Probuzení

[Návštěvník]

Prebudenie a jasno za 15 minút

V poslednom čase Moojibaba kladie veľký dôraz na to, aby sme si našli čas jednoducho sedieť a upriamiť celú svoju pozornosť a zameranie na to, aby sme spočívali v čistom vedomí a ako čisté vedomie. Sme radi, že sa s vami môžeme podeliť o toto silné vedené cvičenie na podporu plného rozpoznania a prebudenia sa do bezčasového Ja.

[Návštěvník]

PROSTĚ TOHLE



"Tolik slov, tolik učení, a všechna směřují k něčemu tak prostému a bezprostřednímu, co je tu vždy: PROSTĚ TOHLE! Tady a teď!"
- Joan Tollifson

Co to je?

Snad jen na okamžik, než se myšlenky rozběhnou, zůstane mysl prázdná.

Žádná odpověď a žádné snažení o nalezení odpovědi. Je tu jen přítomné prožívání, takové, jaké je - bytí tady, přítomné a vědomé. Nevyhnutelné. Není možné pochybovat. Nevyžaduje to víru. Nic výstředního, záhadného nebo vyžadujícího další vysvětlení. A to je vlastně všechno, co se týká celého toho neduálního probuzení. PROSTĚ TOHLE!

Ta otázka (Co to je?) vlastně nehledá odpověď - je to spíš jako políček zenového mistra - má za cíl zastavit mysl a probudit nás k PROSTĚ TOMUHLE, k tomuto všudypřítomnému prvnímu okamžiku, Tady-Nyní, v němž není žádné "já", žádný problém, žádná otázka, žádná odpověď a nic nechybí.

Ale v mžiku se může objevit myšlení a začít se snažit přijít na to, co "PROSTĚ TOHLE" znamená. A myslící mysl může snadno dodat mnoho možných označení a výkladů, mnoho slovních pojmů, které se naučila, a pak se myšlení může zaměstnat snahou dát jim smysl.

A okamžitě se vrací myšlenkový pocit oddělenosti a zapouzdřenosti, pocit, že jsem "já", někdo oddělený, kdo potřebuje najít správnou odpověď, pochopit to, získat nějakou jinou zkušenost nebo se dostat někam jinam. A pozornost se vydává pryč, jako Dorotka hledající zemi Oz, po cestě duchovního snažení, hledajíc to, co tu vlastně nikdy nechybí - čím jsme a čím jsme vždy byli.

Co dělat?

V každém okamžiku, kdy se zdá, že jsme uvízli v nějaké formě nespokojenosti nebo svízele, je problém imaginární a řešení je jednoduché a vždy již plně přítomné. Stačí se vrátit do tohoto okamžiku, právě tady a teď. Stačí toto. A nezapomeňte, že "navždy potom" je myšlenka. "Já" je myšlenka. "Já tu zůstanu navždy" je příběh. TOHLE je nadčasové, jen TEĎ. Nemá to žádný střed, žádné já. Neexistuje žádné před ani po TEĎ.

Dodala bych, že podle mých zkušeností velmi pomáhá zkoumat povahu současného prožívání. Vidět přímo (TEĎ), že "já", které je údajně v jeho středu, nelze najít, vidět přímo (TEĎ), že hranici mezi vnitřkem a vnějškem vlastně nelze najít. Vidět přímo (TEĎ), že se vše mění, že TO je neuchopitelná, nedělitelná, celistvá ne-věc, že žádnou zdánlivou věc nelze ve skutečnosti nikdy izolovat nebo vytrhnout z celku. Zjistit (TEĎ), že nelze najít žádného autora-myslitele-činitele, že vše se děje bez výběru samo od sebe, že nic z toho, čemu o sobě a o světě věříme, není absolutně pravdivé.

Probuzení je uvolnění do nevědění, do prostého bytí tohoto celku dění, tak jak je. Nelze to ztratit ani najít. Projevuje se to jako snídaně, chuť čaje, zvuky dopravy, pachuť smrti, bolest zad, bombardování Gazy, švitoření ptáků, hučení ledničky, spodní proud deprese, vzrušení ze zamilovanosti, zlomené srdce z rozvodu, čtení těchto slov, galaxie na noční obloze, subatomární propletence, tlukot srdce, myšlenky probublávající a mizející.

