Vyvrátit modly

[salmo1cz.]

Viděl bych tam Uvolnění.Ego Vás uvolní ze sevření, kdy svíráte sebe sama v obrazech co všechno musíte.
Musíte být tak a tak a tak a tak....

[Návštěvník]

Viděl bych tam Uvolnění.Ego Vás uvolní ze sevření, kdy svíráte sebe sama v obrazech co všechno musíte.
Musíte být tak a tak a tak a tak....

Egem neustále něco preferujeme a něco odmítáme, takže je to právě ego, které nás omezuje svým "chci/nechci tohle, protože..."

[Réza]

Dále cituji jen Mílu Tomášovou, z výše uvedené nahrávky:

Ano, přesně tak, nechtěj to. Chtít to může jen ego.

Během procesu uvědomování se má ego člověka mnoho proměn. Zprvu je hrubé, materiální, postupem dozrávání se zjemňuje, produchovňuje. Ale podoby ega jsou stále jemnější, a tím také záludnější. Ty hrubé člověk snadno poznává...

Na, co zaměříš pozornost, to posílíš. Zaměříš-li pozornost na překážky, na hrubý projev ega, posílí se ego. Zaměříš-li pozornost na to nejjemnější v Tobě, na to ONO, na ticho v srdci, kde si nic o nikom a ani o ničem nepotřebuješ myslet, ego zmizí.

Jen se k tomu nestav jako k něčemu, co je od Tebe odděleno. Neboj, nemůžeš přijít o to, čím jsi.

Jak by to ale bylo nekonečné, když to on chce zažívat. Teoreticky to ví, spíše uznává, že je to v něm, že on tam také patří, ale zcela se v tom rozpustit ještě neumí. Připomíná to vědomí housenky, která chce lítat jako motýl a vědět o tom, ale musí se napřed zakuklit a vzdát se svého housenčího života.

Díky, tohle je krásně napsané. Housenka touží být motýlem, touží být něčím jiným, než je, protože se jí jeví život motýla hodnotnější, kvalitnější. Je tu touha po jiné formě existence. Přitom ta forma je pořád nějak omezující. Chci to, tohle nechci...Vědomá existence je však sama o sobě stejná v housence jako v motýlovi. Jestliže miluješ housenku stejně jako motýla, tak je pro Tebe existence housenky stejným štěstím (blahem), jako existence motýla.
Ego je podmiňování, proto v bezpodmínečné lásce ego zmizí.

Ochutnávej tu svobodu toho, co nic nemusí.

Poslední překážka žití přirozeného stavu pravdy je velmi zjemnělé ego, které chce zkušenost žití poznání. Chce žít vědomě, nesmírnou slast, sat-čin-ananda.
Chce zažívat jednotu, ale sám se z ní vylučuje svou touhou, svým chtěním To vychutnávat.

V iluzi oddělenosti něco chybí, proto ego chce to, co chybí celistvosti. Touží po jednotě Bytí, a ztotožnění s částí existence "toto jsem a toto nejsem", mu nedovoluje jednotu Bytí zakoušet.

Je tady jednoduchý fígl, který může pomoci onu iluzi oddělenosti s nezbytností chtění překonat.

Chtění je možné nahradit vděčností. Ne nadarmo říkají Probuzení, že nejlepší a nejúčinnější modlitba je: "Děkuji".

Namísto zaměření pozornosti na to, co chce egoistické ego, je pozornost zaměřená na dobro přející radostnou vděčnost.

Proto také nejsilnější mantrou, která probouzí je: SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM - Kéž jsou všechny bytosti šťastny.

Radovat se z radosti, být šťastný ze štěstí těch, kteří nalézají, co hledali, milovat lásku ve svém srdci.

Jani, ono to z toho tvého psaní vyplývá, ale asi by to vše z zpřehlednilo, kdybys napsala rovnou, že s tím, co říká Míla nesouhlasíš.
Že máš speciální fígl navíc, o kterém Míla nevěděla.

