Probuzení

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

...Jsem si jistý, že ve svém životě poznáváš to samé.
Všechny zdánlivé překážky k plnosti a lehkosti života vedly k většímu uvědomění.

Nakonec všechny ty věci vedly k Probuzení Já.

Když se podívám na svůj vlastní život, může to být mikrokosmos kolektivu, pak všechny ty blokády, bolesti a utrpení byly ve skutečnosti součástí Probouzení....

[Návštěvník]

Zvláště u určitých typů myšlenek, jako je takzvaná starost, můžete velmi jasně vidět, že se vám to děje, takže mysl jede a nemůžete ji zastavit. Probudíte se ve 3: ráno a začnete myslet ... strašné myšlenky ... špatné .... možné špatné výsledky ... a jede to dál a dál a jste uvězněni, vynořují se ve vás myšlenky...

Takže POČÁTKEM DUCHOVNÍHO PROBUZENÍ je vidění, jak myšlenka vyvstává, je vidění myšlenky a nebýt s ní úplně ztotožněný.

Abyste myšlenku rozpoznali jako myšlenku.

[Návštěvník]

OSHO - MÉ PROBUZENÍ

Vzpomínám si na ten osudový den, 21. března 1953. Mnoho životů jsem se snažil - pracoval na sobě, usiloval, dělal, co bylo jenom možné - a k ničemu nedošlo. Nyní chápu, proč k ničemu nedošlo. Bariérou bylo samotné úsilí. Zábranou byl sám žebřík, po němž jsem šplhal. Překážkou bylo samotná potřeba hledat. To neznamená, že je toho možné dosáhnout bez hledání. Hledání je nezbytné, ale pak přijde okamžik, kdy hledání musí odpadnout. Člun je potřebný k tomu, aby nás přenesl přes řeku, ale pak přijde okamžik, kdy musíte z člunu vystoupit, úplně na něj zapomenout, nechat ho za sebou. Úsilí je potřeba. Bez úsilí nejde nic. Ale jenom s úsilím též nic nejde.

Krátce před 21. březnem 1953, sedm dní před tímto dnem, jsem na sobě přestal pracovat. Tento okamžik přichází, jakmile poznáte marnost veškerého úsilí. Již jste udělali vše, co bylo možné, a k ničemu nedošlo. Již jste udělali vše, co bylo v lidských silách. Co ještě víc můžete dělat? V naprosté beznaději člověk zanechá veškerého hledání. Toho dne hledání ustalo, nic jsem nehledal a nic neočekával, a toho dne se to začalo dít. Objevila se nová energie - přišla odnikud. Nepřicházela ze zdroje. Přicházela odnikud a odevšad. Byla ve stromech i ve skalách, na obloze, ve slunci i ve vzduchu - byla všude. Hledal jsem tak usilovně a myslel si, jak je daleko, a přitom byla tak blízko. Právě proto, že jsem hledal, nebyl jsem schopen vidět to, co bylo blízko. Hledání se vždy týká toho, co je v dálce, co je vzdálené - a toto vzdálené nebylo. Stal jsem se dalekozrakým a ztratil jsem schopnost vidět to, co je blízko. Oči jsou zaostřeny do daleka, na obzor, a ztrácejí tak schopnost vidět to, co je úplně blízko, hned vedle vás. Toho dne, kdy přestalo úsilí, jsem přestal existovat i já. Poněvadž nemůžete existovat bez úsilí, nemůžete existovat bez touhy, nemůžete existovat bez zápasu.

Fenomén ega, neboli já, není věc, ale proces. Není to něco, co by ve vás sídlilo. V každém okamžiku to musíte vytvářet. Je to jako na kole. Šlapete-li do pedálů, kolo jede dál a dál, přestanete-li šlapat, kolo se zastaví. Setrvačností ještě kousek dojede, ale jakmile přestanete šlapat, již se začne zastavovat. Nemá už dost síly, energie, aby někam dojelo. Směřuje k pádu, ke kolapsu. Ego existuje proto, že neustále šlapeme na pedály touhy, neustále se snažíme něčeho dosáhnout, neustále sami sebe honíme. Právě v tom spočívá fenomén ega - honit se, hnát se do budoucnosti, hnát se za tím, co bude zítra. Ego je tvořeno honbou za tím, co neexistuje. A poněvadž vychází z toho, co neexistuje, je jako přelud. Nepřetrvává kvůli ničemu jinému než touze. Nepřetrvává kvůli ničemu jinému než žádostivosti.

[salmo1cz.]

[Návštěvník]

Příroda vám může pomoci s Probuzením. Pokud tam můžete být se všemi smysly a být si vědomi samotného uvědomění, když jste tam venku v přírodě a někdy se to některým lidem může stát téměř náhodou. Když lezou po horách nebo plavou nebo dělají cokoliv v přírodě a najednou ten člověk utichne v pouhém uvědomění, a pomyslí si: "oh wow oh" a myslí si, že to bylo způsobeno krásou, kterou vidí, ale ve skutečnosti to bylo způsobeno zastavením myšlení.