Zahrnuje to vše, včetně příběhu o mně a naší zdánlivé duchovní cestě. Nic z toho nemůže být jinak. A všechno se to okamžitě rozplyne - i když se toho lze držet jako vzpomínky a příběhu - a nic z toho není osobní. Nic z toho neznamená nic o "mně".

Ten, kdo se zdá, že to všechno dělá a trpí, je přelud. Existuje jen prožívání - věčně se měnící a zároveň nikdy neopouštějící tento jediný bezedný okamžik tady a teď. Toto bytí či přítomnost nemá žádný střed, žádný začátek ani konec, žádný vnitřek ani vnějšek. Je to jeden celek nekonečně rozmanitého plynulého dění, a čím blíže jej zkoumáme, tím je nám jasnější, že zde není nic pevného, trvalého nebo odděleného od všeho ostatního. Toto poznání je svoboda.

Probuzení je vždy již zde. Není moje ani vaše. Je to PROSTĚ TOHLE! Přítomné prožívání - tato bezbřehá, všezahrnující, nepostižitelná živost, která nikdy nepřichází ani neodchází. Projevuje se jako bdění, snění a hluboký spánek - jako radost a smutek - jako zrození a smrt - jako ty a já. Ale rozdělení je pojmové. Skutečnost je nepřerušená. Nic nechybí. Není třeba, aby se dělo něco jiného než to, co se právě děje. To není ideologie, které je třeba věřit, ale objev, který je třeba učinit tím, že věnujeme otevřenou pozornost aktuálnosti samotného života.

https://joantollifson.substack.com/p/the-first-instant

[Vostálník]

Dodala bych, že podle mých zkušeností velmi pomáhá zkoumat povahu současného prožívání. Vidět přímo (TEĎ), že "já", které je údajně v jeho středu, nelze najít,

Dodal bych že je to snadné najít kdykoliv,

je to sebeuvědomění se v těle...

Jinak pocit já zde být může a nemusí, když jste v uvolněném stavu tak je zde i uvonění od tohoto pocitu,

ale stále je zde sebeuvědomění v těle...

Stačí se vrátit do tohoto okamžiku, právě tady a teď. Stačí toto. A nezapomeňte, že "navždy potom" je myšlenka. "Já" je myšlenka. "Já tu zůstanu navždy" je příběh. TOHLE je nadčasové, jen TEĎ. Nemá to žádný střed, žádné já. Neexistuje žádné před ani po TEĎ.

Díky idiotovi Tollemu si ted lidé pletou přítomný okamžik ted (což je čas) s Přítomností Ted což je bezčasový stav,

takže pak plácají hovadiny, nebot uvědomit si přítomný okamžik je asi tak složitý jako si nasrat do kalhot a uvědomit si že jsem se práve ted posral

"Tolik slov, tolik učení, a všechna směřují k něčemu tak prostému a bezprostřednímu, co je tu vždy: PROSTĚ TOHLE! Tady a teď!"

[Návštěvník]

Jakmile dospějete, změní se jedna věc, že začnete volit mír namísto nesmyslného drama.

[miroslav]

Jakmile dospějete, změní se jedna věc, že začnete volit mír namísto nesmyslného drama.

Místo nesmyslných dramat to pak často bývá smyslné drama.

[Návštěvník]

Za slova #1: Někdy se v noci probudíš




Někdy v noci se probudíš. Do zvláštního stavu. Je to stav za slovy. Je to metastav. Nad životem.

Uvědomíš si, že život není nic jiného než zkušenost. Čistě tvoje. Unikátní, nahodilá. Nepředatelná. A i když se pokusíš svěřit, nikdy nemáš jistotu, že druhý chápe, co mu říkáš. V tomhle ohledu jsi tu vždycky sám.

A že nevíš, co to vlastně je.

A už vůbec co jsi ty. Odkud se to dívám? A na co? Kde končím? Kde začínám?

