Co se to s námi stalo

[Návštěvník]

"nechat si vzít svobodu myšlenkou" to je taky jen myšlenka.

Je to myšlenka, která popisuje, co se děje nebo co se může dít.

[Jana]

To nebylo nic proti tomu, co jsi tady napsala.

Jani, já vím, že ne. Jen se projevuje tvá tendence vše prozkoumávat.
Chtěla jsem jen upozornit na to, že to není obecná tendence, ale tvá osobní.

Nojono, když ta tendence prozkoumat to, co se tu jakkoliv jeví, jak to doopravdy je, není, tak namísto zprázdnění mysli je tady plná hlava toho, co "vím", že je tak a ne jinak. A to, co vím, vím samozřejmě nejlíp. To dá rozum.

Maharaj Nisargadatta říkal, že zkoumá, jakou kvalitu to má. Odpovídal si na to: "Mou zkušeností je, že vše je blaženost."

A když se mysl chytí toho Bářinýho: "Do prdele do prdele do prdele!!!", tak se k té sat-čit-ánandě nedá ani náhodou dobrat, protože ticho v srdci s tím řevem mysli jako by neexistovalo.

Dá se říct, že každá myšlenka, která je políbena moudrostí, v tichu srdce zmizí a nedělá žádný problém.

Když je tady vyšilování alá Bára, tak se dospěje jen k šílenostem, případně antidepresivum a život se jeví jako šílený.

No ta tady je výsledek zkoumání z jednoduchého děláš složité. Každá myšleka se rodí v tichu a v tichu se zase rozpouští. a je jedno, jestli je to vzletná a moudrá myšlenka ros, nebo osobní myšlenka Rézy, nebo naštvaná myšlenka Báry. Objeví se zmizí. Pak se objeví jiné myšlenky a zase zmizí.

Jasně, pokud se ta myšlenka nepřilepí jako osobní vlastnictví - "Tohle vím". Tím je stvořena utkvělá představa, a vím, kdo je vinen a co si zaslouží... vím , co je špatně a kde udělali soudruzi v NDR chybu, vím, kdo může za to, jak se cítím... (samo sebou, že má vlastní mysl a nikdo jiný).

A je to Boží, přijmout Pozvání ke Svobodě a nenechat si vzít svobodu žádnou myšlenkou.
Ve skutečnosti neexistuje nic jednoduššího.

Pokud skutečně přijímáš Pozvání ke svobodě, víš, že svobodu ti nikdo nedal a nikdo ti ji nemůže vzít. Svoboda není něco, co se objevuje a zase mizí. Tedy Svoboda v kontextu "Pozvání ke svobodě", Svoboda jako synonymum k Bytí (k tomu, co Je).
Je to jednoduché.

"nechat si vzít svobodu myšlenkou" to je taky jen myšlenka.

Díky za vysvětlení, jasně. Svoboda je synonymum k sat-čit-ánandě. Je vším, co ve skutečnosti existuje, a přesto někteří lidé mají deprese, chtějí spáchat sebevraždu, nadávají na život, prožívají odpor, nenávist, strach a podobně.

A tohle, co píšu, není důvod k tomu, se na kohokoliv z nás zlobit.

Víš, i když je všechno, co existuje, Bytí, tak zkoumám, čím to, že tohle plné něhy a krásy, je zároveň také plné bolesti a slz.

Je možné i tohle vzít sebou do ticha v srdci a nechat to zmizet ve všeobjímající náruči Boží Lásky. Nechat Boží Lásku, aby udělala to nejlepší, co je v téhle situaci možné.



V diaľke vidieť blesky, počuť hromy
kvety padajú, lámu sa stromy
v srdci láska, bolesť, smútok spieva
po dlhom dni sa opäť stmieva
v srdci láska, bolesť, smútok spieva
a detský plač zem polieva
Nebo zatiahlo sa nad krajinou
modrá obloha sa mieša s hlinou
nárek, hnev a úzkosť srdce zviera
v duši zíva stará diera
Modlím sa za ticho, pokoj zbraní
nech je počuť vtáky, piskot laní
aby deti mohli v pokoji rásť,
rany v srdci časom sa zrásť..

