Proč jsou peníze

[Vostálník]

A uvědomil jsem si tím, že nakopnot můžeš jen to svoje.

S ohledem naJanino tvrzení, že to co vidíme na druhých jsou jen naše projekce,

je třeba kopat do těch druhých, nebot tam je to naše,

takže to každej dělá docela spontánně správně,

když kritizuje druhé a kope je do prdele...

[Vostálník]

Projevené a neprojevené
Vědomí má dva aspekty:

Neprojevený aspekt - Vědomí v klidu (noumenalita, Šiva)
Projevený aspekt - Vědomí v pohybu (fenomenalita, Šakti)

1) Vědomí v klidu je Absolutní Jednotou, Čirým Uvědoměním, neomezené časem a prostorem, je bez jakékoli vlastnosti, neměnné, věčné, smysly neuchopitelné a není si vědomo samo sebe.

2) Vědomí v pohybu vzniká tehdy, když ve Vědomí dojde (naprosto spontánně) k pohybu, čeření a objeví se myšlenka "Já jsem". Zároveň s ní se ve zlomku vteřiny vynoří celý projevený svět.

http://www.advaita.cz/24926-co-je-advaita

To není to o čem píšu,

to je JÁ -já,

já píšu o JÁ - JÁ

proto ten pohyb a nepohyb vysvětluji jako tu kvantovou superpozicí...

[Vostálník]

Vědomí v pohybu vzniká tehdy, když ve Vědomí dojde (naprosto spontánně) k pohybu, čeření a objeví se myšlenka "Já jsem".

Vo tom taky ale píšu, jak dojde k porušení té superpozice JÁ-JÁ,

když (po smrti) skočíš do světla Já, je to pohyb a je rozhodnuto,

když naopak přijmeš světlo Já do sebe Já,

tak to pohyb není, nebo lépe řečeno je to pohyb zpět sebesamého k sobě,

lépe řečeno je to prostě uvolnění, což není pohyb ve smyslu záměru či lásky,

ono je to stejně fuk, protože at tak nebo tak je všechno Já...

[Vostálník]

Většina lidí se prostě nechá strhnout láskou,

podobně jako ta muška je přitahována ke světlu,

a nablblí bhaktijogínové si při své pitomosti neuvědomují, že láska je síla odstředivá,

to je ta síla spontánní pohybu Vědomí co to vše tvoří,

a proto tu svoji lásku neustále serou směrem do světa,

místo aby ji pustili a tím přijmuli zpět - do Blaženosti...


Kdepak pustit lásku, vždyt to je tak nádherná extáze...nejvyšší uvolnění...

[Vostálník]

Dualita projeveného a neprojeveného
Mohlo by se zdát, že projevením světa byla narušena původní Jednota a vznikla dualita projeveného a neprojeveného. Dualita projeveného a neprojeveného je však pouze zdánlivá a nikoli skutečná, protože základní Jednota se nemůže rozdělit. Dva aspekty, Vědomí v klidu a Vědomí v pohybu, se nerozdělují ani vzájemně nespojují, neboť duální aspekt vzniká jen jako koncept. Šiva existuje i v pohybu Vědomí, protože tento pohyb (projevení, činnost - Šakti) nemá jiný zdroj než Šivu. Dualita projeveného a neprojeveného je pouhým konceptem, pouhou iluzí, která nemá vliv na jednotu Absolutna.

http://www.advaita.cz/24926-co-je-advaita

Tady to má správně, asi nejlepším příměrem je "mořský proud v moři",

zatímco vlny se vydělují z moře, mořský proud se nenachází nikde jinde než v moři a je mořem...

Vědomí v pohybu vzniká tehdy, když ve Vědomí dojde (naprosto spontánně) k pohybu, čeření a objeví se myšlenka "Já jsem".

To je dost zavádějící myšlenka,

nebot myšlenka já je něco, co vzniká až v druhém roce po narození,

naopakVědomí v pohybu je "poháněno" Láskou,

Ale UNIVERZÁLNÍ LÁSKU (a ne tou egocentrickou sračkou vo který píše Jana),

dítě se nerodí jako ego,nýbrž jako Univerzální Vědomí (Láska) což je to Vědomí v pohybu,

a až později na podkladě zaujetí pohybem se z Vědomí stává pozornost a pozorování,

a dochází ke ztotožnění s tělem a objevuje se pocit já...