Kdo je ten odraz v zrcadle? Jenom další postava z mnohých. Jen tuhle údajně hraješ ty. Díváš se na ni a nevíš, na co se to díváš.

Jsou ostatní taky tak „nijací“ a účelem hry je nedat to znát?

Nejsi Jméno Příjmení. Jsi všechno, co se ti děje. Jsi ta zkušenost. Jsi realita.

A nevíš, jestli za sebe konáš, nebo jsi jen divák.

A ráno se zase probudíš a zase to pojede. Budeš vyhledávat příjemné. Vyhýbat se nepříjemnému. Dávat si výzvy, aby tu bylo co dělat. Skákat z role do role. Bát se a doufat. A radši nepřemýšlet proč.

Ráno se zase probudíš a budeš spát.

https://jiricharvat.cz/za-slova-1-nekdy ... -probudis/

[Návštěvník]

Co je probuzení?

Žena chce vědět, zda by se její nedávné uvědomění dalo nazvat zážitkem probuzení. Také, co může udělat, aby se přizpůsobila tomuto novému porozumění, a jak může zajistit, aby se znovu neztratila?

Rupert říká: „Ano, technicky, v kontextu tradice, kterou zde zkoumáme, je vaše zkušenost to, co se nazývá probuzení. Ale ve skutečnosti mě nikdy neuslyšíte použít tuto frázi, pokud ji někdo nepoužije v otázce. Co ale znamená probuzení? Znamená to, že začínáte poznávat, že to, čím v podstatě jste, nejsou vrstvy myšlenek, pocitů, vjemů, vjemů, činů, vztahů a vzpomínek, za které jste se považovali, a že to, čím v podstatě jste – být nebo být si vědom – ve vaší zkušenosti začíná prosvítat.

„Jak lze zajistit, že se to neztratí? Každý den si vyhraďte nějaký čas. Uvolněte zaměření své pozornosti od obsahu prožívání – myšlenek, pocitů a tak dále. Vraťte se k faktu bytí a odpočiňte si tam. Nemusíte tomu říkat formální meditace, i když to ve skutečnosti meditace je. Pokaždé, když se vrátíte k bytí tímto způsobem, zvětšíte jeho přítomnost ve vašem životě. Časem zjistíte, že v těchto obdobích každý den nenavazujete pouze kontakt se svým bytím – vaše bytí ve skutečnosti zůstává přítomné po celý váš den.‘


0:00 Mám probouzející se zážitek?
1:13 Nejsem tím, kým si myslím, že jsem
2:41 Co je to probuzení?
5:11 Opravdová důvěra
5:57 Jak mohu udržet bytí?
7:15 Bytí je vždy přítomné
8:15 Cvičení láskyplné meditace

[Návštěvník]

[Paradox]

Něco mi říká, že probuzení znamená stát se TÍM, ale čím? Když nevím co TO je? Když kouknu do sebe, tak se vše mění a ani sebe sama nejde poznat nebo snad chytit.

[Jana]

Něco mi říká, že probuzení znamená stát se TÍM, ale čím? Když nevím co TO je? Když kouknu do sebe, tak se vše mění a ani sebe sama nejde poznat nebo snad chytit.

TÍM už jsi. Nedá se to vědět, protože vědění je obsahem mysli, ale dá se to uvědomit, protože uvědomění mysl přesahuje.

Dá se uvědomit, že to, co se mění, není to, co jsi. To, že sama sebe nejde poznat jako "něco", co by šlo chytit, je naprosto správné. A s tím se objevuje moudrost - nejsem nic.

Jsi to, co se nemění. K poznání sebe vede pocit, že jsi. A to je láska. Což vede k poznání lásky v nepodmíněné podobě, k poznání celistvosti Bytí, všeho, co existuje.

Takže Paradoxi, poznáním, toho, kdo jsi, je poznání paradoxu, že jsi ničím a vším zároveň.

[Průvodce]

Něco mi říká, že probuzení znamená stát se TÍM, ale čím? Když nevím co TO je? Když kouknu do sebe, tak se vše mění a ani sebe sama nejde poznat nebo snad chytit.