[Návštěvník]

Svoboda není něco, co se objevuje a zase mizí.

Ale přístup k ní může zmizet nebo se objevuje. O tom je duchovní cesta.

[Pedriito]

Svoboda není něco, co se objevuje a zase mizí.

Ale přístup k ní může zmizet nebo se objevuje. O tom je duchovní cesta.

Nebo o Touze, dát sebe za To...

Pak tu může někdo, to je fuk kdo, kdo to pojal psychologicky,
poudat že něco je tak a tak, jak se přece píše! Jak to říkaj autorizovaní!

Jakákoliv velemoudrá citace je jen čmoud vedle jediného okamžiku tichosti.
A co pak, chceš někomu vysvětlovat? ? A jak se pak nemůžeš usmívat nad tisíci stále stejných výjevů... Pročti si minulost fóra.. zajímavé, ne?

[Návštěvník]

Svoboda není něco, co se objevuje a zase mizí.

Ale přístup k ní může zmizet nebo se objevuje. O tom je duchovní cesta.

Ano,
a zmíněné "Pozvání" je zkratka, pokud je plně přijato a prožito, pak je to všechno vidět z druhé strany.
Klíčem může být otázka: "Vadí slunci, že přišly mraky?" To je ta změna pozice. Viděno ze Země, je to obrovský rozdíl, pokud jsou mraky není vidět slunce. Ale z pozice není velký rozdíl v tom, jestli je Země viděna s mraky nebo bez.

Janu v tomto budu asi vždycky opravovat. Zvlášť, když to takhle napíše v souvislosti s "Pozváním", protože tím vlastně snižuje jeho moc.
Ostatní na cestě, chápu, že jsou na cestě.

[Jana]

Svoboda není něco, co se objevuje a zase mizí.

Ale přístup k ní může zmizet nebo se objevuje. O tom je duchovní cesta.

Ano,
a zmíněné "Pozvání" je zkratka, pokud je plně přijato a prožito, pak je to všechno vidět z druhé strany.
Klíčem může být otázka: "Vadí slunci, že přišly mraky?" To je ta změna pozice. Viděno ze Země, je to obrovský rozdíl, pokud jsou mraky není vidět slunce. Ale z pozice není velký rozdíl v tom, jestli je Země viděna s mraky nebo bez.

Janu v tomto budu asi vždycky opravovat. Zvlášť, když to takhle napíše v souvislosti s "Pozváním", protože tím vlastně snižuje jeho moc.
Ostatní na cestě, chápu, že jsou na cestě.

Co bys chtěla opravovat, když stojíš nad mraky a nic Ti nezaclání slunce? Jak by bylo možné snížit něco, co je absolutní? Tyhle obrázky vytváří Tvá mysl, a jestli nalézáš nějakou nedokonalost, tak nech svou mysl zmizet a je po nedokonalosti.

[Réza]

Jani,
zas nerozumíš. Kdybys rozuměla, tak víš, jak je důležité nenechat stezky zánést bahnem.
I když tu paradoxně není cest.
O mě a mou mysl tady nejde..
Je-li tu nějaká mysl, tak je ve službách Pravdy.



....

[Pedriito]

Oojojoj. Absolutno. Kdo o Tom pěje? Ten, kdo o něm pěje. Kdo vidí anebo si myslí, že vidí. Ale co ví sám o sobě sám? Kdo jsi? A odkud jsi vzešel, vzešla? A jaké pak, to či ono? Jaké todlencto a tamto? Jsi? Co je nad to, co pod to? Bytí? Kolik toho o sobě poví? Tvým jménem? Od toho tu přeci jsi. Co o něm tedy bez příkras řekneš? Fakt to můžeš říct. A jestli jo, jestli máš ten dar. Padnu na kolena a pokropím pláčem štěstí tvé nohy.

[Pedriito]

[Jana]

Jani,
zas nerozumíš. Kdybys rozuměla, tak víš, jak je důležité nenechat stezky zánést bahnem.
I když tu paradoxně není cest.
O mě a mou mysl tady nejde..
Je-li tu nějaká mysl, tak je ve službách Pravdy.



