Proč jsou peníze

[Pedro]

Dodo, já tě mám rád, je v tobě takovej nevinej cink..
a přítel mého přítele je i můj přítel. Bůh je Přítel.
Což neznamená, že ti nedá přes držku!

[Jana]

Co je dokonalé?

Jana-Čit-Ananda

Když jsi šťastný, tak ta existence nemá chybu, je dokonalá, není v Tobě žádná touha po něčem víc, není v Tobě představa nějakého úsilí, které musíš vyvinout pro dosažení nějakého dalšího cíle. Všechno je kolem Tebe šťastné a rezonuje čistou skutečnost. Příroda, rostliny, zvířata. Tví přátelé jsou šťastní, když Tě vnímají šťastného.

Jenom na duchovním fóru se tohle může brát jako věcí osobní prestiže a může tu být i jakási nevraživost, kdy štěstí blízké bytosti není i naším štěstím, ale povyšováním se.

HD má pravdu, tyhle diskuze o tom, čím ta existence skutečně je, jsou na duchovních fórech, zpravidla marné.

A je lepší se setkat a mlčet, než aby vznikala kvůli tomu, že si tady někdo oslavuje, že je to, co je, nevraživost, nesnášenlivost, odpor, vulgarity a pocit vyvyšování se, že Ty máš - já nemám.

Nicméně mou zkušeností je, že i přes internet energie slov o tom, čím tohle skutečně je, může působit, je možné i tady souznívat, takže všechny ty, kterým vadí číst něco o tom, co poznávám, všechny ty citace, se kterými souznívám, ať nečtou.

[Pedro]

Co je dokonalé?

Jana-Čit-Ananda

Když jsi šťastný, tak ta existence nemá chybu, je dokonalá, není v Tobě žádná touha po něčem víc, není v Tobě představa nějakého úsilí, které musíš vyvinout pro dosažení nějakého dalšího cíle. Všechno je kolem Tebe šťastné a rezonuje čistou skutečnost. Příroda, rostliny, zvířata. Tví přátelé jsou šťastní, když Tě vnímají šťastného.

Jenom na duchovním fóru se tohle může brát jako věcí osobní prestiže a může tu být i jakási nevraživost, kdy štěstí blízké bytosti není i naším štěstím, ale povyšováním se.

HD má pravdu, tyhle diskuze o tom, čím ta existence skutečně je, jsou na duchovních fórech, zpravidla marné.

A je lepší se setkat a mlčet, než aby vznikala kvůli tomu, že si tady někdo oslavuje, že je to, co je, nevraživost, nesnášenlivost, odpor, vulgarity a pocit vyvyšování se, že Ty máš - já nemám.

Nicméně mou zkušeností je, že i přes internet energie slov o tom, čím tohle skutečně je, může působit, je možné i tady souznívat, takže všechny ty, kterým vadí číst něco o tom, co poznávám, všechny ty citace, se kterými souznívám, ať nečtou.

Když...

A když někdo šťastný není, tak co? Řekneš mu, "když jsi šťastný jako já, tak to nemá chybu...., když nemáš tu iluzi oddělenosti.... " :-))

S tebou je fakt prča. Já, já, já... ole ono je to o sou-citu,
což není jen slovo, pod tím slovem něco je, a to něco
je vědomím sounáležitosti. Žádné já. My.

[Jana]

A když někdo šťastný není, tak co?

Opravdové setkání, je setkání v srdci, kde je celá existence láskou a tady není možné nebýt šťastní. Tady žádná iluze oddělenosti neexistuje.

A jestli vidíš, že je někdo nešťastný, tak není s Tebou v srdci. Je ve své mysli, prožívá snovou realitu a tu lásku, kterou je jak jeho, tak stejně i Tvá existence, nevnímá.

Není možné nic jiného, než ho nechat svůj sen, který vnímá jako realitu, dosnít.

Nádherné na tom je to, že každý sen, který začne, musí i skončit, takže není možné, aby se ten, kdo se trápí, nakonec Sám se Sebou ve svém srdci, kde jsi Láskou, nesetkal a nenalezl štěstí, blaho, pravého Já.

Tedy nenalezl to, co nalézají Probuzení.

[Pedro]

A když někdo šťastný není, tak co?

