Pedro vs. Zdeněk ohledně všeho, od korony až po boty

[Jana]

Vyvěrá z nejčistších hlubin prázdna. Neexistuje nic víc osvobozujícího, než tohle poznání. Může tu být i dívání, ale není tu za ním nikdo, kdo by ho nějak vytvářel, dělal.

A že to tvé poznání, co vyvěrá z nejčistších hlubin prázdna, skrze které se dívá nikdo, tak irituju?

Na to, že irituješ, jsi přišel jak?

[lklknml]

Vyvěrá z nejčistších hlubin prázdna. Neexistuje nic víc osvobozujícího, než tohle poznání. Může tu být i dívání, ale není tu za ním nikdo, kdo by ho nějak vytvářel, dělal.

A že to tvé poznání, co vyvěrá z nejčistších hlubin prázdna, skrze které se dívá nikdo, tak irituju?

Na to, že irituješ, jsi přišel jak?

Krčím rameny.

Nad Tebou :-)

[Pedriito]

No pokecali, o té fotce, o ničem jiném kecat nemůžeme. Babička už umřela. Ona taky ta fotka byla už hodně stará, tak se převedla na digi a trochu ve Photoshopu poupravovala, aby kontury vynikly. Protože na tý starý fotce už moc nešlo poznat, jestli tam není třeba není místo babičky strom.

No a protože už babičku nelze nikde najít, tak se řeklo, že nic neexistuje. To zní dobře ne, ta fotka je prázdná. No ale zase na druhou stranu to máš pravdu, přece logicky něco na tý fotce je. Tak někdo vymyslel, že babička je vlastně všude. Všude a nikde. To zní fakt dobře.

No ale nevím jestli jsme udělali dobře, protože se zase toho chytla různá podezřelá individua, aby se tím fetovala a ukájela, místo aby cvičila.

Babička je jen v těch očích, dokud nejsou čiré.
Kdy jsou ty oči čiré, a kdy otázka na babičku je jen sen?

[Pedriito]

Dítě, které si dva přejí, a ještě se nenarodilo, též není svým projevem dosud v pravdě. A když se narodí, tak v něm najednou je. A cítí, myslí, rozčiluje se, a usmívá, miluje....To je taky jen sen jeho mysli, či mysli jeho rodičů? Milují, trpí i radují se pro sen?

Dítě, které se ještě nenarodilo a které si dva přejí, je láskou ještě dříve, než se narodí. Je už tím, co je v nás nesmrtelné. Když se narodí je dál pro ty dva láskou, která skrz smyslové vnímání a mysl může získávat různé zabarvení, zatemnění, třeba až tak že se může jevit, že tady je někdo, kdo tou láskou není. A když nám někdo milovaný zemře a není v nás připoutanost k mysli, k tělu, je tady jen vědomí, že milovaný je láskou. Je tou láskou stále, bez ohledu na to, že opustil tělo a jeho tělo bylo třeba zpopelněno. Je dál tím, co je v nás věčné. Proto Maharaj říká: "Jsem nenarozeným dítětem svých rodičů". Poznává, že je tím, co je věčné. Nikoli jen tělem, které se narodí a zemře.

P.S. když ego poctivě hledáš, tak ho nenacházíš, páč ono se tomu pohledu "vyhýbá", nebo lépe řečeno ten pohled jím proniká, čistí jej, páč je jemnější než ono. Tak dohlédne k tomu principu. A teď kdo se tedy dívá?

Když zkoumáš, kde se rodí pocit "já jsem", který je láskou, tak to není ani tělo, ani mysl, odkud to pochází. Vyvěrá z nejčistších hlubin prázdna. Neexistuje nic víc osvobozujícího, než tohle poznání. Může tu být i dívání, ale není tu za ním nikdo, kdo by ho nějak vytvářel, dělal.

S připoutaností k tělu vzniká pocit, že svobodu je třeba si vybojovat ve vnějším světě, zbavit se všech, kdo svobodu nějak omezují, berou. Ale to je nesmysl. Svobodu ztrácíme jen svou připoutaností k tělu a k mysli. Bez téhle připoutanosti nemůže být o nějaké nesvobodě žádná řeč.