Z počátku je "TO" člověku neznámé...Existuje ale docela jednoduché přirovnání, které ten nejasný význam docela hezky zobrazuje...

CESTA POSVÁTNÉHO BUVOLA

Komentáře Mgr. Jiří Barouš

Cesta posvátného buvola (nebo také cesta posvátného býka) je tradiční zenový text. Jeho autorství je připisováno čínskému mistrovi jménem Kakuan Šien (Kuo-an Ši-jűan), který žil mezi léty 1100 – 1200 našeho letopočtu. Přesto předchozí verze měly nejdříve 5, potom 8 obrazů. Buvol představuje podstatu, princip existence. Text hovoří o hledání (a nalezení) cesty k ní.

Text je mimořádně cenný i pro současnost, neboť upřímnému hledači ukazuje, kde se v dané době nachází „na cestě“. Díky prožitku, zkušenosti, lze intuitivně proniknout do podstaty textu a „porozumět“ mu.

1. Hledání buvola


Buvol se nikdy opravdu neztratil - nač jej tedy hledat? Člověk se ale odklonil od své podstaty a buvol se ztratil v prachu. Člověk zabloudil daleko od domova a dostal se do změti cest. Touha po zisku a strach před ztrátou pálí jako plameny, představa o spravedlnosti bodá jako dýka.

Ztracen v nekonečné dálce prodírá se člověk hustou travou a hledá svého buvola. Hluboká voda, vzdálené hory a k nim nekonečná cesta. Vyčerpáno je tělo, zoufale tluče srdce. Kde jen má hledat? Ve večerním soumraku slyší jen cvrkot cikád ve větvích stromu.



2. Zahlédnutí stop


Pomocí súter a poučení člověk nachází stopy buvola. Pochopil, že různé zlaté nádoby jsou ze stejného zlata a že vše je projevem Jáství. Nedokáže však rozlišit dobré od zlého, pravdu od lži. Neprošel ještě doopravdy branou.

V lese na břehu řeky jsou nespočetné stopy. Vidí ale jen pošlapanou trávu. Přitom ani v nejhlubší jeskyni nejvyššího vrchu se nemůže nos buvola schovat, protože dosahuje až k nebi.



3. Zahlédnutí buvola


Když člověk napjatě naslouchá každodenním zvukům, dojde k poznání - a právě v tom okamžiku zahlédne počátek. Šest smyslů se pak od sebe neliší, v každém činu je počátek. Je to jako sůl ve vodě, hlinka na malířově barvě.

Slavík zpívá na větvi, teple září slunce, něžně vane vítr, louky se zelenají. Tady stojí buvol, kam by se mohl schovat? Nádherná hlava, mocné rohy, ale žádný malíř ho nedokáže namalovat.



4. Chycení buvola


Dnes člověk potkal buvola, který dlouho běhal po lese a loukách. Nedá se proto tak snadno chytit. Ještě touží po sladce chutnající trávě, ještě je svéhlavý a divoký. Chce-li jej pastýř zkrotit, musí užít biče.

Pevně musí pastýř uchopit uzdu, nesmí popustit, ještě má buvol špatné sklony a nezkrotnou sílu. Tu běží do hor, tam uhání dolů, do měst plných prachu a mlhy a přebývá v nich.




5. Zkrocení buvola


Když se zvedne myšlenka, následují další a další. Myšlenky se ale dají realizovat osvícením. Když je člověk zaslepen, jsou nereálné. Majitel buvola musí pevně držet uzdu a nepřipustit žádnou pochybnost.

Pastýř nesmí bič a uzdu ani na okamžik pustit z rukou, jinak mu buvol uteče. Správně zkrocený buvol je čistý a poslušný. Puštěn z provazu následuje pastýře sám.



6. Návrat na hřbetu buvola


Boj skončil: zisk a sláva se rozplynuly v prázdnotě. Pastýř zpívá a hraje na flétnu jednoduché písně. Sedí pohodlně na hřbetě buvola a vesele pozoruje mraky nad sebou. Když na něho zavoláme, neohlédne se. Když ho chceme zadržet, nezůstane.

