Christina von Dreien

[Jana]

[Mudrc]

V této souvislosti si vzpomínám, že Jackowski nedávno měl vizi konce této války, kterou pojmenoval jako válku mezi globalisty a fundamentalisty. A předpověděl vítězství fundamentalistů (sám pak tu svoji vizi nedokázal vysvětlit).

Ale já myslím že je to docela pochopitelné. Jany naprosté zmatení pojmů, Miroslavovo nespravedlivé násilí a Pedrita zbabělá posluha tomu... v určité chvíli vybuchne zpětná reakce. V podobě fundamentalizmu.

[Mudrc]

Za sebe mohu říci, pokud bych musel volit mezi právem Jany a právem Šaría... není nad čím váhat.

Analogicky jako volba mezi Stalinem a Hitlerem.

Nebo mezi Západem a BRICSem.



Proto sem také píšu, abychom nemuseli být postaveni před takovou volbu.

Ale je to marné, je to marné, je to marné.

[Jana]

Za sebe mohu říci, pokud bych musel volit mezi právem Jany a právem Šaría... není nad čím váhat.

Analogicky jako volba mezi Stalinem a Hitlerem.

Nebo mezi Západem a BRICSem.



Proto sem také píšu, abychom nemuseli být postaveni před takovou volbu.

Ale je to marné, je to marné, je to marné.

Omlouvám se, Zdendo, ale projevuješ se jako hlupák. Tady není žádná volba ega mezi něčím a něčím jiným.

Boží Já volbu ega k uvědomění štěstí, lásky, krásy a ani ke svobodě nepotřebuje.

[Mudrc]

Omlouvám se, Zdendo, ale projevuješ se jako hlupák.

Jakžto?

Což nejsem stejně boží? Blbec jako ty?

[Návštěvník]

Wie kam das Böse auf die Erde? Jak přišlo zlo na Zemi?



Totiž oni Christýnky ochránci mi řekli něco jako "Hle nevotravuj. Takovejch blazeovanejch dědků, kteří by rádi byli ježíškem a chovali v náručí děťátko, takových jsou mraky. Nejdřív si laskavě své představy zrealizuj sám, a pak s tím choď za ostatníma."

Ale... já přece... ehm, chm, ale já přece... to... no...
Ale vždyť ona je to vlastně pravda. Já bych přece vypadal něco jako Jana.
A protože před láskou a krásou přetvářka a lež shoří během vteřiny, tak bych se musel před Christýnkou (protože před sebou) v tu ránu propadnout do horoucího pekla.
Takže oni se vlastně ti Christýnky ochránci stali i mými ochránci.
Ach, ta Christýnka.

To zní náznakem sebereflexe. Myslím, že má na tebe Christýnka dobrý vliv.
Je dobré mít ochránce.
Pořád mě to vrací k té myšlence, co jsem psala výše. "Nejdřív se postarej o sebe, pak o druhé" jako v tom letadle. To není sobecké, je to princip přežití.
Nejdřív typlně pochop, jak je o s tou pomíjivostí. Intelektuální pochopení v tomto případě nestačí. Musí se jít hloub a hloub.

[Jana]

Omlouvám se, Zdendo, ale projevuješ se jako hlupák.

Jakžto?

Což nejsem stejně boží? Blbec jako ty?

Projev může být jakýkoliv, nic to nemění na tom, kým skutečně jsme, naše skutečné pravé Já je pořád stejně dokonalé.

Jakmile se ztotožňujeme s iluzí oddělenosti, egem, pak můžeme být čímkoliv.

[Karel]

Takže jak ono to vlastně je. Proč existují Miroslavové? Proč je jim lhostejný osud 14000 zabitých Rusů před začátkem války na Ukrajině? Proč je jim lhostejný osud Ukrajinců (ve skutečnosti totiž pro ně Ukrajinec = Rus, chtějí aby se mezi sebou pozabíjeli, nějaká "obrana demokracie" atd. to jsou úplný kecy pro veřejnost).
Proč přikrývají izraelskou genocidu?

