od Pelvan » úte 12. dub 2022 10:34:30
Jak je to doopravdy?. (Významný francouzský publicista a filosof Thierry Meyssan)
Jak je to doopravdy: USA instalovaly kyjevský režim. Ten zavedl rasové
zákony. Vyráběl biologické zbraně. Chce atomovou bombu. Pozval 100 000
nácků z celého světa zastřílet si na Rusy. Tenhle režim podporujeme?
02.04.2022
Thierry Meyssan připomíná jako významný publicista a filosof nikoli
jen Francouzům, jak je to s „ukrajinskou krizí“ doopravdy a lidem s
rozumem v hlavě nastiňuje přehledný pravdivý celek, za který by u nás
šel nejspíš do lochu.
Západní veřejnost je pobouřena válkou na Ukrajině a mobilizuje se na
pomoc Ukrajincům na útěku. Všem je přece jasné: diktátor Putin chce
zničit novou ukrajinskou demokracii. Jako v každém konfliktu se nám
říká, že ti druzí jsou ti špatní, zatímco my jsme ti dobří. Naše
reakce je reakcí lidí zcela zneužitých válečnou propagandou, protože
si nepamatují předchozí konflikty a o Ukrajině nic nevědí. Začněme
tedy znovu:
Kdo byl dnes Kyjevem oslavovaný Stepan Bandera? Netvrdil, že je
nacista, jen ukrajinský „nacionalista“. Od roku 1935 Bandera obhajoval
politické násilí. Nechal zavraždit asi šedesát osobností, včetně dvou
polských ministrů. Za druhé světové války organizoval vyvražďování
židů a Slovanů. Nový ukrajinský režim postavil jeho slávě pomníky,
včetně jednoho ve Lvově, městě, kde tento „hrdina“ dohlížel na
strašlivý masakr.
Kdo s tím začal?
Jako na hřišti, když se spolužáci mezi sebou prali, chceme vědět, kdo
to začal. Není sporu: Před osmi lety Spojené státy zorganizovaly změnu
režimu v Kyjevě s pomocí ozbrojených skupin. Tito lidé si říkají
„nacionalisté“, ale vůbec ne v tom smyslu, jak to chápeme my. Tvrdí,
že jsou skutečnými Ukrajinci skandinávského nebo protogermánského
původu, ne Slovany jako Rusové.
Hlásí se ke Stepanu Banderovi vůdci ukrajinských kolaborantů s
nacisty, pro Francouze ze symbolického hlediska ekvivalentu Philippa
Pétaina, ale především Josepha Darnanda a vojáků francouzské SS divize
Charlemagne. Ukrajinci, kteří se dosud nepovažovali za skandinávské a
protogermánské na jedné straně a slovanské na straně druhé, je
nazývají „neonacisty“.
Ve Francii je slovo „nacista“ urážkou, která se používá pro cokoli.
Historicky jde o hnutí, které prosazovalo rasovou vizi lidstva, aby
vysvětlilo smysl koloniální říše. Podle něj lidé patří k různým
„rasám“, dnes bychom řekli k různým „druhům“. Nemohou spolu mít
potomky, jako klisny a osli. V přírodě tyto dva druhy plodí muly, ale
ty jsou obvykle neplodné. Proto nacisté zakazovali míšení mezi rasami.
Pokud jsme různých ras, některé jsou nadřazené ostatním, odtud
nadvláda Západu nad kolonizovanými národy.
Ve 30. letech 20. století byla tato ideologie mainstreamově považována
za „vědu“. Vyučovala se na univerzitách, zejména ve Spojených státech,
Skandinávii a Německu. Hájili ji někteří velmi významní vědci.
Například Konrad Lorenz (Nobelova cena za medicínu v roce 1973) byl
horlivým nacistou. Napsal, že v zájmu zachování rasy je třeba
homosexuály vyjmout z masy a odstranit, jako chirurg odstraňuje nádor,
protože nepozorovaně míchají své genetické dědictví s dědictvím jiných
ras. Tito vědci to nemysleli o nic méně vážně než ti, kteří ohlašovali
apokalypsu během epidemie Covid-19. Měli sice titul „vědec“, ale
nikoli rozum v hlavě.