Kdysi jsme si psaly o hře leela. Já namítala něco jakože to je zůstat stát 3 políčka před cílem. Ty jsi na to tenkrát napsala, že to tak vnímáš jako správné, že zkrátka cíl je 3 políčka před cílem. Toto prohlášení mi přijde otevřené a fér. Nevím ale, jestli to tak vnímáš stále.
Jsou to leta. A mě ta léta přinesla uvědomění, že to tak není špatně. Je jedno jestli stojíš na políčku č. 5 nebo 3.políčka před cílem. Není-li touha jít dál, tak se prostě nejde a je to tak v pořádku.

[Jana]

Přesněji řečeno, nemůžeš odstranit to, co neexistuje. Nemůžeš odstranit hada, když poznáš, že to, co vypadalo jako had, byl jen provaz.
Ale je možné rozpoznat, že není co odstraňovat. Je možné prohlédnout iluzi.

Kdybych neměl tuhle zkušenost, tak bych s tím i souhlasil. :-)

Co si pamatuji dodnes velice přesně, že ten stav se nedal nijak vyjádřit. I kdybych se i jen pokusil to nějak rozumem do slov zformulovat, cítil jsem jasně, že by to zmizelo.

A existuje tolik všemožných popisů právě proto, že s probuzením je jasné, že tohle je to jediné, co nemizí.

A přitom jsem věděl, že nikdo na mě nedokáže vůbec nic poznat.

To je to, co Tě vrátilo, ztotožnění s osobou. Jsem ten, kdo to měl. Bytí nikdo nemá, jen je vědomé, Vědomí není vlastnictvím někoho, jen je.

Protože to prostě nebylo nikterak viditelné. Jakoby to bylo z jiné dimenze.

Tohle je hezké. Ano, není to viditelné. Nicméně na místo labyrintu světa mysli je tady ráj srdce, jak by řekl Komenský.

I čas šel nějak jinak, už si to moc nepamatuju.
To, že o tom teď píšu, je důkaz, že to nemám. Opravdu. Tak nedostupně je to zahaleno. NIC z toho co píšeš, nemůže být pravda.

Samo sebou Ti žádný Probuzený nemůže dát cedulku, kde je popsaná Pravda, se zárukou, že se po jejím přečtení rozplyne Tvá mysl v klidu a míru blažené existence.

I když mně se to stalo Po přečtení Aštávakragíty. Ale jen jednou, na chvíli, jen jako ochutnávka toho, o co jde. Pak jsem ji četla ještě několikrát a už se to nezopakovalo. Ta cesta k poznání toho, co nemizí, trvala ještě 17 let, než to přestalo mizet.

Proto se mi to připomnělo u Moojiho: "Mooji, já jsem včera málem umřel" – Nothing. "Já jsem měl takovouhle zkušenost" – Nothing. "Ale Mooji" – Nothing.
Nothing, Nothing, Nothing. :-)

A teď už to Nothing. Nothing, Nothing, Nothing je něčím, co není Nothing. Nothing, Nothing, Nothing?

Kdežto ty máš furt něco. Nebo nic máš. Ale ukřižovaný Ježíš, to je naprostý konec. Všeho. Nevysvětlíš to. Nedává to žádný smysl. A proto je to ta cesta. Do jiné dimenze.

Je možné přestat bazírovat na jakémkoliv příběhu a poznat živého Krista. Nedělám si legraci. Poznat živou Boží lásku. A není co řešit.

Já netvrdím jak to je. Já tvrdím, jdeš blbě, musíme jít tudy.

Kamaráde, můžeš tvrdit cokoliv, ale pokud máš představu, že sám k sobě musíš nějak dojít, tak půjdeš pořád blbě. A když nenajdeš Pravdu v sobě, tak může tvrdit kdokoliv cokoliv a pořád je to něco nejasného v luftě.

[Jana]

Jani, ono to z toho tvého psaní vyplývá, ale asi by to vše z zpřehlednilo, kdybys napsala rovnou, že s tím, co říká Míla nesouhlasíš.

Rézo, já nevím, mohu klidně nesouhlasit i sama se sebou.

Že máš speciální fígl navíc, o kterém Míla nevěděla.

To netuším, třeba byla situace, ve které by to nešlo použít.

Kdysi jsme si psaly o hře leela. Já namítala něco jakože to je zůstat stát 3 políčka před cílem. Ty jsi na to tenkrát napsala, že to tak vnímáš jako správné, že zkrátka cíl je 3 políčka před cílem. Toto prohlášení mi přijde otevřené a fér. Nevím ale, jestli to tak vnímáš stále.