To je něco zcela jiného než nablblé egocentrické blábolení o srdci což je již vztažené k tělu,

a v čem se pak nachází celý projev,

není to tak, že svět je ve Vědomí (to je hodně nízká úroven poznání)

ale je to tak že svět je Vědomí ((které podobno prostoru je celým projevem))

[Vostálník]

Kdepak pustit lásku, vždyt to je tak nádherná extáze...nejvyšší uvolnění...

A todle je důvod, proč jsou mně všichni ti Ježíšové, Hillové, Jany a katolíci tak vodporní,

jsou to serfaři na té své individualizováné lásce a v té své extázi voblblosti jsou schopní ve jménu lásky zabíjet,

nebot, bez lásky (s kterou se pouze ztotožnují ale nejsou jí) je všechno špatně...


Abraham ne, ten učí sladění se Zdrojem a uvolnění, ten neučí ztotožnování s láskou (touhou)

[Jana]

Cože? Počkej, musim se zamyslet.. cože? Jakej spánek? Ajo, ty si děláš prdel...

Ne. Nedělám. Ono je to opravdu stejně dokonalé. To, že není jasné, jak je to ve spánku těla a mysli dokonalé, může být způsobeno tím, že při probuzení naskočí hned mysl.

Ale, že tu dokonalost ve spánku poznáváš, je například poznatelné z toho, že můžeš říct: "To jsem se nádherně vyspal." Zajímavé, že nikdy neřekneš: "To jsem se nádherně vybděl."


Ono to není vůbec nic neznámého. On i Pataňdžálí, autor jóga súter, říká, že spánek a samádhi jsou podobné. Kdybys potřeboval, tak by se o tom dalo najít mnohem víc povídání. Ale stačí si uvědomit, že ten spánek miluješ. Možná ho miluješ víc, než všechny ty svoje role a způsoby prožívání.

[Pedro]

Kdepak pustit lásku, vždyt to je tak nádherná extáze...nejvyšší uvolnění...

A todle je důvod, proč jsou mně všichni ti Ježíšové, Hillové, Jany a katolíci tak vodporní,

jsou to serfaři na té své individualizováné lásce a v té své extázi voblblosti jsou schopní ve jménu lásky zabíjet,

nebot, bez lásky (s kterou se pouze ztotožnují ale nejsou jí) je všechno špatně...


Abraham ne, ten učí sladění se Zdrojem a uvolnění, ten neučí ztotožnování s láskou (touhou)

Ale, co s tim chceš dělat? A furt ten Ježíš.. kolik on toho o tý lásce napovídal, i v tom co se zachovalo?
Ne že bych si to přesně pamatoval, ale co mi utkvělo, mluvil spíš o Brahman. "Otec je ve vás, a vy jste v něm".
Ten Abraham je jako kdo, to je nějaká entita, něco jako to Alfonzovo Ra?

[Jana]

Ještě by bylo možné se mrknout znovu na toho Abrahama, Hilla a tvoření reality.

Moc se mi to celé líbí.

Samadhi je vlastně ničím nerozdělená celistvost existence, proto je to sat-čit-ánanda. Nemá to chybu. Nic mu nechybí, nic neotravuje. Je to plné míru a pohody.

Pak je možné ztotožnit se s myslí, ve které se prožívá život na určité ferkvenci oddělenosti dokonale věrohodně až tak, že to, co se prožívá je vnímané jako dokonalá realita.

Při dokonalém ztotožnění není šance se z oné frekvence jakkoliv dostat, pohnout. Je možné prožívat existenci jako naprosté peklo. Hezky je to zobrazeno tady:



To prožívání života jako peklo, všechny ty depresivní stavy jsou na nejnižších úrovních.

Vzestup po nich nahoru učí Buddha například sútrou srdce, kdy srdce se povznese. Tvé vědomí je v iluzi oddělenosti čím dál méně namočeno, kdy jsi pro stromy neviděl les.

Stejně tak učí "přeladit" stanici Hill a Abraham. Ono je těch, co tohle učí, velká spousta.

A to, co učí největší Mistři, je vypnutí vysílání. Učí ticho.

Je možné to mít i puštěné jako zvukovou kulisu, může to být i zábavnou podívanou, jak říká Maharadž, může tu být i to, čemu se říká "probuzení do snu", ale už nejsi hříčkou toho a absolutně se Tě nemůže dotknout nějaké sejmutí vesmírem.

[Vostálník]

Něco takového,

ale myslím že to není jedna entita ale vícero entit...