Opravdové setkání, je setkání v srdci, kde je celá existence láskou a tady není možné nebýt šťastní. Tady žádná iluze oddělenosti neexistuje.

A jestli vidíš, že je někdo nešťastný, tak není s Tebou v srdci. Je ve své mysli, prožívá snovou realitu a tu lásku, kterou je jak jeho, tak stejně i Tvá existence, nevnímá.

Není možné nic jiného, než ho nechat svůj sen, který vnímá jako realitu, dosnít.

Nádherné na tom je to, že každý sen, který začne, musí i skončit, takže není možné, aby se ten, kdo se trápí, nakonec Sám se Sebou ve svém srdci, kde jsi Láskou, nesetkal a nenalezl štěstí, blaho, pravého Já.

Tedy nenalezl to, co nalézají Probuzení.

To je koncept, idea. Probuzení na to jen upozorňují. Tolika způsoby, nakolik vidí, kudy se ty naše pozornosti toulaj.
Pro tu pozornost je snadné, vzít si z toho všeho je něco, a ostatní opomenout. Pozornost je ten poutník. Jde od své podstaty ke své podstatě.
Hezky o tom psal Džibrán v jednom textu, ale nemám to. Někomu jsem to půjčil, a nevrátilo se to.

[Jana]

A když někdo šťastný není, tak co?

Opravdové setkání, je setkání v srdci, kde je celá existence láskou a tady není možné nebýt šťastní. Tady žádná iluze oddělenosti neexistuje.

A jestli vidíš, že je někdo nešťastný, tak není s Tebou v srdci. Je ve své mysli, prožívá snovou realitu a tu lásku, kterou je jak jeho, tak stejně i Tvá existence, nevnímá.

Není možné nic jiného, než ho nechat svůj sen, který vnímá jako realitu, dosnít.

Nádherné na tom je to, že každý sen, který začne, musí i skončit, takže není možné, aby se ten, kdo se trápí, nakonec Sám se Sebou ve svém srdci, kde jsi Láskou, nesetkal a nenalezl štěstí, blaho, pravého Já.

Tedy nenalezl to, co nalézají Probuzení.

To je koncept, idea. Probuzení na to jen upozorňují. Tolika způsoby, nakolik vidí, kudy se ty naše pozornosti toulaj.
Pro tu pozornost je snadné, vzít si z toho všeho je něco, a ostatní opomenout. Pozornost je ten poutník. Jde od své podstaty ke své podstatě.
Hezky o tom psal Džibrán v jednom textu, ale nemám to. Někomu jsem to půjčil, a nevrátilo se to.

Ano, z pohledu mysli je to jen představa, koncept, idea, ve vědomí v srdci je štěstí pravého Já, od kterého neexistuje žádná faktická oddělenost, skutečností.

A to, odkud tohle poznáváš, závisí na tom, jestli je Tvé srdce otevřené, bez závoje mysli.

Tedy ještě z praktického pohledu:

Setkání dvou lidí v srdci, kde jsou láskou, nemůže být ničím jiným, než štěstím.
Setkání dvou lidí v mysli, kde jsou různými individualitami, může být vším možným, co si lze představit.
A jestli je jedna bytost v srdci a druhá v mysli, tak se o setkání nedá mluvit.

Ovšem, pro toho, kdo je v srdci, je ten, kdo je v mysli také tím, kdo je v srdci, nicméně ten, co je v mysli o tom neví.
A ten, kdo je v mysli považuje možnost být v srdci za koncept, ideu, něco nemožného, co si nelze za daných okolností dovolit.

[Jana]

A ještě z hlubšího čistšího pohledu: Je tady stále stejná dokonalá existence, která je Boží, bez ohledu na to, jak se jeví skrz mysl.

Tedy je tady stále tohle.

A to nikoliv proto, že to říkají Mudrcové a Veil, ale v tom místě v Tobě, kde je Tvá mysl dokonale čistá a nevinná, prázdná, totálně očištěná, jak učí Patandžali, neexistuje nic, co by tvořilo jakoukoliv dualitu, rozdělenost, iluzi oddělenosti.

[salmo1cz.]

