Co poznává Jana?

[HD.]

Je to celé o přímnosti sama k sobě. Je to o úpřímnosti sama k sobě.

Skvělé, a jak Ti to jde? Teď v tomhle okamžiku. Jsi v milujícím srdci?

Jsem v milujícím srdci, teď i jindy - to za toho, kumu směřuješ otázku.
a jsem milujícím srdcem. - to máš jako bonus

[Jana]

Ó

díky

takže je tady jen milující srdce,

ve kterém je všechno, všichni, celá existence láskou,

je to dokonalé, nemá to chybu.

Kritická mysl, která by věděla, co je na té osobě špatně, zmizela i s představou osoby jako sen,

a nebo možná zůstala za dveřmi, jako boty .

Je tady jen krása, štěstí, blaho,

Sat-čit-ánanda.

Díky

[HD.]

Ó

díky

takže je tady jen milující srdce,

ve kterém je všechno, všichni, celá existence láskou,

je to dokonalé, nemá to chybu.

Kritická mysl, která by věděla, co je na té osobě špatně, zmizela i s představou osoby jako sen,

a nebo možná zůstala za dveřmi, jako boty .

Je tady jen krása, štěstí, blaho,

Sat-čit-ánanda.

Díky

To jsou tvoje slova

[HD.]

Zkusím to popsat pojmy, kreré nejsou až tak z profanované.

Je tu podstata a forma. K formě patří životní příběh.
Podstata je stále stejná a neměnná. U uvědomění podstaty, že je podstatou docází v různých formách různě. Toto uvědomění je záležitostí podstaty samotné (jen ona může rozpoznat sama sebe), ale je vázané na určitou formu, tedy taky spadá do životního příběhu.
Ježíšovo: "nenarodíli-se kdo znovu, nevejde do království nebeského", je práve o tomto. Dojde k uvědomění, ale životní příběh okračuje. Ježíš se vrací z pouště, Buddhy vstává zpod stromu bódhi,... Potkávají žáky, dál žijí osobní životy, jí, chodí na záchod, mají třeba i emoce. (Např Buddha soucit s obávaným loupežníkem, Ježíš vztek , když vidí obchodníky v chrámu.). A do životního příběhu patří i prožitek SČA.

Na to plátno se stále něco promítá. Možná jednou nebude, až nastane brahmova noc, ale to nás asi teď netlačí.
Zároveň to plátno tady je stále a neměnné. Sále si vědomo samo sebe. A to co se promítá vlasně promítá to plátno samo ze sebe. To je ten zázrak stvoření něčeho z ničeho. Pokud jde o poznání toho, že je tu to věčně neměnné plátno, které je prostorem pro odehrání se čehokoliv, tak cestu k němu nazýváme duchovživotního příběhu do dějwní cestou. A ta se taky odehrává na tom plátně. V nějaké formě se jakoby lokálně ztiší nebo zprůhlední děj natolik, že existence plátna je zřejmá. Pohled "není tady nic než to plátno", je možný, protože to, co se promátá popstává z plátna a zůstává plátnem. Není tu tedy nic než tohle. Nicméně to neznamená, že se přestalo promítat. Vjem, že se přestalo promítat tu může být ale je lokální a dočasný. Tedy opět spadá do děje na plátně. Je-li na plátně stůl a nehdo mi (mě osobně, předpokládám, že není takový bláhovec, že by o říkal plátnu) začně vysvětlovat, že bližším prozkoumání a rozebrání stolu na atomy a subčástice, dojdeme k důkazu, že stůl není, tak to je děj na plátně.
Toto psaní tu to je děj na plátně.

Možná je tohle to to, co poznává HD. Možná je to jen shluk písmen. Která se zítra seskupí jinak.

[Jana]

Hm

A v tichu srdce je to vše, co je, krásou, blahem, štěstím, sat-čit-ánandou,

bez ohledu na to, jak si to interpretuje zrovna mysl.

[HD.]

Jak je libo
To slova tvá jsou.