Helenko hra je hra. Je to pořád zábava pro mysl. S Bytím samotným nic nenaděláš, jen je. A je jedno, jestli mysl vykreslí nějaké políčko, ke kterému nás přiřadí.

Jsou to leta. A mě ta léta přinesla uvědomění, že to tak není špatně. Je jedno jestli stojíš na políčku č. 5 nebo 3.políčka před cílem. Není-li touha jít dál, tak se prostě nejde a je to tak v pořádku.

Přesně tak.

[Pedriito]

Egem neustále něco preferujeme a něco odmítáme, takže je to právě ego, které nás omezuje svým "chci/nechci tohle, protože..."

Ego není nutně zlé. Na jeho počátku (při narození) stojí vjem tělesnosti, který se v mysli promění v pocit. A na tento pocit se vrství další a další vjemy, pocity, emoce, potřeby, později myšlenky, představy, záliby, chtění,.. vše se stále víc individualizuje, až k těm strachům (o sebe), hněvům, výčitkám... Jen u někoho to ten původní nevinný vjem zcela přehluší, že už jej nedohlédne. A u jiného míň, probleskává to v pozornosti a vede k otázkám.. co je za, před, hloub.. kdo jsem... tak začíná duchovní cesta. Zkrátka ega tu jsou, mohou být jakákoliv, a nemohou nevzniknout. Mohou však ztratit svůj status, když jsou nalezeny odpovědi na ony otázky - a do jaké míry, šíře, hloubky. A vo tom to je.

[lklknml]

A existuje tolik všemožných popisů právě proto, že s probuzením je jasné, že tohle je to jediné, co nemizí.

Neblázni, právě tohle probuzený neřekne, protože není ("v dosahu"), tak není kdo by to říkal. Nemá čím by to řekl, nejde to.
A když by mu to šlo, no tak to právě znamená, že si z toho udělal něco, čili upadl do snu.

To je to, co Tě vrátilo, ztotožnění s osobou. Jsem ten, kdo to měl. Bytí nikdo nemá, jen je vědomé, Vědomí není vlastnictvím někoho, jen je.

To zní logicky, ale prostě to takhle nebylo. Neumím říci, jak to bylo.

A teď už to Nothing. Nothing, Nothing, Nothing je něčím, co není Nothing. Nothing, Nothing, Nothing?

No to záleží na tom, kdo to říká. Když by to říkal Mooji co ho znám o 10 let později, tak už bych mu to nevěřil.

[Návštěvník]

Ego není nutně zlé. Na jeho počátku (při narození)...

Nějaký čas po narození ještě žádné ego neexistuje. Když má malé děcko hlad, říká: "Pepíček má hlad..."; když dítě potřebuje jít na nočník, řekne: "Zuzanka chce čurat..."

Dítě je ale neustále pod vlivem rodičů nebo těch, kteří ho vychovávají, a tak jeho myšlení postupně převezme jejich "já" (= ego) a "ty"/"vy"... a s tímto "já" se ztotožní.

[Pedriito]

Ego není nutně zlé. Na jeho počátku (při narození)...

Nějaký čas po narození ještě žádné ego neexistuje. Když má malé děcko hlad, říká: "Pepíček má hlad..."; když dítě potřebuje jít na nočník, řekne: "Zuzanka chce čurat..."

Dítě je ale neustále pod vlivem rodičů nebo těch, kteří ho vychovávají, a tak jeho myšlení postupně převezme jejich "já" (= ego) a "ty"/"vy"... a s tímto "já" se ztotožní.

"Na jeho počátku" je osůbka jestě v plénkách, jak to mimino. Já je průhledné a čiré, bez zkušeností a znalostí světa, do nějž se pravě v těle narodilo. To se pozvolna a dlouze mění, u každého jinak dlouho, než jest ten nevinný podklad "řádně" obalen zkušenostmi, zvyklostmi, idejemi poplatnými prostředí, ve kterém se človíček pohybuje. Těžko asi existuje, či kdy existovalo, na tomto světě prostředí, ve kterém byť i jemné ego nevzniklo. Nebo o tom aspoň nevím.

[Jana]

A existuje tolik všemožných popisů právě proto, že s probuzením je jasné, že tohle je to jediné, co nemizí.

