Poradna zdarma

Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži.

Zdroj: Malý princ, Kapitola XXI Kontext:

„Sbohem...,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ „Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“ „A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ opakoval malý princ aby si to zapamatoval. „Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“ „Jsem zodpovědný za svou růži...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

Zdroj: https://citaty.net/citaty/1563-antoine- ... -sobe-pri/

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Prosím o vaše názory na tento konkrétní citát z knihy Malý princ od Exupéryho.

Nějak už na můj vkus dlouho :-) se s ním vnitřně nedokážu ztotožnit..... a to ztotožnění u mě musí být prostě vnitřní ztotožnění = přesvědčení......

Co si o tomto citátu myslíte vy.

Jak ho vnímáte? Ztotožňujete se s tím? Jak si ho vysvětlujete?



Uvedu příklad - mám tři děti , samozřejmě krom manžela a nejbližších přátel, a mám k nim vytvořen velice blízký vztah..... trápí mě jejich trápení, neúspěch, dělá mi radost jejich úspěch, radost atd....., více a převelice více, než u jiných, které neznám....., s kterými nejsem ve styku..... ale proč bych měla být já zodpovědná za jejich cestu, za ně? O čemž hovoří ten citát?

S tím se prostě pořád v sobě peru a nedokážu to vnitřně pochopit a přijmout.


Díky.


PS: Miroslav mě zná asi nejlépe, ví, že každá odpověď musí být moje a proto mi moc nepomáhá. Díky za to. Jako s tím koněm.
A je to tak.
Ale právě u něho si myslím, ale je to jenom moje domněnka, že v tom máme něco společného....

Budu ráda za každé vaše zamyšlení.

Nebudu rychle reagovat, musím si to nechat projít sebou...


Díky moc.

Tara píše:Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.

Ovšem. Za spoutání svobodné vůle přijde karmický trest.

Světelné bytosti by nikdy nechtěly někoho láskou poutat. Naopak milují bytosti svobodné.

Mudrc píše:

Tara píše:Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.

Ovšem. Za spoutání svobodné vůle přijde karmický trest.

Světelné bytosti by nikdy nechtěly někoho láskou poutat. Naopak milují bytosti svobodné.

Díky.
Protože SVOBODA bytosti je nadevše. To je jediný Zákon Boha.

Do pekla nebo do ráje, nebo Svobody....



Hm...., ale když vidíš, že někdo tobě hodně blízký není blízko vnímání, ne tak splynutí se Svobodou, ,tak ctít a ponechat svobodu jeho bytosti, asi...., hm... ale to hodně těžké....

Tara píše:
Hm...., ale když vidíš, že někdo tobě hodně blízký není blízko vnímání, ne tak splynutí se Svobodou, tak ctít a ponechat svobodu jeho bytosti, asi...., hm... ale to hodně těžké....

Pomůže uvědomit si, že jakákoliv snaha ho i v nejlepším úmyslu přimět k pokroku v něm vyvolá jen silnější ukotvení v jeho dosavadním pohledu na tu záležitost... Pochopitelně: dokud člověk sám nehledá hlubší pohled na nějakou záležitost, převládá v něm sebeobrana jeho dosavadního názoru.

Tara píše:Hm...., ale když vidíš, že někdo tobě hodně blízký není blízko vnímání, ne tak splynutí se Svobodou, ,tak ctít a ponechat svobodu jeho bytosti, asi...., hm... ale to hodně těžké....

Nepřipoutanost neznamená lhostejnost, jako je tomu u nesvětelných bytostí.

U světelných bytostí je to příležitost k duchovnímu růstu, kdy je láska srdeční čakry vyvažována moudrostí vyšších čaker. Ra o této své vývojové fázi praví, že "měli tendenci k soucitu, a dokonce až k mučednictví při pomáhání druhým. Když byla dosažena sklizeň do páté úrovně, viděli jsme vady v této vibrační úrovni v účinnosti takového neustálého soucitu. Strávili jsme mnoho času/prostoru rozjímáním cest Stvořitele, jež doplňují lásku moudrostí."

adiuv píše:

Tara píše:
Hm...., ale když vidíš, že někdo tobě hodně blízký není blízko vnímání, ne tak splynutí se Svobodou, tak ctít a ponechat svobodu jeho bytosti, asi...., hm... ale to hodně těžké....

Pomůže uvědomit si, že jakákoliv snaha ho i v nejlepším úmyslu přimět k pokroku v něm vyvolá jen silnější ukotvení v jeho dosavadním pohledu na tu záležitost... Pochopitelně: dokud člověk sám nehledá hlubší pohled na nějakou záležitost, převládá v něm sebeobrana jeho dosavadního názoru.

Ano, díky.
Taky to tak cítím.
Tak potom proč ten citát.....

