Pedro Pedriito

[Pedriito]

Aneb, ptej se, za koho dáš ruku do ohně, za koho se necháš přivázat ke kůlu, přibít na kříž...
Ronit slzy bolesti za zpěvu kosů krás, oslepena sluncem mnohem většího světla než je pohár paprsků,
z nejž každý den piješ vodu radosti.
Je tichá, tichá, jen v ústech vykouzlí chuť, a slovo...

[Jana]

Ne není, čisté vidění (tělesný vjem?) není na potíž, je to pohled a vidění, neexistuje v něm alternativa, tedy iluzornost.
Wiliam Blake byl vskutku imaginační člověk, ale i v tý imaginaci měl jasno.
A to je, o co jde. Ne vyčíst, že vše je takhle, je to k ničemu. Cítit a chápat.
To je atribut ducha.

Aneb, ptej se, za koho dáš ruku (část těla) do ohně, za koho se necháš přivázat ke kůlu (tělo) , přibít na kříž (tělo)...
Ronit slzy bolesti za zpěvu kosů krás, oslepena sluncem mnohem většího světla než je pohár paprsků,
z nejž každý den piješ vodu radosti.
Je tichá, tichá, jen v ústech vykouzlí chuť, a slovo...

Tělo nevadí, smyslové vnímání nevadí, ale věřit, že jsme tělem, které dává ruku do ohně, je přibíjeno na kříž,
připoutanost k myšlence, že jsme tím pomíjivým, je utrpením, a navíc tím nejsme.

[Pedriito]

A kdo si to myslí, že je tělem, zde? Nehledě na to, že mnozí zde, nechtějí slyšet, co je ve skutečniˇosti tělo. Páč Mistr řekl... a tím je to definitivní. No to jen definitivní zásek.

[Jana]

A kdo si to myslí, že je tělem, zde?

Mysl, ve které je víra, že utrpení má skutečný reálný zdroj.

[Prdriito]

A kdo si to myslí, že je tělem, zde?

Mysl, ve které je víra, že utrpení má skutečný reálný zdroj.

A proč si to tu o někom myslíš? Že ti nejde na ruku?

[Jana]

A kdo si to myslí, že je tělem, zde?

Mysl, ve které je víra, že utrpení má skutečný reálný zdroj.

A proč si to tu o někom myslíš? Že ti nejde na ruku?

Je to to, co nedovoluje poznávat štěstí pravého Já, Skutečnost, sat-čit-ánandu, která je vším.

[Pedriito]

To všichni víme. A co ty? To je známka čistého vědění, furt to vzpomínat?

[Pedriito]

[Pedriito]

Pardon, porušil jsem slib, nebylo to moudré, a naběh jsem si tím. Raději jít do pekla než se kochat nebem. Tam nic neuděláš k lepšímu, nelze přidat hvězdu ani ji zhasnout. Ale země skýtá možnosti, jít krokem vlevo, vpravo i přímo... S hvězdami nad hlavou...A vidět co je příznivé a co stahuje do bláta nepřízně ...
A odvahou je, jít i tam (do pátých cenových) a nebát se, že tam vypustím duši.
Tolik staletí jsem tu nechodil, a nebudu chodit zas, tak ať to teď má smysl.

[Tara]

To bys mě naštval, kdybys tu přestal chodit a hlavně by to byl zase útěk.

[Tara]

Miroslav mi to určitě potvrdí. Připoután ke stěžni, odolávajíc zpěvu sirén, sám (v) sobě bohem i hrobem.

[Jana]

To všichni víme. A co ty? To je známka čistého vědění, furt to vzpomínat?

Skutečnost, o které mluví Probuzení, není předmětem vzpomínání, ani čistého vědění, ale JE TO, právě teď, tím pádem to je i uvědomitelné.

Proto tady ty promluvy Probuzených jsou. Jsou ke službám všem, kdo mají zájem poznat to, o čem mluví.

Jenže pro Tebe to je vyčtenina, případně něco, co tady nemůže být stále, pro Miroslava únik před tím, co ví.

[Pedriito]

To všichni víme. A co ty? To je známka čistého vědění, furt to vzpomínat?

Skutečnost, o které mluví Probuzení, není předmětem vzpomínání, ani čistého vědění, ale JE TO, právě teď, tím pádem to je i uvědomitelné.

Proto tady ty promluvy Probuzených jsou. Jsou ke službám všem, kdo mají zájem poznat to, o čem mluví.

Jenže pro Tebe to je vyčtenina, případně něco, co tady nemůže být stále, pro Miroslava únik před tím, co ví.

