Poradna zdarma

Zdeněk píše:

Jana píše:Vyvěrá z nejčistších hlubin prázdna. Neexistuje nic víc osvobozujícího, než tohle poznání. Může tu být i dívání, ale není tu za ním nikdo, kdo by ho nějak vytvářel, dělal.

A že to tvé poznání, co vyvěrá z nejčistších hlubin prázdna, skrze které se dívá nikdo, tak irituju?

Jana píše:

Zdeněk píše:

Jana píše:Vyvěrá z nejčistších hlubin prázdna. Neexistuje nic víc osvobozujícího, než tohle poznání. Může tu být i dívání, ale není tu za ním nikdo, kdo by ho nějak vytvářel, dělal.

A že to tvé poznání, co vyvěrá z nejčistších hlubin prázdna, skrze které se dívá nikdo, tak irituju?

Na to, že irituješ, jsi přišel jak?

Zdeněk píše:No pokecali, o té fotce, o ničem jiném kecat nemůžeme. Babička už umřela. Ona taky ta fotka byla už hodně stará, tak se převedla na digi a trochu ve Photoshopu poupravovala, aby kontury vynikly. Protože na tý starý fotce už moc nešlo poznat, jestli tam není třeba není místo babičky strom.

No a protože už babičku nelze nikde najít, tak se řeklo, že nic neexistuje. To zní dobře ne, ta fotka je prázdná. No ale zase na druhou stranu to máš pravdu, přece logicky něco na tý fotce je. Tak někdo vymyslel, že babička je vlastně všude. Všude a nikde. To zní fakt dobře.

No ale nevím jestli jsme udělali dobře, protože se zase toho chytla různá podezřelá individua, aby se tím fetovala a ukájela, místo aby cvičila.

Jana píše:

Pedriito píše:Dítě, které si dva přejí, a ještě se nenarodilo, též není svým projevem dosud v pravdě. A když se narodí, tak v něm najednou je. A cítí, myslí, rozčiluje se, a usmívá, miluje....To je taky jen sen jeho mysli, či mysli jeho rodičů? Milují, trpí i radují se pro sen?

Dítě, které se ještě nenarodilo a které si dva přejí, je láskou ještě dříve, než se narodí. Je už tím, co je v nás nesmrtelné. Když se narodí je dál pro ty dva láskou, která skrz smyslové vnímání a mysl může získávat různé zabarvení, zatemnění, třeba až tak že se může jevit, že tady je někdo, kdo tou láskou není. A když nám někdo milovaný zemře a není v nás připoutanost k mysli, k tělu, je tady jen vědomí, že milovaný je láskou. Je tou láskou stále, bez ohledu na to, že opustil tělo a jeho tělo bylo třeba zpopelněno. Je dál tím, co je v nás věčné. Proto Maharaj říká: "Jsem nenarozeným dítětem svých rodičů". Poznává, že je tím, co je věčné. Nikoli jen tělem, které se narodí a zemře.

Pedriito píše:P.S. když ego poctivě hledáš, tak ho nenacházíš, páč ono se tomu pohledu "vyhýbá", nebo lépe řečeno ten pohled jím proniká, čistí jej, páč je jemnější než ono. Tak dohlédne k tomu principu. A teď kdo se tedy dívá?

Když zkoumáš, kde se rodí pocit "já jsem", který je láskou, tak to není ani tělo, ani mysl, odkud to pochází. Vyvěrá z nejčistších hlubin prázdna. Neexistuje nic víc osvobozujícího, než tohle poznání. Může tu být i dívání, ale není tu za ním nikdo, kdo by ho nějak vytvářel, dělal.

S připoutaností k tělu vzniká pocit, že svobodu je třeba si vybojovat ve vnějším světě, zbavit se všech, kdo svobodu nějak omezují, berou. Ale to je nesmysl. Svobodu ztrácíme jen svou připoutaností k tělu a k mysli. Bez téhle připoutanosti nemůže být o nějaké nesvobodě žádná řeč.

No ale nevím jestli jsme udělali dobře, protože se zase toho chytla různá podezřelá individua, aby se tím fetovala a ukájela, místo aby cvičila.

Pedriito píše:Žiješ nebo ne? Zrodila ses, žiješ, a jdeš zas smrti vstříc, nebo jsi jen neměnná nikdy nezrozená, dokonalá, neprojevená duše?

Pedriito píše:A On tohle nedělá, on není duch, co se rodí a umírá? To dělá ego? Až si dáš dnes svý poslední kafe, kdo ho tedy pije tvými nezrozenými ústy? Kdo se jimi miluje s ústy tvého chotě. Kdo, ve vašich podobách vedle sebe usíná? Kdo dal, kdysi prostřednictvým vašich těl zrod vašim dětem? Co teď o tom možná mluví (sami se sebou)..? Myslíš, že bez vás, vašich těl, by tohle On dokázal?

Réza píše:

honzam píše:VŠECHNO JE JEDNÍM

Amen.