Růže přec nemá svobodnou vůli žádnou, proto jsi za vnucení svojí vůle, to kde a jak bude růst zodpovědná.
Člověk ale svobodnou vůli má, alespoň z nějaké části a tak je to jeho rozhodnutí jakou cestou se vydá.
Jeho svobodná vůle tebe vyvazuje.

salmo1cz. píše:Růže přec nemá svobodnou vůli žádnou, proto jsi za vnucení svojí vůle, to kde a jak bude růst zodpovědná.
Člověk ale svobodnou vůli má, alespoň z nějaké části a tak je to jeho rozhodnutí jakou cestou se vydá.
Jeho svobodná vůle tebe vyvazuje.

Díky.
Malinké dítě, dítě, než je schopno se o sebe samo postarat, je závislé na starosti, podpoře svých rodičů, nebo systému, atd.
A do jaké rodiny se narodí, vrodí jako embryo, už nemá tak pevně ve svých rukách, je to určeno karmicky, jeho závislými sklony, karmou.... tam už moc nemá, i kdyby se zrodit znovu nechtělo. Vím to.


Takže.
K tomu, co jsi napsal, člověk, který je schopen se postarat o sebe sám, zvolit si a být plně zodpovědný za svou další cestu jako tzv. dospělý člověk, je až od určitého věku. Kdy je to možné.
Ale pořád to neřeší ten citát, tu větu z Malého prince, že jsi navždy zodpovědný za to, co jsi k sobě připoutal....

Tam to bude ještě trošku na jiné úrovni.
Řekla bych.

Tara píše:Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži.

Zdroj: Malý princ, Kapitola XXI Kontext:

„Sbohem...,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ „Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“ „A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ opakoval malý princ aby si to zapamatoval. „Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“ „Jsem zodpovědný za svou růži...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

Zdroj: https://citaty.net/citaty/1563-antoine- ... -sobe-pri/

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Prosím o vaše názory na tento konkrétní citát z knihy Malý princ od Exupéryho.

Nějak už na můj vkus dlouho :-) se s ním vnitřně nedokážu ztotožnit..... a to ztotožnění u mě musí být prostě vnitřní ztotožnění = přesvědčení......

Co si o tomto citátu myslíte vy.

Jak ho vnímáte? Ztotožňujete se s tím? Jak si ho vysvětlujete?



Uvedu příklad - mám tři děti , samozřejmě krom manžela a nejbližších přátel, a mám k nim vytvořen velice blízký vztah..... trápí mě jejich trápení, neúspěch, dělá mi radost jejich úspěch, radost atd....., více a převelice více, než u jiných, které neznám....., s kterými nejsem ve styku..... ale proč bych měla být já zodpovědná za jejich cestu, za ně? O čemž hovoří ten citát?

S tím se prostě pořád v sobě peru a nedokážu to vnitřně pochopit a přijmout.


Díky.


PS: Miroslav mě zná asi nejlépe, ví, že každá odpověď musí být moje a proto mi moc nepomáhá. Díky za to. Jako s tím koněm.
A je to tak.
Ale právě u něho si myslím, ale je to jenom moje domněnka, že v tom máme něco společného....

Budu ráda za každé vaše zamyšlení.

Nebudu rychle reagovat, musím si to nechat projít sebou...


Díky moc.

Ale květina, co je na tobě závislá, nemá nic než tebe, bez tebe uvadne. Ale lidi nejsou takové květiny. Tohle je obraz, kde si pěstuješ vztah, k někomu, kdo nemá jinej úmysl než jen čekat na to, až ho zaliješ... a není to pouto, je to radost. Mezi lidmi to ale takhle nefunguje. Tam čeká jeden na druhého, co on na každý záliv. a většinou to kropení začne být jednomu nepříjemné. (buď míň nebo víc, než je očekáváno, vzájemně) Protože voda je moc studená, nebo moc horká.. a to už není to pouto, bez něhož nemůže žít.

Tady máš Pedrito moc podmínek.

Hodně podmínek.
A v tom, to, podle mě, taky nebude.

Tara píše:Tady máš Pedrito moc podmínek.

Hodně podmínek.
A v tom, to, podle mě, taky nebude.

Já to tak mám, nebudu bezpodmíněně vrnět někomu, kdo to podmiňuje, to je má "podmínka"..

Ty asi věříš i někomu, kdo tě podmiňuje.. to ale Exuperyho růže nedělá.

Pedriito píše:

Tara píše:Tady máš Pedrito moc podmínek.

Hodně podmínek.
A v tom, to, podle mě, taky nebude.

Já to tak mám, nebudu bezpodmíněně vrnět někomu, kdo to podmiňuje, to je má "podmínka"..

Ty asi věříš i někomu, kdo tě podmiňuje.. to ale Exuperyho růže nedělá.

Právě že ta rúže nepodmiňuje...., asi si neporozumíme ... :-)

Tara píše:

Pedriito píše:

Tara píše:Tady máš Pedrito moc podmínek.

Hodně podmínek.
A v tom, to, podle mě, taky nebude.

