Hledání

[Kavi]

A tak na závěr, co už jsem tu asi cvrnk v textu, ale dospělo to v tvar obsahu teď. :-)

Rybáři!

Soumrak zněl vůní vod
v řece plné hvězd
rozpitých vlnami.

Hle, ustal vánek, proud zjih,
každá vlna nese hvězdu.

Buď milá peřeji, buď vstřícný, splave.

[Jana]

To je, co jsem ti Jano naznačil. V té "trojjedinosti",
Kdo praktikuje např. zen či advaitu, či tao.. bude nad tím kroutit hlavou.
Něco, jako nad konceptem blázna. Tohle je pro tebe. Ne pro ty, co to maj před sebou, či za sebou.
Duch Otec - Síla lásky matka - Vědomí syn.
Mysterium a zázrak.
Tvrdit v sebeomámení, že "nebytí", či kýho výra...
Už tohle je znalost principu.

Kdysi kdosi napsal, že čím hlouběji do toho duchovna pronikáš, tím stejnější to je.

A je to naprosto perfektně vystižené.

Dávají tomu různé názvy, ale pořád je to to samé a co se jeví jako rozmanité, tak to pořád není to ONO.

A nakonec nesmí být na tom lpěno, musí to stále umírat.

Ono se to proměnlivé rozmanité, co se objeví a zmizí (zemře), vyjasní jako Mája, iluze, sen, přesně tak jak je to popisované v písmech.

Takže to, co by mohlo umírat, ve skutečnosti není ničím skutečným, neexistuje to.

Vypadá to možná nepochopitelně, nepřijatelně, že nejsi to, co umře, ale jestli je v Tobě možnost vnímat v nitru tu energii Probuzených, čím jsou ti Probuzení, kteří o sobě tvrdí, že se nenarodili a nezemřou, tak Ti dojde, že je to absolutně stejné jak u těch, jejich tělo je mezi námi i jak u těch, kteří tělo již opustili.

Ta energie toho pravého Já Probuzených je jak náruč milující mámy, ve které se můžeš důvěřivě rozplývat blahem, až se definitivně rozplynout, aniž by sis musel jakkoliv o svou osobu dělat starosti.

A ta existence, kterou ti živí i mrtví jsou, je stejná. Je stále stejně živá. To Bytí, jsoucno, nebo, jak to chceš nazvat, je stále stejné, bez ohledu na to, jestli bylo tělo zpopelněno.

Když už to bylo pojato. Jiná věc je, koho tohle nezajímá, a jen se tak raduje, když k tomu dostal prostor.. Jako jiného v daném prostoru masakrují. A duchovní zaprdlík na to: "nic se neděje, to dítě, co jsem živil je jen kus masa a kostí, iluze... Neexistujeme, takže pohoda jazz".
Kapišto? Nejde o "tvůj" klid a nekonečný žůžo!

Ó, to je, kamaráde, hodně velké nepochopení. To dítě nevnímáš jako kus masa a kostí, které živíš, ale jako Lásku, kterou miluješ.

[Návštěvník]

A tak na závěr, co už jsem tu asi cvrnk v textu, ale dospělo to v tvar obsahu teď. :-)

Rybáři!

Soumrak zněl vůní vod
v řece plné hvězd
rozpitých vlnami.

Hle, ustal vánek, proud zjih,
každá vlna nese hvězdu.

Buď milá peřeji, buď vstřícný, splave.

Díky, básníku.

Po těch čím dál tím větších nesmyslech, co vytváří Janina mysl, je to opravdové osvěžení. Jana mlží, překrucuje a stále více se do toho zaplétá. Její duchovní ego má jediný cíl - prosadit se jako osvícené.

[Návštěvník]

Blaženost

Vzpomínky Svámího Vidžňánandy (1868-1938):

Když se mysl odpoutá od smyslových objektů, ve všech bytostech je vidět světlo brahma. Lidé jsou kvůli připoutanosti ke smyslovým objektům spalováni ohněm světa. Protože byl Mistr dnem i nocí pohroužen do myšlenek na Božskou Matku, oheň světa se ho nemohl dotknout. V důsledku neustálého pohroužení do Božství se Mistr těšil věčné blaženosti. Byl zaplaven blažeností, někdy se smál, jindy plakal radostí z extáze. Nikdy jsem ho neviděl postrádat blaženost. Bolelo ho, když nás viděl bez radosti. Toužil s námi sdílet věčnou radost, v níž zůstával ponořen čtyřiadvacet hodin denně. V přítomnosti božského světla se veškerá práce a studium na tomto světě zdají být pouhým smetím. Jako naše oči stále vidí svět hmoty, tak Mistrovy oči neustále viděly světlo brahma.