Jede vesele a spokojeně na buvolu domů. Večerní soumrak, blížící se z dálky, je provázen zvuky jeho flétny. Tlesknutí nebo jediný takt písně jsou plny neohraničeného smyslu. Kdo zná ten smysl, už nepotřebuje slova.



7. Buvol je zapomenut, člověk zůstává


V dharmě není dvojnosti. Buvol je naší nejniternější podstatou - to teď člověk chápe. Pastí není třeba, je-li zajíc chycen. Síť je k ničemu, je-li ryba vylovena. Jako by zlato bylo zbaveno nečistoty, jako by měsíc zářil tmou. Paprsek čisté záře svítí neustále, od počátku.

Vrátit se domů mohl jen na buvolu, teď už buvola není. Sám sedí pastýř, veselý a klidný. Rudé slunce stojí vysoko na obloze, ale on klidně sedí dál. Pod slaměnou střechou leží bič a provaz - úplně zbytečné.



8. Buvol a člověk zapomenuti


Zbavil se vší zaslepenosti, zmizely všechny představy o svatosti. Nepotřebuje dlít ani v "Buddhovi" a rychle prochází "ne-Buddhou" dál. Ani tisíce očí na něm nic neuvidí, na tom, který nelpí na ničem. Kdyby jej chtěly stovky ptáků obsypat květy, styděl by se.

Bič, provaz, buvol a pastýř všichni jsou součástí prázdnoty. Modré nebe je všeobjímající a nesmírné, každá řeč v něm končí. Žádná sněhová vločka nepřežije oheň. Když dosáhl tohoto stavu ducha, setkává se konečně s duchem patriarchů všech dob.



9. Návrat k počátku


Od počátku neexistuje žádný prach (který by mohl poskvrnit původní čistotu). Pastýř pozoruje koloběh života na zemi a setrvává v klidu a míru. Všechno je, jak má být. Proč by se mělo o něco bojovat? Vody jsou zelené, kopce jsou modré. Klidně spočívaje v sobě, člověk pozoruje proměny věcí.

Vrátil se k podstatě, ale jeho kroky byly zbytečné. Lépe by bylo, kdyby byl slepý a hluchý. Sedí ve své chatrči, nevidí nic z toho, co se děje venku. Potoky tečou tak, jak tekly, a rudé květy kvetou pořád stejně.



10. Na trhu


Dveře jeho chatrče jsou zavřené a ani ten nejmoudřejší je neobjeví. Prostory jeho nitra jsou skryté. Jde svou cestou a nesleduje kroky dávných mudrců. Přichází na trh s tykvovou lahví, a pak se vrací se svou holí do chatrče. Krčmáře a rybáře vede cesta k Buddhovi.

S odhalenou hrudí a bosýma nohama přichází na trh. Pokrytý špínou a prachem, široce se usmívá. Bez mystických sil dá rozkvést uschlým stromům.

http://www.klicevedomi.cz/buvol.html

[Paradox]

Něco mi říká, že probuzení znamená stát se TÍM, ale čím? Když nevím co TO je? Když kouknu do sebe, tak se vše mění a ani sebe sama nejde poznat nebo snad chytit.

TÍM už jsi. Nedá se to vědět, protože vědění je obsahem mysli, ale dá se to uvědomit, protože uvědomění mysl přesahuje.

Dá se uvědomit, že to, co se mění, není to, co jsi. To, že sama sebe nejde poznat jako "něco", co by šlo chytit, je naprosto správné. A s tím se objevuje moudrost - nejsem nic.

Jsi to, co se nemění. K poznání sebe vede pocit, že jsi. A to je láska. Což vede k poznání lásky v nepodmíněné podobě, k poznání celistvosti Bytí, všeho, co existuje.

Takže Paradoxi, poznáním, toho, kdo jsi, je poznání paradoxu, že jsi ničím a vším zároveň.

S paradoxem, že jsem ničím a vším zároveň bych i souhlasila, ale v ostatním co jsi napsala sama sobě odporuješ a to není paradox. Na jednu stranu podle tebe nejsem to, co se mění a na druhou stranu jsem vším?