Chápete to někdo?

Ono je někdy těžké pochopit svůj vlasní obraz světa.
Já zase nemů pochopit, jak si muže říkat Mudrc někdo, kdo má tak z mého pohledu velice pokroucený pohled na svět.
Kdo má soucit s jedněmi, ale už ne s druhými. Kdo nedokáže pochopit, že násilí plodí násilí.
Kdo ještě nezná, že každý z lidí si nese svůj obraz světa, a ten je individuální.
Já třeba soucítím s napadeými ukrajinci, ze znásilněnými ženami, s umočenými muži, s dětmi odvelčenými do jiné země, s matkami, které podstupují obrovské riziko, když se je vydávají hledat.
S muži naverbovanými do války, se všemi těmi vůdci, kteří mají natolik zdeformovanou osobnost, že jim je soucit cizí.
Soucítím i s těmi, co ztratili soudnost a nechali se omámit, řečmi agresora a přejali jeho vidění světa.
Soucítím i miliony Korejců, kteří mají vymyté mozky a vlastně už nemají možnost být soudnými.
Soucítím s izraelskými oběťmi teroristíckého útoku Hamásu. Soucítím s unesenými. Soucítím s unesenou 4 letou holčičkou, které po návratu domů museli říct, že její rodiče to nepřežili. Soucítím s těmi, kteří jí to oznamovali.
Soucítím s palestinskými ženami a dětmi, které bez domova se musí neustále přesouvat do bezpečnějších míst, trpících nedostatkem vody, potravin, zdavotnické péče.
Soucítím i z těmi, kteří nemají dostatečnou úctu k jazyku či dostatešnou schopnost rozlišení a nazźvají to genocidou. Chápu, že ne každý ví, co ten pojem znamená. (Soud v Haagu to ví).
Soucítím s těmi, kteří se cítí na tolik zraceni v tomto světě. Že nemají důvěru už prakticky žádnou inSstituci, třeba ani v ten mezinárodní soud.
Soucítím i s "vládnoucími elitami", že nemají dostatek porozumnění pro fakt,že mnozí protřebují zjednodušení natolik, že ničemu složitému nevěří, ale pokud je něco podáno zjednodušeně uvěří tomu velice snadno.

Soucítím, co dál?
Cítím se ohrožená neporozuměním vlastním či druhých. Nštěstí už ne.
Běh světa náleží tomu pomíjivému, jak tu psala Miri. Já ho navíc vidím plně ve vůli boži.
Nemusíme rozumět, je nám dána možnost soucitu. To stačí.
Nerozumín, ale soucítím.
Ani tobě nerozumím, ale soucítím. Vím, že jsou důvody, proč se na svět a lidi v něm, právě teď díváš právě tímto svým způsobem.

[Mudrc]

Pořád mě to vrací k té myšlence, co jsem psala výše. "Nejdřív se postarej o sebe, pak o druhé" jako v tom letadle. To není sobecké, je to princip přežití.

Je to tak.

Ale jde o to, kdo, nebo co, je tím já.

Zde na Zemi je to přirozeně naše ego (které se obvykle ztotožňuje s tělem).

V jiných dimenzích už to může být trošku jiná káva.

Takže se furt staráš o sebe, ale to "sebe" je pak takový trošku jiný no.

[Mudrc]

Soucítím, co dál?

Dál je třeba používat rozum. Neboť jak pravil náš tatíček Masaryk, spravedlnost je matematikou lásky. Nespravedlivá láska je láska zbloudilá.

No a s tou matematikou pak např. zjistíš, že 47mi podlažní železobetonový mrakodrap se náhle nesesype rychlostí volného pádu přímo do svých základů protože kancelářský požár.

Že je divná až goebbelsovská rusofobie při aktuální izrealofili. Že je divné nenávidět Rusko a zároveň obdivovat agenta stb, který se v tom Rusku školil. Atd atpod.

