Pedro Pedriito

[Mudrc]

mizí ztotožnění s tím

Je forma? Je.

Ano, to neznamená, že se s ní ztotožníš. Ale také to neznamená ji popírat, odmítat, protože to je odvrácená strana téže mince. Ty jsi žena. A ne že ne.

5:50 "Když říkáme já jsem tělo, tak je to pravda."

[Mudrc]

5:50

Ne, blbě.. 5:16 cca.

[Jana]

mizí ztotožnění s tím

Je forma? Je.

Ano, to neznamená, že se s ní ztotožníš. Ale také to neznamená ji popírat, odmítat, protože to je odvrácená strana téže mince. Ty jsi žena. A ne že ne.

5:50 "Když říkáme já jsem tělo, tak je to pravda."

Díky, skvělé.

Vědomí je všechno, co JE, tím pádem i zkušenost zvaná tělo JE. 5:15

Pokud tím myslíme tohle, když říkáme: "Já jsem tělo", tak je to pravda. Jinak řečeno, tělo je uděláno ze Mě (z Vědomí). 5:17

Ale pokud říkáme: "Jsem tělo" a míníme tím, že jsme tvořeni jen tělem, tak to pravda není. 5:22

Jsem to, co si je vědomo těla, jsem to, co si je vědomo mysli, světa - svědecká přítomnost Vědomí.

Jediná kvalita, která ve mně je a která si je toho všeho vědoma, je Vědomí....

To, co tady JE, skutečně existuje, ale nikoliv jako oddělná forma, ale jako existence (Bytí, Vědomí)

[Mudrc]

To, co tady JE, skutečně existuje, ale nikoliv jako oddělná forma, ale jako existence (Bytí, Vědomí)

Nikoliv jako oddělená forma, a zároveň nikoli jako neoddělená forma.

To je právě to co nejde vysvětlit.

[Jana]

To, co tady JE, skutečně existuje, ale nikoliv jako oddělná forma, ale jako existence (Bytí, Vědomí)

Nikoliv jako oddělená forma, a zároveň nikoli jako neoddělená forma.

To je právě to co nejde vysvětlit.

Tos mi teď ale zamotal šíšu.



Nicméně rozdělenost vytváří mysl, i představu nerozdělenosti vytváří mysl, je to mimo mysl, takže, Mudrci, může být.

Je to nerozdělené.

[Mudrc]

To, co tady JE, skutečně existuje, ale nikoliv jako oddělná forma, ale jako existence (Bytí, Vědomí)

Nikoliv jako oddělená forma, a zároveň nikoli jako neoddělená forma.

To je právě to co nejde vysvětlit.

Tos mi teď ale zamotal šíšu.



Nicméně rozdělenost vytváří mysl, i představu nerozdělenosti vytváří mysl, je to mimo mysl, takže, Mudrci, může být.

Je to nerozdělené.

To je jak jsem psal o tý deskriptivě, vidíš trubku, plášť... no tak vidíš, nakonec sis to přeci jenom nějak dala dohromady. :-)

Já jsem si to uvědomil, když jsem pátral proč já tu Christýnku vlastně tak miluju. Totiž v tom okamžiku, kdy ona o té své lásce vlastně neví, a přesto je soustředěna do sebe, čili vědoma sebe.
A to právě tu babku co ji doprovází taky fascinuje, a chtěla by po Christýnce aby to předváděla (když se jí po x-tý ptá, aby řekla proč jsem vlastně přišla), a Christýně je to trapný, protože nějak tuší to co já.

No, a pak střih.

Ale už to nějak pominulo tak už dobrý zase. :-)

[Pedriito]

Nikoliv jako oddělená forma, a zároveň nikoli jako neoddělená forma.

To je právě to co nejde vysvětlit.

Kdyby to nešlo vysvětlit, tak jsme všichni ztraceni. To je jen jedna z intelektiualizací přirozenosti Bytí, jedna z myšlenek.
To že to nelze dokonale vyslovit, neznamená že to nelze vysvětlit. Jen to "vysvětlení" neprobíhá ve slovech, ty se to jen snaží vyjádřit. Je to zdobeno jako vánoční stromeček...
Tady každý rok na náměstí mateřské a základní školy strojí své stromky, je to takovej lesík na dlažbě, desítky stromků,
a lidi hlasují, kterej je nej... A některý jsou fakt moc hezky ozdobený, že to ten vjem mezi tebou, stromkem a těmi ozdůbkami ani neruší. Ale furt musí být patrno, že základ je strom, ne ozdoby.. ty ho netvoří.
Vysvětlení probíhá beze slov, bez ozdob.. ale bez nich k tomu dojít nelze. Páč jinak by nikdy nešlo prohlédnout, co by tu nikdy nebylo, nezdobilo, nehalilo...

[Pedriito]

Džibrán řek, že ten závoj, kterým byl zahalen váš zrak, může sejmout jen ten, kdo vás v něj zahalil (řek to trochu jinak, ve stejném smyslu).
To, co to podnítí, je otázka, co je Pravda, kdo jsem, proč... Což je Touha - čirá modlitba. Škrtnutí sirky a zapálení svíce....

[Mudrc]

Kdyby to nešlo vysvětlit, tak jsme všichni ztraceni.

Nejde to vysvětlit, protože ten vysvětlující skutečně neexistuje.

Takže to vysvětlování jde od někoho, kdo sebe za něco považuje.