Není to pro mě jen vyčtenina, co je čisté. Jak poznáš čistou mysl? Jednoduše jako volný prostor, kde nevytváříš myšlenky.
Myslíš že ony přicházejí od nikud? Ani náhodou, přicházejí od "já", které je naučeností, zvykem, a chtěním, a zlobou... a maskováním to do ideologie, s které si udělá filozofii. Kterou bude vyživovat potlačovanou bolestí z bytí.
A omlouvat jí svou neschopnost skočit do Ohně. Avšak o něm vydávat svědectví. Páč to by bylo přece pokoření se, nechat se protknout plameny. To přece já já já tomu nedovolím. Když to tak nádherně znám ze slov moudrých...
A ani ne svým vlastním hlasem, shořeným a zpopelněným a znovuzrozeným jak Fénix.
Pohled vidí, je-li oproštěn, lotos a bláto, z kterého roste. Je to neoddělitelné, a vláhou ryzí, světlem.
Cisté vědění - nirmala vidja.

[Jana]

Není to pro mě jen vyčtenina, co je čisté. Jak poznáš čistou mysl? Jednoduše jako volný prostor, kde nevytváříš myšlenky.
Myslíš že ony přicházejí od nikud? Ani náhodou, přicházejí od "já", které je naučeností, zvykem, a chtěním, a zlobou... a maskováním to do ideologie, s které si udělá filozofii. Kterou bude vyživovat potlačovanou bolestí z bytí.
A omlouvat jí svou neschopnost skočit do Ohně. Avšak o něm vydávat svědectví. Páč to by bylo přece pokoření se, nechat se protknout plameny. To přece já já já tomu nedovolím. Když to tak nádherně znám ze slov moudrých...
A ani ne svým vlastním hlasem, shořeným a zpopelněným a znovuzrozeným jak Fénix.
Pohled vidí, je-li oproštěn, lotos a bláto, z kterého roste. Je to neoddělitelné, a vláhou ryzí, světlem.
Cisté vědění - nirmala vidja.

Úžasná krasomluva.

Podle Tebe, Pedrito, tedy všechny ty promluvy Probuzených přicházejí od "já", které je naučeností, zvykem, a chtěním, a zlobou... a maskováním to do ideologie, s které si udělá filozofii. Kterou bude vyživovat potlačovanou bolestí z bytí?

Nebo to máš nějak rozdělené, že něco může přicházet přímo z Pravdy?

Když jíš dobrý koláč a říkáš, že je dobrý, je to naučeností, zvykem, a chtěním...?

Když někdo říká, že ten koláč je dobrý, věříš, že je to naučeností, zvykem, a chtěním...?



Když někdo říká, že tenhle svět je plný strastí a utrpení, věříš mu?

Nebo je Ti jasné, co říkají Probuzení, když říkají například:

"Můj svět je světem míru a blaženosti."

Co z toho je naučené? Co z toho je nevědomost? Co z toho je poznáním Pravdy?

Jaký je Tvůj svět, Pedrito?

[Pedriito]

Není to pro mě jen vyčtenina, co je čisté. Jak poznáš čistou mysl? Jednoduše jako volný prostor, kde nevytváříš myšlenky.
Myslíš že ony přicházejí od nikud? Ani náhodou, přicházejí od "já", které je naučeností, zvykem, a chtěním, a zlobou... a maskováním to do ideologie, z které si udělá filozofii. Kterou bude vyživovat potlačovanou bolestí z bytí.
A omlouvat jí svou neschopnost skočit do Ohně. Avšak o něm vydávat svědectví. Páč to by bylo přece pokoření se, nechat se protknout plameny. To přece já já já tomu nedovolím. Když to tak nádherně znám ze slov moudrých...
A ani ne svým vlastním hlasem, shořeným a zpopelněným a znovuzrozeným jak Fénix.
Pohled vidí, je-li oproštěn, lotos a bláto, z kterého roste. Je to neoddělitelné, a vláhou ryzí, světlem.
Cisté vědění - nirmala vidja.

Úžasná krasomluva.

Podle Tebe, Pedrito, tedy všechny ty promluvy Probuzených přicházejí od "já", které je naučeností, zvykem, a chtěním, a zlobou... a maskováním to do ideologie, s které si udělá filozofii. Kterou bude vyživovat potlačovanou bolestí z bytí?

Nebo to máš nějak rozdělené, že něco může přicházet přímo z Pravdy?

Když jíš dobrý koláč a říkáš, že je dobrý, je to naučeností, zvykem, a chtěním...?

Když někdo říká, že ten koláč je dobrý, věříš, že je to naučeností, zvykem, a chtěním...?