[HD.]

Ještě dodatek, jak to mé dlouhé psaní s tímto

Jsem v milujícím srdci, teď i jindy - to za toho, kumu směřuješ otázku.


a jsem milujícím srdcem. - to máš jako bonus

To platí jen pokud se srdcem myslí to plátno. Pokud něco na plátně (tzn.,že je to představa), tak to neplatí.
Jsem postavička na plátně a v každém okamžiku tam a ne jinde.
A jsem plátnem, věčně.

Ale tak to má každý tady. Lišíme se jen v tom, co kdo osobě napíšeme. A to je vždy děj na plátně. Vzhledem k plátnu je to všechno bezvýznamné a malicherné. Pozor, neříkám tím že vše, co se řeší tady na fóru (i kdekoliv jinde) je bezvýznamné a malicherné?
Ano, přesně to říkám.

[Jana]

Je to celé o upřímnosti sama k sobě. Je to o úpřímnosti sama k sobě.

Jsem v milujícím srdci, teď i jindy - to za toho, kumu směřuješ otázku.
a jsem milujícím srdcem. - to máš jako bonus

Prosím, zcela upřímně, poreferuj čím tohle, co v Tobě - v milujícím srdci - je.

Posuzující mysl, která z toho Jediného Božího Bytí tvoří dualitu a mnohost, zůstala za dveřmi.

Je tady jen upřímnost a milující srdce, ve kterém je všechno, co existuje.

A teď s tou největší upřímností lze zkoumat, podobně jako Nisargadatta Maharaj, jakou kvalitu to má. Všechno, co se ve vědomí objevuje, je v srdci láskou. A jelikož mysl je za dveřmi, tak podobně jako popisuje Mooji, Veil nebo Sútra srdce, je vše osvobozeno od zajetí formou.

Není to nic jiného, než Láska, nekonečná, milující, milovaná. Hmmm a jakou kvalitu to má?

Je to nádherné, je to dokonalé, je to blahem. Láska nemá rozmanité kvality. Má pořád jen tu jednu.

Je tou skutečnou existencí, která je Bytím, sat-čit-ánandou, blahem.

Můžeš tohle, když je mysl ponechána za dveřmi a nestaví se před Tvé srdce, ve kterém je jen láska, potvrdit?

[HD.]

Je to celé o upřímnosti sama k sobě. Je to o úpřímnosti sama k sobě.

Jsem v milujícím srdci, teď i jindy - to za toho, kumu směřuješ otázku.
a jsem milujícím srdcem. - to máš jako bonus

Prosím, zcela upřímně, poreferuj čím tohle, co v Tobě - v milujícím srdci - je.

Prosím, zcela upřímně nejdřív prozkoumej, a upřesni, co myslíš milujícím srdcem.
Myslíš to plátno. Na které, ze kterého a díky kterému se toto vše promítá?

Pokud ano, odpověď máš výše.

Posuzující mysl, která z toho Jediného Božího Bytí tvoří dualitu a mnohost, zůstala za dveřmi.



Je tady jen upřímnost a milující srdce, ve kterém je všechno, co existuje.



A teď s tou největší upřímností lze zkoumat, podobně jako Nisargadatta Maharaj, jakou kvalitu to má. Všechno, co se ve vědomí objevuje, je v srdci láskou. A jelikož mysl je za dveřmi, tak podobně jako popisuje Mooji, Veil nebo Sútra srdce, je vše osvobozeno od zajetí formou.




Není to nic jiného, než Láska, nekonečná, milující, milovaná. Hmmm a jakou kvalitu to má?

Je to nádherné, je to dokonalé, je to blahem. Láska nemá rozmanité kvality. Má pořád jen tu jednu.

Je tou skutečnou existencí, která je Bytím, sat-čit-ánandou, blahem.

Toto celé je popis toho, co je na plátně, viz výše.

Můžeš tohle, když je mysl ponechána za dveřmi a nestaví se před Tvé srdce, ve kterém je jen láska, potvrdit?

