Poradna zdarma

Návštěvník píše:Pokud jde o bolest matky, která ztratila dítě, Ramana Maharishi by mohl...

Cítil její bolest jako svou a uvolnoval ji svým mírem a klidem v tichu. To je prává pomoc Mudrce.

P.etra píše:
Návštěvník píše:Pokud jde o bolest matky, která ztratila dítě, Ramana Maharishi by mohl...

Cítil její bolest jako svou a uvolnoval ji svým mírem a klidem v tichu. To je prává pomoc Mudrce.

Ramana Maharishi byl známý svou schopností přítomnosti a soucitu, takže je možné, že by se vypořádal s takovou situací s hlubokým porozuměním a soucitem. Nicméně, konkrétní informace o tom, že by Ramana Maharishi cítil bolest matky, které zemřelo dítě, jako svou a uvolňoval ji svým mírem a klidem v tichu, se v dostupných zdrojích neobjevuje.

Je možné, že jsi narazila na konkrétní příběh nebo interpretaci jeho učení, která není široce známá nebo rozšířená. Můžeš uvést zdroj a případně celou citaci textu?

Návštěvník píše:Zůstan, prosím, u svého pravého Já. Mně tento koncept nic neříká, nebot "já" nikdy nenabylo takového významu, aby vznikla potřeba to řešit nějakým velkým pravým Já.

Mé zkušenosti odpovídá, jak to popisovala Míla Tomášová: Absolutno jako provaz, na kterém jsou smyčky - jáčka, a když se za něj zatáhne, tak smyčky/jáčka zmizí a zůstává Absolutno.

Péťo, pravé Já je tím celým provazem, je to Atman, Atmanko. V absolutním uvědomění Atman a Absolutno (Brahman v hinduismu) jsou ve skutečnosti jedno a totéž.

P.etra píše:
Návštěvník píše:Pokud jde o bolest matky, která ztratila dítě, Ramana Maharishi by mohl...

Cítil její bolest jako svou a uvolnoval ji svým mírem a klidem v tichu. To je prává pomoc Mudrce.

Péťo, řekla bych, že nikde nenajdeš od Maharišiho citaci, že pomohl matce zemřelého dítěte tím, že pociťoval její bolest.

Soucit je, jak známo, meditace a láska.

V osvícené meditativní mysli nejsou žádné představy o osobě, o její minulosti, budoucnosti, rolích, ztrátách a příčinách utrpení. Je v ní klid a ticho, což nepochybně samo o sobě pomáhá.

V prostředí, kde je tichá čistá prázdná meditativní mysl a uvědomění lásky, se každá mentální bolest rozpouští.

Jana píše:V prostředí, kde je tichá čistá prázdná meditativní mysl a uvědomění lásky, se každá mentální bolest rozpouští.

To mi připomíná jak jednoho maníka bolel zub, tak si rozhodl, že si ho vytrhne. Přivázal si k němu ocelové lanko druhý konec k teesu ústředního topení a to vyhodil oknem a zub si tak vytrhl.

A posluchač se ptá - "a to neměl strach, že dole někdo půjde a spadne mu to těleso na hlavu?"

"Měl, ale překonal ho."

miroslav píše:
Jana píše:V prostředí, kde je tichá čistá prázdná meditativní mysl a uvědomění lásky, se každá mentální bolest rozpouští.

To mi připomíná jak jednoho maníka bolel zub, tak si rozhodl, že si ho vytrhne. Přivázal si k němu ocelové lanko druhý konec k teesu ústředního topení a to vyhodil oknem a zub si tak vytrhl.

A posluchač se ptá - "a to neměl strach, že dole někdo půjde a spadne mu to těleso na hlavu?"

"Měl, ale překonal ho."

Miroslave, díky za podnětnou připomínku.

Jenže ono je to přesně obráceně, než se obecně věří.

Tou nevědomostí není poznání, že jsme tím věčným nezranitelným, tedy že nejsme tělem. Poznání není slepá víra.

Tou nevědomostí je naopak víra, že jsme smrtelným zranitelným tělem, jak říká i začátečníkům moudrý Eduard Tomáš.

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."

E. Tomáš

Jenže bez skutečného uvědomění nejvyšší pravdy by se mohlo jevit jako nejšikovnější řešení při bolesti zubu nevyhodit ven z okna radiátor, ale to svoje tělo, viď.

Proto se jedinec zuby nehty brání, aby "nezblbl" a něco takového, co říká pan Tomáš, si nakonec nemyslel.

Takže zkusme zapátrat, proč osvícený s bolestí zubu nebo s jinou bolestí neskáče z okna, případně pokud bydlí v přízemí si nelehá raději pod vlak.

