Vyvrátit modly

[Jana]

Konec konců není zas až takový problém tohle prozkoumat. Můžeš to zkusit na jednu sekundu.

Paní byla ráda, že se jí něco vyjasnilo. To je dobré.

Ale kdo by měl být rád, když není kdo, a co by se mělo vyjasňovat, když není co.

Bez ztotožnění s egem, je tady čirá radost bez ega.

[Návštěvník]

Podle Buddhy se osvícená mysl vyznačuje laskavostí, soucitem, radostí a vyrovnaností.

[lklknml]

Konec konců není zas až takový problém tohle prozkoumat. Můžeš to zkusit na jednu sekundu.

Paní byla ráda, že se jí něco vyjasnilo. To je dobré.

Ale kdo by měl být rád, když není kdo, a co by se mělo vyjasňovat, když není co.

Bez ztotožnění s egem, je tady čirá radost bez ega.

A kdo ji tedy zakouší, tu čirou radost. Nikdo?

Jestli on se nám tady někdo nepřevlíká za nikoho...

[lklknml]

Podle Buddhy se osvícená mysl vyznačuje laskavostí, soucitem, radostí a vyrovnaností.

Oni lidi toho nakecaj...

[dodo]

Ale kdo by měl být rád, když není kdo, a co by se mělo vyjasňovat, když není co.


A kdo ji tedy zakouší, tu čirou radost. Nikdo?

Jestli on se nám tady někdo nepřevlíká za nikoho...

Ak sa niečo nedá jednoducho zintelektualizovať, tak je to podľa teba nezmysel ?

[lklknml]

Ale kdo by měl být rád, když není kdo, a co by se mělo vyjasňovat, když není co.


A kdo ji tedy zakouší, tu čirou radost. Nikdo?

Jestli on se nám tady někdo nepřevlíká za nikoho...

Ak sa niečo nedá jednoducho zintelektualizovať, tak je to podľa teba nezmysel ?

No právě že Ježíšova smrt intelektuální nebyla (a tudíž zmrtvýchvstání nebyla resuscitace).

To nové bytí není uchopitelné starým.

[Réza]

Pro Rézu.

Tři aspekty jsou jasné.

Subjekt, co vnímá objekt a vnímání samotné.

Ale ještě něco dalšího je v předpokladech. Bytí.

Kdo, nebo co vnímá, uvědomuje si atd. je v druhém popsaném aspektu...."co vnímá objekt"...., je si vědomé vnímání ...

Myslím něco dalšího....

Je potřeba proto hledat slova?

Je tu prostor ve kterém se Subjekt, objekt a vnímání vyskytuje / odehrává.
Ten prostor je podmínkou pro to, aby se něco dělo. Není to jen prostor ve smyslu místa a času, ale i vědomí. A jelikož se Subjekt, objekt a vnímání odehrávají ve vědomí. Je o nich věděno. Vědomí však není dalším hlubším subjektem. Není to nic, na co lze ukázat, nebo na co se podívat. Není to nic z našich pojmových struktur. Vědomí samo se dívá/vnímá a není tu nic druhého, co by vnímalo Vědomí.

[Jana]

To nové bytí není uchopitelné starým.

Ale dity. Samo vědomé Bytí se nedělí na nové a staré. To, co se jeví jako sat-čit bez ánandy, je stále stejné Bytí, jen zastřené závojem mysli, která se pokouší uchopit neuchopitelné. Lahodnou chuť nevymyslíš, ale když ji poznáváš, tak o ní nepochybuješ.

[lklknml]

To nové bytí není uchopitelné starým.

Ale dity. Samo vědomé Bytí se nedělí na nové a staré. To, co se jeví jako sat-čit bez ánandy, je stále stejné Bytí, jen zastřené závojem mysli, která se pokouší uchopit neuchopitelné. Lahodnou chuť nevymyslíš, ale když ji poznáváš, tak o ní nepochybuješ.

[Jana]

To nové bytí není uchopitelné starým.

