O štěstí

[Návštěvník]

Doma meditoval a prováděl duchovní praxi s dvěma malými adoptovanými syny. Jeho srdce krvácelo, když viděl, že sice jejich duch sílí, ale jejich vyhladovělá tělíčka pomalu umírají. No, Janě by to nevadilo. At klidně umřou, stejně jsou láskou.

Kolik sis těch dětí adoptovala Ty, Péťo, že si troufáš druhého obviňovat z bezcitnosti?

Aha, takže bys nebyla štastná, kdyby děti před tvýma očima umiraly hlady. Tak to vysvětli, Jani. To mne zajímá, co je najednou jinak.

[Návštěvník]

Tý jo, kdo si dal tu práci vyhledat staré texty, viz. příspěvek z 9:46 ?

K tomu příspěvku z 9:46, díky moc Pétě za připomenutí a vzpomínku:

Ja zde nejsem,abych byl a priori stastny...

Jsem zde ,abych se neco ucil...

A kdyz se ucim -doprovazi to pocit stesti...

Papadev prožíval do poslední chvíle obrovskou míru utrpení.

Dal ti svolení, abys nám po jeho smrti, vyprávěla z jeho života, Jano?

A to jsi mu řekla, že je to jen nevědomost a iluze oddělenosti, že trpí?

No, aspon že prožíval pocity štěstí, když se učil. To je opravdový dar.

[dodo]

... No, Janě by to nevadilo. At klidně umřou, stejně jsou láskou.

To zdravému rozumu ostáva pri čítaní takýchto a podobných príspevkov už len zalamovať rukami, nad toľkým nepochopením a zlomyseľnosťou.

Už to tu vyzerá tak, že ten kto si dovolí byť šťastný a hovorí o potrebe priať šťastie aj iným, v zmysle duchovných Náuk, tak ten je horší ako triedny nepriateľ.

[miroslav]

Když je někdo opravdu přirozeně šťastný, tak to přece nepotřebuje před druhými obhajovat. Proč by to dělal?

Je tady někdo nešťastný?
No není, snad jedině Jana, když někdo to její štěstí zpochybní. Pak se z toho může pominout.
Co je to za štěstí?

Jestli sis všiml, Miroslave, tak tady nejde o obhajování pomíjivého osobního štěstí, ale o vysvětlení, že existuje trvalé štěstí, o kterém mluví Probuzení a které považuješ za cosi pro začátečníky.

Ano to je upozornění pro začátečníky, kteří hledají štěstí v předmětech světa. Upozornění, že venku štěstí není, že štěstí je v nich.
Tedy aby se zaměřili do sebe, k meditaci, vydali se na duchovní cestu.
A ty tyhle formulace pro začátečníky vyzobáváš, kde se dá a pořád to potřebuješ někomu vysvětlovat, jak jehovistka nebo jiný fanatik. "Hele, já jsem objevila vzduch!". Každý to tady ví a o tom se s tebou nikdo nepře.
V tom přání ať jsou šťastny všechny bytosti je myšleno to normální lidské štěstí, učí to přestat myslet jenom na sebe, nezávidět atd. Je to cvičení pozitivního přístupu ke všem bytostem, oslabení běžného sobectví atd.

A ostatní tou svojí nadšeneckou hloupostí provokuješ k tomu, ti akorát vysvětlit či naznačit v čem se mýlíš.

To pravé štěstí má každý v sobě. A to i za utrpením, povrchním štěstím i za tím tvým nadšenectvím. To není třeba nikomu přát ani ho obhajovat.

[Jana]

Tý jo, kdo si dal tu práci vyhledat staré texty, viz. příspěvek z 9:46 ?

K tomu příspěvku z 9:46, díky moc Pétě za připomenutí a vzpomínku:

Ja zde nejsem,abych byl a priori stastny...

Jsem zde ,abych se neco ucil...

A kdyz se ucim -doprovazi to pocit stesti...

Papadev prožíval do poslední chvíle obrovskou míru utrpení.

Dal ti svolení, abys nám po jeho smrti, vyprávěla z jeho života, Jano?

Vnímám jeho laskavý souhlas s možností připomenout jeho odkaz všem trpícím s patřičným vyjasněním všech souvislostí.

A to jsi mu řekla, že je to jen nevědomost a iluze oddělenosti, že trpí?