[Jana]

S paradoxem, že jsem ničím a vším zároveň bych i souhlasila, ale v ostatním co jsi napsala sama sobě odporuješ a to není paradox. Na jednu stranu podle tebe nejsem to, co se mění a na druhou stranu jsem vším?

Ano, přesně tak. Hlubokým sebepoznáním je tohle jasné, i když skrz mysl se to jeví jako nemyslitelné.

Proto skutečný svět je za myslí.

To, co se jeví skrz mysl jako tvary a jména, je v přímém uvědomění bez projekce mysli vědomou existencí, Bytím.

Celá ta vědomá existence, bez připoutanosti k mysli, má stejný šmak, jako Tvá vlastní existence. Není tady žádný rozdíl.

Tvé "jsem" je stejnou láskou, jako jakékoliv jiné "jsem", Tvé já není od ničeho odděleno, proto mu říkají pravé Já.

Při zachycení v iluzi ega je těžké poznávat, že naše existence je skutečně ničím nepodmíněnou Láskou. K probuzení je proto někdy nezbytná Milost, kterou je možné přijímat od kteréhokoliv Probuzeného. Je to zcela zdarma, jinak to nefunguje. Ničím nepodmíněná láska se nedá koupit a ani prodávat. Ostatně ten dluh mnohonásobně splatíš tím, že pak další bytosti mohou přijímat milost od Tebe.

[Paradox]

S paradoxem, že jsem ničím a vším zároveň bych i souhlasila, ale v ostatním co jsi napsala sama sobě odporuješ a to není paradox. Na jednu stranu podle tebe nejsem to, co se mění a na druhou stranu jsem vším?

Ano, přesně tak. Hlubokým sebepoznáním je tohle jasné, i když skrz mysl se to jeví jako nemyslitelné.

Proto skutečný svět je za myslí.

To, co se jeví skrz mysl jako tvary a jména, je v přímém uvědomění bez projekce mysli vědomou existencí, Bytím.

Celá ta vědomá existence, bez připoutanosti k mysli, má stejný šmak, jako Tvá vlastní existence. Není tady žádný rozdíl.

Tvé "jsem" je stejnou láskou, jako jakékoliv jiné "jsem", Tvé já není od ničeho odděleno, proto mu říkají pravé Já.

Při zachycení v iluzi ega je těžké poznávat, že naše existence je skutečně ničím nepodmíněnou Láskou. K probuzení je proto někdy nezbytná Milost, kterou je možné přijímat od kteréhokoliv Probuzeného. Je to zcela zdarma, jinak to nefunguje. Ničím nepodmíněná láska se nedá koupit a ani prodávat. Ostatně ten dluh mnohonásobně splatíš tím, že pak další bytosti mohou přijímat milost od Tebe.

Jo, takže až mi někdo šáhne na dítě a ublíží mu, tak ho s láskou přizabiju, asi tak nějak to myslíš? To, že nejsem od ničeho oddělená, pro mě rozhodně neznamená, že budu jako blbeček bez vlastní vůle láskovat....Nezlob se na mě Jani, ale něco mi říká, že vše a nic není o tom být láskou, ale být....a vykašlat se na přívlastky.

[Paradox]

Něco mi říká, že probuzení znamená stát se TÍM, ale čím? Když nevím co TO je? Když kouknu do sebe, tak se vše mění a ani sebe sama nejde poznat nebo snad chytit.

Z počátku je "TO" člověku neznámé...Existuje ale docela jednoduché přirovnání, které ten nejasný význam docela hezky zobrazuje...

CESTA POSVÁTNÉHO BUVOLA

Komentáře Mgr. Jiří Barouš

Cesta posvátného buvola (nebo také cesta posvátného býka) je tradiční zenový text. Jeho autorství je připisováno čínskému mistrovi jménem Kakuan Šien (Kuo-an Ši-jűan), který žil mezi léty 1100 – 1200 našeho letopočtu. Přesto předchozí verze měly nejdříve 5, potom 8 obrazů. Buvol představuje podstatu, princip existence. Text hovoří o hledání (a nalezení) cesty k ní.