Jiná zkušenost
Moderní Rusko bylo vybudováno na paměti toho, čemu Rusové říkají
„Velká vlastenecká válka“ a my „druhá světová válka“. Nemá pro ně
stejný význam jako pro nás. Tady ve Francii trvala válka jen několik
měsíců, pak jsme uvěřili ve vítězství nacistů a vstoupili do
kolaborace. Viděli jsme, jak nacisté a pétainisté od roku 1940 zatkli
66.000 lidí, zpravidla za „terorismus“ (odboj). Od roku 1942 pak bylo
zatčeno 76.000 Židů za příslušnost k „méněcenné rase“ a posláno na
Východ, ve skutečnosti do vyhlazovacích táborů. Naopak v Sovětském
svazu nacisté nezatkli nikoho. Chtěli do třiceti let vyhladit nebo
zotročit všechny Slovany, aby uvolnili „životní prostor„, kde by mohli
vybudovat koloniální říši (Generalplan Ost). Proto SSSR ztratil 27
milionů obětí. V ruské paměti jsou nacisté existenčním nebezpečím,
nikoli pro nás.
Když se tito lidé dostali v Kyjevě k moci, neprohlásili se za
„nacisty„, ale za „nacionalisty“ ve smyslu Stěpana Bandery, který se
také nazýval „nacionalistou“, a nikoli „nacistou“, a dokonce se
předháněl v genocidních záměrech vůči Slovanům a Židům. Bývalý režim
označovali za „proruský“, což je věcně nesprávné, a zakazovali vše, co
evokuje ruskou kulturu. Především ruský jazyk. Většina Ukrajinců byla
dvojjazyčná, mluvila rusky i ukrajinsky. Najednou bylo polovině z nich
řečeno, že už nebudou moci mluvit svým jazykem ve škole a na úřadech.
Donbaský region, který je velmi ruskojazyčný, povstal. Ale také
maďarská menšina, která se učila ve svém jazyce a kterou v jejím
požadavku podporovalo Maďarsko. Ukrajinci z Donbasu požadovali, aby
okresy Doněck a Luhansk získaly autonomní status a aby se jim vrátil
jejich jazyk. Tyto prefektury (rusky oblasti) se prohlásily za
republiky. To neznamenalo, že by usilovaly o nezávislost, ale pouze o
autonomii, podobně jako Kalifornská republika ve Spojených státech
nebo bývalé republiky SSSR.
Ukrajina dohody nesplnila
V roce 2014 prezident Francois Hollande a kancléřka Angela Merkelová
posadili obyvatele Kyjeva za jeden stůl s obyvateli Donbasu a
vyjednali minské dohody. Garanty jsou Francie, Německo a Rusko.
Kyjev je přesto vždy odmítal plnit, přestože je podepsal. Místo toho
vyzbrojil „nacionalistické“ milice a poslal je na okraj Donbasu.
Všichni západní extremisté si pak přišli na Ukrajinu zastřílet. Těchto
polovojenských jednotek bylo minulý měsíc podle kyjevské vlády
102.000. Tvoří třetinu ukrajinské armády a jsou začleněny do Sil
územní obrany. Právě dorazilo 66 000 nových zahraničních
„nacionalistů“, jako posila, z celého světa.
Za osm let od minských dohod tyto polovojenské jednotky podle kyjevské
vlády zabily v Donbasu 14 000 lidí. Toto číslo zahrnuje i jejich
vlastní oběti, ale není jich mnoho. Rusko zřídilo vlastní vyšetřovací
komisi. Ta nespočítala jen mrtvé, ale i těžce zraněné. Zjistila 22 000
obětí. Prezident Putin hovoří o „genocidě“ nikoli v etymologickém
smyslu zničení národa, ale v právním smyslu zločinu spáchaného na
příkaz úřadů proti etnické skupině.
V tom je právě problém: kyjevská vláda není jednotná a nikdo nedal
jasný příkaz k takovému masakru. Rusko však činí odpovědným prezidenta
Petra Porošenka a jeho nástupce Volodymyra Zelenského. Odpovědnost
neseme i my, protože jsme byli garanty nikdy neprovedených minských
dohod. Ano, jsme spoluzodpovědní za tuto pohromu.
To nejhorší teprve přijde. Dne 1. července 2021 prezident Zelenský,
který vyzbrojil „nacionalistické“ polovojenské oddíly a odmítl plnit
minské dohody, vyhlásil zákon č. 38 „O původním obyvatelstvu“ [2].
Tento zákon zaručuje výkon práv Tatarů a Karaimů (tj. Židů, kteří
neuznávají Talmud), včetně práva mluvit svým jazykem, nikoli však
práva Slovanů. Ti totiž neexistují. Nejsou chráněni žádným zákonem.