Více zde: https://ramakrisna.webnode.cz/products/blazenost/

[Jana]

Blaženost

Vzpomínky Svámího Vidžňánandy (1868-1938):

Když se mysl odpoutá od smyslových objektů, ve všech bytostech je vidět světlo brahma. Lidé jsou kvůli připoutanosti ke smyslovým objektům spalováni ohněm světa. Protože byl Mistr dnem i nocí pohroužen do myšlenek na Božskou Matku, oheň světa se ho nemohl dotknout. V důsledku neustálého pohroužení do Božství se Mistr těšil věčné blaženosti. Byl zaplaven blažeností, někdy se smál, jindy plakal radostí z extáze. Nikdy jsem ho neviděl postrádat blaženost. Bolelo ho, když nás viděl bez radosti. Toužil s námi sdílet věčnou radost, v níž zůstával ponořen čtyřiadvacet hodin denně. V přítomnosti božského světla se veškerá práce a studium na tomto světě zdají být pouhým smetím. Jako naše oči stále vidí svět hmoty, tak Mistrovy oči neustále viděly světlo brahma.



Více zde: https://ramakrisna.webnode.cz/products/blazenost/

Díky Návštěvníku, nádherně výstižné.

Děkuju

[Návštěvník]

Blaženost

Vzpomínky Svámího Vidžňánandy (1868-1938):

Když se mysl odpoutá od smyslových objektů, ve všech bytostech je vidět světlo brahma. Lidé jsou kvůli připoutanosti ke smyslovým objektům spalováni ohněm světa. Protože byl Mistr dnem i nocí pohroužen do myšlenek na Božskou Matku, oheň světa se ho nemohl dotknout. V důsledku neustálého pohroužení do Božství se Mistr těšil věčné blaženosti. Byl zaplaven blažeností, někdy se smál, jindy plakal radostí z extáze. Nikdy jsem ho neviděl postrádat blaženost. Bolelo ho, když nás viděl bez radosti. Toužil s námi sdílet věčnou radost, v níž zůstával ponořen čtyřiadvacet hodin denně. V přítomnosti božského světla se veškerá práce a studium na tomto světě zdají být pouhým smetím. Jako naše oči stále vidí svět hmoty, tak Mistrovy oči neustále viděly světlo brahma.



Více zde: https://ramakrisna.webnode.cz/products/blazenost/

Jo jo, někdo takový by nikdy v tomto foru nepsal.

[Návštěvník]

Blaženost

Vzpomínky Svámího Vidžňánandy (1868-1938):

Když se mysl odpoutá od smyslových objektů, ve všech bytostech je vidět světlo brahma. Lidé jsou kvůli připoutanosti ke smyslovým objektům spalováni ohněm světa. Protože byl Mistr dnem i nocí pohroužen do myšlenek na Božskou Matku, oheň světa se ho nemohl dotknout. V důsledku neustálého pohroužení do Božství se Mistr těšil věčné blaženosti. Byl zaplaven blažeností, někdy se smál, jindy plakal radostí z extáze. Nikdy jsem ho neviděl postrádat blaženost. Bolelo ho, když nás viděl bez radosti. Toužil s námi sdílet věčnou radost, v níž zůstával ponořen čtyřiadvacet hodin denně. V přítomnosti božského světla se veškerá práce a studium na tomto světě zdají být pouhým smetím. Jako naše oči stále vidí svět hmoty, tak Mistrovy oči neustále viděly světlo brahma.



Více zde: https://ramakrisna.webnode.cz/products/blazenost/

Jo jo, někdo takový by nikdy v tomto foru nepsal.

P.S. Pro něho by to bylo pouhé smetí nebo snad ani to.

[Kavi]

A tak na závěr, co už jsem tu asi cvrnk v textu, ale dospělo to v tvar obsahu teď. :-)

Rybáři!

