Svět je iluze, jen Brahman je skutečný. Svět je Brahmán.

[Vostálník]

Schválně, co bys poradil?

Superpozici jako má ta známá Shroedingerova kočka...

[Pedriito]

Schválně, co bys poradil?

Superpozici jako má ta známá Shroedingerova kočka...

Nojono, když v tom měříš, změříš vždy něco jiného, než je měřeno.
Uteče to uteče, jako vlna v potoce. Co se ale zdála, že v ní plave skála.
Odraz.
Navíc kočky se docela nerady koupou...
Teda až na ty lidské :-)

[Pedriito]

Takže je tu prostor k vysvětlování, poučování a radění všeho druhu do alelůjá.

Ono je to o tem, co kdo od diskuzí očekává. Někdo nemá zájem hádat se o svou vizi, ale třeba se jen podělit, inspirovat, nebo jen tak pokecat, dát řeč o vědě, umění, o nějakých veselých příhodách.
A základ těch hádek je v tom, když někdo na to zareaguje ve stylu, "je to trochu jinak, vše je láska." Atp, atd. Tím se to už léta páně začalo rozjíždět. Vlastně si ve jménu něčeho svatého neuvědomují, že je to podvědomá negace, odmítnutí... No a pak jsou div živí, když se jim to vrací. Netřeba se vším souhlasit, možné se i plácnout, mě dal Třeba Magor taky facku, když jsem se mu pochlubil, že jsem psal pro Jihlavský listy No ale pak jsme se skvěle bavily, recitoval mi básně, a nosil pivo...

[Jana]

Takže je tu prostor k vysvětlování, poučování a radění všeho druhu do alelůjá.

Ono je to o tem, co kdo od diskuzí očekává. Někdo nemá zájem hádat se o svou vizi, ale třeba se jen podělit, inspirovat, nebo jen tak pokecat, dát řeč o vědě, umění, o nějakých veselých příhodách.
A základ těch hádek je v tom, když někdo na to zareaguje ve stylu, "je to trochu jinak, vše je láska." Atp, atd. Tím se to už léta páně začalo rozjíždět. Vlastně si ve jménu něčeho svatého neuvědomují, že je to podvědomá negace, odmítnutí... No a pak jsou div živí, když se jim to vrací. Netřeba se vším souhlasit, možné se i plácnout, mě dal Třeba Magor taky facku, když jsem se mu pochlubil, že jsem psal pro Jihlavský listy No ale pak jsme se skvěle bavily, recitoval mi básně, a nosil pivo...

Je to spíš nedorozumění. Protože to, že kytka je krásná a voní, není negací toho, že její existence je láskou.

Ale to, že nejsme schopni si uvědomit, že život se vším všudy, tak jak je, je ve své podstatě láskou, je naše nevědomost.

[Pedriito]

Takže je tu prostor k vysvětlování, poučování a radění všeho druhu do alelůjá.

Ono je to o tem, co kdo od diskuzí očekává. Někdo nemá zájem hádat se o svou vizi, ale třeba se jen podělit, inspirovat, nebo jen tak pokecat, dát řeč o vědě, umění, o nějakých veselých příhodách.
A základ těch hádek je v tom, když někdo na to zareaguje ve stylu, "je to trochu jinak, vše je láska." Atp, atd. Tím se to už léta páně začalo rozjíždět. Vlastně si ve jménu něčeho svatého neuvědomují, že je to podvědomá negace, odmítnutí... No a pak jsou div živí, když se jim to vrací. Netřeba se vším souhlasit, možné se i plácnout, mě dal Třeba Magor taky facku, když jsem se mu pochlubil, že jsem psal pro Jihlavský listy No ale pak jsme se skvěle bavili, recitoval mi básně, a nosil pivo...

Je to spíš nedorozumění. Protože to, že kytka je krásná a voní, není negací toho, že její existence je láskou.

Ale to, že nejsme schopni si uvědomit, že život se vším všudy, tak jak je, je ve své podstatě láskou, je naše nevědomost.

Nojo, jenže někoho ta Láska, a její vnímání, je holt větší než těch ostatních, žejo... Takže jim to musí dávat najevo, a tím je do tý nevědomosti vlastně řadit. To je kámen toho úrazu. Vždyť myslím že většina tu četla Bibli, Gítu, Sútry, Upanišady... atd. A že si to chovaj v tichu neznamená, že jsou neznabozi. I když mě nevadí, když o tom někdo hezky mluví. :-)

[Jana]

Nojo, jenže někoho ta Láska, a její vnímání, je holt větší než těch ostatních, žejo... Takže jim to musí dávat najevo, a tím je do tý nevědomosti vlastně řadit. To je kámen toho úrazu. Vždyť myslím že většina tu četla Bibli, Gítu, Sútry, Upanišady... atd. A že si to chovaj v tichu neznamená, že jsou neznabozi. I když mě nevadí, když o tom někdo hezky mluví. :-)

Každé dítě, když se narodí, je za normálních okolností vnímané a poznávané jako láska. Některému dítěti něco takového jeho okolí nedává poznat, pak se mu nedaří celý život přijít na to, kým je. Spousta lidí na to, kým jsme, zapomene. Pak místo užívání si šťastného života stává se život trápením a místo lásky se objeví třeba i nenávist.

