Nedualita

[Bžou]

Bez jógy nebo s jógou?
Dobře. Je to pozornost, vědomí a vůle. AUM.
Jako z nitek jsi z nich upleten. A mluvíš tu o Pravdě.
Maličký človíček mluví o velké pravdě! A to je dobře.
Mám to rozebrat? Stojíš o to?

[Bžou]

Nebo už jsi si toho všeho vědoma? A neb opakování jest matkou moudrosti, opakuješ. V dobré víře, že nejspíš mlčící větsina, je jedno velké ucho.

[Návštěvník]

Mám to rozebrat? ...

Rozebírej. Sedím.

[Bžou]

Teď to nějak nejde. Hodně jsem se vykecal. Musim se z toho zmátořit.
Tak vydrž. :-)

[Návštěvník]

Vydržím.

[Bžou]

Takže Óm.. a ztácí se slova.

Nojo, safra, ztrácí...

Je to kostra vesmíru, jsou to tři nádí

Tři kvality přírody.

Tři guny.

Na nich je vše postaveno.

Tělo, všechna těla. A v tom lidském je to dokonale zrcadleno.

Nebo lépe, je jejich dokonalým obrazem.

Ida, Šušumna, Pingala.

A.U.M.

[Bžou]

Zmiňoval to Kabír. V jednom textu to vystih parádně, ale nepamatuji si to.
Kabír je naprosto realizovaný, jak se dnes říká. Je naprosto neuvěřitelný.
Každá jeho báseň je jak facka a polibek zároveň...

[Bžou]

Vzdal jsem se vázání stuh,
přesto jsem si ovázal oděv kolem těla.
Vzdal jsem se překládání sárí,
přesto jsem si jeho záhyby zahalil tělo.
Vzdal jsem se vášně a vidím, že hněv zůstává.
Zřek jsem se hněvu a chtivost je stále se mnou.
Přemoh jsem chamtivost a pyšná marnivost zbývá.
Vezmu mysli Iluzi a stále lpím na písmu.
Kabir říká: "Poslouchej mě, milý Sadhu, pravá cesta je zřídka k nalezení."

[Bžou]

Poznal jsem Ho v srdci svém.
Když tok do Gangy se vlévá,
sám Gangou se stává,
Kabír v Gangu je ponořen.
Směji se pokaždé,
když slyším, že ryba žízní ve vodě.
Hledají Ho v Mathuře a Banárasu.
Vůně kabara pižmového je v pupku jeho,
on však bláznivě ji hledá všude.

[Návštěvník]

Poznal jsem Ho v srdci svém.
Když tok do Gangy se vlévá,
sám Gangou se stává,
Kabír v Gangu je ponořen.
Směji se pokaždé,
když slyším, že ryba žízní ve vodě.
Hledají Ho v Mathuře a Banárasu.
Vůně kabara pižmového je v pupku jeho,
on však bláznivě ji hledá všude.

[Návštěvník]

Byl nad naukou, a byl to tkadlec. Vrchnost ho ráda neměla. O jeho smrti koluje více příběhů. Ale žije v nás, díky panu Thakurovi, který sám je pan Mistr. Skoro bych řek, jeho inkarnace.

[Bžou]

Procitla jsem a nalezla jeho list s jitrem.
Nevím, co píše, neboť neumím čísti.
Nechám moudrého muže o samotě s jeho knihami, kdo ví, mohl-li by mi list přečísti.
Přidržím jej k čelu a přitisknu k srdci.
Až noc ztichne a hvězdy vyjdou jedna po druhé, rozložím jej na klíně a budu tiše seděti.
Ševelící listí přečte mi jej hlasitě, šumící proud mi jej přednese a sedm moudrých hvězd mi jej zazpívá z oblohy.
Nemohu nalézti, co hledám, nemohu pochopiti toho, co bych chtěla věděti, avšak tento nečtený dopis ulehčil mým břemenům a proměnil mé myšlenky v písně.

[Bžou]

Thakur byl vzhledem ke Kabírovi strašně něžnej. Jeho básně jsou zosobněnou něhou. Kabír je tvrdej a nekompromisní. On i Thakur je pod tou něhou Tvrdej a nekompromisní.

[Bžou]

A je to Guru. Proč se o něm zde, kde se mluví o kde kom, nemluví? Proč tu nejsou jeho citace?

[Bžou]

Jeden jeho text tu dal kdysi Miroslav, a bylo to jak sluníčko...
Já marně hledám jeden jeho text, z kterého si pamatuji, "a sám velký čas ti sedí u nohou."
Kamen a láska? Láska mluví ke kameni? Krása. Počkej, mluvil o kráse. Kdo mi to najde, tomu .. pošlu dík.

[Bžou]

Jeden jeho text tu dal kdysi Miroslav, a bylo to jak sluníčko...
Já marně hledám jeden jeho text, z kterého si pamatuji, "a sám velký čas ti sedí u nohou."
Kamen a láska? Láska mluví ke kameni? Krása. Počkej, mluvil o kráse. Kdo mi to najde, tomu .. pošlu dík.

Jo, dám ruku do vohně, že mluvil o kráse. A byl tam kamen. A nevybavuji si ten spoj. Počkat! Zakletá v kameni?
Nou, to nedám.

[Bžou]

Ty to Miroslave nenajdeš? Nepamatuju si, zda je to ze Zahradníka, či Česání ovoce.
Já ty knížky daroval. Takže jsem bezknižní, tu předchozí citaturu jsem našel netem.
Ale tohle musím vědět, jinak neumřu.

[Bžou]

Nenašel jsem, co hledám. Ale díky tomu jsem našel tohle.
Věci, z nichž nemáme radost, jsou buď naší mysli břemenem, jehož je třeba se zbavit stůj co stůj; nebo jsou užitečné a proto jsou k nám
jen v dočasném a částečném vztahu a stávají se ob- tížnými, když jejich užitečnost pominula; nebo jsou jako putující tuláci, kteří pobývají chvíli na okraji na- šeho vědomí a pak jdou. Jen věc, která nám činí radost, je úplně naše.
Větší část světa je pro nás tolik, jako by nebyla ničím. Nesmíme se však spokojit s tím, aby to tak zůstalo, neboť tím se zmenšuje naše osobnost. Je nám dán celý svět a všechny naše schopnosti mají svůj konečný smysl ve víře, že se máme s jejich pomocí chopit našeho dědictví.
Jaký úkol má však v tomto postupném rozšiřo-vání našeho uvědomování náš smysl pro krásu? Je třeba dělit pravdu na jasná světla a stíny a předsta-vovat si ji v nesmiřitelném rozdílu krásy a ošklivosti......

[Bžou]

A komu se to nelíbí, ať si prdel políbí!

[Jana]

A je to Guru. Proč se o něm zde, kde se mluví o kde kom, nemluví? Proč tu nejsou jeho citace?

To je dobrý nápad. Máš pro něj celé nové subforum

Když bude čas, tak se tam dají přesypat i jeho citace, co kde jsou.