Téma K U N D A L I N I JOGA

[Dohlížitel]

K.u.n.d.a.l.i.n.i joga je velmi technická. Máš jasný tipy, co dělat, či nedělat. Ale člověk to nemusí ani dělat ani nedělat.
Asi ho k tomu holt ten osud zavál.

No je to záhada,

s tím osudem

když tedy máš pouze 4 orientační funkce,

rozum, cit, vnímání a intuice,

tak to musí být nasměrování jednou z nich,

technická funkce to rozhodně není, ta tam totiž není,

takže navzdory tý technice je to nasměrování intuicí (tudíž vo tom nic nevíš)

navíc na rozdíl od ostatních škol to nesměruje k realizaci Atmanu, ale Brahmanu...

tedy žádná sebestřednost...

No jo no, debile Vostálníku :-)
:-)
:-)

No je to záhada, s tím osudem, když tedy máš pouze 4 orientační funkce, rozum, cit, vnímání a intuice, tak to musí být nasměrování jednou z nich,
technická funkce to rozhodně není, ta tam totiž není, takže navzdory tý technice je to nasměrování intuicí (tudíž vo tom nic nevíš)
navíc na rozdíl od ostatních škol to nesměruje k realizaci Atmanu, ale Brahmanu...

Ježkovy voči!!! Takové debilní psaní napsal chráněnec Jany!!! A to má být jako mravní korektiv těchto stránek??? To jako fakt? Jano? Vostálník? Ten DEBIL?

Debila Vostálníka okamžitě vymaž!

Osud je karma! Karma je zákon o příčinách a následcích!...Nejnižší ke zpracování je pud! Pak cit, mysl, rozum a vědomí...

Jak si debil VOSTÁLNÍK představuje vynulování či vymazání karmy člověka?

[Vostálník]

Osud je karma!

No nekecej až tak ?

A jak se asi ta karma projevuje při té orientaci ve světě ???

Pocitáři dělaj džnánu páč je jim to blízký,

zatímco rozumáři dělaj bhakti vid...

Tak jo, ježku...


Ale ty jsi se jen potřeboval vyblbnout, to se ti povedlo ale jen to ukázal jak jsi chytrej...

[Vostálník]

Nejnižší ke zpracování je pud! Pak cit, mysl, rozum a vědomí...

Jaký zpracování ?

Co to meleš ?

Ty jsi prostě blb, roky píšeš pitominy páč jsi blb,

je mně líto, pro mě jsi blb..

[Vostálník]

Jak si čistě VOSTÁLNÍK představuje vynulování či vymazání karmy člověka?

No proč si to nepřečteš,

to není v moci člověka, člověk to nestvořil, tudíž to ani nemá kapacitu rozpouštět,

vždyt si to povětšinou ani nemá možnost uvědomit,

takže to může rozpustit to, co to stvořilo,

a to je Šakti, která podobna všeprostupjícímu prostoru prostupuje všechna d u c h o v n í těla jedince,

to je vše co říkám...

To je prostě dzogčhen...


Vždyt to je snad v celým budhismu :

nekonečnost prostoru, nekonečnost vědomí, říše docela ničeho a rozhraní možného vnímání...

[Pedriito]

Ale jen když jí to dovolíš.

Takže tam ty jakýmkoliv způsobem nejsi zapotřebí !!!


Každou činnost můžeš v podstatě dělat dvojím způsobem,

budto zautomatizovaně nebo intuitivně,

Čímje činnost více technická, tím snadněji se ti zautomatizuje, takže tomu nemusíš věnovat pozornost,

děláš to jako automat, tak třeba zavazování tkaniček již děláš levou zadní,

čtení děláš tak, že již čteš celé věty a ne písmenka či slabiky jako na začátku...

Seš potom tak trošku jak ten Chaplin v moderní době kdy stál u toho pásu

pokud to přeženeš stává se z tebe blbý pako

https://www.youtube.com/watch?v=6n9ESFJTnHs



A druhý způsob je tvořivá činnost kdy děláš něco nového, co zde nikdy nebylo,

tam se místo zautomatizování můžeš naučit intuici,

takže třeba umění, nebo sport,

proto taky jak umělci tak sportovci chlastaj, aby se odosobnili,

aby tý intuici nepřekáželi....