Pedriito píše:

Zdeněk píše:No pokecali, o té fotce, o ničem jiném kecat nemůžeme. Babička už umřela. Ona taky ta fotka byla už hodně stará, tak se převedla na digi a trochu ve Photoshopu poupravovala, aby kontury vynikly. Protože na tý starý fotce už moc nešlo poznat, jestli tam není třeba není místo babičky strom.

No a protože už babičku nelze nikde najít, tak se řeklo, že nic neexistuje. To zní dobře ne, ta fotka je prázdná. No ale zase na druhou stranu to máš pravdu, přece logicky něco na tý fotce je. Tak někdo vymyslel, že babička je vlastně všude. Všude a nikde. To zní fakt dobře.

No ale nevím jestli jsme udělali dobře, protože se zase toho chytla různá podezřelá individua, aby se tím fetovala a ukájela, místo aby cvičila.

Babička je jen v těch očích, dokud nejsou čiré.
Kdy jsou ty oči čiré, a kdy otázka na babičku je jen sen?

Pedriito píše:

No ale nevím jestli jsme udělali dobře, protože se zase toho chytla různá podezřelá individua, aby se tím fetovala a ukájela, místo aby cvičila.

Jsi aktivní ve společnosti, nebo žiješ v ústraní a jedinou tvou aktivitou je cvičit? Což chápu jako meditovat... Ani planovitá meditace se nesmí přehánět, jinak víš, co se stane?

Jana píše:Takže můžu říct, že nejsem duše, nejsem nic takového.

Jana píše:
"‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
To je největší a první přikázání.
Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

A když máš milovat Boha celou svou duší, tak ji musíš nějak vycítit, kde končí, kde začíná. A jak ta láska k Bohu rostla, tak s ní rostla i ta duše, až nakonec v Boží přítomnosti zcela zmizela.

Takže můžu říct, že nejsem duše, nejsem nic takového. Je tu jen Boží přítomnost plná Lásky. Nekonečná, věčná, nezrozená, nesmrtelná, dokonalá.

Pedriito píše:Moudří namítnou, proč by to dělal? Nezrozené, atd... Slova... Moudří, kteří jsou evidentně zrození, mluví o nezrozeném... A chová se to jak vidno až do dneška. Nezrozené kupodivu mlčí, má na to ústa tisíců, jejich dlaně, i kroky v tanci. Zrozené mnohdy křepčí, místo toho tančit... Takže holt duchovní cesta je to jediný, co je skrz to vše možný. Nehledě na kdo a testy - testy - slov

Zdeněk píše:

Jana píše:Takže můžu říct, že nejsem duše, nejsem nic takového.

Proč bys nebyla duše?

Nebo blbá?

Vidět babičku neznamená mít oči nečiré nevychovaný drzoune.
Babička se může manifestovat i nevděčníkovi. Z lásky.

Jana píše:

Pedriito píše:A On tohle nedělá, on není duch, co se rodí a umírá? To dělá ego? Až si dáš dnes svý poslední kafe, kdo ho tedy pije tvými nezrozenými ústy? Kdo se jimi miluje s ústy tvého chotě. Kdo, ve vašich podobách vedle sebe usíná? Kdo dal, kdysi prostřednictvým vašich těl zrod vašim dětem? Co teď o tom možná mluví (sami se sebou)..? Myslíš, že bez vás, vašich těl, by tohle On dokázal?

To, co se rodí je budoucnost, to, co umírá je minulost, to, co je zrozením a smrtí nedotčené, je přítomnost, která je Boží. Všechno to, o čem píšeš, je projev ve vědomí. A když si uvědomíš, rozsah vědomí a kdo jsi, tak to všechno přesahuješ.
Nejsem vědomí v těle, ale mé tělo je ve vědomí.

Všechno, co vidíme, slyšíme, cítíme, chutnáme, všechno smyslové vnímání, mysl promítá ve vědomí jako projev. Může tu být fascinace projevem, připoutanost k němu, a pak se může jevit, že mysl zná Pravdu , kdo jsi, kdo jsme, co tohle všechno je. Jenže Pravda nemůže být proměnlivá. Osvícená mysl je zcela prázdná.

V hlubinách srdce je ticho, žádný projev. Celá ta existence je Láskou. Milovaný je vším. Nekonečný, věčný, nádherný, Boží.

Réza píše:

honzam píše:VŠECHNO JE JEDNÍM

Amen.

http://vp.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=5&t=719#p12710

Pedriito píše:Čiré oči rovná se čirá mysl rovná se čiré srdce. A babička v křesle v pokoji poklidně cvaká jehlicemi... Z lásky ti plete svetr.

Zdeněk píše:

Pedriito píše:Čiré oči rovná se čirá mysl rovná se čiré srdce. A babička v křesle v pokoji poklidně cvaká jehlicemi... Z lásky ti plete svetr.

A ta láska, z které mi babička plete svetr, je jiná než ta tvoje čirá očomyslsrdečná?