A nakonec ti z těch střípků vyleze obrázek, který není hezký. Samozřejmě se v interpretaci těch střípků mohu mýlit a velice rád se nechám přesvědčit, že je tam vlastně anděl. Tedy rád budu diskutovat o jednotlivých střípcích, jestli nejsou podstrčené, jak moc jsou věrohodné, odkud jsou atpod. Ale podívej se na Miroslava třeba (nebo Pedrita). Zarytě mlčí, když to do toho jeho obrázku, který jak zapálený svazák tady propaguje, nepasuje. Maximálně ti řekne, že máš bujnou fantazii nebo že jsi konspirační teoretik. (Jana je úplnej magor, který dokola omílá, že všechno je stejný.) To prostě nebudí moc důvěry.

No tak třeba tady píšeš různý příběhy, zkoušíš to na ně. Aby ses dozvěděl, jak to vlastně je. A čoveče... nevypadá to dobře.

[Tara]

Nevím, jak s tím souvisí trošinku jiný příklad.... kdy se cítí být člověk tak nějak být mimo civilizaci, možná nějaká sociální fobie...., příklad, když jde po jedné straně chodníku a vidí, že se má na tom stejném chodníku potkat s jiným člověkem, raději přejde na druhou stranu chodníku..... protože je pro něj obtěžující se s někým byť jen minout na stejném chodníku...

To mě jen tak napadlo, protože znám takového člověka a nevím, jak si to vysvětlit. Tento člověk má např. i velký problém s někým přímo telefonovat, raději píše emaily a tak....upřednostňuje neverbální komunikaci...

To je naopak člověk, který dává velkou důležitost svému osobnímu nastavení. A nebývá to vědomé. Souvisí to s nezahojenými zraněními. Psychika si vystaví obranné vzorce chování. Např. určitý člověk byl pro daného člověka v dětství nebezpečný. A tak vznikl vzorec "lidem se je potřeba vyhnout", pokud se nevyhnou objevují se nelibé pocity, ale to patří do stejného komplexu. Ty obranné vzorce vznikají v primitivnější části mozku, která má tu výhodu, že reaguje rychle a tím tu nevýhodu, že tam není čas na zhodnocení, zda je ta osoba, se kterou se mám potkat skutečně ohrožující? A tak se to vztáhne na všechny. Ty mechanismy fungují strašně rychle (plazí mozek), takže než si to dotyčný uvědomí, že se tak chová (neokortex), tak už je situace, pryč. Dá se s tím pracovat, když dotyčný chce. První krok je, že si to musí uvědomit, že to dělá. -Což není tak samozřejmé. To co ostatní, třeba o něm hned ví, on sám vůbec nemusí zaznamenávat.

Jde o naši dceru. 25 let.
Trošku to má možná po manželovi, který taky nerad vstupuje do osobních "konfrontací", nerad telefonuje, raději píše zprávy, emaily a po 14 dnech se rozčiluje, že mu neodpověděli, mě by z toho mohli čerti vzít, to já raději řeším věci hned, přímo a nejlépe telefonicky a mám jasno...
Dcera si svůj problém uvědomuje...., bavily jsme se o tom spolu samy dvě nedávno, vzácná chvíle sdílení...., rozebíraly jsme to, proč atd. Navrhovala jsem jí tehdy např. rodinné konstelace, kde se odžívají různé životní traumata, v rolích, ale ona na tu alternativu moc není. Mluvila o možnosti konzultací s psychologem, ale ti jsou většinou nedostupní, co se týká objednání , pak něco říkala o možné psychologické konzultaci na dálku, přes net, že je to všechno drahé, no mě se to takto řešit by teda určitě nechtělo. "Potřebuji" mít v toho člověka důvěru, přes to nejede vlak, a na dálku si to teda nedovedu vůbec představit.
Kdysi jsme byli s manželem dvakrát v manželské poradně, bo jsme měli nějaké docela vážné problémy mezi sebou a po třetí jsem tam už odmítla jít, protože prostě ta ženská na mě působila příšerně, prostě žádný vztah mezi námi nevznikl, žádná důvěra atd., jen slova, slova, slova, že máme mezi sebou více komunikovat, to je naprd.

