata. Ale o Tu tu nejde, ta problem nemá. A z této základny všeho dění - jedno jestli ji zveš Pravdou, Láskou, Vědomím, atp - spontánně vyvstává (z Ní ale ne mimo Ni) tvůrčí potenciál. Který je "mému" vnímání (čili nemusí sedět jiným) velice dobře popsán (s vědomím že to jen popis, či koncept) jako "tanec" tří zárodečných energií. To je to, co jako lidská bytost jsem schopen vnímat a chápat. I když bezpochyby existují i jiné styly chápání tvorby Jediného, nemám s tim potíž... Takže tohle (ať už to kdo vnímá jakkoliv, sobě nejblíž, si do toho dosadí svá uvědomění), je ta základna - nosné pilíře celého univerza... No a jednoho hezkýho tehdy jestě nepopsanýho dne se z té Tvorby vyvrbily svobodomyslné bytosti, a začal se odvíjet jejich příběh. Tak jak se vine celými lidskými dějinami. A hle, s tím se vyvrbilo přehršle problémů - k vyřešení (ale že se to táhne, žejo). Ať už fyzicky-zdravotních, materiálně-existenčních nebo nábožensky-duchovních, atd, atd... Jedna velká loď (žejo Miroslave), ne že já nebo někdo je "in" a za vodou.......

Když tělo vzniklo kvůli duchu, je to zázrak. Jestliže však duch vznikl kvůli tělu, je to zázrak nad zázraky. Ale já se divím, jak toto veliké bohatsví se usídlilo v takové chudobě

[salmo1cz.]

Ve skutečnosti to není chudoba.Jenom duše musí prostě dozrát aby mohla být skutečně plodem.Nedokonalost je tedy bod na cestě k plodu.

[Návštěvník]

Ve skutečnosti to není chudoba.Jenom duše musí prostě dozrát aby mohla být skutečně plodem.Nedokonalost je tedy bod na cestě k plodu.

Nedokonalost je, když je tu teprve květ a nebo ještě nezralý plod a k tomu chtivost zralého plodu. Bez chtivosti je dokonalost v každém okamžiku.

[Návštěvník]

[Pedriito]

Já píšu o něčem jiným, píšu o projevech jejihž nestrannou živnou půdou je duchovní podstata. Ale o Tu tu nejde, ta problem nemá. A z této základny všeho dění - jedno jestli ji zveš Pravdou, Láskou, Vědomím, atp - spontánně vyvstává (z Ní ale ne mimo Ni) tvůrčí potenciál. Který je "mému" vnímání (čili nemusí sedět jiným) velice dobře popsán (s vědomím že to jen popis, či koncept) jako "tanec" tří zárodečných energií. To je to, co jako lidská bytost jsem schopen vnímat a chápat. I když bezpochyby existují i jiné styly chápání tvorby Jediného, nemám s tim potíž... Takže tohle (ať už to kdo vnímá jakkoliv, sobě nejblíž, si do toho dosadí svá uvědomění), je ta základna - nosné pilíře celého univerza... No a jednoho hezkýho tehdy jestě nepopsanýho dne se z té Tvorby vyvrbily svobodomyslné bytosti, a začal se odvíjet jejich příběh. Tak jak se vine celými lidskými dějinami. A hle, s tím se vyvrbilo přehršle problémů - k vyřešení (ale že se to táhne, žejo). Ať už fyzicky-zdravotních, materiálně-existenčních nebo nábožensky-duchovních, atd, atd... Jedna velká loď (žejo Miroslave), ne že já nebo někdo je "in" a za vodou.......

Když tělo vzniklo kvůli duchu, je to zázrak. Jestliže však duch vznikl kvůli tělu, je to zázrak nad zázraky. Ale já se divím, jak toto veliké bohatsví se usídlilo v takové chudobě

Vidíš, taky jsi poeta Protože poezie, její styl, je osobitý způsob vidění světa. I když třeba pojednává o věcech neosobních, hlubších... Každá poezie, čímž nemyslím jentak říkačky, nese mezi řádky klíč, který je klíčem k osobnosti básníka. A "nad" tím, nebo klidně můžeme říct z nejzažšího "bodu" v tom, protože se bavíme z pozice pozorovatele, se line ona Božská poezie.. jež je podkladem pro tu osobitou, lidskou... Fajné, když se v pozornosti prolnou, tehdy vznikají velká díla. A nemusí jít jen o psané slovo, nýbrž třeba o malbu, hudbu, prostě umění, čisté inspirace... A to přesto, že Duch nedisponuje ani slovy, ani barvami, ani tóny.... Je "skladatelem nejjemějších vibrací" - těch nejniternějších sil. Jenže beze smyslů, očí, uší, doteků, vůní je to jen beztvará pustina, a ani to vlastně nelze říct, nemá kdo to říct. Proto bylo zakomponováno smyslové tělo, mnoho těl, mnoho druhů.. co tu vibratonickou symfonii umí proměnit v prostor a čas, pohyb, barvy, zvuky a slova...