Jsou to Untermenschen, podlidé. Bylo to poprvé po 77 letech, kdy byl
na evropském kontinentu přijat rasový zákon. Říkáte si, že existují
organizace na ochranu lidských práv a že musely protestovat. Ale nic.
Velké ticho.
Proč přišla válka?
Naše vnímání událostí je zkresleno našimi předsudky. Ještě výrazněji
se to projevuje v pobaltských státech a zemích, které dříve drtila
„Brežněvova doktrína„. Tyto národy si a priori představují, že Rusové
jsou dědici Sovětů. Hlavní sovětští vůdci však nebyli Rusové. Josef
Stalin byl Gruzínec, Nikita Chruščov Ukrajinec atd. a dokonce i Leonid
Brežněv byl Ukrajinec.
Dokud byly Doněcká a Luganská republika ukrajinské, byl masakr jejich
obyvatel výhradně ukrajinskou záležitostí. Nikdo je nesměl chránit.
Podpisem minských dohod a jejich schválením Radou bezpečnosti OSN však
Francie a Německo převzaly odpovědnost za jeho ukončení. To však
neudělaly.
Problém se změnil, když 21. února 2022 Rusko uznalo nezávislost obou
donbaských republik. Masakr jejich obyvatel už nebyl domácí, ale
mezinárodní záležitostí. Dne 23. února se opět sešla Rada bezpečnosti,
když se ruská armáda připravovala na zásah. Generální tajemník OSN
António Guterres na zasedání nezpochybnil legitimitu ruského uznání
donbaských republik ani ruského vojenského zásahu proti neonacistům.
Pouze požádal Rusko, aby dalo míru další šanci.
Mezinárodní právo válku nezakazuje, ale snaží se jí předcházet.
Protože toto zasedání Rady bezpečnosti bylo bezvýsledné, mělo Rusko
právo přijít na pomoc obyvatelům Donbasu zmasakrovaným neonacisty. To
učinilo následujícího dne, 24. února.
Prezident Vladimir Putin, který čekal již osm let, to již nemohl dále
odkládat. Nejen proto, že denně umírají lidé, nejen proto, že
ukrajinská armáda chystala na 8. března obrovský masakr, ale i proto,
že ruské zákony mu ukládají osobní odpovědnost za životy jeho
spoluobčanů. V rámci příprav na svůj případný exodus získala v
posledních letech naprostá většina obyvatel Donbasu ruské občanství.
Exodus 2 milionů Ukrajinců
Stejně jako ve všech válkách NATO jsme svědky útěku obyvatelstva.
Francouzům to připomíná exodus v roce 1940, kdy postupovala německá
vojska. Je to fenomén kolektivní paniky. Francouzi se domnívali, že se
Wehrmarcht chystá spáchat stejná masová znásilnění, jaká byla
připisována Deutsches Heer na začátku první světové války. Němci však
byli disciplinovaní a k takovému násilí se nepřipojili. Bezcílný útěk
Francouzů nakonec neměl žádný objektivní důvod, pouze strach.
NATO od války v Kosovu vyvinulo koncept inženýrství pohybu
obyvatelstva [5]. V roce 1999 CIA zorganizovala přesun více než 290
000 Kosovanů ze Srbska do Makedonie během tří dnů. Pokud je vám více
než 30 let, vzpomínáte si na hrůzná videa dlouhé řady lidí,
pochodujících jeden za druhým desítky kilometrů podél železničních
tratí. Mělo to vypadat jako etnické represe vlády Slobodana Miloševiče
a ospravedlnit blížící se válku. Kosované nevěděli, proč utíkají, ale
mysleli si, že tam, kam jdou, najdou lepší budoucnost.
Vzpomínáte si na syrský exodus před sedmi lety. Šlo o oslabení země
tím, že ji připravíme o obyvatelstvo. Tentokrát jde o dojetí nad
ženami a dětmi, aniž by bylo nutné posílat pryč muže, kteří musí
bojovat proti Rusům.
Pokaždé jsme naštvaní. Ale to, že Kosované, Syřané nebo Ukrajinci
trpí, rozhodně neznamená, že je všechno v pořádku.
