Pedriito píše:Ne není, čisté vidění (tělesný vjem?) není na potíž, je to pohled a vidění, neexistuje v něm alternativa, tedy iluzornost.
Wiliam Blake byl vskutku imaginační člověk, ale i v tý imaginaci měl jasno.
A to je, o co jde. Ne vyčíst, že vše je takhle, je to k ničemu. Cítit a chápat.
To je atribut ducha.
Aneb, ptej se, za koho dáš ruku (část těla) do ohně, za koho se necháš přivázat ke kůlu (tělo) , přibít na kříž (tělo)...
Ronit slzy bolesti za zpěvu kosů krás, oslepena sluncem mnohem většího světla než je pohár paprsků,
z nejž každý den piješ vodu radosti.
Je tichá, tichá, jen v ústech vykouzlí chuť, a slovo...
Pedriito píše:A kdo si to myslí, že je tělem, zde?
Jana píše:Pedriito píše:A kdo si to myslí, že je tělem, zde?
Mysl, ve které je víra, že utrpení má skutečný reálný zdroj.
Prdriito píše:Jana píše:Pedriito píše:A kdo si to myslí, že je tělem, zde?
Mysl, ve které je víra, že utrpení má skutečný reálný zdroj.
A proč si to tu o někom myslíš? Že ti nejde na ruku?
Pedriito píše:To všichni víme. A co ty? To je známka čistého vědění, furt to vzpomínat?
Jana píše:Pedriito píše:To všichni víme. A co ty? To je známka čistého vědění, furt to vzpomínat?
Skutečnost, o které mluví Probuzení, není předmětem vzpomínání, ani čistého vědění, ale JE TO, právě teď, tím pádem to je i uvědomitelné.
Proto tady ty promluvy Probuzených jsou. Jsou ke službám všem, kdo mají zájem poznat to, o čem mluví.
Jenže pro Tebe to je vyčtenina, případně něco, co tady nemůže být stále, pro Miroslava únik před tím, co ví.
Pedriito píše:Není to pro mě jen vyčtenina, co je čisté. Jak poznáš čistou mysl? Jednoduše jako volný prostor, kde nevytváříš myšlenky.
Myslíš že ony přicházejí od nikud? Ani náhodou, přicházejí od "já", které je naučeností, zvykem, a chtěním, a zlobou... a maskováním to do ideologie, s které si udělá filozofii. Kterou bude vyživovat potlačovanou bolestí z bytí.
A omlouvat jí svou neschopnost skočit do Ohně. Avšak o něm vydávat svědectví. Páč to by bylo přece pokoření se, nechat se protknout plameny. To přece já já já tomu nedovolím. Když to tak nádherně znám ze slov moudrých...
A ani ne svým vlastním hlasem, shořeným a zpopelněným a znovuzrozeným jak Fénix.
Pohled vidí, je-li oproštěn, lotos a bláto, z kterého roste. Je to neoddělitelné, a vláhou ryzí, světlem.
Cisté vědění - nirmala vidja.
Jana píše:Pedriito píše:Není to pro mě jen vyčtenina, co je čisté. Jak poznáš čistou mysl? Jednoduše jako volný prostor, kde nevytváříš myšlenky.
Myslíš že ony přicházejí od nikud? Ani náhodou, přicházejí od "já", které je naučeností, zvykem, a chtěním, a zlobou... a maskováním to do ideologie, z které si udělá filozofii. Kterou bude vyživovat potlačovanou bolestí z bytí.
A omlouvat jí svou neschopnost skočit do Ohně. Avšak o něm vydávat svědectví. Páč to by bylo přece pokoření se, nechat se protknout plameny. To přece já já já tomu nedovolím. Když to tak nádherně znám ze slov moudrých...
A ani ne svým vlastním hlasem, shořeným a zpopelněným a znovuzrozeným jak Fénix.
Pohled vidí, je-li oproštěn, lotos a bláto, z kterého roste. Je to neoddělitelné, a vláhou ryzí, světlem.
Cisté vědění - nirmala vidja.
Úžasná krasomluva.
Podle Tebe, Pedrito, tedy všechny ty promluvy Probuzených přicházejí od "já", které je naučeností, zvykem, a chtěním, a zlobou... a maskováním to do ideologie, s které si udělá filozofii. Kterou bude vyživovat potlačovanou bolestí z bytí?
Nebo to máš nějak rozdělené, že něco může přicházet přímo z Pravdy?
Když jíš dobrý koláč a říkáš, že je dobrý, je to naučeností, zvykem, a chtěním...?
Když někdo říká, že ten koláč je dobrý, věříš, že je to naučeností, zvykem, a chtěním...?
Když někdo říká, že tenhle svět je plný strastí a utrpení, věříš mu?
Nebo je Ti jasné, co říkají Probuzení, když říkají například:
"Můj svět je světem míru a blaženosti."
Co z toho je naučené? Co z toho je nevědomost? Co z toho je poznáním Pravdy?
Jaký je Tvůj svět, Pedrito?
Pedriito píše:Probuzení mluví z "Já" a mluví k "já" a mluví hlasem čistého vědění.
Pedriito píše:A protože mluví k "já", mluví pro jednoho srozumitelně a pro druhého nesrozumitelně, páč "já" je rozmanité.
Pedriito píše:Touha žít je touha slyšet Život, a chápat Smrt. Neb jsou to symboly Bytí, odrážející se ve všem.
Pedriito píše:A plodí děj - jež je vnímán jako čas. A to tělem z toho dějství zrozeným.
Pedriito píše:JÁ vnímá skrze tělo, je to Duch, a skrze tělo poznává, uvědomuje si, i se ztrácí, a sebe nachází, realizuje svou Touhu k utišení. Je "Srdcem" bytostí, jejich dnů a nocí, radostí i bolestí, životů i smrtí... i věd a činů...
Sebepoznání, odložení "já" (jako starých šatů) - znovuzrození.
Probuzení intuice, vrozené moudrosti, kdy mysl je lehká jako pírko, inspirující a průhledná - propustná Síle Ducha...
Tak to je naprostý omyl
Pedriito píše:Když myslíš
Omylů je hafo. Například že realizovaný Učitel učí realizované...
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 115 návštevníků