[Vostálník]

Ale to, že nejsme schopni si uvědomit, že život se vším všudy, tak jak je, je ve své podstatě láskou, je naše nevědomost.

To není žádná naše nevědomost, to je pouze tvá voblblost kterou tady zcela nesmyslně sereš stále dokola...

Život není žádná pitomá láska katolická blbko...

[Návštěvník]

[Návštěvník]

„Život bez lásky je trudnej. Ale proč by neměl mít smysl, dá se žít i bez lásky. Ale ten smysl je trudnej, je to strázeň a je to strašidelný.“ — Josef Kemr.

[Vostálník]

Každé dítě, když se narodí, je za normálních okolností vnímané a poznávané jako láska. Některému dítěti něco takového jeho okolí nedává poznat, pak se mu nedaří celý život přijít na to, kým je. Spousta lidí na to, kým jsme, zapomene. Pak místo užívání si šťastného života stává se život trápením a místo lásky se objeví třeba i nenávist

Naprostý blábolení pitomostí zamindrákovaný sebestředný ženský,

která nezná nic jiného než pocitová ztotožnění a která je posedlá touhou po lásce...

A tak vo tom musí neustále psát spousty nejapných pitomostí...


Celá ta láska je jen pudová záležitost a slouží k rozvoji a ochraně ega,

podobně tak i negativní pocity fungují taktéž k rozvoji a ochranně ega,

a protože někdo nezná nic jiného než jen pudy, šíleně mu záleží na pocitu štěstí a pocity neštěstí se snaží vytlačit a potlačit...


A to vše se děje zcela spontánně, v podstatě jen díky tělu s kterým se postupně ztotožnujeme,

takže se blbne a blbne...

Voblbenost pudy obvykle člověku vydrží po celý život takže nic jiného nezná než pudové blbnutí,

které pak vydává za nějakou připitomnělou představu božské lásky...

[Vostálník]

„Život bez lásky je trudnej. Ale proč by neměl mít smysl, dá se žít i bez lásky. Ale ten smysl je trudnej, je to strázeň a je to strašidelný.“ — Josef Kemr.

No jasně, takto ty pudy fungují,

jste neustále ovládání pozitivními a negativními pocity které pak řídí váš život...



Proto je pro vás ta láska smyslem, protože takto jste naprogramováni, tvořivou expanzvní silou projevu...

[Pedriito]

Nojo, jenže někoho ta Láska, a její vnímání, je holt větší než těch ostatních, žejo... Takže jim to musí dávat najevo, a tím je do tý nevědomosti vlastně řadit. To je kámen toho úrazu. Vždyť myslím že většina tu četla Bibli, Gítu, Sútry, Upanišady... atd. A že si to chovaj v tichu neznamená, že jsou neznabozi. I když mě nevadí, když o tom někdo hezky mluví. :-)

Každé dítě, když se narodí, je za normálních okolností vnímané a poznávané jako láska. Některému dítěti něco takového jeho okolí nedává poznat, pak se mu nedaří celý život přijít na to, kým je. Spousta lidí na to, kým jsme, zapomene. Pak místo užívání si šťastného života stává se život trápením a místo lásky se objeví třeba i nenávist.

Záleží, jak se na to podíváš, vidět život naprosto kompletně, se vším všudy, není až taková extáze, jak ho třeba vidí dětská duše, romantik, lyrik, básník...
Je to i neustá destrukce a konstrukce... od atomu až po hvězdy. A i to se odráží v lidech. Lepší jistě to vnímat jako krásu, i ta v tom je. Ale celé to není. Ono to není ani dobré ani zlé, je to nad pojetím tohoto.

[Vostálník]

. Lepší jistě to vnímat jako krásu, i ta v tom je. Ale celé to není. Ono to není ani dobré ani zlé, je to nad pojetím tohoto.

Proto taky jsou k dispozici tři způsoby duchovní cesty :

askeze
transformace
přijmutí

Cesta ega je ovšem cestou ztotožnování se s pocity a vrcholem takového ztotožnování se je stav extáze,

sebezapomenutí se skrze ztotožnění...

[Vostálník]

Záleží, jak se na to podíváš, vidět život naprosto kompletně, se vším všudy, není až taková extáze, jak ho třeba vidí dětská duše, romantik, lyrik, básník...

Komplexně je život jen koncentrace a meditace,

napětí a uvolnění,

obojí pak přináší pocity štěstí nebot i koncetrace je sjednocením mysli což platí i o extázi,

horší je to ovšem s tím uvolněním, meditací,

to egu až tak moc nejde,

protože je neustále tlačeno do činnosti onou tvořivou silou, touhou, pudy nebo láskou,, jedno jak to nazvat...


Proto taky mnozí skončí v spokojeném stavu voblbenosti a ztotožnění,

ale již nejsou schopni se z toho uvolnit a vlastně ani nechtěj,

protože stav voblbenosti je stavem štěstí...