Žiješ nebo ne? Zrodila ses, žiješ, a jdeš zas smrti vstříc, nebo jsi jen neměnná nikdy nezrozená, dokonalá, neprojevená duše?

[Pedriito]

No ale nevím jestli jsme udělali dobře, protože se zase toho chytla různá podezřelá individua, aby se tím fetovala a ukájela, místo aby cvičila.

Jsi aktivní ve společnosti, nebo žiješ v ústraní a jedinou tvou aktivitou je cvičit? Což chápu jako meditovat... Ani planovitá meditace se nesmí přehánět, jinak víš, co se stane?

[Jana]

Žiješ nebo ne? Zrodila ses, žiješ, a jdeš zas smrti vstříc, nebo jsi jen neměnná nikdy nezrozená, dokonalá, neprojevená duše?

Díky za tuhle otázku, Pedrito.
Dlouho jsem si myslela, že jsem duše, která nikdy neumírá, jen mění inkarnace, mění těla. Pak se objevilo Největší přikázání. Několikrát jsem přečetla Bibli a to přikázání mě praštilo do očí. Když je v Bibli něco největší, tak to je asi to nejdůležitější ze všeho, co tam je.

Tak jsem to zkoušela.

"‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
To je největší a první přikázání.
Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

A když máš milovat Boha celou svou duší, tak ji musíš nějak vycítit, kde končí, kde začíná. A jak ta láska k Bohu rostla, tak s ní rostla i ta duše, až nakonec v Boží přítomnosti zcela zmizela.

Takže můžu říct, že nejsem duše, nejsem nic takového. Je tu jen Boží přítomnost plná Lásky. Nekonečná, věčná, nezrozená, nesmrtelná, dokonalá.

[Pedriito]

A On tohle nedělá, on není duch, co se rodí a umírá? To dělá ego? Až si dáš dnes svý poslední kafe, kdo ho tedy pije tvými nezrozenými ústy? Kdo se jimi miluje s ústy tvého chotě. Kdo, ve vašich podobách vedle sebe usíná? Kdo dal, kdysi prostřednictvým vašich těl zrod vašim dětem? Co teď o tom možná mluví (sami se sebou)..? Myslíš, že bez vás, vašich těl, by tohle On dokázal?

[Pedriito]

To jste tak slepý, že mluvíte o realizaci sebe v bohu, a přitom nevidíte, že TO se už odvěků realizuje v nás. Ego doufá v tišinu a (vznik ega je jasný), ale duch se projevuje v bytí. A clověk je zázrak, země je zazrak... Není nic takého podobného v celém vesmíru na této lidské možné láskyplné úrovni. Je to jediný tvor, co má mozek stejný jako vesmír sám. To je ta Jeho realizace prostřednictvym našich těl v prostředí a vývoji, co byl dar. TO se jen chce dívat našima očima a vidět v barvách lidských, co v božských nemůže být tak smyslné. Takže otazka, kdo se to dívá? Když "ego" mlčí?

[Pedriito]

Moudří namítnou, proč by to dělal? Nezrozené, atd... Slova... Moudří, kteří jsou evidentně zrození, mluví o nezrozeném... A chová se to jak vidno až do dneška. Nezrozené kupodivu mlčí, má na to ústa tisíců, jejich dlaně, i kroky v tanci. Zrozené mnohdy křepčí, místo toho tančit... Takže holt duchovní cesta je to jediný, co je skrz to vše možný. Nehledě na kdo a testy - testy - slov

[Jana]

A On tohle nedělá, on není duch, co se rodí a umírá? To dělá ego? Až si dáš dnes svý poslední kafe, kdo ho tedy pije tvými nezrozenými ústy? Kdo se jimi miluje s ústy tvého chotě. Kdo, ve vašich podobách vedle sebe usíná? Kdo dal, kdysi prostřednictvým vašich těl zrod vašim dětem? Co teď o tom možná mluví (sami se sebou)..? Myslíš, že bez vás, vašich těl, by tohle On dokázal?