Soumrak zněl vůní vod
v řece plné hvězd
rozpitých vlnami.

Hle, ustal vánek, proud zjih,
každá vlna nese hvězdu.

Buď milá peřeji, buď vstřícný, splave.

Díky, básníku.

Po těch čím dál tím větších nesmyslech, co vytváří Janina mysl, je to opravdové osvěžení. Jana mlží, překrucuje a stále více se do toho zaplétá. Její duchovní ego má jediný cíl - prosadit se jako osvícené.

To je jen jedno vítěztví Máry. Ale on ví jak skončí. Už mu jde do tuhýho.

A díky za povšimnutí. :-)

[Jana]

Její duchovní ego má jediný cíl - prosadit se jako osvícené.

Je tady jediná možnost, že iluze ega, skrz kterou jsou viděna ega všech ostatních jako něco skutečného, zcela zmizí. Pak je jasné, že osvícená je jen skutečnost a není v ní žádná individualita, která by mohla chtít být osvícená.

[Návštěvník]

Její duchovní ego má jediný cíl - prosadit se jako osvícené.

Je tady jediná možnost, že iluze ega, skrz kterou jsou viděna ega všech ostatních jako něco skutečného, zcela zmizí. Pak je jasné, že osvícená je jen skutečnost a není v ní žádná individualita, která by mohla chtít být osvícená.

To je naprostý nesmysl. Bez malého já neexituje svět, žádný projev. Nic se řeší, protože neexistuje nikdo, kdo by mohl něco řešit - žádná Jana, která si myslí, že ví všechno nejlépe, ani nikdo jiný.

Ramana to velmi dobře vysvětlil, ale Janino duchovní ego to ví samozřejmě lépe a jinak.

[Kavi]

Její duchovní ego má jediný cíl - prosadit se jako osvícené.

Je tady jediná možnost, že iluze ega, skrz kterou jsou viděna ega všech ostatních jako něco skutečného, zcela zmizí. Pak je jasné, že osvícená je jen skutečnost a není v ní žádná individualita, která by mohla chtít být osvícená.

Tenhle popisek tě uvězňuje. Ale dává ti prostor. Je to šibal. Ale ne Lišák. Lišák ví, i jak na Sirény. A Orfeus byl lišák. Jana je jen lišcě, bojící se Sirén. Což evokuje k soucitu, o který nestojí. Tohle je jen jeden pohled. Mezi nimi je i omytí nohou.
Mezi všemi vznešenými, jen jedna zatoulaná v hříchu to udělala. Co ty? Jsi na to moc ctnostná, omýt svými slzami chodidla svého Mistra?

[Návštěvník]

https://www.paulbrunton.cz/show-free.htm?fid=124

Podle zápisků Paula Bruntona volně zpracoval Miroslav Culek

O přítomnosti Nadjá

Nejvyšší poznání není jen výsadou několika vyjímečných duší, ale je cílem života každé lidské bytosti. Veškerá existence je ukotvená v božské Univerzální mysli. Proto nemůže být žádný člověk skutečně odloučen od boží přítomnosti ve svém nitru, i když to bude považovat za nemožné nebo za pouhý projev nějaké náboženské víry.

Boží přítomnost obsažená v našem nitru je s námi vždy a všude, přestože si její přítomnost neuvědomujeme, ve skutečnosti od ní nemůžeme být odděleni. V každém z nás je kromě našeho ega také stále přítomno naše vyšší Já. Jedině jeho prostřednictvím můžeme dosáhnout nejvyššího dobra. Ono je tichým svědkem všeho, čím procházíme, a stejně tak je přítomno i v našem hlubokém spánku.

To, co je obvykle nazýváno vyšším Jástvím, nebo také moudrou, laskavou a božskou duší, existuje v srdci všech a Paul Brunton to výstižně pojmenoval Nadjá. Narozdíl od naší pomíjivé osoby je ono naší trvalou a neměnnou podstatou. To, že o něm nevíme je dáno tím, že je ukryto pod myšlenkami, touhami a osobní zaujatostí, vzdáleno pouze úrovni našeho vědomí. Je naším andělem strážným i tajným svědkem.

