Odkrývání

[Sochař]

Michelangelo se zadíval na kvádr mramoru, který měl sochat. Kvádr byl moc úzký. Také měl kaz, trhlinu. Už dva sochaři před ním zakázku odmítli. Kvádr by moc úzký postava by byla zdeformovaná. Michelangelo znal perfektně anatomii lidského těla. Svaly, kosti, lebka. Lebka je problém. Zda se, že bude muset být malá oproti tělu, anebo zploštělá. Proto předchůdci odmítli. Socha nemůže být tak velká, jak je požadováno, nebo budou proporce zdeformované. Najednou to uviděl. Uviděl ho, Davida, s hlavou stočnou k rameni, nakročeného tak, že nohy se vyhnou problematickému místu v kameni, s krční žilou naběhlou vzrušením před bojem. Byl tam, odvážný, silný, krásný. Pleť z vyleštěného bílého mramoru. Nádhera sama. Kývl na zakázku a dostal zálohu. Zadavateli nestačilo říct, jak nádherná postava je skrytá uvnitř kamene. A přitom už tam byla. To vědomí, že tam je, dosáhlo jen na zálohu. A tak vzal do ruky sochařské dláto a kladívko. A to každý den znovu a znovu, po tři roky. A ten David v tom kameni stále po celou tu dobu byl. Na jeho krásu si však svět musel počkat a Michelangelo na svou plnou odněnu.

[Pedro.]

Hezký, to napsal Sochař? Smekám...

[Mudrc]

Co to meleš tvl.

Žádný ukrytý David kameni nebyl. Hrubá představa Davida byla v mysli Michelangela, který usoudil, že by se do daného šutru vešla. Tak jako do každýho jinýho podobnýho šutru tvl. Tamten byl zřejmě lacinější no.

Ale to ani zdaleka nestačilo, bylo nutno tuto představu zhmotnit do posledního detailu, což znamenalo ohromné množství práce, a navíc rukama skutečného génia, jednoho z nejlepších sochařů lidstva.

Tak je jasný že za to nemůže dostat zaplatit hned. Ledasco se mohlo za ty tři roky přihodit.

A Sochař s Pedritem si myslí, že David je ukryt v nějakém odmítaném šutru, takže ho stačí tak nějak oklepat. Tvl vy ste géniové......

[Pedro.]

To ty zatím nemůžeš vidět. Tak to vyvažuješ negativizmem.

[Pedro.]

"Důvěřuj lásce, i když přináší trápení. Nezavírej před ní srdce."
"Ne, příteli, tvá slova jsou temná, nerozumím ti."
"Srdce je jen k tomu, drahá, aby je člověk odevzdal se slzou a písní."
"Ne, příteli, tvá slova jsou temná, nerozumím ti."

"Radost je křehká jako kapka rosy - už když se směje, umírá. Ale strast je silná a trvalá. Nech ve svých očích oživnout strastiplnou lásku."
"Ne, příteli, tvá slova jsou temná, nerozumím ti."

"Lotos rozkvétá při pohledu na slunce a ztrácí vše, co má. Nezůstává poupětem ve věčné zimní mlze."
"Ne, příteli, tvá slova jsou temná, nerozumím ti."

[Pedro.]

Jde o inspiraci, v čistém umění. Žádný prvoplán. A ta inspirace vede tvý ruce, mysl... A nejspíš bere v potaz schopnosti, páč i když tě trkne krásná melodie, tak prostě se skřípavým hlasem nevynikne. I když tomu zpeváčkovi ani prostoru to nevadí, páč v tom je radost. Stejně tak malířství atd.
Místní malířky se nějak dotkl jeden můj text, tak ho malovala. Docela malej obrázek, a říkala že takový bolestný stavy nezažila. A já obrazům až tak nerozumím, ale tenhle je teda krásnej. :-)

[Pedro.]

Kdybych si moh vybrat obraz od Michelangela, mimochodem on psal i sonety, Vinciho,
a Lady.. tak bych vzal Ladu. :-)

[Pedro.]

Básní je hodně druhů. Svý kouzlo maj i říkanky pro děti.
Protože i to dá práci, kterou někdo nedá, aby to mělo smysl, vtip, pointu...
Ty nejkrásnější, v jakém koliv stylu, jsou ty co vytrysknou jako intuitivní idea, žádný dolování rýmů.
Jen tvůrčí mysl jim dá tvar... Jinak by nezazněly a zůstaly nevyřčené.
A tak básník vidí tvar kameni, duši. A je to podobné meditaci, to odkrývání.

[Mudrc]

Jo, to jsem si přesně myslel Pedrito.

Nevědomě projektuješ své představy do vnějších věcí a s oparem namyšlené blbosti vydáváš je za poezii svou.

Michelangelo ve svém nitru dosáhl vyšších dimenzí a ztvárnil je ve hmotě, proto se na tu sochu můžeme dnes dívat a třeba i sdílet Michelangelo nitro, jsme-li k tomu disponováni.

Ty vůbec neeviduješ, že nějaké vnitřní je. A tak si myslíš, že je ukryté v šutru. Blbče.

