Poradna zdarma

To se hodí ;-)

Máš toho víc?

A co říkáš na zdejší stav?

Mateš mne - ono tohle ti nestačí?

Má role je jen Průvodce, neobsahuje to nijakou formu soudcovství.

Stačí, čeho je, může-li být víc, nic proti tomu.
Nedej se zmást. Jsou to inspirované věci :-)

Kavi píše:Stačí, čeho je, může-li být víc, nic proti tomu.
Nedej se zmást. Jsou to inspirované věci :-)

8 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, a všecko marnost.
9 Čím pak byl kazatel moudřejší, tím více vyučoval lid umění, a rozvažoval, zpytoval, i složil množství přísloví.
10 Snažovaltě se kazatel vyhledati věci nejžádostivější, a napsal, což pravého jest, a slova věrná.
11 Slova moudrých podobná ostnům a hřebíkům vbitým, slova skladatelů, kteráž jsou vydána od pastýře jednoho.
12 A tak tedy jimi, synu můj, hojně dosti osvícen býti můžeš. Dělání knih mnohých žádného konce není, a čísti mnoho jest zemdlení těla.
13 Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží.

Pro Kavi píše:Má role je jen Průvodce, neobsahuje to nijakou formu soudcovství.

Bez soudu rozsudku není. Třeba.. běž a tancuj.
:-)

Pro Kavi píše:

Kavi píše:Stačí, čeho je, může-li být víc, nic proti tomu.
Nedej se zmást. Jsou to inspirované věci :-)

8 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, a všecko marnost.
9 Čím pak byl kazatel moudřejší, tím více vyučoval lid umění, a rozvažoval, zpytoval, i složil množství přísloví.
10 Snažovaltě se kazatel vyhledati věci nejžádostivější, a napsal, což pravého jest, a slova věrná.
11 Slova moudrých podobná ostnům a hřebíkům vbitým, slova skladatelů, kteráž jsou vydána od pastýře jednoho.
12 A tak tedy jimi, synu můj, hojně dosti osvícen býti můžeš. Dělání knih mnohých žádného konce není, a čísti mnoho jest zemdlení těla.
13 Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato.. Diamant bude mezi.

Myslíš že se vyrojily bez inspirace? Vem to od počátku.

Kavi píše:(...)
Bez soudu rozsudku není. Třeba.. běž a tancuj.
:-)

Přijímám tě takového, jaký jsi. Možná že trpíš chorobnou potřebou schovat do kapsy každou zlatou tretku, která ti padne do oka, ale přitom jsi básník. Přijmu tě tedy z lásky k poezii. A zlaté tretky si z lásky k nim zamknu.
Možná že zacházíš s tajemstvími, která ti někdo svěří, jako žena s diamantovou ozdobou. Jde na slavnost. A ten vzácný předmět vystavuje na odiv, aby jí dodal slávy a významu. Přitom jsi však možná tanečník. Přijmu tě tedy z úcty k tanci, ale tajemství si z úcty k nim nechám pro sebe. Ale možná, že jsi prostě můj přítel. Přijmu tě tedy z lásky k tobě a takového, jaký jsi. Jestliže kulháš, nebudu chtít, abys tančil. Jestliže nenávidíš toho či onoho člověka, nebudu ti je vnucovat za společníky.
Jestliže potřebuješ najíst, obsloužím tě.
Abych tě poznal, nebudu tě nijak rozdělovat. Nejsi ani tento nebo jiný skutek, ani jejich souhrn. Nejsi ani toto nebo jiné slovo, ani jejich souhrn.
Ani podle těch slov, ani podle těch skutků tě soudit nebudu. Ona slova a skutky budu naopak soudit podle tebe.
Zato si však od tebe budu žádat pozornosti. Nevím, co bych si počal s přítelem, který by mne neznal a jemuž bych se musel vysvětlovat.
Přenést sama sebe v chabém větru slov, takovou moc nemám. Jsem hora. Horu lze nazírat. Ale na dvoukolák ji nenaložíš.
Mohu snad vysvětlit, co nepochopila už předtím láska? A mohu leckdy vůbec hovořit? Slova jsou někdy nevhodná. Jak jsem to říkal o vojácích v poušti. V předvečer bitvy je tiše pozoruji. Spočívá na nich celá říše. Zemřou pro říši. A smrt jim bude touto směnou zaplacena. Znám tedy jejich pravou horoucnost Co by mi mohl říci vítr slov? Ze si stěžují na trní, že nenávidí svého desátníka, že dostávají málo jídla, že je ta oběť hořká? … Je dobře, když tak hovoří. Nemám důvěru ve vojáka, který je příliš lyrický. Touží-li zemřít pro svého desátníka, bude patrně tak zaujat přednášením své básně, že nezemře vůbec. Nemám důvěru v housenku, která si myslí, že miluje křídla. Taková housenka se nikdy nezakuklí a sama pro sebe nezemře. K takovému větru slov jsem hluchý a ve vojákovi vidím to, čím je, a ne to, co říká. A tenhle voják přikryje v bitvě svého desátníka vlastní hrudí. Přítel je pro mne určité hledisko. Potřebuji slyšet řeč, pronášenou právě tam odtud, odkud on hovoří,
neboť v tom je pro mne přítel jedinečná říše a nevyčerpatelná zásoba. I když mlčí, dokáže mne naplnit. Hledím pak jeho očima a vidím svět jinak.
Stejně tak žádám i na něm, aby znal především místo, z něhož hovořím já. Jen tak mne může slyšet. Neboť slova jsou vždycky svárlivá.