Proč s uvědoměním věčného není prožíváno utrpení z pomíjivosti pomíjivého.

Daly by se sem dát moc pěkné citace probuzených, ale bez uvědomění nejvyšší pravdy to budou jenom vyčteniny, viď.

I když je možné, že slova Probuzených to neochvějné přesvědčení o osobní pravdě dokáží zviklat a pomohou poznávat něco víc, něco, co bychom s racionálním myšlením nepřipustili.

Důvěra v jejich moudrost a lásku, která je spojením s láskou a moudrostí v našem srdci, v nás může probudit odvahu otevřít se Pravdě a dívat se těm největším strachům do tváře. Dívat se do očí smrti a poznat, kdo skutečně jsme.

3:04:00 "Dokud věříte, že soucit vyžaduje citlivost, neexistuje způsob, jak bych vám mohl vysvětlit, co soucit je."

P.etra píše:
Jana píše:Když umřel tatínek, tak se bolest na okamžik dostavila, bylo to něco jako šok, že netuším, co s tím. Jako bych zůstala na zemi a on odcházel do nekonečna.

Pak se objevilo uvědomění éteričnosti naší skutečné existence, uvědomění že láska, kterou je, není tím mrtvým tělem, ale tím nekonečným, čím jsme. Není tady žádná skutečná oddělenost.

Při maminčině odchodu už nebyla bolest žádná.

Na tom není nic zvláštního, přišel její čas - prožila celý život. U dítě je to něco zcela jiného. Podle Ramany je ztráta dítěte největší bolest, jakou člověk může zažít. Prostě Mudrc.

Sollen wir tanzen?

Christina nakonec vidí život jako tanec, v závěru rozhovoru.

Když jsem se vrátil z meditačního kláštera v Barmě, většinou se mnou lidé tančit chtěli, ale moje mysl to vůbec nechápala, divila se, proč se ty lidé tak nezvykle chovají. Přitom věděla velmi dobře, jak má taneční mistr vypadat, jaké jsou jemné taneční finesy, vyčetla to z fundovaných knih.

Nakonec si to nějak s úžasem odvodila, že byla se svými znalostmi vedle, jak ta jedle. Dá se říci, že to byl největší omyl v mém životě.

Mezitím se ale ona nevědomá schopnost přirozeně tančit někam vytratila. A tak nezbývá než přiznat, že tančit moc neumím. :oops:

Jany mysl zdá se také ví velmi přesně, jak má tanec vypadat. Ale jestli skutečně umí tančit?

Nevím, nejsem Jana, nežiju její život. Ale tady to vypadá, že se k ní lidé na její výzvy spíše obracejí zády. Někteří její původně známí ji dokonce za to sprostě nadávají.

:what:

3:20:00 Způsobovat si bolest, způsobovat si utrpení by znamenalo, že jsme sami se sebou prohráli. To by bylo kontraproduktivní. Nikdy nejste tak plni sebe, jako když vás něco bolí. Nikdy nejste na sebe tak zaměřeni, jako když máte depresi. Nikdy na sebe nezapomínáte tak snadno, jako když jste šťastní. Štěstí vás uvolňuju z vazby k vašemu já. A utrpení, bolest, deprese a trápení vás s vlastním já svazuje. Všimněte si, jak jste si vědomi svého zubu, když vás bolí. Když vás zub nebolí, ani si neuvědomujete, že nějaký zub máte. A ani si neuvědomujete, že máte hlavu, například, když vás hlava nebolí. Ale když vám hlava třeští bolestí, tak se to změní, takže je naprosto scestné, naprosto mylné se domnívat, že popřít sebe lze tak, že si způsobíme bolest, že začneme pěstovat odříkání a askezi, jak to chápali dříve. Popřít sám sebe, zemřít sám pro sebe, ztratit své já znamená pochopit jeho pravou povahu. Když to uděláte, ono samo zmizí. Zmizí jako pára nad hrncem....

3:23:00 Ve slavných rozhovorech Kateřiny Sienské jí prý Bůh řekl toto: "Já jsem ten, kdo je a ty jsi ta, která není."
Už jste to někdy zažili? Že byste nebyli?

Na Východě pro to máme metaforu, je to obraz tanečníka a jeho tance. Bůh je tanečník a stvoření je jeho tanec.

3:18:21

Jak my na Východě říkáme – když mudrc ukazuje na měsíc, nevidí ten idiot nic, než svůj prst.

Jean Guitton, velmi zbožný pravověrný francouzský spisovatel, dodává poněkud drsnou poznámku – prst používáme často k tomu, abychom vydloubli oči.