Přitom si něčeho konkrétního, co by v dceři mohlo vyvolat tento sociální problém, nejsem vědoma. Byla spíše vychována jako princezna již postarších rodičů...., no ale je rak....
Svůj první vztah s klukem měla docela mladinká, možná v patnácti? A byl to klučina, který má asi sám docela nějaký problém, protože ji dost psychicky no a jak to říct, svzoval. Chtěl, aby byla pořád s ním, prostě na ni vnitřně tlačil, lpěl a ona to těžko snášela.... až tak, že se s ním za pár let, ona, rozešla a napsala text (napsala více textů písní), viz. vložím video, její duše je písnička... :-)
Jako u mne :-)
No a přesně za týden v sobotu se vdává.... :-)
a její skoromanžel je typ člověka, taky hudebník, hraje od malička na bicí a hraje stále, vystupuje s různými kapelami, je to takový bohém, no umělec :-), který doma moc není, buď zkouší nebo hraje a nebo je s kamarádama v hospodě a nechává ji prostor pro sebe samu.... a to jí, podle jejich slov, vyhovuje, je ráda sama, rozumí si, mají se rádi a no a snad jim to vydrží...

Tož tak...

[Tara]

Za těma bicíma je skorozeť :-)

[Mudrc]

A čoveče... nevypadá to dobře.

Doktor se v ordinaci dívá na výsledky, pak upřeně pohlédne na pacienta a říká "To nevypadá moc dobře."
A pacient se ptá "Jak to myslíte pane doktore? Kolik času mi ještě zbývá?"
Doktor odpovídá - "Tak deset."
A pacient na to "Jak to myslíte pane doktore? Myslíte deset let?"
A doktor řekne "Ne, devět..., osm..., sedum..., šest...,

[Miri]

Pořád mě to vrací k té myšlence, co jsem psala výše. "Nejdřív se postarej o sebe, pak o druhé" jako v tom letadle. To není sobecké, je to princip přežití.

Je to tak.

Ale jde o to, kdo, nebo co, je tím já.

Zde na Zemi je to přirozeně naše ego (které se obvykle ztotožňuje s tělem).

V jiných dimenzích už to může být trošku jiná káva.

Takže se furt staráš o sebe, ale to "sebe" je pak takový trošku jiný no.

No vždycky musíš začít u sebe. U toho sebe, za které se právě považuješ. Musíš jednat podle toho v jaké té dimenzi se pohybuješ.
Jinak je to chaos, který ničemu nepomáhá.
Pro příklad nemusíme chodit daleko.

[Karel]

Soucítím, co dál?

Dál je třeba používat rozum.

Dobře zkusme to.

Vidím, jak se k zemi řítí obytný dům.
Nespadl sám od sebe. Zasáhla ho ruská raketa.
Nejjednodušší řešení, aby se to nedělo, je aby Rusové přestali ty rakety střílet.
Co se stane, když Rusové přestanou ty rakety střílet a půjdou domů?



Jiný řítící se dům jinde. Taky nepadá sám od sebe, zasáhla ho izraelská raketa. Podmínkou jednání Izraelců o příměří je navrácení unesených osob.
Toto je za mě pochopitelná podmínka. Konflikt začal teroristickým útokem a únosnem civilních osob, včetně žen a dětí.
Takže mě přijde požadavek na jejich navrácení jako výchozí podmínka pro urovnání konfliktu zcela namístě. Co se stane, když Hamas unesené vrátí.

Oba příklady mi přijdou jako to nejjednodušší (princip occamovy bitvy), ci může vést k uklidnění konfliktů.

---
Jak bys radil použít rozum v případě kdy nevinné dítě má při výměně hodnotu tří odsouzenců za ublížení na zdraví při útoku nožem?

[Návštěvník]

Soucítím, co dál?

Dál je třeba používat rozum.

Dobře zkusme to.