To, co se rodí je budoucnost, to, co umírá je minulost, to, co je zrozením a smrtí nedotčené, je přítomnost, která je Boží. Všechno to, o čem píšeš, je projev ve vědomí. A když si uvědomíš, rozsah vědomí a kdo jsi, tak to všechno přesahuješ.
Nejsem vědomí v těle, ale mé tělo je ve vědomí.

Všechno, co vidíme, slyšíme, cítíme, chutnáme, všechno smyslové vnímání, mysl promítá ve vědomí jako projev. Může tu být fascinace projevem, připoutanost k němu, a pak se může jevit, že mysl zná Pravdu , kdo jsi, kdo jsme, co tohle všechno je. Jenže Pravda nemůže být proměnlivá. Osvícená mysl je zcela prázdná.

V hlubinách srdce je ticho, žádný projev. Celá ta existence je Láskou. Milovaný je vším. Nekonečný, věčný, nádherný, Boží.

VŠECHNO JE JEDNÍM

Amen.

http://vp.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=5&t=719#p12710

[lklknml]

No pokecali, o té fotce, o ničem jiném kecat nemůžeme. Babička už umřela. Ona taky ta fotka byla už hodně stará, tak se převedla na digi a trochu ve Photoshopu poupravovala, aby kontury vynikly. Protože na tý starý fotce už moc nešlo poznat, jestli tam není třeba není místo babičky strom.

No a protože už babičku nelze nikde najít, tak se řeklo, že nic neexistuje. To zní dobře ne, ta fotka je prázdná. No ale zase na druhou stranu to máš pravdu, přece logicky něco na tý fotce je. Tak někdo vymyslel, že babička je vlastně všude. Všude a nikde. To zní fakt dobře.

No ale nevím jestli jsme udělali dobře, protože se zase toho chytla různá podezřelá individua, aby se tím fetovala a ukájela, místo aby cvičila.

Babička je jen v těch očích, dokud nejsou čiré.
Kdy jsou ty oči čiré, a kdy otázka na babičku je jen sen?

Vidět babičku neznamená mít oči nečiré nevychovaný drzoune.
Babička se může manifestovat i nevděčníkovi. Z lásky.

[lklknml]

No ale nevím jestli jsme udělali dobře, protože se zase toho chytla různá podezřelá individua, aby se tím fetovala a ukájela, místo aby cvičila.

Jsi aktivní ve společnosti, nebo žiješ v ústraní a jedinou tvou aktivitou je cvičit? Což chápu jako meditovat... Ani planovitá meditace se nesmí přehánět, jinak víš, co se stane?

Nevím a je to jedno, protože já jsem to podezřelé individuum které necvičí, mea culpa, mea maxima culpa .

[lklknml]

Takže můžu říct, že nejsem duše, nejsem nic takového.

Proč bys nebyla duše?

Nebo blbá?

[Jana]

"‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
To je největší a první přikázání.
Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

A když máš milovat Boha celou svou duší, tak ji musíš nějak vycítit, kde končí, kde začíná. A jak ta láska k Bohu rostla, tak s ní rostla i ta duše, až nakonec v Boží přítomnosti zcela zmizela.

Takže můžu říct, že nejsem duše, nejsem nic takového. Je tu jen Boží přítomnost plná Lásky. Nekonečná, věčná, nezrozená, nesmrtelná, dokonalá.

Moudří namítnou, proč by to dělal? Nezrozené, atd... Slova... Moudří, kteří jsou evidentně zrození, mluví o nezrozeném... A chová se to jak vidno až do dneška. Nezrozené kupodivu mlčí, má na to ústa tisíců, jejich dlaně, i kroky v tanci. Zrozené mnohdy křepčí, místo toho tančit... Takže holt duchovní cesta je to jediný, co je skrz to vše možný. Nehledě na kdo a testy - testy - slov

Ani jako duše bych nebyla tělem, které duše při umírání opouští.

[lklknml]

Takže můžu říct, že nejsem duše, nejsem nic takového.

