Poradna zdarma

Pedro píše:Takže, jak to vidíš teď Taro?

Ahoj, na co se přesně ptáš?
Nějak jsem to tu teď nesledovala, přijeli jsme dnes večer domů, nezbytné vyklizení věcí atd.

Jo a ode dneška přesně jsem starodůůůůchodceeee, takže jsem se rozhodla, že zítra by den volna od práce v práci ještě nezaškodil, na vyprání atd. a pak se uvidí.... :-)

Hele, Pedro, na co se ptáš?

Momentálně poslouchám k brouzdání Elány...

Na tom pobytu na jižní Moravě, skoro týdenním, s nejbližšími kamarády, byly úžasné večery, kdy na karty, kvarteo atd. nás bylo víc, než se dalo a tak jeden kamarád pouštěl písničky na přání....
Že si vždycky jeden řekl o písničku a pak ve frontě ty písničky hrály.... bylo to moc moc fajn, i tak se odhaluje hlubší nitro ...., kdo k jaké hudbě inklinuje.... a ty společné večery takto strávené byly strašně moc fajn....♥

To jako by hala bala psaní.. se netýkalo jenom jednoho. Občas mě k někomu něco vyvstane, a říkám si, zda se ozve.
Nic však stěžejního, jenom momentální závany...
---
Jinak Taro fajn že fajn :-)

Ha ha, stačí nakouknout do téma osvícení, a hned je člověk rozezubený :-))

Cimrman odvedl kus práce. Multialismus jde však ještě dál.
V multialismu bytost nemá jen jedno já, ale má jich hned
mnoho. Každý rok jedno přibude, takže když člověk umře v devadesáti,
měl jich devadesát jedna. Protože první naskočí už při narození.
Jsou však ještě půljá, čtvrtjá,.., dvanáctinová já, třistašedesátipětinová já,..,
sekundová, mikro, piko, nano.. až do nekonečna.
No, a zde už se dostáváme mimo jakékoliv já...

Není to trošku multi schizofrenické?

Čas je multijá a bez času není žádné já?

Ano, není to schíza, je to multialismus, čili letité bobtnání já.
Připodobnit to můžeme k speciálnímu těstu, na kterém s prodlužující se dobou pečby
vnikají další a další bubliny.
Dokonce i bubliny pod bublinami, v bublinách, či na bublinách...

A ta trouba, co to peče, nemá časovač, takže to nakonec vypeče do spálena.
Jako by se nic nestalo. Jen se to chvilku zahřívalo, chvilku vonělo, chvilku smrdělo,
často i napřeskáčku, dle ingrediencí, až popel rozfoukal horkovzduch...

Tudíž se nic nestalo a zůstává věčné?

To by nebyl multialismus, ale nějaká nedualita.
Tady se říká něco jiného! S jedním rozbubliněným a spáleným
já, pečba nekončí. Jde o multitroubu, jinak řečeno o multipec.
Jinak řečeno, jde o módní salón. Nejstarší já odívá se stále do nových trendů.
Ale staré nevysvléká, tu mu vyleze límec, z úboru před lety. Tu se vyvalí kožíšek,
boty už maj obří číslo.... Existuje ladnější tanec? A tu to všechno prdne. Bumprásk.

Sám píšeš, já zmizí, rozebráním času a prasknutím oděvů.
Co na to multialismus?

Pro koho to zmizelo? Jedno zmizení znamená nalezení jednoho. Co, to znamená pro nenalezené? Neznamená to nic.
Tak jim vypni tu pec, dej zákaz vstupu do salónu. Pokud to někdo, něco tak provedl, učinilo tobě. Třeba ti tím předal tu schopnost, jak to udělat. Tak to aspoň podobným tobě, tenkrát, můžeš předat, a oni dalším... Multiaismus je sranda, jestli to někdo nepochopil, páč už je to tu prostě k smíchu. Ale když už byla objevená atomová reakce, což je v naší (živé) domovině něco jako rakovina. Třeba by jako léčivá síla moho být objeveno něco, jako síla ducha.

Čoveče Miroslave, já tu tvou hudbu asi moc nedávam. Pro mě je hodně jak to říct, alfasamcova a tvrdá.