Evropská unie přijímá všechny ukrajinské uprchlíky. Schengenské státy
přijímají všechny lidi, kteří se prezentují jako uprchlíci před válkou
na Ukrajině. Podle německé zprávy asi čtvrtina těchto „uprchlíků„,
kteří přísahají, že pracují a žijí na Ukrajině, nemá ukrajinské pasy,
ale alžírské, běloruské, indické, marocké, nigerijské nebo uzbecké;
lidé, kteří zjevně využívají otevřených dveří k legální registraci v
Evropské unii. Neexistuje žádné ověření jejich předchozího pobytu na
Ukrajině. Pro německé zaměstnavatele se jedná o legalizaci, která se
nijak nepojmenovává.
Musíme si položit otázku, proč ukrajinský lid nepodporuje svou vládu.
Během války v Kosovu stáli obyvatelé Bělehradu dnem i nocí na mostech
ve městě, aby zabránili bombardování ze strany NATO. Během války v
Libyi se v Tripolisu shromáždilo několik milionů lidí, aby vyjádřili
svou podporu vůdci Muamaru Kaddáfímu. Během války v Sýrii vyjádřil
podporu prezidentu Bašáru Asadovi milion lidí. Tentokrát nic. Naopak
se dozvídáme, že týmy Teritoriální obrany loví “ infiltrované ruské
diverzanty“, zatímco OBSE potvrzuje, že před zahájením operace na
Ukrajině žádní ruští vojáci nebyli.
NATO má lež za dobrou zbraň
Z předchozích válek jsme se měli poučit, že první obětí je vždy
pravda. Od války v Kosovu se NATO stalo mistrem válečné propagandy.
Tehdy se změnil mluvčí organizace v Bruselu. Jeho nástupce Jamie Shea
každý den podrobně líčil nějakou příkladnou historku, buď o hrůzách
srbských zločinců, nebo o příkladném odporu Kosovanů.
V té době jsem vydával noviny Journal of the War in Europe. Shrnoval
jsem prohlášení NATO a depeše malých tiskových agentur na Balkáně.
Každý den jsem viděl, jak se obě verze od sebe vzdalují. Podle mého
názoru musela být pravda někde uprostřed. Když válka skončila, bylo
jasné, že příběh Jamieho Shea je čirý výmysl, který má očernit sloupce
důvěřivých novin, zatímco depeše malých balkánských tiskových agentur
říkaly pravdu. A ta pravda nebyla ve prospěch NATO.
Proto přistupuji ke konsensu západních médií s určitou nedůvěrou.
Například když se dozvídáme, že Rusko bombarduje jadernou elektrárnu,
vzpomenu si na lži prezidenta George W. Bushe o zbraních hromadného
ničení tyrana „Saddáma„. Nebo když nám říkají, že Rusové právě
bombardovali porodnici v Mariupolu, vzpomenu si na kuvajtské děti
unesené v inkubátorech strašlivými iráckými vojáky. A když mě
ujišťují, že zlý Putin je šílený a podobný Hitlerovi, vzpomenu si, jak
jsme se chovali k Muamaru Kaddáfímu nebo k prezidentu Bašáru Asadovi.
Proto tato obvinění neberu vážně. Ukrajinští vojáci na Hadím ostrově
nebyli zmasakrováni bombami, jak tvrdil prezident Zelenský, ale vzdali
se ruským vojskům, jak později přiznal. Židovský památník v Babím Jaru
nezničili Rusové, kteří si váží všech obětí nacistického barbarství.
Záporožská elektrárna také nebyla vybombardována. Několik dní ji
střežily smíšené ruské a ukrajinské týmy. Mezinárodní agentura pro
atomovou energii (MAAE) navíc potvrdila, že nikdy nehrozilo žádné
radioaktivní nebezpečí. Bombardována nebyla ani porodnice v Mariupolu.
Byla evakuována o tři dny dříve a přeměněna na kasárna Azovského pluku
(neonacistů), jak tehdy Rusko oznámilo OSN.
Takže když mi někdo říká, že „diktátor“ Putin musí být zabit, zůstávám netečný.
Tomu máme věřit?
Jak si nevšimnout, že záběry, které vidíme z vítězných „bitev“
ukrajinské armády, jsou stále stejné? Jak si nevšimnout, že vidíme jen
několik zničených vozidel? Copak naši váleční reportéři nikdy neviděli
skutečné války? Záběry neinterpretujeme podle toho, co vidíme, ale
podle komentářů, které je doprovázejí.