Mudrc píše:
P.etra píše:
Jana píše:Když umřel tatínek, tak se bolest na okamžik dostavila, bylo to něco jako šok, že netuším, co s tím. Jako bych zůstala na zemi a on odcházel do nekonečna.

Pak se objevilo uvědomění éteričnosti naší skutečné existence, uvědomění že láska, kterou je, není tím mrtvým tělem, ale tím nekonečným, čím jsme. Není tady žádná skutečná oddělenost.

Při maminčině odchodu už nebyla bolest žádná.

Na tom není nic zvláštního, přišel její čas - prožila celý život. U dítě je to něco zcela jiného. Podle Ramany je ztráta dítěte největší bolest, jakou člověk může zažít. Prostě Mudrc.

Sollen wir tanzen?

Christina nakonec vidí život jako tanec, v závěru rozhovoru.

Když jsem se vrátil z meditačního kláštera v Barmě, většinou se mnou lidé tančit chtěli, ale moje mysl to vůbec nechápala, divila se, proč se ty lidé tak nezvykle chovají. Přitom věděla velmi dobře, jak má taneční mistr vypadat, jaké jsou jemné taneční finesy, vyčetla to z fundovaných knih.

Nakonec si to nějak s úžasem odvodila, že byla se svými znalostmi vedle, jak ta jedle. Dá se říci, že to byl největší omyl v mém životě.

Mezitím se ale ona nevědomá schopnost přirozeně tančit někam vytratila. A tak nezbývá než přiznat, že tančit moc neumím.

Jany mysl zdá se také ví velmi přesně, jak má tanec vypadat. Ale jestli skutečně umí tančit?

Nevím, nejsem Jana, nežiju její život. Ale tady to vypadá, že se k ní lidé na její výzvy spíše obracejí zády. Někteří její původně známí ji dokonce za to sprostě nadávají.

Jj velkého, vlastně nejvyššího tanečníka mají i v CERNu
https://www.google.com/url?sa=t&source= ... tQEPdb7kL5

ODHALENÍ SOCHY PÁNA ŠIVY
Dne 18. června CERN odhalil neobvyklý nový orientační bod, 2m vysokou sochu indického božstva Lorda Shivy.

salmo1cz. píše:ODHALENÍ SOCHY PÁNA ŠIVY
Dne 18. června CERN odhalil neobvyklý nový orientační bod, 2m vysokou sochu indického božstva Lorda Shivy.

Kód: Vybrat vše: Jak deska vedle sochy vysvětluje, věří se, že Pán Šiva roztančil vesmír do existence, motivuje ho a nakonec ho uhasí.

Taková nechutná misogynie. Paní Jana, když už.

Na Východě pro to máme metaforu, je to obraz tanečníka a jeho tance. Bůh je tanečník a stvoření je jeho tanec.

Je to nádherné rozplynout se a zmizet v náruči Boží lásky, a to, co ze mě tady zůstává, je jen projevem Boží existence.

A cože ten projev Boží existence má s tou babou Janou ještě společnýho?

Což nemohl by mít spíše projev Mudrce?

Kterej ti to tu pak píše.

Jana píše:
Na Východě pro to máme metaforu, je to obraz tanečníka a jeho tance. Bůh je tanečník a stvoření je jeho tanec.

Je to nádherné rozplynout se a zmizet v náruči Boží lásky, a to, co ze mě tady zůstává, je jen projevem Boží existence.

Jani a co si myslíš, že tady po tobě zůstane?

Tara píše:
Jana píše:
Na Východě pro to máme metaforu, je to obraz tanečníka a jeho tance. Bůh je tanečník a stvoření je jeho tanec.

Je to nádherné rozplynout se a zmizet v náruči Boží lásky, a to, co ze mě tady zůstává, je jen projevem Boží existence.

Jani a co si myslíš, že tady po tobě zůstane?

Boží přítomnost nemá budoucnost, je jen Přítomností, ale za to dokonale Boží.

Mudrc píše:A cože ten projev Boží existence má s tou babou Janou ještě společnýho?

Což nemohl by mít spíše projev Mudrce?

Kterej ti to tu pak píše.

No jasně, takže nic, které je vším a bla bla bla

Jana píše:Boží přítomnost nemá budoucnost, je jen Přítomností, ale za to dokonale Boží.

Boží přítomnost ano, ale to Janino žvanění spolehlivě jednoho krásného dne skončí.
A dneska by to zrovna šlo.

Že by zrovna dneska objevil Miroslav to ničím nerušené Ticho?

Návštěvník píše:Že by zrovna dneska objevil Miroslav to ničím nerušené Ticho?

To nás kdysi - tedy i Miroslava - naučili vnímat Eduard a Míla Tomášovi.

Poradna zdarma

Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)

Re: Anthony De Mello; Bdělost (celá kniha)