Ale dity. Samo vědomé Bytí se nedělí na nové a staré. To, co se jeví jako sat-čit bez ánandy, je stále stejné Bytí, jen zastřené závojem mysli, která se pokouší uchopit neuchopitelné. Lahodnou chuť nevymyslíš, ale když ji poznáváš, tak o ní nepochybuješ.

Ano, přesně tak, nechtěj to. Chtít to může jen ego. Proto chtění nás od toho, co JE, toho, čím JSI, od vědomého Bytí, které je blahem, odděluje.

Když říkám - nechtěj to, nemám na mysli, abys to odmítal. Jen se k tomu nestav jako k něčemu, co je od Tebe odděleno. Neboj, nemůžeš přijít o to, čím jsi.

Neboj se prozkoumat svou vlastní existenci. Neboj se bez myšlenek v tichu srdce zakoušet, co jsi. Nevzdávej to, když tam nikoho nenajdeš. Ochutnávej tu svobodu toho, co nic nemusí. Toho, co není nijak omezeno. Pátrej po tom s radostí a láskou.

[Réza]

Je fajn dostat se až k poslední překážce.


A je to o moc lepší než zarazit o jakoukoliv předchozí, třeba o strach z temné noci duše, nebo mystické smrti.
Lepší velmi zjemnělé ego než hrubé ego, které uráží na potkání.

[Pedriito]

Bez osobna, TO samo o sobě, je bez jediné myšlenky, JE, nepřemítá o tom nikterak. Tím, že se zosobňuje, spontánně tvoří, tím se v nespočtu projevů dotýká Krásy Sebe-Bytí. Ale zároveň se tím dotýká, i z toho vyvrbené, odvrácené strany. Být individuánní, jedinečný, znamená být svobodný - miliardy myslí, které se z Bytí rozvíjejí, formují se v evoluci života, do ženských a mužských těl... A tu volnost pohybu v prostoročase, pohyb dějů, těl, emocí i myšlenek, vnímame jako svobodu. To vše se děje v TOM a z TOHO. I ty miliardy možností, jak myslet, jak cítit, vnímat... Dobré, konstruktivní ideje, i ty špatné, destruktivní.. a z nich plynoucí další a další dějství...
Pod silným mikroskopem barvy a tvary mizí. Pod "drobnohledem" meditace mizí myšlenky a pocity. A toto mizení dává hlubší a širší uvědomění. TO, co tohle vše nese, to tvoří svou Silou. To prapůvodní je Vědomí bez pohybu, tvaru, myšlenky... Ale bez osobna se tohle nikdy nikdo nedozví. Nepodnikne cestu mezi konstruktivní a destruktivní povahou myšlenek a nespočine v hlubším uvědomění. Že vibrace, která ty svbodomyslné obsahy nese a dává jim volné pole působnosti, je čistá duchovní energie, Matka všeho dějství. Bo jak by řekla Jana, Láska TOHO (Božského) bezpřívlastkového. Nebo to vše lze říci jedním slovem - ZÁZRAK. Anebo jedním dechem, tichostí... Vše je možné.

[lklknml]

Dále cituji jen Mílu Tomášovou, z výše uvedené nahrávky:

Ano, přesně tak, nechtěj to. Chtít to může jen ego.

Během procesu uvědomování se má ego člověka mnoho proměn. Zprvu je hrubé, materiální, postupem dozrávání se zjemňuje, produchovňuje. Ale podoby ega jsou stále jemnější, a tím také záludnější. Ty hrubé člověk snadno poznává...

Jen se k tomu nestav jako k něčemu, co je od Tebe odděleno. Neboj, nemůžeš přijít o to, čím jsi.

Jak by to ale bylo nekonečné, když to on chce zažívat. Teoreticky to ví, spíše uznává, že je to v něm, že on tam také patří, ale zcela se v tom rozpustit ještě neumí. Připomíná to vědomí housenky, která chce lítat jako motýl a vědět o tom, ale musí se napřed zakuklit a vzdát se svého housenčího života.

Ochutnávej tu svobodu toho, co nic nemusí.