Takže v případě duc trpaslík cesty, budto to děláš automaticky, naučeně a ztotožněně,

nebo zcela intuitivně,

jako když píšeš třeba poezii,

ze začátku musíš vymýšlet verše,

ale pak čím více se uvolníš tím snadněji se ty verše tvoří "samy sebou "

prostě tě políbí ta můza...


Jen se tomu otevřeš a pustíš to...

Ta čirá touha je něco jinýho než chtění osoby. Je to vlastně ten polibek Múzy (jak píšeš).
Mysl u právě narozeného dítěte je čistá, dosud nezindividuatělá :-)) ale zároveň neuvědomělá věcí života.
Nauka praví, že tehdy nezarostlou fontanelou do novorozence vstoupí Adi Šakti a svine se do křížové kosti ve tři a půl závitu...
A človíček se vydává na cestu životem. Vývoj (pohybem ve společnosti) promění jeho mysl v individuální -
ta původní (avšak v těle dosud nesebeuvědoměná) ryzost, je v něm postupně zakryta myšlenkami a pocity.. poznatky, logie, ismy.. obavy, tužby, pochybnosti, zvyklosti, zlosti, smutky, euforie....
A v určitým stadiu tím prosvitne ta čirá touha, která není z ega. To Adi Šaktí ( K u n d a l i n í ) dává o sobě vědět.
:-)

[Pedriito]

Je to otázka náhledu, pohledu, vhledu. Co je toto vše, o čem se vedou disputace, bez zrození?
Co je bez narození mysl, síla, já..? Meditace hluboká, neosobní, bezejmená...

A z ní zrozená Touha - oheň bytí -
světlo života ...

[Pedriito]

Takže tam ty jakýmkoliv způsobem nejsi zapotřebí !!!


Každou činnost můžeš v podstatě dělat dvojím způsobem,

budto zautomatizovaně nebo intuitivně,

Čímje činnost více technická, tím snadněji se ti zautomatizuje, takže tomu nemusíš věnovat pozornost,

děláš to jako automat, tak třeba zavazování tkaniček již děláš levou zadní,

čtení děláš tak, že již čteš celé věty a ne písmenka či slabiky jako na začátku...

Seš potom tak trošku jak ten Chaplin v moderní době kdy stál u toho pásu

pokud to přeženeš stává se z tebe blbý pako

Jasnačka. Rutinu jakýkoliv činnosti lze zautomatizovat, tzn,
že když se to něco učíš, třeba ovládat nějaký stroj, tak tomu věnuješ
plnou pozornost, a i se ptáš, koumáš, proč tohle, proč tamto, hledáš spojitosti,
chceš to plně znát, jak to funguje. Ovládání dopravního prostředku třeba. Musíš to
zcela zvládnout, jinak je to vo držku. A auto je jednodušší než letadlo...
No a časem se to stane rutinou, avšak bez pozornosti je to vo držku furt, žejo :-)

[Pedriito]

A druhý způsob je tvořivá činnost kdy děláš něco nového, co zde nikdy nebylo,

tam se místo zautomatizování můžeš naučit intuici,

takže třeba umění, nebo sport,

proto taky jak umělci tak sportovci chlastaj, aby se odosobnili,

aby tý intuici nepřekáželi....

nebo se někteří odosobňují přímo při "akci" - malbě, zpěvu, tanci, sportovním výkonu...
A někteří diváci zas sledováním těch děl a výkonů.

Intuice se jako vše v člověku rozvíjí. V pozadí všeho toho klíčení, kvetení a zrání,
je nezaujatý svědek. Jenž je skrze to živodění často neviditelný, neslyšitelný, nedotknutelný,
nezavonitelný smyslům těl. Která mnohdy ani netuší jaký je to dar a zázrak. Ta schopnost proměnit ty abstraktní roje vibrací
vesmírné energie - v barvy, zvuky, vůně, tvary.. A i tu možnost dát či nedát jim jakýkoliv obsah (krásný, ošklivý, dobrý, zlý, radostný, smutný, atd, atd.....)
A zvát to pak v jakémsi rozpoložení mysli neexistující iluzí :-))
To záleží jenom na tom vhledu (vnitřní zkušenosti), nakolik je to pro koho skutečné či neskutečné.
Viz Adi Šankarova slova...

[Pedriito]

Balsekar říká, že dokud je zde konatel tak nemůže dojít k osvícení,

a já to říkám jinak a snad i lépe,

dokud je zde touha (třeba i nevědomá) je vytvářen konatel a nemůže dojít k osvícení...


