Réza píše:Jsem šťastná.
A nečekám, že prohlédnu (svou) mysl.
Mě tam opravdu nemusíš psát to "jestli". Vidím mysl, vidím, kdy je prázdná a vidím, kdy ne.
Vidím, že je iluzorní a že i kvality prázdná / plná jsou iluzorní.
Prázdná / plná to jsou kvality prostoru a času.
Proto se v čase mění. Proto nestačí nahlížet jednou, dvakrát za den.
A pak psát: jestli že prohlédneš, že je prázdná, tak ...
Pokus se pohybuješ v prostoru a času a to ty (ty iluzorní) ráda, tak vez, že nic není stálé.
Jsem ráda, že jsi šťastná. Díky.
Nicméně, pokud vidím, že mysl není prázdná, tak je to můj vlastní sen.
A pokud vidím že to, co vidím v mysli, je jen sen, tak vidím, že mysl je prázdná - absolutně, definitivně.
A pokud nevidím, že sen je snem, tak nemůžu rozpoznat skutečnost.
Je možná možné ve slepotě, kdy nepoznávám Lásku, vyslovit přání, aby někdo byl mlácený od rána do večera.
Je možná možné ve své slepotě tomuhle přání přitakávat.
Je možné si s prozřením přát, aby všechny bytosti byly šťastné.
Je možné poznávat štěstí té existence, která tady je
a nalézat jen vděk za to.
Nicméně, pokud jen víš, že veškerá existence je láskou, blahem, ale nepoznáváš to, tak je to všechno, co píšu o té kráse existence, na prd, jak by řekl Adyashanti.
A jestli jsi šťastná, tak nepotřebuješ nic vědět.