V rámci možností jsem udělala, co bylo možné, a když mě chtěl zkontaktovat se svým synem, že mi to všechno vrátí, tak jsem mu řekla, že to je od Boha proto, aby věděl, že ho Bůh miluje.

A na to se začal modlit ten Otčenáš, který mu, jak psal, pomohl.

[miroslav]

... No, Janě by to nevadilo. At klidně umřou, stejně jsou láskou.

To zdravému rozumu ostáva pri čítaní takýchto a podobných príspevkov už len zalamovať rukami, nad toľkým nepochopením a zlomyseľnosťou.

No nediv se. Když ti někdo tvrdí, že žádné utrpení neexistuje, tak je dotyčného dobré konfrontovat s běžným životem. Jestli dotyčného názory obstojí v praxi.
Když se člověk vznáší zrovna v tom, že žádné utrpení neexistuje, tak myslí akorát na sebe, utrpení druhých a ve světě nevnímá, neuvědomuje si ho. To není moudrost ani poznání.

[Jana]

To pravé štěstí má každý v sobě. A to i za utrpením, povrchním štěstím i za tím tvým nadšenectvím. To není třeba nikomu přát ani ho obhajovat.

Proč tedy své promluvy i poslední knížku Eduard Tomáš začíná nebo končí přáním: "ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI!"?

Píše to proto, že to není třeba nikomu přát? Znamená to, že když to štěstí, jak říkáš, má každý v sobě, tak nevadí, že není šťastný? Nevadí, že o něm vůbec neví? Nevadí, že prožívá utrpení?

Proč říká Eduard Tomáš v knize : "DOJDI AŽ K SAMÁDHI A BUDE PO UTRPENÍ !" ?
(Kniha 999 otázek a odpovědí na cestě poznání)

Proč Eduard Tomáš například v knížce "Cesta uskutečnění - asparšajóga" mluví o osvobození se od utrpení a sjednocení člověka s božstvím?

Znamená to podle Tebe, že utrpení je před tím štěstím stále, nebo s poznáním skutečnosti utrpení definitivně z prožívání zmizí a už zažívání štěstí nepřekáží ?

Miroslave, prosím, odpověz na tyhle otázky, jestli je to ve Tvých možnostech.

Díky

[Jana]

No nediv se. Když ti někdo tvrdí, že žádné utrpení neexistuje, tak je dotyčného dobré konfrontovat s běžným životem.

Špatně to cituješ, nejspíš proto, že to i špatně chápeš.

S probuzením - tedy s poznáním skutečnosti - zmizí zdroj prožívání utrpení, tudíž s Probuzením zmizí i možnost prožívat utrpení jako skutečnost.

Zdroj utrpení není skutečný, nicméně v nevědomosti je utrpení skutečně prožíváno.

Vnímáš ten rozdíl?

[Jana]

Tady máš videa s Eduardem Tomášem, ve kterých učí, jak se od prožívání utrpení osvobodit.

[Pedriito]

Tady máš videa s Eduardem Tomášem, ve kterých učí, jak se od prožívání utrpení osvobodit.

On to učí, ale co ty s tím máš společného! Ani učit se to nemíníš.
Prostě už to vše víš. A furt to házíš druhým jako seebou upečený zákusek.
A prostě nedáš pokoj. A pak se Tara diví, že tě na to někdo upozorňuje.
Nekonečné kolo tvého ega, o kterém ani nevíš, že ho máš.
Což je ten rozdíl, vědět, cítit a nakopnout.. Nebo o tom nekonečně tlachat.

[Návštěvník]

Když je někdo opravdu přirozeně šťastný, tak to přece nepotřebuje před druhými obhajovat. Proč by to dělal?

Je tady někdo nešťastný?
No není, snad jedině Jana, když někdo to její štěstí zpochybní. Pak se z toho může pominout.
Co je to za štěstí?

Jestli sis všiml, Miroslave, tak tady nejde o obhajování pomíjivého osobního štěstí, ale o vysvětlení, že existuje trvalé štěstí, o kterém mluví Probuzení a které považuješ za cosi pro začátečníky.