To nemusíte psát tak vznešeně.Strasti i blaženost jsou, přijdou a odejdou.
Nejlépe jsem si to uvědomil v nemocnici, kde to bolelo jak čert.Já říkám ale venku chodí lidi, smějí se a lížou zmrzlinu, někteří jen tak sedí na lavičce a nechají se pohladit sluncem.
Chvilku jsme hlazeni a chvilku to bolí jak čert, nemůže to fungovat jinak.Opravdu je to dokonalé i když to někdy bolí jako čert.

[Pedro]

Ano, z pohledu mysli je to jen představa, koncept, idea, ve vědomí v srdci je štěstí pravého Já, od kterého neexistuje žádná faktická oddělenost, skutečností.

A to, odkud tohle poznáváš, závisí na tom, jestli je Tvé srdce otevřené, bez závoje mysli.

Tedy ještě z praktického pohledu:

Setkání dvou lidí v srdci, kde jsou láskou, nemůže být ničím jiným, než štěstím.
Setkání dvou lidí v mysli, kde jsou různými individualitami, může být vším možným, co si lze představit.
A jestli je jedna bytost v srdci a druhá v mysli, tak se o setkání nedá mluvit.

Ovšem, pro toho, kdo je v srdci, je ten, kdo je v mysli také tím, kdo je v srdci, nicméně ten, co je v mysli o tom neví.
A ten, kdo je v mysli považuje možnost být v srdci za koncept, ideu, něco nemožného, co si nelze za daných okolností dovolit.

Jano, ty jsi umanutá na tu mysl, že se odděluje od srdce. Ukaž mi tedy, kde ta mysl je. Ukaž mi kde je v pravdě tělo. Kde je idea... kde jsou Probuzení a kde je svět? To vše je Srdce. Odděluje jen myšlenka. Mysl je srdce v závoji myšlenky. Akorát že srdce otevřít nepotřebuje, proč by to pro pána Krista dělalo? Není na myšlence, jež na něm tancuje závislé. Umožňuje to... Leda jako idea, koncept o srdci. Mysl otevřít potřebuje i nepotřebuje, má tyhle dvě možnosti, a prostor pro pozornost mezi nimi. To její otevření znamená čisté vědomí, tu tvou Sat-Čit-Anandu. Neotevření znamená toulání se ve snových světech. Ale paradoxně jen a pouze díky tomu, je možný to prohlédnutí.
Jano, ten Džibrán to v závěru napsal nějak takhle,
Jednou budete žehnat temnotě, jako by jste žehnali světlu...

[Jana]

To nemusíte psát tak vznešeně.Strasti i blaženost jsou, přijdou a odejdou.
Nejlépe jsem si to uvědomil v nemocnici, kde to bolelo jak čert.Já říkám ale venku chodí lidi, smějí se a lížou zmrzlinu, někteří jen tak sedí na lavičce a nechají se pohladit sluncem.
Chvilku jsme hlazeni a chvilku to bolí jak čert, nemůže to fungovat jinak.Opravdu je to dokonalé i když to někdy bolí jako čert.

Salmo, díky. Ano, když to bolí, jak čert, tak se může stát, že to tu dokonalost přehluší, ale i tak tady je.

[Jana]

Jano, ty jsi umanutá na tu mysl, že se odděluje od srdce.

V srdci se mysl rodí, jde do hlavy a smyslovými vjemy do světa a cesta k Pravdě je obrácená, protože v srdci mysl mizí a není tady ničím.

Ukaž mi tedy, kde ta mysl je.

V srdci není mysl vůbec, její sídlo, pokud ji budeš hledat, je v hlavě.

Ukaž mi kde je v pravdě tělo. Kde je idea... kde jsou Probuzení a kde je svět? To vše je Srdce.

V srdci je tohle všechno stejná sat-čit-ánanda, Bytí.

Odděluje jen myšlenka.

Ano

Mysl je srdce v závoji myšlenky.

Tohle, co říkáš, je mimo mou možnost to takhle poznávat.
Skutečnost je srdce bez závoje mysli.
Mysl je to, čemu se říká Mája, sen, iluze.

Akorát že srdce otevřít nepotřebuje, proč by to pro pána Krista dělalo?

Srdce dokořán bez závoje mysli otevřít nepotřebuje. To je jasné. Ale iluze oddělenosti srdce zavírá docela nepochybně. Lásky by ses pak nedořezal. Může se to stát, že sen mysli stáhne vědomí do takové míry, že starosti o budoucnost, pocit, že je kde co špatně, křivdy a viny minulosti stáhnou srdce obručemi až do úplné bezcitnosti. Pak jako by měl člověk srdce z kamene.