Mohu to potvrdit i vyvrátit, ani jedno z toho nebude víc než děj na plátně.

Jsou to malichernosti a nač malichernost vyvracet, či potvrzovat?
To jen ty z toho děláš kovbojku.

[HD.]

A když je ta posuzující mysl nechaná za dveřmi, odí se tu toto:
"Buď tich a věz, že Já jsem Bůh"
~ Ježíš ~

[Návštěvník]

Buď tich a věz, že Já jsem Bůh.
Buď tich a věz, že Já jsem.
Buď tich a věz.
Buď tich.
Buď.

[Jana]

Je to celé o upřímnosti sama k sobě. Je to o úpřímnosti sama k sobě.

Jsem v milujícím srdci, teď i jindy - to za toho, kumu směřuješ otázku.
a jsem milujícím srdcem. - to máš jako bonus

Prosím, zcela upřímně, poreferuj čím tohle, co v Tobě - v milujícím srdci - je.

Prosím, zcela upřímně nejdřív prozkoumej, a upřesni, co myslíš milujícím srdcem.
Myslíš to plátno. Na které, ze kterého a díky kterému se toto vše promítá?

Ne, absolutně nic tím nemyslím. Mysl jsme nechaly za dveřmi, ne? Tvé srdce, které miluje, ve kterém je jen ničím nepodmiňovaná láska, nepotřebuje něčí popis, aby bylo identifikovatelné.

Může tady být jakýkoliv projev, může se jevit cokoliv jakkoliv, ale v milujícím srdci je nejhlubší pravda, že to všechno je jen láskou, blahem, krásou, štěstím, dokonalostí.

Je to tak?

A když je ta posuzující mysl nechaná za dveřmi, odí se tu toto:
"Buď tich a věz, že Já jsem Bůh"
~ Ježíš ~

Mooji může o tom, čím tohleto je bez přítomnosti mysli, vyprávět, i když se mysl nechala za dveřmi. Není šance to Ticho nijak narušit.

[Návštěvník]

Láska je Tvá krása

[HD.]

Prosím, zcela upřímně nejdřív prozkoumej, a upřesni, co myslíš milujícím srdcem.
Myslíš to plátno. Na které, ze kterého a díky kterému se toto vše promítá?

Ne, absolutně nic tím nemyslím. Mysl jsme nechaly za dveřmi, ne? Tvé srdce, které miluje, ve kterém je jen ničím nepodmiňovaná láska, nepotřebuje něčí popis, aby bylo identifikovatelné.

Může tady být jakýkoliv projev, může se jevit cokoliv jakkoliv, ale v milujícím srdci je nejhlubší pravda, že to všechno je jen láskou, blahem, krásou, štěstím, dokonalostí.

Je to tak?

Jani, já už výše napsala, všechno, co jsem napsat chtěla. Jestli něčemu v to, co jsem psala nerozumí, tak se zeptej.
To, co to předkládáš, je jen popis. Kdokoliv vždycky může předložit jen popis. Jestli odpovídá mému poznání, které je zapsáno výše?
Nevím. Propátrej si to sama, jestli je to pro tebe tak důležité.
Pro mě je to, jak už píšu potřetí, malichernost.

Pokud jen píšeš slova, kterými nic nemyslíš, která nic neoznačují. O čem se chceš bavit? O ničem? Nic hovoří samo za sebe. Tady a teď. Tehdy a tam. Tichem. Nepotřebuje tvůj či můj komentář. (A ani nevadí, když tu komentáře jsou).
A teď konkrétně mám pocit, že Ticho chce, abych už byla zticha.

[Jana]

Mooji je stále v srdci, není v zajetí mysli a normálně mluví, i když se mysl nechá za dveřmi. Dokonce žádá, aby ostatní bez té mysli, kterou nechali za dveřmi, popisovali, co zůstává. Očividně povídání si o tom, co je, tedy o tom, co skutečně je, je možné bez přemýšlení, bez představ, bez zaujímání nějakého postoje k tomu.