Když někdo říká, že tenhle svět je plný strastí a utrpení, věříš mu?

Nebo je Ti jasné, co říkají Probuzení, když říkají například:

"Můj svět je světem míru a blaženosti."

Co z toho je naučené? Co z toho je nevědomost? Co z toho je poznáním Pravdy?

Jaký je Tvůj svět, Pedrito?

Probuzení mluví z "Já" a mluví k "já" a mluví hlasem čistého vědění.
A protože mluví k "já", mluví pro jednoho srozumitelně a pro druhého nesrozumitelně, páč "já" je rozmanité.
Touha žít je touha slyšet Život, a chápat Smrt. Neb jsou to symboly Bytí, odrážející se ve všem.
A plodí děj - jež je vnímán jako čas. A to tělem z toho dějství zrozeným.
JÁ vnímá skrze tělo, je to Duch, a skrze tělo poznává, uvědomuje si, i se ztrácí, a sebe nachází, realizuje svou Touhu k utišení. Je "Srdcem" bytostí, jejich dnů a nocí, radostí i bolestí, životů i smrtí... i věd a činů... Sebepoznání, odložení "já" (jako starých šatů) - znovuzrození. Probuzení intuice, vrozené moudrosti, kdy mysl je lehká jako pírko, inspirující a průhledná - propustná Síle Ducha...

[Jana]

Probuzení mluví z "Já" a mluví k "já" a mluví hlasem čistého vědění.

Není to, Pedrito, hlas vědění, ale uvědomění.

To, že je koláč dobrý, můžeš vědět, ale teprve při přímém uvědomění jeho chuti a jak je dobrý, nemluvíš o tom, co pouze víš, ale co skutečně sám poznáváš.

A protože mluví k "já", mluví pro jednoho srozumitelně a pro druhého nesrozumitelně, páč "já" je rozmanité.

Osobní rozmanité "já" - ego je ve skutečnosti filtrem mysli, který zaclání uvědomění pravého Já.

Takže něco takového je ztráta času.

Ten panel mysli musí být prostupný, aby rezonovalo to, co vychází z "Já" pravdou ve Tvém pravém "Já".

Touha žít je touha slyšet Život, a chápat Smrt. Neb jsou to symboly Bytí, odrážející se ve všem.

To je zoufalství pramenící z ega, z iluze oddělenosti, z nevědomosti.

Samo Bytí nemá a nepotřebuje žádné symboly, ono jen je. Je Dokonalé, Boží, mírem a blahem.

A plodí děj - jež je vnímán jako čas. A to tělem z toho dějství zrozeným.

To je právě to, dokud se věří v to, že jsme tělem, tak se věří, že jsme tím zrozeným, smrtelným a tím pádem je tady i touha žít a strach zemřít.

JÁ vnímá skrze tělo, je to Duch, a skrze tělo poznává, uvědomuje si, i se ztrácí, a sebe nachází, realizuje svou Touhu k utišení. Je "Srdcem" bytostí, jejich dnů a nocí, radostí i bolestí, životů i smrtí... i věd a činů...

Tak to je naprostý omyl, tvrzení, že JÁ vnímá skrze tělo. Každý pohyb těla, každý pocit, všechno se to naopak objevuje ve Tvém vědomí. To znamená tělo je ve vědomí, nikoliv vědomí v těle.

Zkus trošku důvěřovat Probuzeným, pokus se důvěřovat tomu, že je jim jasné, o čem mluví. Uvědomění čehokoliv je ve Vědomí a Vědomí je samo zdrojem jakéhokoliv projevu.

Proto je také absolutně všechno, co ve skutečnosti existuje, sat-čit-ánanda. Tedy všechno, co je, je Vědomí=Bytí=Blaho. To je pravé Já. Skrz iluzi ega je možné prožívat jakoukoliv strastiplnost, touhu, utrpení, strachy, negativní emoce, špatnosti, nedostatky, žádostivost a podobně.

V pravém Já nic jiného, než Dokonalost není.

Jestli máš opravdu zájem vyjasnit si, o čem mluví Probuzení, tak se ptej. Ty odpovědi na všechny otázky, které máš, se tady objeví.

Sebepoznání, odložení "já" (jako starých šatů) - znovuzrození.

Je to odložení toho: "Já vím, že jsem se narodil, že jsem tělo skrz které vnímám skutečnost, vím, že zemřu, znám všechno to utrpení co na světě je, nemůžu si dovolit pustit ho ze zřetele..."

Probuzení intuice, vrozené moudrosti, kdy mysl je lehká jako pírko, inspirující a průhledná - propustná Síle Ducha...