Text je mimořádně cenný i pro současnost, neboť upřímnému hledači ukazuje, kde se v dané době nachází „na cestě“. Díky prožitku, zkušenosti, lze intuitivně proniknout do podstaty textu a „porozumět“ mu.

1. Hledání buvola


Buvol se nikdy opravdu neztratil - nač jej tedy hledat? Člověk se ale odklonil od své podstaty a buvol se ztratil v prachu. Člověk zabloudil daleko od domova a dostal se do změti cest. Touha po zisku a strach před ztrátou pálí jako plameny, představa o spravedlnosti bodá jako dýka.

Ztracen v nekonečné dálce prodírá se člověk hustou travou a hledá svého buvola. Hluboká voda, vzdálené hory a k nim nekonečná cesta. Vyčerpáno je tělo, zoufale tluče srdce. Kde jen má hledat? Ve večerním soumraku slyší jen cvrkot cikád ve větvích stromu.



2. Zahlédnutí stop


Pomocí súter a poučení člověk nachází stopy buvola. Pochopil, že různé zlaté nádoby jsou ze stejného zlata a že vše je projevem Jáství. Nedokáže však rozlišit dobré od zlého, pravdu od lži. Neprošel ještě doopravdy branou.

V lese na břehu řeky jsou nespočetné stopy. Vidí ale jen pošlapanou trávu. Přitom ani v nejhlubší jeskyni nejvyššího vrchu se nemůže nos buvola schovat, protože dosahuje až k nebi.



3. Zahlédnutí buvola


Když člověk napjatě naslouchá každodenním zvukům, dojde k poznání - a právě v tom okamžiku zahlédne počátek. Šest smyslů se pak od sebe neliší, v každém činu je počátek. Je to jako sůl ve vodě, hlinka na malířově barvě.

Slavík zpívá na větvi, teple září slunce, něžně vane vítr, louky se zelenají. Tady stojí buvol, kam by se mohl schovat? Nádherná hlava, mocné rohy, ale žádný malíř ho nedokáže namalovat.



4. Chycení buvola


Dnes člověk potkal buvola, který dlouho běhal po lese a loukách. Nedá se proto tak snadno chytit. Ještě touží po sladce chutnající trávě, ještě je svéhlavý a divoký. Chce-li jej pastýř zkrotit, musí užít biče.

Pevně musí pastýř uchopit uzdu, nesmí popustit, ještě má buvol špatné sklony a nezkrotnou sílu. Tu běží do hor, tam uhání dolů, do měst plných prachu a mlhy a přebývá v nich.




5. Zkrocení buvola


Když se zvedne myšlenka, následují další a další. Myšlenky se ale dají realizovat osvícením. Když je člověk zaslepen, jsou nereálné. Majitel buvola musí pevně držet uzdu a nepřipustit žádnou pochybnost.

Pastýř nesmí bič a uzdu ani na okamžik pustit z rukou, jinak mu buvol uteče. Správně zkrocený buvol je čistý a poslušný. Puštěn z provazu následuje pastýře sám.



6. Návrat na hřbetu buvola


Boj skončil: zisk a sláva se rozplynuly v prázdnotě. Pastýř zpívá a hraje na flétnu jednoduché písně. Sedí pohodlně na hřbetě buvola a vesele pozoruje mraky nad sebou. Když na něho zavoláme, neohlédne se. Když ho chceme zadržet, nezůstane.

Jede vesele a spokojeně na buvolu domů. Večerní soumrak, blížící se z dálky, je provázen zvuky jeho flétny. Tlesknutí nebo jediný takt písně jsou plny neohraničeného smyslu. Kdo zná ten smysl, už nepotřebuje slova.



7. Buvol je zapomenut, člověk zůstává


V dharmě není dvojnosti. Buvol je naší nejniternější podstatou - to teď člověk chápe. Pastí není třeba, je-li zajíc chycen. Síť je k ničemu, je-li ryba vylovena. Jako by zlato bylo zbaveno nečistoty, jako by měsíc zářil tmou. Paprsek čisté záře svítí neustále, od počátku.