[Pedro.]

Jo, to jsem si přesně myslel Pedrito.

Nevědomě projektuješ své představy do vnějších věcí a s oparem namyšlené blbosti vydáváš je za poezii svou.

Michelangelo ve svém nitru dosáhl vyšších dimenzí a ztvárnil je ve hmotě, proto se na tu sochu můžeme dnes dívat a třeba i sdílet Michelangelo nitro, jsme-li k tomu disponováni.

Ty vůbec neeviduješ, že nějaké vnitřní je. A tak si myslíš, že je ukryté v šutru. Blbče.

Kecy v kleci. Ty vůbec neeviduješ podstatné a poletuješ jak ta můra kolem lampy.
Jenže když tě chci ubezpečit, že to prostě jen nevidíš, tak začneš vyšilovat.
S tím máš tady s někým hodně společného. Tak co s váma?

[Mudrc]

Jo, to jsem si přesně myslel Pedrito.

Nevědomě projektuješ své představy do vnějších věcí a s oparem namyšlené blbosti vydáváš je za poezii svou.

Michelangelo ve svém nitru dosáhl vyšších dimenzí a ztvárnil je ve hmotě, proto se na tu sochu můžeme dnes dívat a třeba i sdílet Michelangelo nitro, jsme-li k tomu disponováni.

Ty vůbec neeviduješ, že nějaké vnitřní je. A tak si myslíš, že je ukryté v šutru. Blbče.

Kecy v kleci. Ty vůbec neeviduješ podstatné a poletuješ jak ta můra kolem lampy.
Jenže když tě chci ubezpečit, že to prostě jen nevidíš, tak začneš vyšilovat.
S tím máš tady s někým hodně společného. Tak co s váma?

Což nenazval jsi mě onehdy básníkem s velkým b?

Co to? Jak může Básník neevidovat podstatné a poletovat jak ta můra kolem lampy?

A nebude to spíše tvoje snaha manipulovat s druhými, jak praví Ra o negativní entitě? Bububu poď do klece a podívej se jak sem hodnej a mírnej a přemůžu tě krásou své osobnosti.

Ňáký hovno.

[Pedro.]

Jo, to jsem si přesně myslel Pedrito.

Nevědomě projektuješ své představy do vnějších věcí a s oparem namyšlené blbosti vydáváš je za poezii svou.

Michelangelo ve svém nitru dosáhl vyšších dimenzí a ztvárnil je ve hmotě, proto se na tu sochu můžeme dnes dívat a třeba i sdílet Michelangelo nitro, jsme-li k tomu disponováni.

Ty vůbec neeviduješ, že nějaké vnitřní je. A tak si myslíš, že je ukryté v šutru. Blbče.

Kecy v kleci. Ty vůbec neeviduješ podstatné a poletuješ jak ta můra kolem lampy.
Jenže když tě chci ubezpečit, že to prostě jen nevidíš, tak začneš vyšilovat.
S tím máš tady s někým hodně společného. Tak co s váma?

Což nenazval jsi mě onehdy básníkem s velkým b?

Co to? Jak může Básník neevidovat podstatné a poletovat jak ta můra kolem lampy?

A nebude to spíše tvoje snaha manipulovat s druhými, jak praví Ra o negativní entitě? Bububu poď do klece a podívej se jak sem hodnej a mírnej a přemůžu tě krásou své osobnosti.

Ňáký hovno.

A proč bych to dělal? To si myslíš že jsem takovej vůl, abych ti chtěl z hlavy vyoperovat ego, pro nějaký svý uspokojení?
To je hra pocitů. Ani hovno.

Tak prostě piš básně, a nezapomínej.

Se bojíš že ti je sepsnu? No tak to zkus. Odmítání už jsi zažil dost...

[Mudrc]

A proč bych to dělal?

A proč si bez vakcíny nemůžeš koupit ani boty? A proč by mi něco mělo lámat vaz?

Já nevím. Jen vím, že to má něco společného a že mi na to neodpovíš. Protože jsi starej manipulant.

[Sochař]

Hezký, to napsal Sochař? Smekám...

Bylo to na FB, jen jsem to trochu upravil.

[Pedro.]

A proč bych to dělal?

A proč si bez vakcíny nemůžeš koupit ani boty? A proč by mi něco mělo lámat vaz?

Já nevím. Jen vím, že to má něco společného a že mi na to neodpovíš. Protože jsi starej manipulant.

To se ti zdá, protože každá oponentura je pro tebe manipulací. Tak máš přece ducha, co se nenechá smýkat poryvy větru.
Já si bez vakcíny boty kupuji, a nic mi neudělala. :-)
Možná srabíci z ní chytnou kolaps.

[Sochař]

Michelangelo ve svém nitru dosáhl vyšších dimenzí a ztvárnil je ve hmotě, proto se na tu sochu můžeme dnes dívat a třeba i sdílet Michelangelo nitro, jsme-li k tomu disponováni.

Ano. O tom to je. Michelangelovo nitro, můžeme vidět.
Ono to nebylo až tak psáno o kameni.
A ctí tě, že víš, že nitro nelze hledat v šutru.