Poslední překážka žití přirozeného stavu pravdy je velmi zjemnělé ego, které chce zkušenost žití poznání. Chce žít vědomě, nesmírnou slast, sat-čin-ananda.
Chce zažívat jednotu, ale sám se z ní vylučuje svou touhou, svým chtěním To vychutnávat.

[Jana]

Dále cituji jen Mílu Tomášovou, z výše uvedené nahrávky:

Ano, přesně tak, nechtěj to. Chtít to může jen ego.

Během procesu uvědomování se má ego člověka mnoho proměn. Zprvu je hrubé, materiální, postupem dozrávání se zjemňuje, produchovňuje. Ale podoby ega jsou stále jemnější, a tím také záludnější. Ty hrubé člověk snadno poznává...

Na, co zaměříš pozornost, to posílíš. Zaměříš-li pozornost na překážky, na hrubý projev ega, posílí se ego. Zaměříš-li pozornost na to nejjemnější v Tobě, na to ONO, na ticho v srdci, kde si nic o nikom a ani o ničem nepotřebuješ myslet, ego zmizí.

Jen se k tomu nestav jako k něčemu, co je od Tebe odděleno. Neboj, nemůžeš přijít o to, čím jsi.

Jak by to ale bylo nekonečné, když to on chce zažívat. Teoreticky to ví, spíše uznává, že je to v něm, že on tam také patří, ale zcela se v tom rozpustit ještě neumí. Připomíná to vědomí housenky, která chce lítat jako motýl a vědět o tom, ale musí se napřed zakuklit a vzdát se svého housenčího života.

Díky, tohle je krásně napsané. Housenka touží být motýlem, touží být něčím jiným, než je, protože se jí jeví život motýla hodnotnější, kvalitnější. Je tu touha po jiné formě existence. Přitom ta forma je pořád nějak omezující. Chci to, tohle nechci...Vědomá existence je však sama o sobě stejná v housence jako v motýlovi. Jestliže miluješ housenku stejně jako motýla, tak je pro Tebe existence housenky stejným štěstím (blahem), jako existence motýla.
Ego je podmiňování, proto v bezpodmínečné lásce ego zmizí.

Ochutnávej tu svobodu toho, co nic nemusí.

Poslední překážka žití přirozeného stavu pravdy je velmi zjemnělé ego, které chce zkušenost žití poznání. Chce žít vědomě, nesmírnou slast, sat-čin-ananda.
Chce zažívat jednotu, ale sám se z ní vylučuje svou touhou, svým chtěním To vychutnávat.

V iluzi oddělenosti něco chybí, proto ego chce to, co chybí celistvosti. Touží po jednotě Bytí, a ztotožnění s částí existence "toto jsem a toto nejsem", mu nedovoluje jednotu Bytí zakoušet.

Je tady jednoduchý fígl, který může pomoci onu iluzi oddělenosti s nezbytností chtění překonat.

Chtění je možné nahradit vděčností. Ne nadarmo říkají Probuzení, že nejlepší a nejúčinnější modlitba je: "Děkuji".

Namísto zaměření pozornosti na to, co chce egoistické ego, je pozornost zaměřená na dobro přející radostnou vděčnost.

Proto také nejsilnější mantrou, která probouzí je: SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM - Kéž jsou všechny bytosti šťastny.

Radovat se z radosti, být šťastný ze štěstí těch, kteří nalézají, co hledali, milovat lásku ve svém srdci.

[lklknml]

Zaměříš-li pozornost na to nejjemnější v Tobě, na to ONO, na ticho v srdci, kde si nic o nikom a ani o ničem nepotřebuješ myslet, ego zmizí.

Nemůžeš odstranit něco, co je ono samo. Není čím.
Proto koncept ukřižování, nebo Míly zakuklení se. Proto Temná noc.
Což není proti kultivaci, zjemňování sebe. Protože i to je vhodné, do určité míry. Ale jenom samotné vede ke zjemnělému egu, které se pak špatně identifikuje. A tak další cestě zabrání.

Chtění je možné nahradit vděčností.

Abys byla za něco vděčná, musíš to nejdřív chtít.