Neblázni, právě tohle probuzený neřekne, protože není ("v dosahu"), tak není kdo by to říkal. Nemá čím by to řekl, nejde to.
A když by mu to šlo, no tak to právě znamená, že si z toho udělal něco, čili upadl do snu.

Přiznej se, Ty sem kopíruješ to, co píšu jinde.
Samo sebou, že Probuzený nic takového neřekne, taky Ti nic takového neříkám, to jen promlouvá Ticho, Vědomí hovoří.

To je to, co Tě vrátilo, ztotožnění s osobou. Jsem ten, kdo to měl. Bytí nikdo nemá, jen je vědomé, Vědomí není vlastnictvím někoho, jen je.

To zní logicky, ale prostě to takhle nebylo. Neumím říci, jak to bylo.

Čo bolo, to bolo. Skutečnost je jen tady a teď.

A teď už to Nothing. Nothing, Nothing, Nothing je něčím, co není Nothing. Nothing, Nothing, Nothing?

No to záleží na tom, kdo to říká. Když by to říkal Mooji co ho znám o 10 let později, tak už bych mu to nevěřil.

A sám Sobě?

[Pedriito]

P.S. Asi to tak holt musí být, když to tak je, nemyslíš? Dává to možnost duchovní cesty. Nevzniknout žádné ego, bylo by přece vše dokonalé, ne. A knihovny včetně internetu by přišly o veškerou duchovní literaturu... A dějiny o Guruy a žáky..
a války. Ticho po pěšině.

Ego není nutně zlé. Na jeho počátku (při narození)...

Nějaký čas po narození ještě žádné ego neexistuje. Když má malé děcko hlad, říká: "Pepíček má hlad..."; když dítě potřebuje jít na nočník, řekne: "Zuzanka chce čurat..."

Dítě je ale neustále pod vlivem rodičů nebo těch, kteří ho vychovávají, a tak jeho myšlení postupně převezme jejich "já" (= ego) a "ty"/"vy"... a s tímto "já" se ztotožní.

"Na jeho počátku" je osůbka jestě v plénkách, jak to mimino. Já je průhledné a čiré, bez zkušeností a znalostí světa, do nějž se pravě v těle narodilo. To se pozvolna a dlouze mění, u každého jinak dlouho, než jest ten nevinný podklad "řádně" obalen zkušenostmi, zvyklostmi, idejemi poplatnými prostředí, ve kterém se človíček pohybuje. Těžko asi existuje, či kdy existovalo, na tomto světě prostředí, ve kterém byť i jemné ego nevzniklo. Nebo o tom aspoň nevím.

P.S. Asi to tak holt musí být, když to tak je, nemyslíš? Dává to možnost duchovní cesty. Nevzniknout žádné ego, bylo by přece vše dokonalé, ne. A knihovny včetně internetu by přišly o veškerou duchovní literaturu... A dějiny o Guruy a žáky..
a války. Ticho po pěšině.

[Návštěvník]

Nějaký čas po narození ještě žádné ego neexistuje. Když má malé děcko hlad, říká: "Pepíček má hlad..."; když dítě potřebuje jít na nočník, řekne: "Zuzanka chce čurat..."

Z toho vyplývá, že ego se po narození postupně vytváří.

Proč?

Malé děcko se se svým tělem ještě neztotožňuje, proto mluví o sobě v třetí osobě.

Odborníci zjistili, že v minulosti začalo docházet ke ztotožnění člověka s tělem cca 4 roky po jeho narození, postupně se ale tato doba o něco zkracovala.

[salmo1cz.]

Jenomže ego je daleko komplexnější systém, než jaký je v duchovnu popisován.Ego je druhý mozek, po narození vlastně první mozek.
Ego je to co vám dává možnost dožít se moudrosti.

[Jana]

Jenomže ego je daleko komplexnější systém, než jaký je v duchovnu popisován.Ego je druhý mozek, po narození vlastně první mozek.
Ego je to co vám dává možnost dožít se moudrosti.

Může tu být mentální rozbor ega, je možné ho rozpracovat do nejjemnějších detailů a vidět ego jako realitu, která má různé úrovně, kvality, příčiny, funkce...
Ovšem tohle všechno je jen relativní realita.