Ano, k probuzení může dovést intuice a moudrost, která je Tvou podstatou.

Ano mysl je lehká otevřená čirá průhledná - propustná Síle Ducha...

[Pedriito]

Když myslíš

Omylů je hafo. Například že realizovaný Učitel učí realizované... Učí jaksi žáky, tak jak on byl kdysi veden.
To že v každém je mistrovství přítomno, neznamená že je odkryto. A je li vše ve Vědomí tak i Vědomí je ve všem.
Člověk pohlíží na Nauku tak, jak slova Mistrů chápe, jak se jí postupně otevírá, tak je schopen vidět ji ze širších úhlů,
a není pro něj problém například místo slova "čisté vědění" (nirmala vidja) použít třebas Poznání, či Dharma...
To je o tom, jak ho to Učitel učí. Uvědomění je to, co TO odkrývá.
A má to význam v komunikaci, například toho Mistra se svými žáky.
Proto tohle odmítání, které předvádíš, je vyzdvihování toho, jak Poznání bereš ty, nedáváš prostor,
a z toho pak pramení tobě nepochopitelné reakce. A rozjíždíš tím nevědomě kolotoč.
Když si s troškou nezaujaté pozornosti přečteš, co píšeš, možná si i něco uvědomíš. A když ne, tak ne.
Země se kvůli tomu točit nepřestane.

[Pedriito]

Tak to je naprostý omyl

Záleží jak to tělo bereš. Jestli jako jen tvar, nebo jako tvar Energie. Když jen jako pomíjivý tvar, pak má pro tebe povahu iluze. Ale ta Energie, s které je tvořeno, nepomíjí.
Je nazývána například Univerzální Matkou. Duchovní síla, tvůrčí aspekt Ducha.
Myslíš že se to děje jen tak, pro nějakou iluzi a odělení? Nebo to má hlubší smysl, čili Ducha?
Že je to jako by rozděleno smyslovým vnímáním, je proto, by mohlo být spojeno. Neboť ta Šakti je vědomá, není to jako obrazně třeba elektrická či jiná fyzikální veličina, je vědomá, živá, Matka všech sil. Které ve vesmíru jsou v dokonalé harmonii. Poeticky třeba - v tanci. Tanec Ducha a jeho Energie, v "prostoru" jejich Vědomí.
I v těle, je možné si to uvědomit, kde jinde, neb je z ducha, vědomí, a síly, a žije v nich a TO v něm. Jak jinak by o Tom moh kdy vydat svědectví? Neb jak pravil Kabír ve smyslu, "V počas života najdi Pravdu, dokud žiješ, nevyhlížej ji ve městě smrti. To je jen prázdný sen..."

[Pedriito]

Život člověka je vlastně obrazem nebo spíš odrazem Božského. Muž a žena a dítě. Duch, jeho šakti, a vědomí. Je to Jeho vyjádření v každém zrození, v životě. Ani ta "smrt" není čím se může zdát. Ale vnímáš a žiješ právě teď a tady. Tak z čeho jiného vycházet? Z představ o tom? Že někdo o tom řek to a to? To není podstatné.
Může to být inspirací, co tvou pozornost vezme hloubš, od dosud naučeného, nebo taky ne, neb to neosloví. Cit to nepřijme a rozum nepobere. Čili neustoupí, nevyprázdní tu mysl, pro naplnění větším světlem než je světékování ideje, pocitu....
Což není o jejich zavržení, jen o schopnosti být si jich vědom. To znamená nebýt jimi spoután do chomáčku osoby... A tak dále. Už jsem toho zas vymňouk dost, tak pauza. Nejen slovy je člověk živ. Že áno. :-)

[Jana]

Když myslíš

Omylů je hafo. Například že realizovaný Učitel učí realizované...

Je to ještě trošku jinak. Jakmile by realizovaný učitel učil nerealizované, tak by to byl další nevědomý sen.

Je jen jedno skutečné pravé Já, které se v nás probouzí.

To, co je něčím jiným, je jen iluze.

K čemu by bylo dobré, aby realizovaný vkládal jakoukoliv energii do iluze?

Je tady šance, že se v nás probudí poznání, kdo skutečně jsme,

když všechny myšlenky ustoupí stranou.

Nalít čaj do nádoby je možné, jen když je nádoba prázdná, nikoliv plná.

Ono to jen tak vypadá, že toho mám hodně nastudovaného,

že toho hodně vím. Nevím nic.

Jen v mém srdci právě zní to,

co říkají Probuzení.

TOHLE UŽ JE ONO

TY JSI TO
JÁ JSEM TO
VŠECHNO JE TO
A TO JE VŠECHNO, CO JE