Ale, co s tim chceš dělat?

Vždyt to říkám furt, dělejte to co vás baví a nenechte si vnutit to co byste měli dělat,

to je nejsnadnější cesta vaší karmy, sladit se svým způsobem se zdrojem,

a to vás uvolní nejsnadnějším způsobem od ega...


Jen pitomci se ženou za štěstím,

protože nedělali to co je baví, tak ted trpí nedostatkem štěstí,

ale tou svou zpitomnělou honbou to štěstí neustále míjejí...


Jakmile někdo začne srát hovna vo nějaký lásce k bůhvíčemu,

je to svým způsobem již psychopat,

který minul sám sebe...

[Vostálník]

A to, co učí největší Mistři, je vypnutí vysílání. Učí ticho.

No to se ještě načekáme, než tě to vypne....

[HD.]

Ten, kdo se zrodil, nemůže vědět, co bylo před, jednoduše protože nebyl.

Myslím že může,

protože existuje stav Já-Já,

psal vo tom Mahariši, ale už si nepamatuji co vo tom psal,

podle mne je to možné díky dvou různým stavům Vědomí : v klidu a v pohybu,

ale ego které se vytvoří později to pak stejně zapomene,

a pokud si nějakým způsobem vzpomene, tak to jsou pak jen inkarnace Vědomí,

nikoliv reinkarnace osoby...


Tedy asi tak teoreticky

(ovšem my bodhisatvové skáčeme do světla automaticky, z lásky která je odstředivou silou,

a pak nás to vykopne zpět do projevu)

Já tím jen chtěla říct, že k těmto úvahám je potřeba připustit, že nejsi jen to vzniklé narozením tedy tělo-mysl, ale i to, co bylo už před.
A ty úvahy, co bylo před mohou být dvojího typu.
Buď se uvažuje že " jsem duše", tedy opět něco se začátkem a koncem, něco proměnlivého v pohybu a pak tu budou miliardy interpretací, tak jako jsou niliardy různých životů tady na Zemi. Každý má tu svou, v jedné kultuře mohou být podobnější, ale jinak v podstatě, jak je libo.
Druhý směr je uvažovat, že jsi i to nezrozené, stáleé, pak pokud se to jen neuvažuje, ale vnímá, tak se dojde vždy k tomu stejnému, což ovšem nejde popsat a pokud jsou pokusy o popis, zase se různí.

[HD.]

Já to taky neberu dle toho, co se píše.. Jen co vnímám já, je pro mě autentické..
i když možná mylné. Tohle riziko přijímám.
Mě se líbí ten pohled na "před".. ticho po pěšině. Já jen chtěl říct, že to samé bude "po"
Jinak je tu nejen osobní podvědomí ale i kolektivní podvědomí. Kolektivní podvědomí je defakto satan.
To je ta mašinerie. Já jsem se s ním jednou chtěl prát, ale zbil mě jak psa...

Taky to vnímán ticho před ticho po.
A dokonce i ticho mezi tím. Jen něco navíc.
Je totiž ticho, které nemizí, když se objeví hluk.

[Pedro]

Chcípne to, leda by šli všichni do meditace.

Bez obav, todle je přece entropickej vesmír,

a ne perpetum mobile...

On to udělá Kalki.. bláhové chtít mu ulehčit práci.

[Pedro]

Cože? Počkej, musim se zamyslet.. cože? Jakej spánek? Ajo, ty si děláš prdel...

Ne. Nedělám. Ono je to opravdu stejně dokonalé. To, že není jasné, jak je to ve spánku těla a mysli dokonalé, může být způsobeno tím, že při probuzení naskočí hned mysl.

Ale, že tu dokonalost ve spánku poznáváš, je například poznatelné z toho, že můžeš říct: "To jsem se nádherně vyspal." Zajímavé, že nikdy neřekneš: "To jsem se nádherně vybděl."


Ono to není vůbec nic neznámého. On i Pataňdžálí, autor jóga súter, říká, že spánek a samádhi jsou podobné. Kdybys potřeboval, tak by se o tom dalo najít mnohem víc povídání. Ale stačí si uvědomit, že ten spánek miluješ. Možná ho miluješ víc, než všechny ty svoje role a způsoby prožívání.

Prosím tebe, Patandžali by si tě dal k obědu...