A může tu být poznání ve vědomém Bytí - že ego ve skutečnosti neexistuje.
A tohle je realita absolutní.

[Návštěvník]

Jenomže ego je daleko komplexnější systém, než jaký je v duchovnu popisován.Ego je druhý mozek, po narození vlastně první mozek.
Ego je to co vám dává možnost dožít se moudrosti.

Ve skutečnosti je to naopak: ego člověku znemožňuje zmoudřet, protože neustále prosazuje svoje priority - a způsob, který k tomu dotyčné ego zvolí, může být i úplně primitivní.

Od slova "ego" je odvozený rovněž pojem "egoismus":

Egoismus (z lat. ego, já) je moderní označení pro sobectví, obvykle ale s méně pejorativním významem. Znamená (přílišné) sledování vlastního prospěchu a zájmu, případně i na úkor druhých.[1] Takový člověk se nazývá egoista, sobec. Opakem egoismu je altruismus.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Egoismus

[Návštěvník]

ego člověku znemožňuje zmoudřet...

Naštěstí je možné své egoistické reakce na dění tiše v sobě pozorovat, místo abychom okamžitě podle nich zareagovali i navenek.

Tím se tyto reakce postupně rozpouštějí a nakonec může nastat stav bez ega, stav plné, čisté neosobnosti, o kterém mluví duchovní Mistři. Například tento:

https://www.paulbrunton.cz/show-free.htm?fid=102

[salmo1cz.]

To přece není vůbec v rozporu.Ego je nástroj přirozeného výběru, kdy nejsilnější přežije.Tam byla otázka Proč je ego?
Ego je váš ochránce, který umožňuje nevypadnout z hnízda a nažrat se.
Prvotní podmínka je tedy přežití.... pod ochranou i zkušenosti ega, resp.podvědomí.
Jako mrtvé mládě nezmoudříte celkem určitě.
Každá ta etapa má svůj průběh.

[miroslav]

To přece není vůbec v rozporu.Ego je nástroj přirozeného výběru, kdy nejsilnější přežije.Tam byla otázka Proč je ego?
Ego je váš ochránce, který umožňuje nevypadnout z hnízda a nažrat se.
Prvotní podmínka je tedy přežití.... pod ochranou i zkušenosti ega, resp.podvědomí.
Jako mrtvé mládě nezmoudříte celkem určitě.
Každá ta etapa má svůj průběh.

Ano ego potažmo mysl je produktem evoluce - posunem v sebepoznání. Další fáze je zjemnění ega až jeho prohlédnutí.
Vše má svůj vývojový čas a nelze vývoj přeskočit. Odložit hrubé ego předčasně nám umožňuje například Alheimrova či jiná demence, ale to není Poznání, pochopení, osvobození, Návrat z velkého Výletu.
To je jako když (v malém) vypneš televizi uprostřed napínavého dobrého (moudrého) filmu.

[salmo1cz.]

ego člověku znemožňuje zmoudřet...

Naštěstí je možné své egoistické reakce na dění tiše v sobě pozorovat, místo abychom okamžitě podle nich zareagovali i navenek.

Tím se tyto reakce postupně rozpouštějí a nakonec může nastat stav bez ega, stav plné, čisté neosobnosti, o kterém mluví duchovní Mistři. Například tento:

https://www.paulbrunton.cz/show-free.htm?fid=102

Instinkt je nejrychlejší reakce.Instinkt je nejrychlejší reakce ega.Skrze mysl dochází k rozlišení třebas při ohrožení jaká je míra nebezpečnosti.
Tedy dochází k prvnímu rozlišení ega a ducha skrze mysl.

[Návštěvník]

Ego je nástroj přirozeného výběru, kdy nejsilnější přežije.

A dokud se ego nerozpustí, člověk má potřebu chovat se egoisticky.

Tato hra na dualitu se snahou sebeobrany a sebeprosazováním trvá řadu inkarnací, nakonec si člověk ale čím dál víc uvědomuje, že ani opakované vítězení nad ostatními nevede k trvalé spokojenosti.

Pak může vzniknout zájem o stav bytí bez ega, o kterém mluví mudrci, např. Eduard Tomáš:

"Pravda je stav bez ega"

https://www.facebook.com/watch/?v=830260833819728