Slovy Hanse Ledwinky:
Děti, co jste to zase provedli...
V zásadě ale zapomínáte na moudrá slova: "Podle plodů poznáte je..."
a tak se úplně zbytečně trápíte... i navzájem.
Například: láska není intelektuální prvek, má v intelektu své odrazy, někdy i obrazy, ale skutečná láska pramení mimo sféru intelektu. Takže je úplně nesmyslné snažit se lásku vysvětlovat slovy, pojmy a definicemi, různé výčty také lásku nepřináší, a výčty jsou navíc podbarvené podhoubím té které mysli, takže se navzájem, i slovně, liší. Protože mysl pracuje jen s vlastními odrazy té - myslí nepojmutelné - lásky, co člověk, to odraz/názor. Cesta do srdce je cesta sjednocování se s podstatou a také je to cesta opouštění osobního pohledu - tedy i všech možných pojmů a definic.
Lásku je potřeba žít - a ne ji zdůvodňovat.
Anebo: sat-čit-ánanda je prožitek osobní, láska je v základu prožitek na osobě nezávislý. V rámci osoby je možné mezi těmi dvěma pojmy položit rovnítko, ale láska právě tou složkou "nad osobou" dosahuje tam, kam sat-čit-ánanda nikdy dosáhnout nemůže. Kdyby toto vysvětlení nestačilo, tak - lásku lze darovat druhému, sat-čit-ananda je tak osobní, že je nepředatelná.
Některé pohledy jsou ale poněkud složitější, protože i když intuitivně vnímají spojitost Duálního pohledu v Jednotě, snaží se to intelektem získat jakýsi nadhled.
Třeba se poštěstí, když to mysl uvidí i takto napsané, že možná i zjistí, že to nejde.
Není totiž cílem být nade vším - je to na dlouhou diskuzi, ale Svědek Já není tím konečným cílem - je ale nepominutelným nutným krokem. A stejně tak Advaita je vlastně jen postoj a není to skutečná forma existence.
Existence jako taková stojí na principu Tady a Teď, a v rámci tohoto principu se jen "manifestují" různé formy Existence.
V propojení toho Sat a Čit vznikají spirály příčin a následků, které vytváří na jedné straně individuální touhy po ztotožňování se s viděnými předměty, většinou v touze je prožívat, a na druhé straně zase vytváří komplementární touhu po zklidnění, po primární dokonalosti neúčastného bytí.
Propojením uvědomění si současné dvojakosti (Duality) všeho projeveného vede k Ánanda. Ten stav je známý všem bytostem, není však všemi bytostmi vnímán stejně a také není trvalý. Je to hlavně proto, protože je vnímán a pozorován v oddělenosti - v individuální mysli. Mysl si z počátku sama "myslí", že jde o určitou formu "odměny", a proto po tomto stavu touží a zoufale se snaží napodobovat rady, které pro ni samu nesou stopy této "odměny". Existuje skupina, která si představuje, že tento stav Sat-Čit-Ánanda umožňuje vládu nad projeveným světem. Jiná skupina v tomto stavu vidí odstranění všech strastí života. Další v tom vidí vynikající předmět obchodu. A tak dále ...
Témeř ale žádná skupina však nevidí, že Ánanda není odměnou, ale je přípravou na sebedestrukci oddělenosti individuality od pomyslného oceánu skutečné Existence. A právě to uvědomění si neskutečnosti individuálního pohledu, a následné i nutnosti sebeoběti individuální mysli, vede k tomu hledanému stavu vnitřního klidu a míru.