Nicméně je to i o sochání. Sám Michelangelo se o své tvorbě vyjádřil. Nebo se mu ta sova aspoň připisují. A k sochání z mramoru nelze přistoupit jen s hrubou představou. Není jako práce se sochařskou hlínou. Kdy se dílo dotváří pod rukami. Ale určitě práci předcházely desítky skic, kde výslednou podobu hledal. Ale ani to nebyl ten bod, kdy mohl říct, mám hotovo. Takže je to i o schochání a hlavně je to o tom, kdy říci s úlevou "hotovo".
To si tak člověk myslí, že ústřední myšlenka textu z toho nepřehlédnutelně trčí. A ono, jak píšeš - hovno. Prostě někoho v danou chvíli zajímá úplně něco jiného.
No hlavně, že to stejně vedlo k tomu nitru a díky za zdůraznění toho sdílení.
Nitro nesmí zůstat utajené v kameni (ano i když tam fakt není, aspoň na chvíli mi dopřej tuto metaforu), je potřeba vzít mejlík a tesat, aby svět byl potěšen.

[Mudrc]

Takže je to i o schochání a hlavně je to o tom, kdy říci s úlevou "hotovo".

No právě že o tom to hlavně "není".

Ten proces, to schochání už je cílem.

Tak jasně že musíš k něčemu směřovat, ale pokud to zastíní ten proces, tak se tam ta vyšší dimenze prostě neobtiskne.

Tak jaká úleva. Neurážej vyšší dimenzi.

[miroslav]

Michelangelo ve svém nitru dosáhl vyšších dimenzí a ztvárnil je ve hmotě, proto se na tu sochu můžeme dnes dívat a třeba i sdílet Michelangelo nitro, jsme-li k tomu disponováni.

Ano. O tom to je. Michelangelovo nitro, můžeme vidět.
Ono to nebylo až tak psáno o kameni.
A ctí tě, že víš, že nitro nelze hledat v šutru.

Nicméně je to i o sochání. Sám Michelangelo se o své tvorbě vyjádřil. Nebo se mu ta sova aspoň připisují. A k sochání z mramoru nelze přistoupit jen s hrubou představou. Není jako práce se sochařskou hlínou. Kdy se dílo dotváří pod rukami. Ale určitě práci předcházely desítky skic, kde výslednou podobu hledal. Ale ani to nebyl ten bod, kdy mohl říct, mám hotovo. Takže je to i o schochání a hlavně je to o tom, kdy říci s úlevou "hotovo".
To si tak člověk myslí, že ústřední myšlenka textu z toho nepřehlédnutelně trčí. A ono, jak píšeš - hovno. Prostě někoho v danou chvíli zajímá úplně něco jiného.
No hlavně, že to stejně vedlo k tomu nitru a díky za zdůraznění toho sdílení.
Nitro nesmí zůstat utajené v kameni (ano i když tam fakt není, aspoň na chvíli mi dopřej tuto metaforu), je potřeba vzít mejlík a tesat, aby svět byl potěšen.

Moc pěkně vystiženo rozdíl mezi tvorbou z hlíny, kdy můžeš do nekonečna ladit výsledek a naopak tesání z kamene, kdy odseknutý kus už nemůžeš vrátit. Podobně při stavbě špičkové stavby předchází myšlenka, představa, architektonický návrh, projekt a pak se teprve kopne do země a dílo jeho duše je už v podstatě hotová.

[Pedro.]

Hezký, to napsal Sochař? Smekám...

Bylo to na FB, jen jsem to trochu upravil.

"Jsi ukrytá v kameni, má Kráso, a velký čas ti sedí u nohou." (nevím jestli to je přesně slovně).

[Tara]

Takže je to i o schochání a hlavně je to o tom, kdy říci s úlevou "hotovo".

No právě že o tom to hlavně "není".

Ten proces, to schochání už je cílem.

Tak jasně že musíš k něčemu směřovat, ale pokud to zastíní ten proces, tak se tam ta vyšší dimenze prostě neobtiskne.

Tak jaká úleva. Neurážej vyšší dimenzi.

Tady s tebou, mudci nesouzním. Ubec ale ubec :-)

Mě sochání, tvoření rukama není blízké, ale je mi blízká poezie a hudba, zpěv.. A podobně to určitě bude v každé činnosti, ( malbě, kresbě, vyšívání, sochání atd.), která je vedena láskou, a nebojím se říct vášní, až takovou, že z přetlaku je tvořeno.... vášní bez příčiny....., jestli mi rozumíš....., kdy vůbec není rozhodující, jestli jsi zrovna ve fázi přípravy nebo samotného zpívání, psaní rýmu, tesání, to vůbec není podstatné, prostě zpíváš, tančíš, píšeš, tesáš ..... ne pro někoho nebo pro něco, ale protože "musíš"....

A věř, že na takovém tvoření, nebo třeba i už vytvořeném je to znát..... ♥

Sochaři, nejsou tu všichni su(o)chaři, nebuj :-) a díky za tvůj příspěvek :-)