To je starej dobrej démon.

Ten vlasáč s kytarou je Petřina?
To jsem nevěděl, že by se angažoval i zde :-)

A co tohle:



Mrtvý muž... ten nezpívá.

Jako báseň od Blakea.. Mistra imaginace.
Ale on to viděl. Básně dětské, ostré jak břitva, i tajuplné (tvořil si svá vlastní "náboženství")
To je další zapomenutý Mistr. Co Zdendovi kopne do koulí, ani nemrkne.
Tak hezký možná počtení...

Ochutnavka:



Neni to překlad, co jsem čet jako první.

Ale, kdo hledá, najde :-)

Tara. píše:Čoveče Miroslave, já tu tvou hudbu asi moc nedávam. Pro mě je hodně jak to říct, alfasamcova a tvrdá.

To víš, "Ktoš sú boži bojovníci".

miroslav píše:

Tara. píše:Čoveče Miroslave, já tu tvou hudbu asi moc nedávam. Pro mě je hodně jak to říct, alfasamcova a tvrdá.

To víš, "Ktoš sú boži bojovníci".

A víš jistě, za koho ty bojuješ a proč?

Tara píše:

miroslav píše:

Tara. píše:Čoveče Miroslave, já tu tvou hudbu asi moc nedávam. Pro mě je hodně jak to říct, alfasamcova a tvrdá.

To víš, "Ktoš sú boži bojovníci".

A víš jistě, za koho ty bojuješ a proč?

Já jsem bojovník, ale za nikoho nebojuji.
Kdybys to chtěla hlouběji pochopit, doporučuji knihu



V tomto praktickém průvodci k osvícenému životu nabízí Trungpa Rinpoče inspirující vizi pro naši dobu, která je založena na postavě posvátného bojovníka. V dávných dobách se bojovník učil zvládat výzvy života nejen na bojovém poli, ale i mimo něj. Pocit osobní svobody a síly nezískal násilím nebo agresivností, ale díky jemnosti, odvaze a sebepoznání. Japonští samurajové, králové-bojovníci Tibetu, rytíři středověké Evropy a bojovníci domorodých amerických kmenů, jsou jedni z mála příkladů této univerzální tradice moudrosti. Touto knihou se cesta bojovníků otevírá pro současné ženy a muže, kteří hledají sebeovládání a větší naplnění života. Trungpa vysvětluje cestu bojovníka moderními termíny, probírá takové dovednosti, jako je synchronizace mysli a těla, překonávání návykového chování, uvolnění se v kázni, přístup ke světu s otevřeností, nebojácností a nacházení posvátného rozměru v každodenním životě. Kromě toho ukazuje Trungpa, že při objevování základního dobra lidského života, se bojovník naučí vyzařovat dobro dále do světa pro klid a zdraví ostatních.

Víš, ano, Trngpa je mi blízký, i díky videu, které jsem shlédla o jeho celém životě,...tím, co jsem si od něho přečetla, atd. ale....

Patří do a to mi promiň, do starého věku, kdy pouhý intelekt už dávno nestačí....

Jsou třeba činy, ve smyslu jasných osobních stanovisek, názorů, myšlenek = činů...... jen to je důležité a to tvoří realitu a tvoří kolektivní vědomí, aby se to celé nějak změnilo, přiklonilo k lidské hrdosti, lidskému cítění, k lidství....

Je už jiná doba a co je hlavně třeba je, aby se každá bytost přiklonila k tomu lidství, ne k robotizmu a dala jasně najevo, že toto už ne, takto už ne, vystupuji ze systému a inklinuji, vnitřně inklinuji k lidství....

Teď mě hodně oslovil rozhovor se Soňou Pekovou, který jsem zde sdílela, bože, to je stělesnění lidství od počátku! A tak málo lidí ji chápe a souzní.....

Ptala jsem se manžela, jestli se chce na ten rozhovor s ní taky dívat. Ne. Určitě ne. Chce relaxovat u v TV něčeho jiného....

Je mi z toho na jednu stranu stranu smutno, ale co už. A tak to je....