[Pedriito]

Kdyby to nešlo vysvětlit, tak jsme všichni ztraceni.

Nejde to vysvětlit, protože ten vysvětlující skutečně neexistuje.

Takže to vysvětlování jde od někoho, kdo sebe za něco považuje.

Třeba od Christýnky? Nebo ona se považuje za nic? Jen slovy to předat nejde, ať zní komu sebemoudřeji.
Má to dvě polohy, ten kdo v tom nemá jasno, hledá to jasno, úlevu od hledání.
Úlevu od té Touhy - spočinout. A co potkává, o tom mluví. Postřehy.
A někdo se na nějakém postřehu zašprajcuje, rozbije na něm svůj stan.
Ta druhá poloha je hloub pod slovy. A tam se to vyjasňuje.
Je-li mysl oblbena nepochopením dávných pravd, dělá z přirozenosti mentální disciplínu.
A zeje z toho spousta pitomin.
Duch není žádnej moderní paňáca pořádající šou...

[Mudrc]

Kdyby to nešlo vysvětlit, tak jsme všichni ztraceni.

Nejde to vysvětlit, protože ten vysvětlující skutečně neexistuje.

Takže to vysvětlování jde od někoho, kdo sebe za něco považuje.

Třeba od Christýnky?

Právě že skrze ní, skrze její lásku.

Ty bys chtěl happy end, ale jak končí biblická Píseň písní? "Uprchni, milý můj".

[Pedriito]

Právě že skrze ní, skrze její lásku.

Ty bys chtěl happy end, ale jak končí biblická Píseň písní? "Uprchni, milý můj".

Ale tak to probíhá skrze každého Mistra. A může to bejt třeba i havran, co ti spadl na zahradu s křídlem poraněným od dravce. A tys ho ošetřil. A můžeš se ptát, kdo koho vlastně ošetřuje...
To se stalo mýmu známýmu. A ten havran ho změnil, to lásky pouto mezi nimi, provázel ho do konce života..
A když ten známý umřel, havran už se neukázal. Jak pravil jeho syn.

[Mudrc]

havran už se neukázal

Smutné.

On třeba i Zenový mistr, po té, co splnil svoji povinnost, se pak jel raději utopit...

[Pedriito]

havran už se neukázal

Smutné.

On třeba i Zenový mistr, po té, co splnil svoji povinnost, se pak jel raději utopit...

Lidé jsou různí, co jeden udělá z falše, druhý jen jak z nitra cítí. A i když to není dokonalé, dle někým tak pojímané, je to tak.

Byli i Mystři, co své žáky třískali, a shazovali z kopců...

Hodně drsnej snímek je Mrtvý muž, od Jarmusche... (Ten jsi mi připoměl tím koncem ve vodě).

[Pedriito]

Mistr, který nemá mateřskost stejně jako otcovitost (ne octovitost!)... Tedy něhu i tvrdost v dokonalém souznění... není dosud Mistrem. Tak jsem rád, že v tý naší domovině jich (těch pravých) bylo požehnaně. Což neznamená příliš.

[Pedriito]

Bhakti a džňána jsou sorozenci. Bhakti je radost, a tanec a píseň pro svého Gurua, složení se k jeho nohám... A tam se dozví džňánu... Čisté vědění. Což jsou teprv dva schůdky k józe.

[Pedriito]

Nejde to úspěšně přeskočit. Když napřed půjdeš do džňány, nepochodíš, a vrátí tě to k bhakti. Nedej bože utíkat hned k advaitě...

[Pedriito]

Bez praxe to z tebe udělá kreaturu, která se stane klecí moudrosti, radosti a lásky...

Krotký pták byl v kleci, volný pták byl v lese.
Setkali se řízením osudu, když přišel čas.
Volný pták volá: "Poleťme do lesů, můj milý!"
Pták v kleci šeptá: "Pojď sem, žijme spolu v kleci!"
"Kde bych mezi mřížemi rozepjal křídla?" ptá se volný pták.
"Běda!" pláče pták v kleci. "Nevěděl bych, kde si na obloze sednout."
Volný pták volá: "Zpívej mi písně lesů, drahý!"
Pták v kleci prosí: "Sedni si ke mně, naučím tě slovům moudrým."
Pták z lesa volá: "Kdepak, písním se nedá naučit."
Pták v kleci vzdychá: "Běda, neumím písně lesů."
Jejich láska je silná touhou, ale nikdy nemohou rozletět křídlo vedle křídla.
Dívají se mřížemi klece a marně chtějí poznat jeden druhého.
Mávají v touze křídly a zpívají: "Pojď blíž, můj milovaný!"
Volný pták volá: "Nejde to, bojím se zavřených dvířek tvé klece."
Pták v kleci šeptá: "Běda, křídla mám slabá a mrtvá."

[Pedriito]

To od Thakura.

[Mudrc]

Mistr, který nemá mateřskost stejně jako otcovitost (ne octovitost!)... Tedy něhu i tvrdost v dokonalém souznění... není dosud Mistrem. Tak jsem rád, že v tý naší domovině jich (těch pravých) bylo požehnaně. Což neznamená příliš.

Žádný Mistr jakožto nikdo, který by někoho, ve své podstatě nikoho, dovedl k osvícení, neexistuje.

Jak by taky mohl být?

To je na tom to smutné.

Proto láska v Písni písní naléhá, aby milovaný uprchnul.