....

Když tady bude setkávání ve sféře rozumu, rozumování, tak bude docházet k nedorozumění. V tichu srdce není co řešit. O žádném nedorozumění nevím.

S připoutaností k mysli je tady co opravovat, může se nám jevit každý a všechno všelijak.

A je nádherné poznávat, jak Probuzení, co se světa, usilování i boje za mír týče, mají hotovo. Úplně stejně. A paradoxně se tomu dá i rozumět.

Dá se to i vyjádřit slovy.

Když se na Tebe budu dívat skrz mysl, tak si mohu dělat starosti o Tvou osobu, o to, zda se Ti daří, co zdraví, jak se cítíš, jak se máš. Mohu se snažit to nějak vylepšovat, nějak Tě opravovat, pomáhat Ti, aby to bylo lepší, aby Tvůj život byl šťastnější.

V tichu srdce jsou všichni milovaní láskou. Živou láskou. Bez ohledu na to, kde jsou. Jestli jsou v těle, nebo jestli tělo opustili. Ta láska je v tichu srdce v dokonalém bezpečí. Není třeba si o ni dělat starost. Není potřeba dělat milovaného šťastnějším, protože on sám už tím štěstím je. Jeho existence je tím nejdokonalejším štěstím, protože láska už je taková.

A láska dává i svobodu snít všechny ty sny, ve kterých se bojuje za pravdu, za mír, za spravedlnost. Dává svobodu i být čímkoliv, co se objeví v mysli...

Nesnižuje Tě to na žádnou nižší úroveň, protože ta láska, kterou jsi v srdci Probuzeného, je dokonalá, bezpodmínečná, Boží.

[.Petra]

bude apelovat na lidskost.

Aby tvůj apel na lidskost mohl mít úspěch, musela bys tu svoji lidskost rozšířit na všechny lidi světa, To se ti Zdeněk snažil marně vysvětlit. Ale je to těžké pro lidi, kteří žili a žijí jen v Česku, kde mnoho lidí nenávidí např. Rusy. - žít v té nenávisti. Když člověk žije nějakou dobu někde jinde, tak se z toho obvykle dostane. U Tary je to jiné. Má Rusy ráda, to jsme si mohli všichni už dávno všimnout. Samozřejmě je pohled takového člověká jiný, než toho kdo Rusy od 68. roku nenáviděl a stále nenávidí. Holt láska.
A samozřejmě opravdová duchovnost vidí všechno jinak než je to u běžných smrtelníků.

Škoda, že už nežije můj jediný Boží člověk, zašla bych za ním, abych mohla sdílet jeho postoj. Ten pomáhal všem bez rozdílu - uprchlíkům, ze systému podporovaným USA, stejně jako uprchlíkům ze systému podporovaným SSSR. Stejně tak pomáhal lidem propadlým drogám, ze kterých mnozí měli jen hrůzu. Na lidskost nepotřeboval apelovat, protože ji skutečně žil. Být příkladem je nesrovnatelně působivější než mluvení.

[Pedriito]

bude apelovat na lidskost.

Aby tvůj apel na lidskost mohl mít úspěch, musela bys tu svoji lidskost rozšířit na všechny lidi světa, To se ti Zdeněk snažil marně vysvětlit. Ale je to těžké pro lidi, kteří žili a žijí jen v Česku, kde mnoho lidí nenávidí např. Rusy. - žít v té nenávisti. Když člověk žije nějakou dobu někde jinde, tak se z toho obvykle dostane. U Tary je to jiné. Má Rusy ráda, to jsme si mohli všichni už dávno všimnout. Samozřejmě je pohled takového člověká jiný, než toho kdo Rusy od 68. roku nenáviděl a stále nenávidí. Holt láska.
A samozřejmě opravdová duchovnost vidí všechno jinak než je to u běžných smrtelníků.