Já to tak mám, nebudu bezpodmíněně vrnět někomu, kdo to podmiňuje, to je má "podmínka"..

Ty asi věříš i někomu, kdo tě podmiňuje.. to ale Exuperyho růže nedělá.

Právě že ta rúže nepodmiňuje...., asi si neporozumíme ... :-)

Ta růže bez vody (lásky) uvadá. A to je ta podmínka. Která je zároveň půdou, bez které jaksi nevyroste.
další podmínka je voda, a další světlo. A člověk se to snaží vše zahrnout slovem "láska".. nejlépe bezpodmínečná.
To je ale holka úplně o něčem jiným než o vztahu mezi šuhaji a děvčicami, a oteckami a maminami, a tak dalej, na tancovačke.

Uvedu příklad - mám tři děti , samozřejmě krom manžela a nejbližších přátel, a mám k nim vytvořen velice blízký vztah..... trápí mě jejich trápení, neúspěch, dělá mi radost jejich úspěch, radost atd....., více a převelice více, než u jiných, které neznám....., s kterými nejsem ve styku..... ale proč bych měla být já zodpovědná za jejich cestu, za ně? O čemž hovoří ten citát?

Mám taky tři dospělé děti, jsem šťastná, že jsou a důvěřuji jim, že svůj život žijí, jak nejlépe umí. Snažím se jim do ničeho nezasahovat, jsem šťastná, když vnímají, že je jejich existence štěstím (i mým), nikoliv trápením (i mým).

Zodpovědnost bych asi viděla v té bdělosti uvědomění, že jejich existence je štěstím (což ve skutečnosti je), protože to je pro ně zdrojem síly, lásky, jistoty.

Jana píše:Zodpovědnost bych asi viděla v té bdělosti uvědomění, že jejich existence je štěstím (což ve skutečnosti je), protože to je pro ně zdrojem síly, lásky, jistoty.

Co je k jídlu, nesmí se litovat, pravili naši předkové při obstarávání masa.

Nebude-li ulovena srnka, lví mláďata umřou hlady, to je prostě fakt.

Je to ona predátorská bdělost, o které mluvíš? To by totiž vysvětlovalo tvoji nulovou empatii.

Mudrc píše:

Jana píše:Zodpovědnost bych asi viděla v té bdělosti uvědomění, že jejich existence je štěstím (což ve skutečnosti je), protože to je pro ně zdrojem síly, lásky, jistoty.

Co je k jídlu, nesmí se litovat, pravili naši předkové při obstarávání masa.

Nebude-li ulovena srnka, lví mláďata umřou hlady, to je prostě fakt.

Je to ona predátorská bdělost, o které mluvíš? To by totiž vysvětlovalo tvoji nulovou empatii.

Jestliže věříme, že jsme tělem, dělají nám starosti věci tělesné, náš pohled je zaujat smrtelností těla a tím pádem, nám může uniknout, že děti už jen tím, že jsou, jsou ve skutečnosti pro milující mámu štěstím.

Jana píše:

Mudrc píše:

Jana píše:Zodpovědnost bych asi viděla v té bdělosti uvědomění, že jejich existence je štěstím (což ve skutečnosti je), protože to je pro ně zdrojem síly, lásky, jistoty.

Co je k jídlu, nesmí se litovat, pravili naši předkové při obstarávání masa.

Nebude-li ulovena srnka, lví mláďata umřou hlady, to je prostě fakt.

Je to ona predátorská bdělost, o které mluvíš? To by totiž vysvětlovalo tvoji nulovou empatii.

Jestliže věříme, že jsme tělem, dělají nám starosti věci tělesné, náš pohled je zaujat smrtelností těla a tím pádem, nám může uniknout, že děti už jen tím, že jsou, jsou ve skutečnosti pro milující mámu štěstím.

S tím tělem jsem ti to vysvětloval xkrát. Zbytečný. To je jako přesvědčovat autistu.

Právě že ta rúže nepodmiňuje...., asi si neporozumíme ... :-)

Tak ještě jednou, páč "ráno moudřejší večera". :-)

Kdyby člověk byl "navždy" (a to je to slovo, co v tý větě nesedí) zodpovědný za to, co k sobě kdy připoutal,
byl by to globální průser. Zvláště ve smyslu partnerském. Páč ty zamilovanosti a vztahy (pouta) přicházejí u každého
už od dětství, žejo. A člověk by se z těch "navždy" odpovědností musel dočista zvencnout.

Nicméně, zavláne-li mezi partnery čistý akord (souzvuk), všechny možné podmínky (disharmonie), prostě nezazní.
A tehdy zas mluvit o zodpovědnosti takového "pouta", je nesmysl. Pač je to vzájemně přirozené.
S jakoukoliv podmínkou to zaskřípe, a jak se kupí, pouto může být udržitelné už jen tou "zodpovědností"..
Čistá radost však prchá před podmínkami, a láska nerozumí výtkám...