Ano to je upozornění pro začátečníky, kteří hledají štěstí v předmětech světa. Upozornění, že venku štěstí není, že štěstí je v nich.
Tedy aby se zaměřili do sebe, k meditaci, vydali se na duchovní cestu.
A ty tyhle formulace pro začátečníky vyzobáváš, kde se dá a pořád to potřebuješ někomu vysvětlovat, jak jehovistka nebo jiný fanatik. "Hele, já jsem objevila vzduch!". Každý to tady ví a o tom se s tebou nikdo nepře.
V tom přání ať jsou šťastny všechny bytosti je myšleno to normální lidské štěstí, učí to přestat myslet jenom na sebe, nezávidět atd. Je to cvičení pozitivního přístupu ke všem bytostem, oslabení běžného sobectví atd.

A ostatní tou svojí nadšeneckou hloupostí provokuješ k tomu, ti akorát vysvětlit či naznačit v čem se mýlíš.

To pravé štěstí má každý v sobě. A to i za utrpením, povrchním štěstím i za tím tvým nadšenectvím. To není třeba nikomu přát ani ho obhajovat.

To jsi Janě vysvětlil velmi dobře.

To pravé štěstí má každý v sobě. A to i za utrpením, povrchním štěstím i za tím tvým nadšenectvím. To není třeba nikomu přát ani ho obhajovat.

[Návštěvník]

To pravé štěstí má každý v sobě. A to i za utrpením, povrchním štěstím i za tím tvým nadšenectvím. To není třeba nikomu přát ani ho obhajovat.

Proč tedy své promluvy i poslední knížku Eduard Tomáš začíná nebo končí přáním: "ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI!"?

Vždyt ti to Miroslav velmi dobře vysvětlil. Co pořád nechápeš?

[Návštěvník]

Miroslave, prosím, odpověz na tyhle otázky, jestli je to ve Tvých možnostech.

Ono to, Jano, spíš vypadá, že není v tvých možnostech pochopit Miroslavovo vysvětlení.

[Návštěvník]

... No, Janě by to nevadilo. At klidně umřou, stejně jsou láskou.

To zdravému rozumu ostáva pri čítaní takýchto a podobných príspevkov už len zalamovať rukami, nad toľkým nepochopením a zlomyseľnosťou.

Vždyt přesně tohle Jana celou dobu tvrdí. Když pracovala s dětmi v nemocnici, tak nechápala, proč rodiče trpí, když vidí své děti umírat. Že jsou přece láskou. Tak co píšeš za nesmysly, když nic nevíš.

Jeden zemřelý chlapec jí dal nádherný dar, který dodnes nepochopila.

[Jana]

... No, Janě by to nevadilo. At klidně umřou, stejně jsou láskou.

To zdravému rozumu ostáva pri čítaní takýchto a podobných príspevkov už len zalamovať rukami, nad toľkým nepochopením a zlomyseľnosťou.

Vždyt přesně tohle Jana celou dobu tvrdí. Když pracovala s dětmi v nemocnici, tak nechápala, proč rodiče trpí, když vidí své děti umírat. Že jsou přece láskou. Tak co píšeš za nesmysly, když nic nevíš.

Jeden zemřelý chlapec jí dal nádherný dar, který dodnes nepochopila.

To je zajímavé, jak si to, Péťo, umíš vysvětlit po svém. Kde jsem kdy psala, že jsem nechápala, proč rodiče trpí, když vidí své děti umírat? Můžeš najít nějakou citaci, která by potvrdila, že si to, co píšeš, nevymýšlíš?

[Jana]

Je to tak, jak říká Šrí Nisargadatta Maharadž: "V mém světě se nikdo nenarodil a nikdo neumírá."

Ale na druhou stranu je tady i soucit se všemi trpícími, proto jsou tady všechny ty promluvy Probuzených.

Ne, proto, že by to utrpení trpících nechápali, ale právě proto, že ho chápou a přejí všem bytostem, ať jsou šťastné.

[miroslav]

Proč tedy své promluvy i poslední knížku Eduard Tomáš začíná nebo končí přáním: "ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI!"?

Píše to proto, že to není třeba nikomu přát? Znamená to, že když to štěstí, jak říkáš, má každý v sobě, tak nevadí, že není šťastný? Nevadí, že o něm vůbec neví? Nevadí, že prožívá utrpení?