Není na myšlence, jež na něm tancuje závislé.

Říkáš tím, že Srdce je na mysli nezávislé, že je stále stejně Boží, ničím nedotčené? Tak to ano.

Umožňuje to... Leda jako idea, koncept o srdci. Mysl otevřít potřebuje i nepotřebuje, má tyhle dvě možnosti, a prostor pro pozornost mezi nimi.

Pedrito, tohle čtu už potřetí a nějak tomu, co tím říkáš, nerozumím. Mysl je sen. Není v něm potřeba být snem.

To její otevření znamená čisté vědomí, tu tvou Sat-Čit-Anandu.

Výstižnější je zmizení mysli, prohlédnutí snu, pak je srdce otevřené dokořán, bez závoje mysli.

Neotevření znamená toulání se ve snových světech.

Připoutanost k mysli uzavírá srdce. To ano.

Ale paradoxně jen a pouze díky tomu, je možný to prohlédnutí.

A tohle také nechápu, jak to myslíš.

Jano, ten Džibrán to v závěru napsal nějak takhle,
Jednou budete žehnat temnotě, jako by jste žehnali světlu...

Ó Pedrito, já jí žehnám a miluju stejně jako světlo. Jenže ona v tom světle jaksi není.

[salmo1cz.]

Tedy podle mého řeznického.
Z Bytí a Vědomí plynoucí Blaženost.
Proto to nemůže být oddělené, je to stav Já.
A sem tam to probleskuje do já, tedy do ega.
Ego ale má tu výhodu, že si toto může uvědomit.
Není to nic složitého.

[Jana.]

Jde se pokračovat:

Že jsi v podstatě čistá duše, nirvičara, nirvitara, nirvikalpa...
proč myslíš, že to ta Duše dělá? Proč z věčné blaženosti, nedílnosti, věčnosti... jde do projevu, kterýmu dá začátek a konec, nespočet začátků a konců, nespočet životů, zrodů a smrtí..?

Na tohle by se dalo podívat blíž. Ano, objevily se svého času vhledy do různých inkarnací, objevil se prostup nedotčené duše smrtí. Objevila se ztráta strachu ze smrti při poznání, že nejsem to tělo, které umírá, ale jsem ta duše, která tělo opouští.

Pak se objevila realizace největšího Ježíšova přikázání.

Miluj Boha celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou duší ze vší síly.

Celým svým srdcem - v srdci není žádná bolest, jen láska.
Celou myslí, v mysli není žádná jiná myšlenka než na Boha jakožto Lásky.

A celou duší - to byl trochu oříšek. Co to proboha je? Jak to poznám? Jak se něčím takovým dá milovat?
A najednou se ukázalo, že čím víc strachu, tím menší dušička, čím víc lásky, tím větší duše.

A tohle se plnilo láskou a blahem, až se to nedalo vydýchat. Duše se tavila s Boží náručí a Kristem, až zůstala jen Boží přítomnost.

A ta je skutečná. Ne duše, ne ego, ne individualita, ne jakákoliv oddělenost.

[Jana]

Tedy podle mého řeznického.
Z Bytí a Vědomí plynoucí Blaženost.
Proto to nemůže být oddělené, je to stav Já.
A sem tam to probleskuje do já, tedy do ega.
Ego ale má tu výhodu, že si toto může uvědomit.
Není to nic složitého.

A bez ega, tedy bez ztotožňování s myslí, je to jen vědomé bez probleskování.

[Jana]

V srdci není mysl vůbec, její sídlo, pokud ji budeš hledat, je v hlavě.

A hlava je kde?

I hlava je projekcí mysli, stejně jako tělo, jako celá individualita, jako celý svět, jako celý vesmír. I vesmír je jen nádherná myšlenka, o které moudrost říká: "Nejsem nic". A v srdci je existencí, která je vším.

Je snad mimo Bytí?

Ano. Hlava jakožto forma něčeho odděleného od všeho ostatního, v Bytí neexistuje. Existuje jen relativně v projekci individuálního vědomí.