Vidím, jak se k zemi řítí obytný dům.
Nespadl sám od sebe. Zasáhla ho ruská raketa.
Nejjednodušší řešení, aby se to nedělo, je aby Rusové přestali ty rakety střílet.
Co se stane, když Rusové přestanou ty rakety střílet a půjdou domů?



Jiný řítící se dům jinde. Taky nepadá sám od sebe, zasáhla ho izraelská raketa. Podmínkou jednání Izraelců o příměří je navrácení unesených osob.
Toto je za mě pochopitelná podmínka. Konflikt začal teroristickým útokem a únosnem civilních osob, včetně žen a dětí.
Takže mě přijde požadavek na jejich navrácení jako výchozí podmínka pro urovnání konfliktu zcela namístě. Co se stane, když Hamas unesené vrátí.

Oba příklady mi přijdou jako to nejjednodušší (princip occamovy bitvy), ci může vést k uklidnění konfliktů.

---
Jak bys radil použít rozum v případě kdy nevinné dítě má při výměně hodnotu tří odsouzenců za ublížení na zdraví při útoku nožem?

Tvá mysl je nemocná, chtěl bys mít moc nad mírem ve světě a neumíš uklidnit bouři ve své mysli.

[Pedriito]

Ale podívej se na Miroslava třeba (nebo Pedrita). Zarytě mlčí, když to do toho jeho obrázku, který jak zapálený svazák tady propaguje, nepasuje. Maximálně ti řekne, že máš bujnou fantazii nebo že jsi konspirační teoretik. (Jana je úplnej magor, který dokola omílá, že všechno je stejný.) To prostě nebudí moc důvěry.

Zato ty ji budíš požehnaně. Skoro se mi ani nechce věřit, co tu poslední dobou předvádíš. A stejně jako na Janu, ani na tebe mírný tón nefunguje. Ale ani ten nemírný. V tom jste jako bratr a sestra ve svých pralesech zbloudění.

[Pedriito]

Ale podívej se na Miroslava třeba (nebo Pedrita). Zarytě mlčí, když to do toho jeho obrázku, který jak zapálený svazák tady propaguje, nepasuje. Maximálně ti řekne, že máš bujnou fantazii nebo že jsi konspirační teoretik. (Jana je úplnej magor, který dokola omílá, že všechno je stejný.) To prostě nebudí moc důvěry.

Zato ty ji budíš požehnaně. Skoro se mi ani nechce věřit, co tu poslední dobou předvádíš. A stejně jako na Janu, ani na tebe mírný tón nefunguje. Ale ani ten nemírný. V tom jste jako bratr a sestra ve svých pralesech zbloudění.

[Jana]

(Jana je úplnej magor, který dokola omílá, že všechno je stejný.) To prostě nebudí moc důvěry.

Dokud se neprobudí poznání, že Skutečností je to, co se nemění a je tudíž stále stejná, a to, co se mění a je zakoušeno skrz smyslové vnímání a mysl, je tím, čemu se říká mája, sen, iluze, tak to důvěru zřejmě nemusí budit.

Jedna věc je, když budeš poctivě a pravdivě říkat, že zatím to všechno stejně skutečné nepoznáváš, a jiná věc je, když budeš tvrdit, že nemůže být pravdou něco, co zatím nepoznáváš.

Pravdě tím neublížíš, ale sobě vírou v iluzi zalepuješ oči.

[Mudrc]

No vždycky musíš začít u sebe. U toho sebe, za které se právě považuješ. Musíš jednat podle toho v jaké té dimenzi se pohybuješ.
Jinak je to chaos, který ničemu nepomáhá.

To není tak úplně přesné. Proto existují různá náboženství či duchovní nauky, které nám našeptávají je ještě jiné mnohem větší Já, než za které se právě považuješ. Pojď za ním.

Ale tak samozřejmě, nemusíš to našeptávání poslouchat, klidně to můžeš považovat za nějakou třeba i zajímavou beletrii "toho sebe, za které se právě považuješ."