Proč bys nebyla duše?

Nebo blbá?

Totiž tvůj postoj je: já jsem něco extra. Extra neextra, je to objektifikace sebe. Zbavení se toho ale nelze realizovat slovy, protože nejde o nějaké pouhé přesvědčení.

[Pedriito]

Vidět babičku neznamená mít oči nečiré nevychovaný drzoune.
Babička se může manifestovat i nevděčníkovi. Z lásky.

Možná jsem drzoun. Jestli jo, tak ty jsi spratek
Čiré oči rovná se čirá mysl rovná se čiré srdce. A babička v křesle v pokoji poklidně cvaká jehlicemi... Z lásky ti plete svetr.

[Pedriito]

A On tohle nedělá, on není duch, co se rodí a umírá? To dělá ego? Až si dáš dnes svý poslední kafe, kdo ho tedy pije tvými nezrozenými ústy? Kdo se jimi miluje s ústy tvého chotě. Kdo, ve vašich podobách vedle sebe usíná? Kdo dal, kdysi prostřednictvým vašich těl zrod vašim dětem? Co teď o tom možná mluví (sami se sebou)..? Myslíš, že bez vás, vašich těl, by tohle On dokázal?

To, co se rodí je budoucnost, to, co umírá je minulost, to, co je zrozením a smrtí nedotčené, je přítomnost, která je Boží. Všechno to, o čem píšeš, je projev ve vědomí. A když si uvědomíš, rozsah vědomí a kdo jsi, tak to všechno přesahuješ.
Nejsem vědomí v těle, ale mé tělo je ve vědomí.

Všechno, co vidíme, slyšíme, cítíme, chutnáme, všechno smyslové vnímání, mysl promítá ve vědomí jako projev. Může tu být fascinace projevem, připoutanost k němu, a pak se může jevit, že mysl zná Pravdu , kdo jsi, kdo jsme, co tohle všechno je. Jenže Pravda nemůže být proměnlivá. Osvícená mysl je zcela prázdná.

V hlubinách srdce je ticho, žádný projev. Celá ta existence je Láskou. Milovaný je vším. Nekonečný, věčný, nádherný, Boží.

VŠECHNO JE JEDNÍM

Amen.

http://vp.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=5&t=719#p12710

Nevím jak TY, ale JÁ tím vedomím teď jsem. Proto tu např. magořím na fóru pro duchovňáky. A jsem vděčný za tu možnost, kdy srdce skrz mysl a tělo to může. Věčnost je věčnost. To je pustá planina. A v prostřed té planiny zní SRDCE, jež je jejím duchem. Duch srdce a srdce ducha. Duše planiny. Co rozkvétá pod JEHO láskou. Musíš hodně vysoko nad planinu, vidět že vše je jedním. Z orbitu je země opravdu jednolitá. Ale když na ní přistaneš, vyrýsují se hory a tisíce tváří, co na orbitu jestě nebyly, nepamatujií si to. A těm musíš napřed říct, že maj křídla a jak roztahnout... Tys k nim k nim kdysi nepatřila, a byla vždy jednojedním?

[lklknml]

Čiré oči rovná se čirá mysl rovná se čiré srdce. A babička v křesle v pokoji poklidně cvaká jehlicemi... Z lásky ti plete svetr.

A ta láska, z které mi babička plete svetr, je jiná než ta tvoje čirá očomyslsrdečná?

[Pedriito]

Čiré oči rovná se čirá mysl rovná se čiré srdce. A babička v křesle v pokoji poklidně cvaká jehlicemi... Z lásky ti plete svetr.

A ta láska, z které mi babička plete svetr, je jiná než ta tvoje čirá očomyslsrdečná?

Není

[Pedriito]

Ale to nemůže nikdy nikdo nikomu dát.. možná inspirovat, když oheň hasne... Chudáci odvěcí Mistři, když chteli rozfoukat plamen. Jak to skončilo? Katastrofálně. Né kvůli jejich lasce, ale kvůli tomu, jak tu lásku uchopí společnost, a v ní, kdo jeden...