Z pohledu naší běžné zkušenosti v tomto hmotném projevu je nám svět Nadjá nedosažitelný, neboť se nachází mimo čas a prostor a cesta k němu je možná pouze prostřednictvím našeho vědomí. Každý hledající dříve či později začne vědomě vstupovat do jeho přítomnosti a začne chápat, že toto je věčný život. Jeho existence nepodléhá času, protože je ukotveno ve věčném bytí.

Denně věnujeme pozornost tolika malichernostem všedního života, a to co je nám nejblíže ponecháváme bez povšimnutí. Každý z nás podvědomě touží po dokonalém vnitřním štěstí, ale většina lidí jen otročí svému egu, aniž by si uvědomovala skrytou přítomnost Nadjá. Ono je stále v našem dosahu a trpělivě čeká až k němu obrátíme pozornost. Jeho odhalením částečně ztratíme svou omezenou individualitu a získáme individualitu vyšší, nesrovnatelně moudřejší.

Když Ježíš prohlásil: “Království nebeské je ve vás“, tak nám určil minimálně směr, ve kterém ho máme hledat. Ať je člověk jakkoli hříšný, neztrácí právo na to, aby si jednoho dne uvědomil jeho přítomnost díky vlastní vnitřní zkušenosti. Hledající nemůže trvale zbloudit, neboť to co tak vroucně hledá je stále přítomno v jeho nitru a bude to odhaleno, pokud pronikneme dostatečně hluboko nebo když to milost umožní.

Je paradoxem, že není třeba žádného úsilí, abychom jej získali, ale je třeba udělat vše pro to, abychom se zbavili všech překážek, které nám brání v jeho odhalení. Pokud si myslíme, že máme dosáhnout něčeho nového a nepřítomného, vytváříme představy, které brání v jeho dosažení. Nemůžeme ho hledat jako cosi vzdáleného a těžce dosažitelného, neboť jsme s ním navždy spjati ve své nejvnitřnější podstatě. Nebudeme to my kdo ho dosáhne, ale ono se zmocní nás svou milostí. Proto se konec hledání nachází v tichém odevzdání.

Jakmile si jednou uvědomíme jeho přítomnost, získáme jeho vedení, které nám umožní přijmout správné etické i morální rozhodnutí v jakékoli situaci. Pokud s ním navážeme trvalý kontakt, získáme podporu jeho vyšší síly v každém okamžiku. S jeho příchodem budou zničeny vady našeho charakteru, získáme nesmírný mír mysli a citovou svobodu. Obdržíme pocit vnitřní spokojenosti, dokonalé a nezávislé na vnějších podmínkách.

Každý, kdo se bude zcela vážně věnovat hledání, může kdykoli získat záblesk jeho skutečnosti. Tento zážitek mu umožní uvědomit si stálou přítomnost jeho vyššího Já a bude uveden do jiné úrovně bytí, v jehož vznešené atmosféře nemohou existovat negativní myšlenky. Zde se bude cítit celistvý sám v sobě a sjednocen s přírodou. Každý záblesk je svědectvím této věčné přítomnosti v našem nitru. Tyto vzácné okamžiky duchovního povznesení překonají svou intenzitou běžné události v našem životě. Bude to ale jen dočasné, neboť zvyky a sklony jeho ega znovu zvítězí a odeberou mu toto vnímání. Proto je třeba, aby pomocí studia a meditace povznesl svůj charakter a vyvinul vnitřní sílu potřebnou k udržení stavu neosobnosti.

Jakmile se Nadjá ujme vlády a ego ztratí svou výsadní pozici, nebude již třeba v životě hledajícího volit mezi dvěmi možnostmi. Objeví se vždy jediná a jasná volba bez pochybností a ta bude projevem intuice. Ego zůstane přítomno, nadále bude myslet, cítit a konat, ale pouze pod vedením tohoto vyššího Já. Pocity strachu mu budou cizí, neboť bude žít v radostném vědomí, že je neustále podporován boží silou.

Tato Nekonečná síla nám umožní vykonat mnohem více než jsme byli schopni s pomocí našeho ega. Přestože si myslíme, že jsme plně soběstační, jsme na ní vždy a zcela závislí. S její tichou vnitřní podporou budeme statečně snášet veškeré nepříznivé události v našem životě, neboť získáme moudrost a pochopení jak na ně správně nahlížet.