Už týdny nám říkají, že ruská armáda obkličuje Kyjev na vzdálenost
patnácti kilometrů, že postupuje každý den (ale zůstává na vzdálenosti
patnácti kilometrů) a že se chystá k závěrečnému útoku. Když se nám
vysvětluje, že „diktátor“ Putin chce kůži milého prezidenta Zelenského
(který vyzbrojuje neonacisty a vyhlásil rasový zákon), o krok couvnu.
Ruská armáda nikdy neměla plán na obsazení velkých měst. Drží se od
nich dál (kromě Mariupolu). Bojují proti „nacionalistickým“
polovojenským jednotkám, neonacistům. Jako Francouz, příznivec odboje
proti nacistům, mají ruské armády můj veškerý obdiv.
Ruská armáda uplatňuje na Ukrajině stejnou taktiku jako v Sýrii:
obklíčí města, která slouží jako útočiště nepřátel, pak otevře
humanitární koridory, aby přiměla civilisty k útěku, a nakonec udeří
na bojovníky, kteří zůstanou uvnitř. Proto neonacistické polovojenské
jednotky tyto koridory blokují a brání obyvatelstvu v útěku. To je
princip lidských štítů.
Je to válka pohybu. Musíme se pohybovat rychle. Ruské jednotky se
přesouvají v nákladních automobilech a obrněných vozidlech. Nejsou to
tankové bitvy. Dnes jsou tanky v operačních prostorách nefunkční. V
roce 2006 jsme viděli, jak Hizballáh proměnil izraelské Merkavy v
trosky. Ruské jednotky se pohybují v motorových vozidlech, proto mají
obrněná vozidla. Protože jsme dodali desítky tisíc protitankových
střel ukrajinské armádě, včetně neonacistickým polovojenským
jednotkám, naše zbraně je ničí stejně jako jejich nákladní automobily.
Nejsou to bitvy, jen přepady.
Stát Izrael se nemýlil: Premiér Naftali Benett poradil prezidentu
Zelenskému, aby přijal ruské podmínky pro mír. A sice nesložit zbraně,
ale zničit všechny pomníky věnované Stepanu Banderovi a zatknout
nacisty, kteří byli začleněni do ukrajinské teritoriální obrany.
Tři nové problémy
Jako by situace nebyla zcela dostatečně komplikovaná, oznámil
prezident Zelenský na Mnichovské bezpečnostní konferenci těsně před
válkou svůj záměr získat atomovou bombu, čímž porušil podpis Smlouvy o
nešíření jaderných zbraní, kterou jeho země podepsala.
Poté ruská armáda zajistila a 8. března zveřejnila pracovní dokument
kyjevské vlády plánující vojenský útok na Krym a Donbas.
Ruská armáda nakonec odhalila přibližně 15 laboratoří pro výzkum
biologických zbraní, které pracovaly pro Pentagon. Oznámila, že vydá
zabavenou dokumentaci a zničila 320 kontejnerů s patogeny. Spojené
státy jsou signatářem Úmluvy OSN o zákazu biologických zbraní (BWC),
kterou doma dodržují, ale v zahraničí ji porušují. Dokumenty zveřejnil
před dvěma měsíci bulharský novinář. Čínské ministerstvo zahraničí 8.
března požádalo Pentagon o vysvětlení 330 biologických laboratoří,
které pod různými názvy provozuje ve 30 zemích.
Ministerstvo zahraničí tehdy tuto skutečnost popřelo. Náměstkyně
ministra zahraničí Victoria Nulandová však při slyšení v Senátu
připustila, že Pentagon na těchto zahraničních programech spolupracuje
a že se obává, že se výzkum dostává do ruských rukou. Když Rusko
předložilo záležitost Radě bezpečnosti, Západ obvinil Rusko z přípravy
biologického útoku pod falešnou vlajkou a vznesl proti němu obvinění.
Světová zdravotnická organizace zase uvedla, že byla varována před
ukrajinsko-americkým civilním biologickým výzkumem a požádala
Ukrajinu, aby zničila své patogeny a zabránila jejich šíření.
Ukrajina, která si udržuje více než sto tisíc „nacionalistů“ a
začlenila je do své „teritoriální obrany“, která přijala rasový zákon,
pracuje na nelegálních biologických zbraních a doufá, že získá
atomovou bombu, to je země, kterou podporujeme?
Rozhodli jsme se zapomenout na příklady odvahy Jeana Moulina a
Charlese De Gaulla a podporujeme prezidenta Zelenského!
Zdroj: voltairenet.org
