miroslav píše:
To štěstí, které je za utrpením není zážitek. Utrpení i to tvoje štěstí jsou zážitky.
Na tohle jsi přišel jak? Je to trvalé štěstí, které je vědomé v Tobě, jiné, než trvalé štěstí, které je vědomé v někom jiném?
Co Tě opravňuje posuzovat kvalitu štěstí, kterou poznává někdo druhý, pokud tutéž kvalitu nepoznáváš i Ty sám?
Poznáním skutečnosti se nic nezmění na tom, co je. Noha když do něčeho kopneš tě bude bolet, ať jsi osvícená nebo ne.
V neprobuzeném stavu to můžeš prožívat jako své utrpení, v probuzeném to jako utrpení prožívat nejde.
Dokud bude někdo, kdo někoho potřebuje přesvědčovat o štěstí, tak ten i trpí nebo je šťastný. To jsou dvě strany stejné mince.
Proč Eduard Tomáš přesvědčuje posluchače o tom, že existuje trvalé štěstí? Protože sám trpí?
O tom "ať jsou šťastny všechny bytosti" jsem ti to už napsal - proč je dobré se v tom cvičit.
To, "štěstí" které je i za utrpením, není zažívané štěstí. Není to tvoje štěstí. Dokud je tady někdo, kdo zažívá, je tu i zažívané utrpení a štěstí či něco mezi tím.
Bylo by možné o něčem takovém psát, kdyby to nebylo vůbec vědomé?
Bereš to přání "ať jsou šťastny všechny bytosti" jako osobní cvičení, které má jediný účel dostat Tvou osobu do vyšší duchovní úrovně, kde už tohle přání je zbytečné?
Nebo je to skutečně upřímné přání Eduarda Tomáše a veškerá jeho aktivita až do sklonku života směřovala k tomu, aby se bytosti dozvěděli v co největším měřítku, že mohou být trvale šťastné bez ohledu na jakékoliv okolnosti?
Proto se říká, že největší štěstí není štěstí, protože to "největší štěstí" nikdo nezažívá.
To je citace od Paula Claudela, který byl francouzský básník, dramatik a diplomat a vycházel z tradic symbolismu. V jeho hrách se sice často odehrává křesťanský zápas o duši a o tělo. Nicméně, nebyly nalezeny žádné důkazy o tom, že by Paul Claudel byl osvícenou bytostí nebo že by měl nějaké zvláštní poznání Pravdy.
Největší štěstí je největším štěstím, protože je vědomé, nebo spíš ještě lépe řečeno, je vědomým Bytím.
Kdyby to nebylo vědomé, tak by o tom Eduard Tomáš a ani jiný Probuzený nic neřekl.
"Jak může být ten stav blažený, když v něm není žádného uvědomování?
No, právě to je na tom právě blažené"
To jsi zase citoval odkud? Nemá tam být, pociťování místo uvědomování? Ono tedy výstižnější výraz než uvědomování je uvědomění, protože je bez času, ale typuju, že onu citaci sis vymyslel nebo popletl, viď?
Blaženost je totiž Vědomí i Bytí: sat=čit=ánanda, tohle poznání je možné realizovat jen prostřednictvím uvědomění.
Měl jsi na mysli asi tohle, ne? Jen jsi to napsal po svém:
"Blaženost, přátelé, je nirvána - slast je tato nirvána." Nato vstal jeden z naslouchajících mnichů a pravil: "Jak však může býti v tomto stavu slast, když tu není pociťování?" A Šáriputra odpovídá: "To je právě slastí v tomto stavu, že tu není pociťování." http://silamoudrosti.unas.cz/cs/texts/sm16.php
Miroslave, dál už ztrácím jakoukoliv chuť s Tebou o těchhle věcech diskutovat, buď piš jen svůj vlastní názor, nebo sem dávej přesné citace s odkazy na zdroj.
Místo abys psal o Poznání, jak to je, tak pořád píšeš o svých představách, jak to má ten druhý - což v žádném případě nevede k prohloubení Poznání, ale jen k posílení ega.
Takže tančit na takových fantasmagoriích je zbytečná ztráta energie.