[Jana]

Záleží, jak se na to podíváš, vidět život naprosto kompletně, se vším všudy, není až taková extáze, jak ho třeba vidí dětská duše, romantik, lyrik, básník...
Je to i neustá destrukce a konstrukce... od atomu až po hvězdy. A i to se odráží v lidech. Lepší jistě to vnímat jako krásu, i ta v tom je. Ale celé to není. Ono to není ani dobré ani zlé, je to nad pojetím tohoto.

Ano, je možné se dívat na realitu různým způsobem:

Probuzení, nebo osvícení, je stav vědomí, kdy je jasné, že láska je vším. Je tady poznání lásky jako základní síly vesmíru, která spojuje všechny bytosti. Je tady poznání, že láska je všudypřítomná, nekonečná, a že je základem všech našich interakcí a zkušeností. Je to poznání jednoty existence, život v jednotě Bytí.

V běžnějším pojetí z osobního pohledu je láska považována za něco, co existuje v určitých kontextech, ale ne v jiných. Například, někdo může cítit lásku k rodině a přátelům, ale nemusí cítit lásku k cizím lidem nebo k nepřátelům. Tento pohled často vede k rozdělení mezi “námi” a “jimi”, což může vést k konfliktům a nespravedlnosti. Je to život v dualitě, kde je k individualitě vztahováno dobro a zlo.

Pak tady může být depresivní pohled na lásku, který bývá spojen s pocitem beznaděje a smutku. Lidé s tímto pohledem mohou cítit, že láska je bezvýznamná nebo neexistuje a mohou mít pocit, že svět je nepřátelský nebo lhostejný.

Z osobního pohledu, kdy víme, co láska je a co láska není, se může jevit poznání absolutní lásky jako neúplné.

Ale z pohledu Probuzených je neúplným poznáním nepoznávání, že láska je absolutně všechno, co skutečně existuje.

V depresivních stavech se o poznání skutečnosti nedá mluvit vůbec. I z depresivních stavů je možné se vyhrabat. V okamžiku, kdy je jasné, čím ve skutečnosti jsme (a čím nejsme), tak deprese nemají žádnou moc.
Jenže v málokterém jedinci v zajetí depresí je taková síla a odvaha podívat se pravdě do očí.

[Vostálník]

Probuzení, nebo osvícení, je stav vědomí, kdy je jasné, že láska je vším.

Nikoliv, to je jen voblbenost...

[Vostálník]

V depresivních stavech se o poznání skutečnosti nedá mluvit vůbec.

No jistě, v oblbenosti jakéhokoliv druhu meleš leda pitominy...

Viz

Probuzení, nebo osvícení, je stav vědomí, kdy je jasné, že láska je vším.

[Vostálník]

[quote]Jenže v málokterém jedinci v zajetí depresí je taková síla a odvaha podívat se pravdě do očí.[/quote


No samozřejmě,

v případě jakékoliv voblbeností to v podstatě není možné,

vono to především ani není pro toho jedince žádoucí...

[Pedriito]

Záleží, jak se na to podíváš, vidět život naprosto kompletně, se vším všudy, není až taková extáze, jak ho třeba vidí dětská duše, romantik, lyrik, básník...

Komplexně je život jen koncentrace a meditace,

napětí a uvolnění,

obojí pak přináší pocity štěstí nebot i koncetrace je sjednocením mysli což platí i o extázi,

horší je to ovšem s tím uvolněním, meditací,

to egu až tak moc nejde,

protože je neustále tlačeno do činnosti onou tvořivou silou, touhou, pudy nebo láskou,, jedno jak to nazvat...


Proto taky mnozí skončí v spokojeném stavu voblbenosti a ztotožnění,

ale již nejsou schopni se z toho uvolnit a vlastně ani nechtěj,

protože stav voblbenosti je stavem štěstí...

Njn, on by byl život bez těch pocitů a emocí jaksi prázdnej. Když se člobrda narodí, tak začne pozorovat to okolí, a zároveň se v něm začnou probouzet nějaký základní emoce, tedy vzruchy. Hlad, bolest (třeba břicha)... a postupně se s přibývajícími vjemy přidávají další. A pak už to jde do pocitů. Ono dítě hned nezná pocit mateřské lásky, ale prostě se dostaví. A je to přirozené. A jde to prostě dál a dál, různými peripetiemi toho živobytí. Dobrý je, když se odmala už nějak zajímá, kdo vlastně je, kouká na svý já :-) tím se zase rozjede to hledání...
Život je prostě o tom všem.

[osmička]

Schválně, co bys poradil?

Superpozici jako má ta známá Shroedingerova kočka...

Nojono, když v tom měříš, změříš vždy něco jiného, než je měřeno.
Uteče to uteče, jako vlna v potoce. Co se ale zdála, že v ní plave skála.
Odraz.
Navíc kočky se docela nerady koupou...
Teda až na ty lidské :-)

Super tip, beru nezaměnitelnou kočku