Poradna zdarma

Sedí a pije z číšky čaj s očima sklopenýma. Dlouhé, bílé vlasy rozdělené pěknou pěšinkou visí až na ramena, krásné bílé vousy v pravidelných kadeřích splývají po prsou. Tvář neobyčejně ušlechtilá a pravidelná, oči zdáli působí jasně
modře, ale jsou černé, indicky černé. Ve své říze ze šedého drsného hedvábí vypadá tento jemný stařec docela jako Correggiův Bůh otec nebo nějaký Mojžíš či apoštol, nakreslený od nazarenského malíře. Prý ho v Berlíně znenadání uviděl herec Moissi a v tu chvíli myslil, že to Bůh otec sestoupil na zem.
I běžel mu podat ruku, aby ho přivítal. Mluví tiše a sladce, ale sladčeji mlčí. Kolem něho se točí jeho krásný syn, hnědé,
dravčí, hladce holené tváře. Prokvetlý sekretář básníkův odmítá podle rituálního záslibu maso, ale pokorně polyká chlebíčky se šunkou. Myslí snad, že je to rybí maso či co? Rabíndranáth
Thákur, ruce složené na prsou, vypadá, jako by se modlil. Čekáš, že se stane zázrak. Místo zázraku krásný stařec vstává, plave vzdušně pokojem a tenkým hlasem se loučí. Good bye! Nazítří přednáší nebo vlastně zpívá své básně. Když recituje svoje drama, recituje ženský part dětinskou fistulkou. Z celého jeho zjevu nemluví jen orientální kultura myšlenky a poezie, nýbrž – a snad ještě silněji - podivně zjemnělá kultura aristokratismu tělesné dokonalosti a jakéhosi životního estetismu, vědomého sebe až do posledního pohybu.

Karel Čapek

Kráčeti, znamená potkávati tě každým okamžikem, Druhu-poutníče!
Znamená to zpívati do zvuku tvých kroků.
Ten, koho se dotkl tvůj dech, nehledá se svou lodí bezpečí u břehu.
Rozvine bez obav plachty po větru a brázdí rozbouřené vody.
Ten, kdo otevře své dveře a vykročí ven, dostane tvé pozdravení.
Nezdržujte se počítáním svého zisku nebo oplakáváním své ztráty.
Jeho srdce rozvíří buben k jeho pochodu, protože je to pochod krok co krok s tebou, Druhu-poutníče!

"Kdo z vás ujme se povinnosti krmiti hladovějící?" tázal se Buddha těch, kteří ho provázeli, když hlad panoval v Šravasti.
Ratnakar, bankéř, svěsil hlavu a řekl: "Je třeba mnohem více než celého mého bohatství, aby hladovějící mohli býti nasyceni."
Džasjen, velitel králova vojska, řekl: "Rád bych dal vše, i svůj život, avšak v mém domě není dosti jídla."
Dharmapal, jemuž patřily širé lány polí, řekl vzdychaje: "Ďábel sucha vysušil docela moje pole. Nevím, jak zaplatím dávku králi."
Tu povstala Suprija, dcera žebrákova.
Poklonila se všem a řekla skromně: "Já chci krmiti hladovějící."
"Jakže," volali všichni. "Jak můžeš doufati, že dostojíš svému slovu?"
"Jsem nejchudší z vás všech," řekla Suprija, "to je má síla. Mám svou pokladnu a své zásobárny v domě každého z vás."

Je to síla

Česání Ovoce

A pak je ještě Zahradník.

Mahaguru. Dosti opomíjen, mezi všemi těmi známími Mistry.

Jitřní pták zpívá. Odkud má zvěst jitra dříve, než se rozbřeskne, dokud ještě drak-noc svírá oblohu svými černými, studenými spáry?
Pověz mi, jitřní ptáku, jak našel posel z východu cestu k tvým snům dvojí noci oblohy a listí?
Svět ti nevěřil, když jsi volal: "Slunce se blíží, není již noci."
Ó spící, procitni!
Odhal hlavu, vyčkávaje prvního paprsku žehnajícího světla, a zpívej s jitřním ptákem v radostné důvěře.

Ztratit poezii - srdce a být dle nauk jen totální to, je ztráta života, zahození divosti, vášně.
V ní je To živé, i když někdy bolavé. Skrze mraky prosvítá slunce. Nejen to, i je tvoří. I rozpouští.

Proto říkám, že budu radši večne bloudit, a trpět.. než být sat, čit, ánandou.. protože to někdo učí.
To nelze příjmout, jelikož. Už a právě proto, že už to je. Nemůžeš příjmout, co ti někdo nabízí, páč už to jsi.
To přijetí už je. Samo se tě dotklo v dechu života. Proto říkám, že ty nerealizuješ, Ono tě to realizuje.

Vydáváš se na cestu, neboli, loď vyplouvá.

Mluvit o věčnu je sen. A nemluvit o něm, je větší sen.

A ticho pod tichem, nezve tě nijak.
Jen... rozprostře ti širák.
Thakur tě zve k rozjímáňí
A o čem bude, je tvé přání
Přání radosti jednoho bytí
Že pravda a vědomí svítí
I přeze mraky

Sanatan modlil se svůj růženec na břehu Gangu, když přistoupil k němu Brahmin v cárech a pravil: "Pomoz mi, jsem chudý!"
"Moje miska na almužnu je vše, co mám," odpověděl Sanatan, všechno ostatní jsem rozdal."
"Avšak bůh Šiva zjevil se mi ve snu," řekl Brahmin, "a poradil mi, abych šel k tobě."
Tu si Sanatan vzpomněl, že našel kdysi drahocenný kámen mezi oblázky na břehu řeky a skryl jej v písku, mysle, že by ho někdo mohl potřebovati.
Ukázal to místo Brahminovi, který žasna, vyhrabal drahokam.
Brahmin seděl na zemi a přemýšlel v samotě, až slunce zapadlo za stromy a pasáci hnali domů svá stáda.
Pak povstal, přistoupil váhavě k Sanatanovi a řekl: "Mistře, dej mi nejmenší drobet toho bohatství, které pohrdá vším bohatstvím světa."
A drahokam hodil do vody.

Takže Thakur je tvůj Mistr?

Je to Mistr sebe sama. V srdci Kabíra. Gándí ho nazval Králem. Thakur ho nazval Mahamátmou.

Kabir je tvůj Mistr?

Mistrem Kabíra je kdo?

Jen píše:Mistrem Kabíra je kdo?

Neměl učitele?

Návštěvník píše:

Jen píše:Mistrem Kabíra je kdo?

Neměl učitele?

Měl.. a kdo byl učitelem všech učitelů?

Brahman?

Návštěvník píše:Brahman?

Ano.

Jen píše:

Návštěvník píše:Brahman?

Ano.

Jak je to naučilo?

Životem?