A jedni tvrdí, to nemohu pustit, to mně hrozně pomáhá a vede mě to k osvícení,

a funguje mně to již samo sebou (ale jen proto že se jim to zautomatizovalo)

a další tvrdí (pst)

že zde není již žádná touha a to co je je skutečnost a to přece nemohu pustit to nejde,

takový pst si vůbec neuvědomuje že jede na vlně svý touhy, a v té extázi zapomněl na sebe sama,

a myslí si že zde již není a opět se mu to zautomatizovalo, takže jen jede a jede a automaticky prostě jede,

ale pustit to nemůže...

Láska, láska a krása ATD. ATD, ATD.


Pěkně vo tý touze mluví Sedláček v čase 41:43 : až 45:51

https://www.youtube.com/watch?v=PwG6IBNHAxo


A proto ta má rada (pust to) neboli B Ě Ž DO P R D E L E !!!

Ta Šakti joga není tak filozofická, jako že je tu nějaký konatel a nějaký nekonatel, subjekt a objekt, nějaká dualita a nějaká nedualita, a teď hafo myšlenek a pocitů mezi nimi, stran toho konatele...
Vede k tomu, že jsi myšlenkami a pocity přikrytý prapůvodní vědomí. Který tím že Ono si tvoří tělo, tak je přikryto jeho svobodomyslností. Jako slunce (Átma) zahřeje vody a uvolní páry, mlhy, a ten jeho odraz na hladině (tělo, země) je náhle pod mlhou... Něco jako tázavá vzpomínka, "ó bylo tu čiré zrcadlení, mezi tvůrcem a tvorbou, radost nezamlžená myšlenkou, pocitem zastření, a proč... Něco z té "dávky" světla, co tvoří smysly, jejich pojetí prostoru a času, zůstalo v té mlze a něco to stále udržuje a vyživuje, tvoří... Jedno, dvojí, nebo trojí? Holt jak zpívá klasik, "je to všechno jedna velká síla."
Nazvat to můžem, dle osobního chápání (z toho vzešlého), jakkoliv. A dumat o tom až do alelůja..
Ale v každém těle je pod mlhou myšlenek a pocitů Átmá (neosobní Já - Brahman).. Zdroj čisté energie a vědomí.
Takže nechat rozplynout tu mlhu z čaker (nitra). V jiném pojetí je to bhakti - uctívání Toho. Jinde je to pozorování nitra, kde osoba, kde neosoba... Jinde je to analýza obsahu tvaru, kde "nic" nezbyde...
Princip všech pravých metod je vždy tentýž - odevzdávání se Tomu.

[Pedriito]

Šakti jogín nerozlišuje mezi džňánou, bhakti, tantrou, mantrou, jantrou, taoistickou, budhistickou, křesťanskou, muslimskou, meditací, naukou.... Vidí jen princip, a co ho obestírá. Ale nezapomíná na léta a chvíle, kdy sám obestřen a zamlžen, blbnul. Co mu pomáhalo na cestě, co škodilo...

[Pedriito]

Neřek bych že to jde pojmout lépe, než že jsme děti Božského.
Narodilli jsme se, a máme své životy, kde ani jeden není stejný.
Ani ve svazku není stejný. Pokud ano, tak je to zázrak nad zázrak.
Z toho vycházíme, z různorodosti. Dítě se stává školáčkem a školákem,
učněm i středo a vysokoškolákem, dělníkem, inženýrem i doktorem věd...
Rozvíji se, tak jako první paprsek maluje svět...

[Pedriito]

A tenhle růst je o tom, že každý kdo dostal tento dar, být zde, jeddnou doroste.
Není to, že teď musím, jinak že beznaděj. Ne.. To rozkouskování JÁ na miliardy já,
probíhalo věky. JÁ se obléklo těly - vesmírem - a evolucí... Jako zářící diamant lomí své paprsky,
v (našich) smyslech, kterými samo sebe vnímá. Důvod nikdo nezná. Já myslím, že pro radost z Bytí.