Proč říká Eduard Tomáš v knize : "DOJDI AŽ K SAMÁDHI A BUDE PO UTRPENÍ !" ?
(Kniha 999 otázek a odpovědí na cestě poznání)

Proč Eduard Tomáš například v knížce "Cesta uskutečnění - asparšajóga" mluví o osvobození se od utrpení a sjednocení člověka s božstvím?

Znamená to podle Tebe, že utrpení je před tím štěstím stále, nebo s poznáním skutečnosti utrpení definitivně z prožívání zmizí a už zažívání štěstí nepřekáží ?

Miroslave, prosím, odpověz na tyhle otázky, jestli je to ve Tvých možnostech.

Díky

To štěstí, které je za utrpením není zážitek. Utrpení i to tvoje štěstí jsou zážitky. Poznáním skutečnosti se nic nezmění na tom, co je. Noha když do něčeho kopneš tě bude bolet, ať jsi osvícená nebo ne.
Dokud bude někdo, kdo někoho potřebuje přesvědčovat o štěstí, tak ten i trpí nebo je šťastný. To jsou dvě strany stejné mince.
O tom "ať jsou šťastny všechny bytosti" jsem ti to už napsal - proč je dobré se v tom cvičit.
To, "štěstí" které je i za utrpením, není zažívané štěstí. Není to tvoje štěstí. Dokud je tady někdo, kdo zažívá, je tu i zažívané utrpení a štěstí či něco mezi tím.
Proto se říká, že největší štěstí není štěstí, protože to "největší štěstí" nikdo nezažívá.
"Jak může být ten stav blažený, když v něm není žádného uvědomování?
No, právě to je na tom právě blažené"
To není zkušenost, to je konec zkušeností. Konečně opravdová smrt, konec a ne jen přerozování do nekonečna.

Třeba ty, když se jaksi ztrácíš třeba v blaženosti, tak si možná myslíš, že nejsi. Ne. jsi, akorát ti ještě nedošlo, že jen zažíváš to, že si sebe neuvědomuješ. Jinak bys o tom ani nemohla nikomu vyprávět ani si to pamatovat, ani se nad tím rozplývat a druhým to doporučovat.

Ty máš pořád postoj panbíčkařky, která doufá v ráj a věčné štěstí, Boží království atd. i když k tomu používáš (a tudíž mršíš) texty advaity a kdo ví co ještě. Akorát forma je trochu jiná, ale obsah a motivace stejné. Bohužel

Už to konečne chápeš?

[Pedriito]

To je zajímavé, jak si to, Péťo, umíš vysvětlit po svém. Kde jsem kdy psala, že jsem nechápala, proč rodiče trpí, když vidí své děti umírat? Můžeš najít nějakou citaci, která by potvrdila, že si to, co píšeš, nevymýšlíš?

A ty neumíš? Jen si to furt dáváš za piedestal. Že už jsi komplet.
A ohráváš to odkazy na ty, k nimž ti co ti oponují mají důvěrný vztah.
Je to nehoráznost jakou těžko pohledat.
A vysvětluj si to jak chceš.

[Návštěvník]

To je zajímavé, jak si to, Péťo, umíš vysvětlit po svém. Kde jsem kdy psala, že jsem nechápala, proč rodiče trpí, když vidí své děti umírat? Můžeš najít nějakou citaci, která by potvrdila, že si to, co píšeš, nevymýšlíš?

To si snad všichni z JZ pamatujou. Z tvých tvrzeních jsem měla šok a několikrát jsem psala, že tobě bych nikdy děti nesvěřila, potom, co jsi psala o rodičích umírajících dětí. Jak tě může napadnout, že si vymýšlím?

Každopádně to ted vypadá, že jsi změnila názor. Tak, jak to vidíš ted? Chápeš, že rodiče trpí, když jim umírá dítě? Ramana řekl, že ztráta dítěte je snad ta nejhorší bolest vůbec. On to na rozdíl od tebe chápal, i když žádné děti neměl.

[Pedriito]

Když Jano prezentuješ svýho Mistra, máš k němu nezměrný cit, vztah. Pak máš kompetenci jej zmínit.
Nevím o tom, že by to byl tvůj případ. Navštěvovala jsi nějakého, slyšela jeho hlas?
A ty to zas omluvíš, že jsou v duchu všichni stejní, neb se ti zjevil Ježíš.
Četla jsi vůbec, jeho život z pohledu mnoha apoštolů?
Nebo jsi chtěla slyšet jen top přikázání?