Škoda, že už nežije můj jediný Boží člověk, zašla bych za ním, abych mohla sdílet jeho postoj. Ten pomáhal všem bez rozdílu - uprchlíkům, ze systému podporovaným USA, stejně jako uprchlíkům ze systému podporovaným SSSR. Stejně tak pomáhal lidem propadlým drogám, ze kterých mnozí měli jen hrůzu. Na lidskost nepotřeboval apelovat, protože ji skutečně žil. Být příkladem je nesrovnatelně působivější než mluvení.

Petro. V každém přece vidět sebe, v sobě každého. Jde opravdu o "můj - kohokoliv" výsostný pohled? Ten opět padne někým hlasem, že je takový a jiný makový. Proč tohle. Že ten ví, tak má právo říct "tohle". - za účelem - ukazat to těm, co jako neví. Každý je prostě jinde. A každý požádá, pokud chce někoho požádat. Že "já" presentuje před druhými někoho... Proč? Kolik se o tom duchovnu napsalo, a že ten a ten a ten... Jaký to má smysl?

[Návštěvník]

Petro. V každém přece vidět sebe, v sobě každého. Jde opravdu o "můj - kohokoliv" výsostný pohled?

Polož tu otázku Réze.

Všechno, co se tady píše, jsou výsostné osobní pohledy.
Jestli o něco jde? - Koho to zajímá? Ego?

[.Petra]

Je to holt krví zbrocená planeta. Po válce na Ukrajině, přijde zase jiná válka a pak zase jiná. Každý bude tu svoji považovat za spravedlivou.

Nisargadatta:
Pozorovatel narození, života a smrti je jeden a ten samý. Je pozorovatelem bolesti a lásky. Přestože je existence v omezení a oddělenosti útrpná, milujeme ji. Milujeme a nenávidíme v ten samý čas. Bojujeme, zabíjíme, ničíme život a majetek, a přece jsme láskyplní a obětaví. O dítě pečujeme s láskou a také ho děláme sirotkem. Náš život je plný rozporů a přesto na něm lpíme.

Nebot' náš život je ted' a naše láska k němu je ted'.

[Pedriito]

Petro. V každém přece vidět sebe, v sobě každého. Jde opravdu o "můj - kohokoliv" výsostný pohled?

Polož tu otázku Réze.

Všechno, co se tady píše, jsou výsostné osobní pohledy.
Jestli o něco jde? - Koho to zajímá? Ego?

Ale proč, proč oponentura? Já tomu nerozumím.
Za X let zde jsem to nepochopil.

[Pedriito]

Vysvětli mi to, proč?

[Pedriito]

Proč bojovat o názor? To jsme snad vlastníci názorů? Nač byt pyšní a co si chránit? Kdo mi to vysvětlí, dostane pusu na čelo.

[Návštěvník]

Proč bojovat o názor?

Zájem bojovat o svůj názor člověka přejde, když se pořád znovu ukazuje, že nejen bojování za svůj názor, ale dokonce ani jeho neustálé nabízení nepomůže.

Proč?

Protože u většiny účastníků diskusí je celkem běžnou reakcí na tuto snahu spontánní oponování a hájení nebo i prosazování svého dosavadního názoru.

Další poznatky, které mohou zčásti i eliminovat náš dosavadní názor, dokážeme přijmout. až když se v nás probudí zájem o tyto poznatky. A dali jsme to druhým najevo.

[miroslav]

Je to holt krví zbrocená planeta. Po válce na Ukrajině, přijde zase jiná válka a pak zase jiná. Každý bude tu svoji považovat za spravedlivou.

Takže Hitlerovi byla hloupost se bránit, zbytečně zahynuly miliony lidí? Stejně by jeho tisíciletá říše po tisíci letech pominula, že jo.
No a civilizace také nakonec pomine, Dost možná díky Putinovi se toho dožijeme.
Až takhle dovede zabloudit rozum, když zkornatělo nebo přímo odumřelo srdce.
Pak jediné důležité je, že se zdražuje, zdražuje, zdražuje...
A to je všechno kvůli tomu, že všichni ostatní jsou blbci, idioti, dobroserové a ovce.

To se s některými "duchovňáky" stalo.

[.Petra]

Ale proč, proč oponentura? Já tomu nerozumím.

Čemu nerozumíš?