[Pedriito]

Ale to jsem odbočil od tématu. Mateřská síla K.u.n.d.a.l.n.í je v podstate silou Brahman. Čili Šaktí.
To znamená že má kvality Mahakálí, Mahalakšmi, i Mahasvarasvatí. Tvořivá, štědrá i ničící.
Tedy má i kvality Mahamáji... Je to síla Boha v nás. Ale většinou dřímá. Její ničivost spočívá v ničení démonů (vasán),
její štědrost spočívá v darování osvobození od vasán, a její tvořivost v rozletu nad těmi vasánami...
Je to Matka. Nerozlučne s Brahman. Dítě je jejich Vědomí, a to jsi ty. Co rosteš v Ně.

[Pedriito]

Každé narozené dítě je Ganéša, bůh. Pán ganů... Ale stane se, že zapomene.
Někdy nezapomene, nebo se rozpomene, jako třeba Kabír, Šankaračarja, Saibaba ze Sirdhi,
Ježíš....

[Pedriito]

PS. Já vím jakej máš názor Petře na Ježíše, ale mě něco řík, že to byl dobrej týpek.
Tak to máš holt vždy, když kol někoho vznikne epos.
Na jemný úrovni uvolnil Ádžňu, to je místo, kde se kříží ego a superego
(myšlenky a pocity). Teď už stačí jen odpustit. Předtím to nebylo tak jednoduché.

[miroslav]

Mateřská síla K.u.n.d.a.l.n.í je v podstate silou Brahman. Čili Šaktí.

A kde je Šiva?

[Pedriito]

Mateřská síla K.u.n.d.a.l.n.í je v podstate silou Brahman. Čili Šaktí.

A kde je Šiva?

No kde.. Všechna mužská božstva jsou v podstatě Brahman (jeho aspekty)
A všechna ženská jsou Šakti...
Šiva je Brahman - Višnu je Brahman - Brahmadéva je Brahman... jeho první emanace.
Stejně jako Kálí, Lakšmí, Sarasvatí je první emanací Šaktí.
Jejich dílem je projev - kosmos...

[Pedriito]

Jak to vidíš ty? :-)

[Pedriito]

"Nejsem myslí, intelektem,
nejsem egem, podvědomím
nejsem uchem, hmatem, nosem
ani okem nejsem já
nejsem zemí, ohněm, vduchem
čisté vědomí jsem Já

Já jsem Šiva

Nejsem silou pěti prvků.
nejsem sedmi kruhy těla
nejsem jeho pět obalů
nejsem řeč, či ruka, noha
nejsem tím, co rozmnožuje
čisté vědomí jsem Já

Já jsem Šiva

Nemám tužbu, nemám zášti
pochybnosti, chamtivosti
žárlivosti, ani pýchy
nemám za cíl věčný zákon
bohatství, splněná přání
po svobodě nemám chtění
čisté vědomí jsem Já

Já jsem Šiva

Neznám zla a neznám dobra
neznám, co je štěstí, smůla
neznám pouť, posvátná slova
neznám oběť, ani moudra
neznám slast, ni dát ji neznám
čisté vědomí jsem Já

Já jsem Šiva

Žádný zrod a žádný konec
žádné v bytí rozlišení
žádný žák a žádný mistr
žádná matka, žádný otec
čisté vědomí jsem Já

Já jsem Šiva

Obraz nikdy nezobrazen
neměnný sám hloubkou, vrchem
PRONIKAVÝ, sídlím ve všem
to je moje jméno pravé
na věky je pravda ve mne
čisté vědomí jsem Já

Já jsem Šiva."

[Pedriito]

V týhle básni od Adi Šankary je Šrí Šiva zajedno s Brahman.


Čili odpoután od veškerého projevu své Šaktí.. i svých kvalit.

Stejně jako člověk v hluboké meditaci v jednotě s Brahman, je odpoután od čehokoliv pomyslného.
Tehdy je Šivou - Brahman - ale nikde ani závan vjemu, pocitu, myšlenky, že...

Tuhle báseň mohl Šankara napsat jenom z živé vzpomínky na tento stav.
Je to stav samotného Srdce sama v sobě, nehledě "ven" - v projev svého tlukotu....

Není to jediný zde teď jsoucí stav. Ten (v tomto stavu i jemu samotnému) neslyšitelný tlukot
probouzí ze sebe sama Šaktí, je zdrojem Šaktí, věčný pramen...

A jak jsem se dozvěděl (i to tak cítím), ta Síla se od něj nechce odloučit, stále se vrací.. probouzí jej (Brahman) v život...