Zdeněk píše:Dále cituji jen Mílu Tomášovou, z výše uvedené nahrávky:
Jana píše:Ano, přesně tak, nechtěj to. Chtít to může jen ego.
Během procesu uvědomování se má ego člověka mnoho proměn. Zprvu je hrubé, materiální, postupem dozrávání se zjemňuje, produchovňuje. Ale podoby ega jsou stále jemnější, a tím také záludnější. Ty hrubé člověk snadno poznává...
Na, co zaměříš pozornost, to posílíš. Zaměříš-li pozornost na překážky, na hrubý projev ega, posílí se ego. Zaměříš-li pozornost na to nejjemnější v Tobě, na to ONO, na ticho v srdci, kde si nic o nikom a ani o ničem nepotřebuješ myslet, ego zmizí.
Zdeněk píše:Jana píše:Jen se k tomu nestav jako k něčemu, co je od Tebe odděleno. Neboj, nemůžeš přijít o to, čím jsi.
Jak by to ale bylo nekonečné, když to on chce zažívat. Teoreticky to ví, spíše uznává, že je to v něm, že on tam také patří, ale zcela se v tom rozpustit ještě neumí. Připomíná to vědomí housenky, která chce lítat jako motýl a vědět o tom, ale musí se napřed zakuklit a vzdát se svého housenčího života.
Díky, tohle je krásně napsané. Housenka touží být motýlem, touží být něčím jiným, než je, protože se jí jeví život motýla hodnotnější, kvalitnější. Je tu touha po jiné formě existence. Přitom ta forma je pořád nějak omezující. Chci to, tohle nechci...Vědomá existence je však sama o sobě stejná v housence jako v motýlovi. Jestliže miluješ housenku stejně jako motýla, tak je pro Tebe existence housenky stejným štěstím (blahem), jako existence motýla.
Ego je podmiňování, proto v bezpodmínečné lásce ego zmizí.
Zdeněk píše:Jana píše:Ochutnávej tu svobodu toho, co nic nemusí.
Poslední překážka žití přirozeného stavu pravdy je velmi zjemnělé ego, které chce zkušenost žití poznání. Chce žít vědomě, nesmírnou slast, sat-čin-ananda.
Chce zažívat jednotu, ale sám se z ní vylučuje svou touhou, svým chtěním To vychutnávat.
V iluzi oddělenosti něco chybí, proto ego
chce to, co chybí celistvosti. Touží po jednotě Bytí, a ztotožnění s částí existence "toto jsem a toto nejsem", mu nedovoluje jednotu Bytí zakoušet.
Je tady jednoduchý fígl, který může pomoci onu iluzi oddělenosti s nezbytností chtění překonat.
Chtění je možné nahradit vděčností. Ne nadarmo říkají Probuzení, že nejlepší a nejúčinnější modlitba je: "Děkuji".
Namísto zaměření pozornosti na to, co chce egoistické ego, je pozornost zaměřená na dobro přející radostnou vděčnost.
Proto také nejsilnější mantrou, která probouzí je: SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM - Kéž jsou všechny bytosti šťastny.
Radovat se z radosti, být šťastný ze štěstí těch, kteří nalézají, co hledali, milovat lásku ve svém srdci.