Poradna zdarma

XII.

Ó Brahman Nejvyšší!
Bez tvaru jsi a přece
(i když důvod nikdo nezná)
vydáváš ze sebe mnoho tvarů
vydáváš je ven a potom zase
do sebe zpět je přijímáš.
Naplň naši mysl Tebou!

Ty jsi oheň,
Ty jsi Slunce,
Ty jsi vzduch,
Ty jsi Luna,
Ty jsi obloha hvězdami posetá,
Ty jsi Brahman Nejvyšší!
Ty jsi vodstvo - Ty,
Stvořitel všeho!

Ty jsi žena, Ty jsi muž,
Ty jsi hoch, Ty jsi dívka,
Ty jsi stařec, jenž o holi klopýtá,
Tvá tvář pohlíží skrz vše.

Ty jsi tmavý motýl,
Ty jsi zelený papoušek s červenýma očima,
Ty jsi bouřkový mrak,
roční doba i moře.
Bez počátku jsi,
nad časem a nad prostorem,
Ty jsi ten, ze kterého povstaly
tři světy.

Mája je tvou božskou průvodkyní,
Tobě oddanou.
Tys jejím pánem.
Červená, bílá a černá je ona.
Co barva, to guna.
Mnoho má dětí -
řeky, hory,
květinu, kámen i strom,
zvíře, ptáka i člověka -
ve všem jsou jí podobní.
Ty duchu v těle
zapomínáš, co jsi,
poutáš se s Májou,
však jenom na chvíli.
Nakonec jí opouštíš
a znovu nalézáš sebe....
....

Je to safra dlouhý a kdoví, zda to někoho zajímá..

Pedrito, díky. Básnění ze mě moc nevydoluješ.

Ale tohle je moc pěkné, cos sem dal.

Bez tvaru jsi a přece
(i když důvod nikdo nezná)
vydáváš ze sebe mnoho tvarů
vydáváš je ven a potom zase
do sebe zpět je přijímáš...

To je přímo nádherné

Přizvala bych sem na tohle vlákno Zdeňka, jak na něj působí, když čte tohle:

Ty jsi žena, Ty jsi muž,
Ty jsi hoch, Ty jsi dívka,
Ty jsi stařec, jenž o holi klopýtá,
Tvá tvář pohlíží skrz vše.

? ? ?

Pedrito, díky. Básnění ze mě moc nevydoluješ.

Ale tohle je moc pěkné, cos sem dal.

Že ne? To se uvidí.

Tak já to sem přepíšu celé.

Jo, tobě jsem se ještě neomluvil, že jsem byl na tebe zlej. Tak jako by se stalo.

..... Ty, Brahman, Nesmrtelný,
i ty z hllíny uhnětený
(dvě bytosti a přece jedna) -
jako dva krásní ptáci
se zlatým peřím,
nerozluční druzi,
co vysoko na větvích
stejného stromu sedí.
Jako člověk okoušíš
sladké plody stromu,
sladké i hořké plody.
Však jako Brahman, pán Máji,
zůstaváš neviditelný,
nehybný,
tiše pozorující.

Zapomínaje na svou jednotu s Tebou,
oklamán svou slabostí
je člověk plný běd.
Když však zblízka na Tebe pohlédne
a když Tě pozná jako sebe,
Ó Pane, prostý chvály,
a uzří Tvou tvář -
hle, všechen hluboký žal
se v radost promění.

Tys neměnný,
věčně čistý!
V Tobě bozi sídlí.
Jsi pramen všech písem.
K čemu jsou však písma,
znějí-li jen líbezně z úst
a v srdci místa nemají?
Kdo Tě pozná, dochází naplnění.

Ty jsi pán Máji,
člověk se stává jejím otrokem.
S Májou, když ses spojil,
zrodil se vesmír.
Ty, zdroj všech písem
zdroj všeho vyznání,
Vesmír je tvůj šat
a ty, Duch, jsi její pán.
Kam ojo dohlédne,
tam, v každém tvaru,
jsi Ty.

Jediný, jebom jediný.
Zrodil ses z mnoha lůn,
stal ses bezpočetným.
A vše se navrací v Tebe.
Ty, Pane, dáváš požehnání.
Tys světlo, tys Bůh oslavy,
Kdokoliv se Tě dotkne,
nalézá věčný mír.

Ty, duch všech bohů
neviditelným místem všech světů.
Tys panem divoké zvěře
dvounohé i čtyřnohé.
K Tobě se dmou naše srdce!
Tys blažený Pán.
i jemnost je hrubou látkou,
kde Tys sám, Tvým darem je mír.
...
..... Víc nestíhám, je to jestě dlouhý

Kdyžtak tam prosímtě Jano oprav ty překlepy. Dík.

Hnáty křivé
líce lživé
pod plachekou osoba

Z pod kapuce oči lstivé
toť Pedrita podoba!

Zdeněk píše:Hnáty křivé
líce lživé
pod plachekou osoba

Z pod kapuce oči lstivé
toť Pedrita podoba!

Ahoj, konečně basník pravý,
co z ducha svého praví,
Já vás znám, vy pokrytci,
co fackují mě po lících.
Já mám Buddhu, Ježíše
Pekovou i Mojžíše,
vy máte jen sny
Ra, to posvětí.

"Dej sem duši!"
Kriste Pane
odpusť hříchy Zdeňkovy

Bum, bác!
a ďábla pracky
jsou v tu chvíli zlomeny

Ďabla pracky
jsou jen facky
s hovnem klacky
šermujem.
Naše hlavy
to je baví
ego slaví
hodujem.
Srdce v kvítí
v noci svítí
ve dne skrytí
bědujem.
Vezmi kytku
z louky snílku
vdechni mýlku
a žij sen.

Zdeněk píše:"Dej sem duši!"
Kriste Pane
odpusť hříchy Zdeňkovy

Bum, bác!
a ďábla pracky
jsou v tu chvíli zlomeny

Dobře kámo.
Jo a ještě tobě jsem se neomluvil, že jsem byl na tebe zlej. Tak jako by se stalo.

Pěsina vyšlapaná
a držkopady stranou
I Buddha šel cestou nevídanou
kde není toto, není ani druhé
co zbýbá, je jen srdce azurové
a nebo jiné, to vem čert.
A nebo ani to, On se nezplet.
A jeho brácha v čase a prostoru Jezíš,
co magii povznes na prospěch né svůj.
Ozdrav mě mé azurové Bytí
probuď mě z hrobu,
kde minulost jen
sní boj svůj.

One Game Over

Výdech noci
myšlenka královnou
šachovnic

koberce, parkety
opačně
lustry, stropy

rozbřesklý pocit
rozhýbe podkovy
na chodbě do L

zdroj čisté vody
plazí se po stěnách
na pokyn dlaní

prach z koruny stéká
do ulic
ve skříni luk a šíp

do uší pěšců pod věží
zaskřípe okno
tě péro, je hezky

nadechneš den
vyrazíš pěšky
barvami odzbrojen.