Správné pochopení toho, čím skutečně jsme, pokořuje naše ego, ale zároveň nás naplňuje radostí a štěstím z našeho skutečného původu. Když v našem životě selže jakákoli vnější pomoc, nezbude než se obrátit do nitra k božskému Nadjá. To, co od něj můžeme získat, má pro nás nesrovnatelně větší cenu než cokoli jiného co bychom mohli získat jinde. Bude naším nejmilovanějším společníkem, a i kdybychom byli úplně opuštění, nikdy nebudeme zoufalí, neboť budeme stále pociťovat jeho radostnou a láskyplnou přítomnost.

Veškerá naše světská zkušenost je projevena v čase, ale když myšlenky ustanou, čas se zastaví a my se ocitneme na prahu věčnosti. Pak máme na dosah jasné a nekonečné štěstí, ve kterém nám bránily nespoutané a neovládnuté myšlenky. Ono není tím co má být dosaženo, neboť je stále přítomno, ale má být realizováno v našem vědomí. Nikdo jej nemůže minout, protože jeho konečná realizace je daná předurčením duchovní evoluce člověka, jejímž záměrem je přimět člověka, aby hledal a nalezl svou duši.

Největšího hříchu se dopouštíme, když nevěnujeme pozornost jeho tiché přítomnosti. Ono bylo tak dlouho mimo naše vědomí, že jsme ho začali pokládat za neskutečné. Přitom jsme zcela závislí na této nekonečné životní síle a představa naší oddělenosti je pouze iluzorní a dočasná. Naším úkolem je překonat tento návyk a nedůvěru do té doby, dokud se vlastní zkušeností nepřesvědčíme o opaku.

Pokud alespoń na chvíli pocítíme jeho posvátnou přítomnost, nebudeme už nadále spokojeni s naším materialistickým způsobem života. Člověk, který nemá zájem o tuto vznešenou zkušenost a záměrně se od ní odvrací, po ní bude zcela určitě jednoho dne silně toužit.

Protože Nadjá je přítomno v srdci, může ho poznat každý z nás, pokud bude ochoten se mu zcela odevzdat. To, že je zde stále je zárukou i nadějí, neboť každý, kdo ho bude upřímně hledat, jej musí jednoho dne naleznout. Tichá, klidná a uctívající mysl je velmi blízko nejvyššímu poznání, které bude odhaleno prohlubováním vědomí.

Pokud máme dostatečnou víru v přítomnost svého vyššího Já, nemusíme hledat vnější pomoc. Budeme-li dost trpěliví a vytrvalí abychom ho mohli hledat v nitru, obdržíme jeho vedení. V našem nižším jáství nikdy nenalezneme skutečný mír, ale v přítomnosti Nadjá jej budeme znát trvale. Paprsek božské duše je stále přítomen v každém člověku, ale pouze ten, kdo jej odhalí, může vyciťovat jeho vznešenost a slávu.

[miroslav]

Díky Návštěvníku, nádherně výstižné.

Děkuju

No vidíš. Tebe tady - tj. smysl a motivace toho co tu píšeš - většina přispěvatelů kromě doda také nádherně vystihuje. A to ty nevidíš a nedokážeš ocenit.
Popisují ti s láskou ten trám, co máš v oku a sama ho nevidíš. Ale vyndat si ho bohužel můžeš jedině sama.

[Jana]

Její duchovní ego má jediný cíl - prosadit se jako osvícené.

Je tady jediná možnost, že iluze ega, skrz kterou jsou viděna ega všech ostatních jako něco skutečného, zcela zmizí. Pak je jasné, že osvícená je jen skutečnost a není v ní žádná individualita, která by mohla chtít být osvícená.

Tenhle popisek tě uvězňuje. Ale dává ti prostor. Je to šibal. Ale ne Lišák. Lišák ví, i jak na Sirény. A Orfeus byl lišák. Jana je jen lišcě, bojící se Sirén. Což evokuje k soucitu, o který nestojí. Tohle je jen jeden pohled. Mezi nimi je i omytí nohou.
Mezi všemi vznešenými, jen jedna zatoulaná v hříchu to udělala. Co ty? Jsi na to moc ctnostná, omýt svými slzami chodidla svého Mistra?