Tak se Tě zeptám ještě jednou a prosím o upřímnou odpověď.

Jestli je v Tobě skutečně upřímnost o které jsi mluvila a jestli jsi skutečně v milujícím srdci a dokonce jako bonus milujícím srdcem, tak můžeš potvrdit, nebo vyvrátit.

Je to všechno, co je ve Tvém milujícím srdci, rozmanité, má to různou kvalitu, nebo to má všechno stejnou kvalitu lásky, tedy blaha?

[HD.]

V srdci všehomíra je celý svět a vněm i jednotlivosti různých kvalit.
Teplé i studené, černé, modré, zelené, vysoké nízké, ostré i rozmazané, moudré i hloupé.
V mém srdci je vše. Zrození i smrt. Pláš i smích. Blaženost i sklíčenost. Den a noc. Duchovní i materiální. Skutečné i zdánlivé. Zřejmé i skryté.

[HD.]

V mém srdci je i ta, která vše shledává blaženým, i ten který na vše nadává, i ten který si jen hraje, i ten, který jen mlčí, i ten který básní, i ta která tančí, i ten krerý lže, i ten který miluje jídlo, i ten který má rád sex, i ten který vraždí, i ten který planě filosofuje, i ten k terý ustívá Boha, ...

[HD.]

V mém srdci je ten který, toto vše shledává neskutečným, i ten který toto vše shledává skutečným.

Je-li toto všechno blahem, pak není nic než to.
Je-li toto všechno oříškovou zmrzlinou, pak není nic než to.

[Jana]

V srdci všehomíra je celý svět a vněm i jednotlivosti různých kvalit.
Teplé i studené, černé, modré, zelené, vysoké nízké, ostré i rozmazané, moudré i hloupé.
V mém srdci je vše. Zrození i smrt. Pláš i smích. Blaženost i sklíčenost. Den a noc. Duchovní i materiální. Skutečné i zdánlivé. Zřejmé i skryté.

Hm, v mém srdci nic takového, jako zrození a smrt neexistuje, je jenom skutečnost. Žádná mysl, která by vytvářela projekci času a prostoru.

[Jana]

V mém srdci je ten který, toto vše shledává neskutečným, i ten který toto vše shledává skutečným.

Je-li toto všechno blahem, pak není nic než to.
Je-li toto všechno oříškovou zmrzlinou, pak není nic než to.

Sat-čit-ánanda není oříškovou zmrzlinou, i když je vším, co existuje.

V mém srdci je i ta, která vše shledává blaženým, i ten který na vše nadává, i ten který si jen hraje, i ten, který jen mlčí, i ten který básní, i ta která tančí, i ten krerý lže, i ten který miluje jídlo, i ten který má rád sex, i ten který vraždí, i ten který planě filosofuje, i ten k terý ustívá Boha, ...

To popisuješ pořád projekci mysli, co si myslíš, že o tom všem víš, ale ne to, co skutečně poznáváš v milujícím srdci, ve kterém, jak říkáš jsi a kterým jsi. Pořád se držíš formy, tvaru.

Zkus prakticky poznat a zcela upřímně vyjádřit, čím je ten milovaný ve Tvém srdci, ať už se jeví jeho projev jakkoliv. Je stále tím, kdo se narodil, zemře, má svůj příběh? Nebo je Láskou, která je vším? Je Ti tak blízký, že se v něm vidíš? Je jeho existence stejným štěstím, blahem, jako Tvá vlastní existence?

Nemizí ve Tvém srdci, ve kterém není nic, než ničím nepodmíněná láska, jakákoliv forma, jakýkoliv tvar, jakákoliv rozmanitost, jakýkoliv děj, protože mysl v té lásce utone, ve světle pravdy zmizí, a není ničím a je zcela prázdná?

Zeptám se ještě jednou. Upřímně: Vnímáš opravdu, že to všechno je láskou? Vnímáš tu lásku? Dokážeš jednoduše popsat, jaké to je?