Vrátit se domů mohl jen na buvolu, teď už buvola není. Sám sedí pastýř, veselý a klidný. Rudé slunce stojí vysoko na obloze, ale on klidně sedí dál. Pod slaměnou střechou leží bič a provaz - úplně zbytečné.



8. Buvol a člověk zapomenuti


Zbavil se vší zaslepenosti, zmizely všechny představy o svatosti. Nepotřebuje dlít ani v "Buddhovi" a rychle prochází "ne-Buddhou" dál. Ani tisíce očí na něm nic neuvidí, na tom, který nelpí na ničem. Kdyby jej chtěly stovky ptáků obsypat květy, styděl by se.

Bič, provaz, buvol a pastýř všichni jsou součástí prázdnoty. Modré nebe je všeobjímající a nesmírné, každá řeč v něm končí. Žádná sněhová vločka nepřežije oheň. Když dosáhl tohoto stavu ducha, setkává se konečně s duchem patriarchů všech dob.



9. Návrat k počátku


Od počátku neexistuje žádný prach (který by mohl poskvrnit původní čistotu). Pastýř pozoruje koloběh života na zemi a setrvává v klidu a míru. Všechno je, jak má být. Proč by se mělo o něco bojovat? Vody jsou zelené, kopce jsou modré. Klidně spočívaje v sobě, člověk pozoruje proměny věcí.

Vrátil se k podstatě, ale jeho kroky byly zbytečné. Lépe by bylo, kdyby byl slepý a hluchý. Sedí ve své chatrči, nevidí nic z toho, co se děje venku. Potoky tečou tak, jak tekly, a rudé květy kvetou pořád stejně.



10. Na trhu


Dveře jeho chatrče jsou zavřené a ani ten nejmoudřejší je neobjeví. Prostory jeho nitra jsou skryté. Jde svou cestou a nesleduje kroky dávných mudrců. Přichází na trh s tykvovou lahví, a pak se vrací se svou holí do chatrče. Krčmáře a rybáře vede cesta k Buddhovi.

S odhalenou hrudí a bosýma nohama přichází na trh. Pokrytý špínou a prachem, široce se usmívá. Bez mystických sil dá rozkvést uschlým stromům.

http://www.klicevedomi.cz/buvol.html

Díky, je to hezký příběh o tom být kým jsem, než si hrát na něco, co nejsem. Ta cesta musí být, jak jinak by to člověk pochopil, že?

[miroslav]

Díky, je to hezký příběh o tom být kým jsem, než si hrát na něco, co nejsem. Ta cesta musí být, jak jinak by to člověk pochopil, že?

Ta cesta je nádherný Příběh.

Ambiciozní hloupost tohle nemůže pochopit.
Té stačí k "probuzení" 15 minut, případně už přímo žije ve světě probuzených a o její rady a vysvětlování tu není nouze.


To jsou paradoxy...

[Návštěvník]

Cesta buvola by si zasloužila samostatné vlákno.

[miroslav]

Cesta buvola by si zasloužila samostatné vlákno.

Taky si myslím.
P.S.
Ty obrázky k tomu jsou nádherné.

[Paradox]

Díky, je to hezký příběh o tom být kým jsem, než si hrát na něco, co nejsem. Ta cesta musí být, jak jinak by to člověk pochopil, že?

Ta cesta je nádherný Příběh.

Ambiciozní hloupost tohle nemůže pochopit.
Té stačí k "probuzení" 15 minut, případně už přímo žije ve světě probuzených a o její rady a vysvětlování tu není nouze.


To jsou paradoxy...

Tuthle část s ambiciozní hloupostí mám za sebou, tak Janě rozumím. Ale je fakt, že jsem si to u sebe uvědomila poměrně rychle, dýchá z toho taková smrdutá mrtvolnost. On mě vlastně rychle někdo nakopal do zadnice, že takhle rozhodně ne....Takže nějaký ukazatele na tý cestě už mám, i když tak trochu v mlze.

[Paradox]

Cesta buvola by si zasloužila samostatné vlákno.

Taky si myslím.
P.S.
Ty obrázky k tomu jsou nádherné.

Souhlasím s Váma kluci (chlapi )...teda jestli průvodce není žena, to se pak omlouvám...