Anketa, zda smazat politická vlákna

[Návštěvník]

Taky jsem se asi někde zdržela

To nevadí, hlavně, že tu si.

[Návštěvník]

A kde je Zdeněk?

Nejspíš v blázinci.
Napřed začal vidět všude Miroslavy, no a pak se to asi ještě zhoršilo...

Nejspíš s Petrem Vostálem, ten zase viděl všude idioty.

[Návštěvník]

Chybí tam možnost nevím

Jestli nevíš, že nevíš, tak nechybí.

[Tara]

Taky jsem se asi někde zdržela

To nevadí, hlavně, že tu si.

Asi jo... :-)

Kdyby do diskuze na vlákně Vyvrátit modly Réza nenapsala, asi bych další debatu vzdala...

[Návštěvník]

asi bych další debatu vzdala...

ale no tak

[Tara]

asi bych další debatu vzdala...

ale no tak

Tak to je...

[Tara]

Její příspěvek mě nakopl. :-), abych se nad tím více zamyslela a vyprovokoval k další reakci...

Pedrito to šmahem odsoudil, ten příběh, jako nesmysl...

[miroslav]

Kdyby do diskuze na vlákně Vyvrátit modly Réza nenapsala, asi bych další debatu vzdala...

Dříve či později budeme muset vzdát náš celý život.
A to je objektivním měřítkem našeho života, toho co je v životě podstatné a co jsou prkotiny.

[Tara]

Kdyby do diskuze na vlákně Vyvrátit modly Réza nenapsala, asi bych další debatu vzdala...

Dříve či později budeme muset vzdát náš celý život.
A to je objektivním měřítkem našeho života, toho co je v životě podstatné a co jsou prkotiny.

Ano. Tak to je.
Ale dokud tu jsme, v lidské podobě, s lidským údělem, je to pro nás, naši duši šancí pokročit... :-)
Z čeho, kam?
Z uvěznění čtyř "pevných stěn"... :-)

[Tara]

Kdyby do diskuze na vlákně Vyvrátit modly Réza nenapsala, asi bych další debatu vzdala...

Dříve či později budeme muset vzdát náš celý život.
A to je objektivním měřítkem našeho života, toho co je v životě podstatné a co jsou prkotiny.

Poli ví..., máme na zahradě baráčku pyramidu, malou, rodinou, neokázalou, nenápadnou...., ale!

Stavěl nám ji člověk, který, tak ho vnímám, je "vzácný úkaz"... mezi námi, v současné době.... nevím, jak ho přiblížit...

Kdysi jsem byla v Německu u Matky Meery a v její blízkostije zóna neuvěřitelného klidu... až statického klidu... který tě prostoupí, ať chceš nebo nechceš....:-)

Ten člověk, který nám stavěl pyramidu, má stejnou vibraci, stejné vyzařování, klid, mír.

proč to vlastně píšu. Musím se podívat zpátky...

Aha, už vím.... v době, kdy jsme byli v kontaktu, myslím fyzicky, písemně, která souvisela s realizací a pak nějakou dobu po ní, jsme si psali emaily.
Měla jsem jisté syndromy, které souvisely s pobytem v pyramidě, jakobych ztrácela schopnost rozlišovat realitu a sen, doporučoval nepobývat v pyramidě často, omezit pobyt v ní atd., tak mi napsal jednu větu a na tu sem a tam myslím, jak to myslel.

Že až přestanu bojovat, bude dobře.

Přesně nevím, jak to myslel, protže asi pořád bojuju... nevím proč. Asi mi je to vlastní...

A až přestanu, tak to budu vědět... :-), ale to musí přijít ze vnitř.... a pak, možná, už tu nebudu.... (představa?) :-)

[Návštěvník]

. a pak, možná, už tu nebudu...

Neboj, nebude ti vadit, že místo bojujícího ega tu zůstane jen klid, mír.

[Réza]

Taro, vzácná a milá Taro,
potkaly jsme se v Hranicích na terase té restaurace, v jednom okamžiku plně jsme se potkaly, do hloubky totálně. Nevím, jestli si ten okamžik pamatuješ, je to hóóódně let, ale já si to pamatuji velice dobře.

Teď se na povrchu zcela míjíme, ať už jde o očko nebo o Rusko. Ale to nevadí. Možná by bylo dobré tu diskuzi ne vzdát, ale vzdát se té diskuze.
Ne hořkostí porážky nebo s pocitem nepochopení. Ale vzdát se té diskuze jako něčeho, co je na povrchu, opustit to, co ns rozděluje a jít do hloubky, kde nás to spojuje. Vzdát se diskuze možná znamená i to, e se nikdy nedozvíš, kdo má/měl pravdu.

Tvůj přítel ti to dobře řekl: až přestaneš bojovat bude klid.

Ze začátku poradny jsem tu vkládala své básně ze šuplíku. Jedna byla z věnováním Evě.K., to je má kamarádka z Kopřivnice (od vás, co by kamenem dohodil), já tě tenkrát ani eznala jménem. Tenkrát ses ohradila, jak tě můžu tak dobře znát, ale byla to náhoda ataky moc poezie, která dovede oslovit to, co právě osloveno být má (i když to tam autor implicitně nedal), při té větě: až přestaneš bojovat, bude klid, jsem si na ni vzpomněla.

---
Pomeranč pro Evu

Až jednou vyrosteš,
nebudeš větší
ale podíváš se nad mraky

proč na tě pršely
když trhala's je křikem
proč se neukázal…

neboj … dnes jej nevyzradím
ale jednou pochopíme

že tenkrát přes smáčené vlasy
nebylo vidět,

jak
. . . . někdo
. . . . . . . . . do zablácených stop


sype
. . . . květy
. . . . . . . . . pomerančovníku

[Návštěvník]

Moc dobře pamatuju a.... děkuju....