Jde o to, zda z tvé strany dobrovolně, ale sežral by tě tak, jako tak.
Kdybys měla to štěstí se s ním potkat. Zkus Drtikola, byl mu podobnej.
Oba ovšem múžeš potkat v sobě, jsou tam. Ne jinde.

[Pedro]

Jako Lao si dal k obědu Konfucia

[Vostálník]

což ovšem nejde popsat a pokud jsou pokusy o popis, zase se různí.

No jde jen o to, že to věčné a neměnné se prostě může věčně a neměnně hýbat

a stále to zůstává tím, čím to je,

věčným a neměnným...

Přijde mně vcelku zbytečný psát o duši,

když je zde něco co je Univerzální Vědomí které to vše vytváří...

Ty názory se pochopitelně liší jak díky připoutanostem, které ovlivnují sebepoznání,

tak i metodou která k tomu byla použita,


tak třeba se učí uvnitřnování, což jako má být cesta zpět k sobě,

což mně přijde hodně zmatený,

protože dochází k odklonění od pozorování světa (který se pak považuje nablble za iluzi, což pitomci chápou doslova)

místo toho, aby byl svět prostě přijat do vědomí přijmutím a tak se stal rovnou tím čím je,

tak se nablble potlačuje...

Což pak samozřejmě vytváří všelijaký ty atmany, duše apd.

[Vostálník]

Tento koncept Kalki se mohl vyvinout v hinduistických textech jak jako reakce na invaze různých armád na indický subkontinent v průběhu staletí z jeho severozápadu, tak na mytologie, které s sebou tito útočníci přinesli. [1] [36] Podobně, buddhistická literatura datovaná do konce 1. tisíciletí, budoucí Buddha Maitreya je zobrazen jako Kalki. [37] [38] [39] Podle Johna Mitchinera byl koncept Kalki pravděpodobně vypůjčen „do určité míry od podobných židovských, křesťanských, zoroastriánských a jiných náboženství“.

[Pedro]

Tento koncept Kalki se mohl vyvinout v hinduistických textech jak jako reakce na invaze různých armád na indický subkontinent v průběhu staletí z jeho severozápadu, tak na mytologie, které s sebou tito útočníci přinesli. [1] [36] Podobně, buddhistická literatura datovaná do konce 1. tisíciletí, budoucí Buddha Maitreya je zobrazen jako Kalki. [37] [38] [39] Podle Johna Mitchinera byl koncept Kalki pravděpodobně vypůjčen „do určité míry od podobných židovských, křesťanských, zoroastriánských a jiných náboženství“.

Je to symbol. Aspekt. Stejně jako Durga. Je jedno jak to nazveš. Na názvech vůbec nezáleží.
Jde o aspekty, kvality. Brahman je jen jméno, Šakti je jen jméno, Ganéša... tak To nazýváme my, co máme možnost nazývat, ne To... MahaKalki je aspekt destruktivní...

[Jana]

A to, co učí největší Mistři, je vypnutí vysílání. Učí ticho.

No to se ještě načekáme, než tě to vypne....

Můžeme si to ukázat v praxi, Péťo.

Pravidlem číslo 1 těch, co učí plnit si své touhy, je udělat všechno, co pro splnění touhy je možné udělat. Dívej teď, jak je to jednoduché:


Jestli toužíš po tichu, ve kterém je Jana vypnutá a neruší Tě, tak je možné její příspěvky nečíst, nechodit na weby, kam chodí ona, tohle, na co se nechceš dívat jednoduše vypnout.

Jestli to nepomáhá, a máš jí i tak plnou hlavu, tak je možné se na ni vykašlat, opustit ji a zmizet v tichu srdce. V místě, kde se tají dech nejsou žádné myšlenky, je tu ticho.

Ovšem možná je ta touha ještě grandióznějšího charakteru. Možná toužíš být přímo spasitelem lidstva, které před něčím takovým, jako je Jana, zachráníš. Vždyť Ty jsi dokonce jejich mluvčím a říkáš: "se ještě načekáme".

Pak samo sebou by bylo sobecké si to vyřešit jen sám pro sebe. Nedá se nic dělat. To lidstvo prostě musíš spasit.

Ovšem nejde to tak, že budeš jen bezzubě výt na měsíc a ulevovat si vulgaritami, které ji nijak nezasahují.

Asi jediným řešením může být, že za ní pojedeš a vyřídíš si to s ní osobně. Pro jistotu si sebou můžeš vzít i všechny ty, za které mluvíš.

Tak hodně zdaru při plnění svých snů.