[Réza]

Zdeňku,
budeš asi bude nejlepší, když na svém vlastním případě předvedeš překonání poslední překážky,

Jak zpíval Scherlinger:
Myslíš vyjít sám, nesmíš věřit pohádkám...

[Jana]

Zaměříš-li pozornost na to nejjemnější v Tobě, na to ONO, na ticho v srdci, kde si nic o nikom a ani o ničem nepotřebuješ myslet, ego zmizí.

Nemůžeš odstranit něco, co je ono samo. Není čím.

Přesněji řečeno, nemůžeš odstranit to, co neexistuje. Nemůžeš odstranit hada, když poznáš, že to, co vypadalo jako had, byl jen provaz.
Ale je možné rozpoznat, že není co odstraňovat. Je možné prohlédnout iluzi.

Proto koncept ukřižování, nebo Míly zakuklení se. Proto Temná noc.

Ano, i toto je dobré, že díky tomu ego svou snahu vzdá.

Což není proti kultivaci, zjemňování sebe. Protože i to je vhodné, do určité míry. Ale jenom samotné vede ke zjemnělému egu, které se pak špatně identifikuje. A tak další cestě zabrání.

Nepotřebuješ identifikovat hada, když poznáváš, že to je provaz.

Chtění je možné nahradit vděčností.

Abys byla za něco vděčná, musíš to nejdřív chtít.

Když nalézáš jen vděčnost, tak už nic víc nechceš.

[Tara]

Pro Rézu.

Tři aspekty jsou jasné.

Subjekt, co vnímá objekt a vnímání samotné.

Ale ještě něco dalšího je v předpokladech. Bytí.

Kdo, nebo co vnímá, uvědomuje si atd. je v druhém popsaném aspektu...."co vnímá objekt"...., je si vědomé vnímání ...

Myslím něco dalšího....

Je to UMOŽNĚNÍ....

[Réza]

Pro Rézu.

Tři aspekty jsou jasné.

Subjekt, co vnímá objekt a vnímání samotné.

Ale ještě něco dalšího je v předpokladech. Bytí.

Kdo, nebo co vnímá, uvědomuje si atd. je v druhém popsaném aspektu...."co vnímá objekt"...., je si vědomé vnímání ...

Myslím něco dalšího....

Je to UMOŽNĚNÍ....

Myslím, že je to to, co jsem nazvala Prostor, Vedomí.
Porosror Vědomí
Vědomý prostor.

Má to tu kvalitu Umožnení. Bez toho by nic nebylo.

[lklknml]

Přesněji řečeno, nemůžeš odstranit to, co neexistuje. Nemůžeš odstranit hada, když poznáš, že to, co vypadalo jako had, byl jen provaz.
Ale je možné rozpoznat, že není co odstraňovat. Je možné prohlédnout iluzi.

Kdybych neměl tuhle zkušenost, tak bych s tím i souhlasil. :-)

Co si pamatuji dodnes velice přesně, že ten stav se nedal nijak vyjádřit. I kdybych se i jen pokusil to nějak rozumem do slov zformulovat, cítil jsem jasně, že by to zmizelo. A přitom jsem věděl, že nikdo na mě nedokáže vůbec nic poznat. Protože to prostě nebylo nikterak viditelné. Jakoby to bylo z jiné dimenze. I čas šel nějak jinak, už si to moc nepamatuju.
To, že o tom teď píšu, je důkaz, že to nemám. Opravdu. Tak nedostupně je to zahaleno. NIC z toho co píšeš, nemůže být pravda.

Proto se mi to připomnělo u Moojiho: "Mooji, já jsem včera málem umřel" – Nothing. "Já jsem měl takovouhle zkušenost" – Nothing. "Ale Mooji" – Nothing.
Nothing, Nothing, Nothing. :-)
Kdežto ty máš furt něco. Nebo nic máš. Ale ukřižovaný Ježíš, to je naprostý konec. Všeho. Nevysvětlíš to. Nedává to žádný smysl. A proto je to ta cesta. Do jiné dimenze.

Já netvrdím jak to je. Já tvrdím, jdeš blbě, musíme jít tudy.