V Srdci je to přesně tak, jak říká sútra srdce:

Žádné oči, uši, nos,
jazyk, tělo, ani mysl,
žádná barva, zvuk,
vůně, chuť, dotek, ani myšlenka,
žádná říše očí
ani žádná z dalších říší.

Proto mám rád princip jógy. Což je též naprosto jednoduchá věc.
Třeba i stání na hlavě a život v horách. Ale to není princip. To je cesta za principem.

Takže z Tvého pohledu je důležité nebýt v Cíli, ale být jen na cestě k němu? A kdyby někdo z Tvých spolurověstníků prohlásil, že cílem je přímo tohle, tak ve vlastním zájmu to musíš dementovat?

Jak jsem psal své kamarádce. To niterné dění, co ti vyznívá v tý hlavě, je nemlich
v každým stejný. Děje se to nezávisle na tvým vědomí. Proto žiješ. Ne proto, že o tom koumáš,
na to jsme moc malí páni.

A když nejsi v hlavě, ale v srdci, kde se nic neděje?

Ono tě to staví, ne ty to.

A co když se prohlédne, že tady není nikdo takový, kdo by koho stavěl, kdo by byl stavěn?

Promiň, jdu obědvat, pokračování příště.

[Pedro]

Mysl je Čita - pozornost. Vědomí je čit. To áčko na konci toho slova znamená živí děj.
Dokud tohle budeš mít za iluzi, tak co jsi prohlédla, co poznala, a jaké uvědomění?
Odbít vše svou navyklou mantrou, je nekonečně pitomé.
Přibíjející sama sebe na kříž.
Na modlu.
Ok.

[salmo1cz.]

Berte to jenom jako řeznickou otázku.Kde berete jistotu, že UV nemá paměť?
Dovedete si představit DNA jako tón, žádná změť nekonečně písmen a čísel, ale jako tón.Vždyť jste nahrávali Basic na Atárko, didaktic, Sinclair.

[Jana]

Touha.
Ne chtíč, ale Touha jakou má třeba malíř, zpěvák, umělec... vyjádřit svý srdce.
I krvácet, když tomu srdci dá svobodu, a ono zapomene...
A těšit se z každým, kdo se rozpomene.
I smutnit s těmi, kdo bloudí.
Dávat naději....

Ano hrátky mysli mají svůj půvab a je to nádherné to nezávisle sledovat a je to zoufalé být k něčemu takovému přikován.

[salmo1cz.]

Berte to jenom jako řeznickou otázku.Kde berete jistotu, že UV nemá paměť?
Dovedete si představit DNA jako tón, žádná změť nekonečně písmen a čísel, ale jako tón.Vždyť jste nahrávali Basic na Atárko, didaktic, Sinclair.

A zase jsme u té hlavy.Kolikrát bylo nutno vyčistit nebo naladit hlavu kazeťáku než to klaplo.Stačil chloupek z myšího kožíšku.Pro ten chloupek jediný.

[Jana]

Berte to jenom jako řeznickou otázku.Kde berete jistotu, že UV nemá paměť?
Dovedete si představit DNA jako tón, žádná změť nekonečně písmen a čísel, ale jako tón.Vždyť jste nahrávali Basic na Atárko, didaktic, Sinclair.

No, moc ráda bych si pohrávala s myšlenkou, že minulost a budoucnost neexistuje, že to je jen projekce naší vlastní mysli. A všechno, co existovalo a bude existovat už je právě v téhle přítomnosti, která tady je, jen to naše smyslové vnímání není vždycky schopné rozpoznat.

Takže o nic, co bylo, nemůžete přijít a nemusíte po ničem do budoucna toužit, protože už to tady je.

Mysl by tomu moc ráda zachovala formu. Aby to bylo takové, jak si pamatujete, jak si představujete. Abyste si na to mohl sáhnout.

Když Vám zemře milovaný, aby tady byl stále takový, jak si ho pamatujete.

S poznáním, kdo jsme - ani tělo, ani mysl, ani duše - v Srdci jen nekonečné bezbřehé Bytí bez formy a projevu a naši milovaní nejsou ničím jiným. Neexistuje nic, co skutečně existuje, aby to nebylo tím, o čem mluví sútra srdce.

Takže opravdu všechno, co existuje je tady a o nic se nedá přijít.