Kavi píše:Myslíš že se vyrojily bez inspirace? Vem to od počátku.

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.

A na konci bude přímluvce, (průvodce), "duch lásky a pravdy, co vás naučí všechny věci, co jsem vás já nenaučil.."

Návštěvník píše:

Kavi píše:(...)
Bez soudu rozsudku není. Třeba.. běž a tancuj.
:-)

Přijímám tě takového, jaký jsi. Možná že trpíš chorobnou potřebou schovat do kapsy každou zlatou tretku, která ti padne do oka, ale přitom jsi básník. Přijmu tě tedy z lásky k poezii. A zlaté tretky si z lásky k nim zamknu.
Možná že zacházíš s tajemstvími, která ti někdo svěří, jako žena s diamantovou ozdobou. Jde na slavnost. A ten vzácný předmět vystavuje na odiv, aby jí dodal slávy a významu. Přitom jsi však možná tanečník. Přijmu tě tedy z úcty k tanci, ale tajemství si z úcty k nim nechám pro sebe. Ale možná, že jsi prostě můj přítel. Přijmu tě tedy z lásky k tobě a takového, jaký jsi. Jestliže kulháš, nebudu chtít, abys tančil. Jestliže nenávidíš toho či onoho člověka, nebudu ti je vnucovat za společníky.
Jestliže potřebuješ najíst, obsloužím tě.
Abych tě poznal, nebudu tě nijak rozdělovat. Nejsi ani tento nebo jiný skutek, ani jejich souhrn. Nejsi ani toto nebo jiné slovo, ani jejich souhrn.
Ani podle těch slov, ani podle těch skutků tě soudit nebudu. Ona slova a skutky budu naopak soudit podle tebe.
Zato si však od tebe budu žádat pozornosti. Nevím, co bych si počal s přítelem, který by mne neznal a jemuž bych se musel vysvětlovat.
Přenést sama sebe v chabém větru slov, takovou moc nemám. Jsem hora. Horu lze nazírat. Ale na dvoukolák ji nenaložíš.
Mohu snad vysvětlit, co nepochopila už předtím láska? A mohu leckdy vůbec hovořit? Slova jsou někdy nevhodná. Jak jsem to říkal o vojácích v poušti. V předvečer bitvy je tiše pozoruji. Spočívá na nich celá říše. Zemřou pro říši. A smrt jim bude touto směnou zaplacena. Znám tedy jejich pravou horoucnost Co by mi mohl říci vítr slov? Ze si stěžují na trní, že nenávidí svého desátníka, že dostávají málo jídla, že je ta oběť hořká? … Je dobře, když tak hovoří. Nemám důvěru ve vojáka, který je příliš lyrický. Touží-li zemřít pro svého desátníka, bude patrně tak zaujat přednášením své básně, že nezemře vůbec. Nemám důvěru v housenku, která si myslí, že miluje křídla. Taková housenka se nikdy nezakuklí a sama pro sebe nezemře. K takovému větru slov jsem hluchý a ve vojákovi vidím to, čím je, a ne to, co říká. A tenhle voják přikryje v bitvě svého desátníka vlastní hrudí. Přítel je pro mne určité hledisko. Potřebuji slyšet řeč, pronášenou právě tam odtud, odkud on hovoří,
neboť v tom je pro mne přítel jedinečná říše a nevyčerpatelná zásoba. I když mlčí, dokáže mne naplnit. Hledím pak jeho očima a vidím svět jinak.
Stejně tak žádám i na něm, aby znal především místo, z něhož hovořím já. Jen tak mne může slyšet. Neboť slova jsou vždycky svárlivá.

To neznám, ale zní to Thakurovsky. Ten neměl daleko do Exuperyho.

Kavi píše:A na konci bude přímluvce, (průvodce)..."

Nepleť si Mistra s Cháronem, nemuselo by to skončit tak, jak chceš. Vrať se k té prvotní meditaci, neztrácej čas zbytečnostmi. Není důležité, co udělá někdo jiný, důležité pro tebe je pouze to, co uděláš ty.

Pro Kavi píše:

Kavi píše:A na konci bude přímluvce, (průvodce)..."

Nepleť si Mistra s Cháronem, nemuselo by to skončit tak, jak chceš. Vrať se k té prvotní meditaci, neztrácej čas zbytečnostmi. Není důležité, co udělá někdo jiný, důležité pro tebe je pouze to, co uděláš ty.

No jo futr, ale platí to i pro tebe. Víš jak to začlo, skončí, a začne... Je hezký, že i přesto se tu někdo o něco smysluplného snaží.

Tak se snaž, aby to bylo hezké. I přes to. Nebude mne více potřeba, a to bude také hezké.

Pro Kavi píše:Tak se snaž, aby to bylo hezké. I přes to. Nebude mne více potřeba, a to bude také hezké.

Průvodců je vždy potřeba.

Nikdo není daleko...

Pro Návštěvníka píše:Nikdo není daleko...

To bylo z Citately? Jen mi to cvrnklo. Tu jsem nedočet,
nějak jsem byl zrovna rozmazlenej něčím jiným.. ale než umřu, tak dočtu :-)

Hey! To to mám hledat, kdo to napsal?