Když budeš pravdivý, opravdu pravdivý, tak zjistíš, že do představy o druhém si promítáš svůj vlastní strach ze ztráty identity. Neexistuje žádný způsob, jak bys mohl dokázat, že ve mně je jakýkoliv strach.

Ani z nebytí a ani ze smrti.

To je skutečné osvobození.

Ostatně s poznáním, kdo jsi, kdo jsme a co nejsme, je jakýkoliv strach nesmyslný.

[Návštěvník]

Je tady jediná možnost, že iluze ega, skrz kterou jsou viděna ega všech ostatních jako něco skutečného, zcela zmizí. Pak je jasné, že osvícená je jen skutečnost a není v ní žádná individualita, která by mohla chtít být osvícená.

Tenhle popisek tě uvězňuje. Ale dává ti prostor. Je to šibal. Ale ne Lišák. Lišák ví, i jak na Sirény. A Orfeus byl lišák. Jana je jen lišcě, bojící se Sirén. Což evokuje k soucitu, o který nestojí. Tohle je jen jeden pohled. Mezi nimi je i omytí nohou.
Mezi všemi vznešenými, jen jedna zatoulaná v hříchu to udělala. Co ty? Jsi na to moc ctnostná, omýt svými slzami chodidla svého Mistra?

Když budeš pravdivý, opravdu pravdivý, tak zjistíš, že do představy o druhém si promítáš svůj vlastní strach ze ztráty identity. Neexistuje žádný způsob, jak bys mohl dokázat, že ve mně je jakýkoliv strach.

No, vidíš, a zrovna tak nemůžeš dokázat strach v Kavim. A přesto mu ho podsouváš.

Bud konečně pravdivá, opravdu pravdivá.

[Tara]

Ostatně s poznáním, kdo jsi, kdo jsme a co nejsme, je jakýkoliv strach nesmyslný.

Jani,jen tak na okraj.

Co nejsme?

[Kavi]

Její duchovní ego má jediný cíl - prosadit se jako osvícené.

Je tady jediná možnost, že iluze ega, skrz kterou jsou viděna ega všech ostatních jako něco skutečného, zcela zmizí. Pak je jasné, že osvícená je jen skutečnost a není v ní žádná individualita, která by mohla chtít být osvícená.

Jen přežvaňuješ, stylem který doufám nejen já nechápu, co ti bylo od JZ, velice názorně, vyjevováno. To sis toho za ty roky fakt nevšimla, nebo jen děláš šimla?
Dodo! Nevíš o co jde.

[miroslav]

Když budeš pravdivý, opravdu pravdivý, tak zjistíš, že do představy o druhém si promítáš svůj vlastní strach ze ztráty identity. Neexistuje žádný způsob, jak bys mohl dokázat, že ve mně je jakýkoliv strach.

Takhle to máš nejspíš ty. Duchovně pokročilí jedinci, kteří jsou již do značné míry osvobozeni od svých obsahů mysli, vnímají dění v myslích a srdcích druhých, na které se zaměří. Proto jim také mohou ukázat, kde dělají chybu, na co se zaměřit a podobně.
Ty jsi se s tím nejspíš ještě nesetkala - ani jako příjemce takové pomoci, že bys někoho takového potkala a vnímala, ani že bys měla sama takovou zkušenost.
Je to v podstatě záležitost sou-citu. Čím méně je v tobě tebe, tím více jsou v tobě druzí.
Ne tak, že na ně myslíš, ale oni myslí a cítí i v tobě v tom vyprázdněném prostoru v tobě.
A tak přirozeně přímo poznáváš druhé. Ne tak, že si o nich něco myslíš, říkáš. To přichází až druhotně.

[Kavi]

No, vidíš, a zrovna tak nemůžeš dokázat strach v Kavim. A přesto mu ho podsouváš. :-D

Mívám strach, třeba když jedu na kolobrdě a najednou mi do cesty vlítne kočka, kachny, a nově labutě.
Jednou mě sejmul šnek... takže jsem uhl a hodil rybu do trávy, málem i s koupelí v řece.
Zvířátka pitomý, co kdybych je zajel!

[Návštěvník]

.